Scuderia Ferrari

Scuderia Ferrari byla založena Enzem Ferrari v roce 1929. Ferrari pomáhal několika amatérským závodníkům v různých závodech a sám také trochu závodil ve vozech Fiat. Na nápad vytvořit závodní tým přišel při večeři 16. listopadu v Boloni, kde domlouval finanční výpomoc od bratrů Augusta a Alfreda Caniatových a bohatého amatérského závodníka Maria Tadiniho. Poté kolem sebe Ferrari shromáždil tým, do kterého patřilo až 40 závodníků, z nichž většina závodila s vozy Alfa Romeo 8C.

Alfa Romeo 8C 2900 Scuderia Ferrari

V roce 1932 se Alfa Romeo dostala do ekonomických potíží a většina jejích závodních aktivit přešla právě na Scuderii Ferrari. V roce 1935 Enzo Ferrari a Luigi Bazzi zkonstruovali Alfu Romeo 8C Bimotore, která nesla znak Ferrari. Avšak v témže roce bylo znovu vytvořeno závodní oddělení Alfy Romeo, Alfa Corse. Do této doby ve Ferrari vyrostlo mnoho slavných závodníků (Tazio Nuvolari, Giuseppe Campari, Achille Varzi či Louis Chiron). V roce 1938 byl Enzo Ferrari jmenován ředitelem Alfa Corse. Ovšem poté, co zjistil, že Alfa chce získat jeho tým, tak z vedení Alfy Corse odstoupil. Jeho společnost byla přejmenována na Auto Avio Construzioni a začala vyrábět obráběcí stroje. Navíc s Alfou podepsal smlouvu, podle které nemohl po čtyři roky používat pro své výrobky jméno Ferrari.

Navzdory této dohodě okamžitě začal pracovat na závodním voze Tipo 815. Tyto vozy byly navrženy Albertem Massiminem a staly se tak prvními opravdovými vozy Ferrari. Tyto vozy odjely v roce 1940 svůj první závod, Mille Miglia, ve kterém je řídili Alberto Ascari a Marchese Lotario Rangoni Machiavelli di Modena. Poté přišla 2. světová válka a Ferrari byl nucen přerušit závodní činnost. Ovšem i nadále pokračoval ve výrobě obráběcích strojů a v roce 1943 přestěhoval své ředitelství do Maranella, které však bylo o rok později vybombardováno.

Ferrari 125 (kresba)

Pravidla pro závody mistrovství světa byla vytvořena hned po skončení války, ale mistrovství mohlo být znovu obnoveno až za pár let; mezitím Ferrari obnovilo práce v Maranellu a vyrobilo dvanáctiválcový vůz Ferrari 125, který závodil v mnoha nemistrovských závodech. S tímto vozem debutoval v roce 1948 v Grand Prix Itálie Raymond Sommer a prvního vítězství s tímto vozem dosáhl Giuseppe Farina v menším závodě na okruhu Circuito di Garda.

Roky 2000 až 2004 byly zcela ve znamení dominance týmu Ferrari a Michaela Schumachera, jemuž po celou tuto dobu stál po boku týmový kolega Rubens Barrichello. Zcela vypovídajícím výsledkem je pět jezdeckých a pět konstruktérských titulů za vítězství v mistrovství světa. Během těchto let Ferrari i Michael Schumacher znatelně překonali mnoho rekordů formule 1, od počtu mistrovských titulů, přes počet vítězství v grand prix, kvalifikacích, počet nejrychlejších kol až po nepřerušené série vyhraných závodů či závodů na stupních vítězů.

Do týmu přišel místo Michalea Schumachera Kimi Räikkönen od McLarenu, Felipe Massa v týmu pokračoval po jeho boku. Nový vůz byl tajně odhalen, bez pozvání fotografů, 14. ledna a hned druhý den se pokračovalo v testování. Během předsezonního testování se nový vůz F2007 rychle zlepšoval a byl vždy na čele při různých společných testech všech týmů formule 1.

Kimi Räikkönen vyhrál první závod sezony v Melbourne a stal se tak dalším pilotem Ferrari, který dokázal vyhrát hned svůj první závod s tímto vozem. Po zklamání z malajské grand prix byl na řadě Bahrajn. Massa zvítězil a Räikkönen dojel třetí. Ovšem po tomto závodě se tým i jezdci propadli v celkové klasifikaci šampionátu za McLaren.

Špatnou zprávou pro Ferrari bylo, že jejich aerodynamický tunel byl těžce poškozen. Při testování se při vysoké rychlosti odlomil ocelový plech dopravního pásu, který simuloval cestu pod zmenšenou replikou vozu formule 1, a poškodil různé přístroje. Ferrari tak nemohlo použít nově připravované aerodynamické prvky do té doby, dokud nebude tunel opraven, což nakonec trvalo pár týdnů. Prozatím tak McLaren získal oproti Ferrari náskok ve vývoji. Po opravě tunelu se prakticky hned začalo pracovat na novém aerodynamickém balíku, díky kterému se po testech v Silverstone Ferrari opět vyrovnalo McLarenu.

Felipe Massa při Grand Prix Velké Británie.

Při britské grand prix dominoval Räikkönen, Massa skončil po úžasné stíhací jízdě pátý. Poté, co mu na startu zhasnul motor musel startovat z posledního místa.

Do Německa na evropskou grand prix přijelo Ferrari s přesvědčivě nejrychlejším vozem, Räikkönen získal pole position, Massa třetí místo. Ovšem hned po prvním kole začalo prudce pršet a všechny vozy musely jet do boxu na výměnu pneumatik. Kimi právě vjížděl k pit lane, ale dostal smyk a musel objet ještě další kolo na pnaumatikách na sucho. Massa zajel do boxu na výměnu kol, mezitím se do vedení dostal Markus Winkelhock. Ve 34. kole musel Räikkönen odstoupit kvůli problémům s hydraulikou. Massa i nadále vedl, i když měl potíže se silnými vibracemi ve voze, ale pět kol před cílem ho předjel Alonso.

Následující maďarská grand prix byla poskvrněna skandálem v týmu McLaren. Mechanici týmu Ferrari zapomněli na konci první kvalifikační části natankovat palivo do Massova vozu. Když si to Massa v druhé části uvědomil, zastavil na pit lane a nechal se odtlačit zpátky k boxu. Mezitím mu ale stačily pneumatiky natolik vychladnout, že do poslední části kvalifikace nedokázal postoupit. Nakonec startoval ze 14. místa na trati, kde se prakticky nedá předjíždět. Räikkönen měl startovat ze čtvrtého místa, ale díky Alonsovu trestu se posunul na 3. místo. Po startu se mu navíc ve třetí zatáčce podařilo předjet BMW Nicka Heidfelda. Na druhém místě zůstal až do konce závodu, přestože sváděl souboj o první místo s Lewisem Hamiltonem. Massa závod dokončil na 13. místě.

Následovala třítýdenní pauza před tureckou grand prix, ve které vozy Ferrari dominovaly. Massa startoval z pole position, Räikkönen ze třetího místa, ale ještě před první zatáčkou se dostal na druhé místo. Toto pořadí zůstalo do konce závodu stejné a Massa s Räikkönenem získali své druhé dvojité vítězství.

Pro vozy Ferrari nezačala italská grand prix moc přívětivě. Räikkönen měl při tréninku těžkou nehodu, při které si pohmnoždil krk, ale do závodu mohl nastoupit. V kvalifikaci oba vozy skončily až za McLareny a v závodě jim nestačily. Massa musel kvůli poruše zadního zavěšení odstoupit v 10. kole. Räikkönen skončil na třetím místě za oběma McLareny.

Kimi Räikkönen oslavuje vítězství a titul mistra světa po skončení závodu v Brazílii.

V následujícím týdnu se rozhodovalo o potrestání McLarenu ze zneužívání technických údajů Ferrari ve svůj prospěch. McLaren byl ze šampionátu vyloučen a dostal pokutu 100 milionů amerických dolarů. Ferrari se tak otevřela cesta k vítězství v Poháru konstruktérů. V nedělním závodě v Belgii získalo Ferrari double, když Räikkönen zvítězil a Massa dojel na druhém místě. Ferrari si tím zajistilo vítězství v šampionátu konstruktérů.

Poté se šampionát přestěhoval do Asie. Závod v Japonsku, který se jel za velmi prudkého deště vyhrál Hamilton a upevnil si tak vedení v mistrovství světa. Räikkönen skončil třetí a měl tak do posledních dvou závodů ještě šanci získat titul. Massa dokončil závod na 6. místě, po pěkném souboji s Robertem Kubicou v závěrečných kolech závodu.

Räikkönen vyhrál i poslední dva závody v Číně a v Brazílii a získal svůj první titul mistra světa formule 1, o jediný bod před dvojicí pilotů McLarenu - Hamiltonem a Alonsem. Massa skončil v brazilské grand prix na druhém místě a v celkové klasifikaci šampionátu obsadil 4. místo.

12. listopadu 2007 Ferrari oznámilo odchod Jeana Todta z vedoucího postu týmu. Ve funkci šéfa týmu ho nahradil Stefano Domenicali.

Kimi Räikkönen vítězí v Grand Prix Malajsie.

V sezóně 2008 celý tým mnohokrát chyboval, přesto se jeho jezdcům s vozem F2008 podařilo získat pohár konstruktérů. Tento rok bojovali oba jezdci, Felipe Massa i úřadující mistr Kimi Räikkönen, o titul mistra světa, ale blíže mu byl tentokrát Massa. Šance na zisk titulu zhatily oběma jezdcům technické závady, jezdecké chyby i chyby týmu. Massa měl do ještě posledního závodu velkou šanci, ale nakonec boj o titul prohrál s Hamiltonem o jeden bod.

Po změně pravidel v oblasti aerodynamiky se nedostal v prvních třech závodech sezóny ani jeden z jezdců s vozem F60 na body. Zásadní průlom přinesla až bahrajnská grand prix, z níž si Kimi Räikkönen odvezl tři body. Další zásadní zlepšení přišlo v Monaku v podobě pódiového umístění finského pilota, vrcholem sezónních úspěchů bylo jeho vítězství ve velké ceně Belgie. Veškeré úspěchy sezóny nakonec stačily pouze na čtvrté místo v poháru konstruktérů.

V nepříliš úspěšné sezóně utrpěl tým další ránu v Maďarsku, kde byl během kvalifikace těžce zraněn loňský vicemistr Felipe Massa. Jelikož se Brazilec do konce sezóny již na start nemohl postavit, hledal tým náhradu nejprve v týmovém poradci, expilotu Michaelu Schumacherovi, který nakonec sedačku odmítl pro bolesti krčního svalstva. Testovací jezdec, Ital Luca Badoer se jako dobrá volba neosvědčil, a tak byl po dvou závodech nahrazen svým krajanem Giancarlem Fisichellou, který se blýskl vítězstvím v kvalifikaci a konečným druhým místem v Belgii ve voze týmu Force India. Ten v sedačce vydržel až do konce sezóny, byť bez zisku jediného bodu.

Tým startoval s vozem F10 v sestavě Felipe Massa a Fernando Alonso, jemuž musel uvolnit místo Kimi Räikkönen. Alonso neproměnil svou šanci na zisk titulu a skončil druhý za Sebastianem Vettelem. V poháru konstruktérů skončilo Ferrari na třetím místě.

Jezdecká sestava totožná s předcházející sezónou vybojovala opět třetí místo v poháru konstruktérů a pouze jediné vítězství pro vůz 150º Italia ve Velké ceně Velké Británie.

S vyrovnanými, ale nepříliš oslnivými výsledky vozu F2012 byl Fernando Alonso až do posledního závodu v boji o titul, který nakonec opět prohrál ve prospěch nově trojnásobného mistra světa Sebastiana Vettela. S výsledky Felipeho Massy dosáhl tým na druhé místo mezi konstruktéry.

Již po čtyři roky nezměněná jezdecká sestava dosáhla s vozem F138 na dvě vítězství, několik pódiových umístění, opět ovšem nestačila na dominujícího Sebastiana Vettela na Red Bullu. Tým skončil na třetím místě v poháru konstruktérů.

Sestava složená ze dvou nejzkušenějších pilotů ve startovním poli, bývalých mistrů Kimiho Räikkönena a Fernanda Alonsa nedokázala s málo konkurenceschopným vozem F14 T naplnit očekávání do nich vkládaná, navíc poprvé od roku 1993 nevyhrál tým ani jeden závod sezóny. Výsledkem bylo čtvrté místo v poháru konstruktérů a až šesté a dvanácté místo v poháru jezdců.

Pro tyto neuspokojivé výsledky proběhla v týmu výrazná obměna vedení. Již během sezóny byl ve funkci šéfa týmu Stefano Domenicali nahrazen Marco Mattiaccim, jenž už s koncem sezóny musel uvolnit místo svému nástupci Maurizio Arrivabenemu. Změny se však nedotkly pouze postu šéfa týmu, dlouholetý prezident automobilky Luca di Montezemolo ve své funkci skončil a jeho místo převzal Sergio Marchionne, dosavadní výkonný ředitel koncernu Fiat. Restrukturalizace se též projevila na postech zodpovědných za vývoj vozu, tým opustil dosavadní šéfdesigner Nicholas Tombazis společně s jedním z technických ředitelů, Patem Fryem, čímž plnou zodpovědnost nad technickým oddělením převzal James Allison.

Koncem předchozí sezóny byl oznámen příchod čtyřnásobného šampiona Sebastiana Vettela z týmu Red Bull Racing na místo Fernanda Alonsa, který naproti tomu přijal nabídku obnovené spolupráce McLaren Honda. Jako druhý jezdec Scuderie pokračoval Kimi Räikkönen, jenž s Vettelem již dříve udržoval přátelský vztah. Sezóna avizovaná jako přechodná po výměně klíčových postů ve vedení předčila očekávání, nová posila týmu dojela s vozem SF15-T pro tři vítězství. V sezóně, které jinak dominoval tým Mercedes AMG Petronas, získalo Ferrari druhé místo v poháru konstruktérů s oběma piloty v celkovém pořadí šampionátu jezdců přímo za týmovou dvojicí Mercedesu.

Do sezóny vstupovala stáj s mistrovskými ambicemi, které postupně přešly ve zklamání. Přes povzbudivé výsledky v předsezónních testech a slibné výkony v úvodních závodech sezóny se nedařilo Sebastianu Vettelovi a Kimimu Räikkönenovi s vozem SF16-H stabilně konkurovat jezdecké dvojici Mercedesu Nicu Rosbergovi a Lewisi Hamiltonovi. Bez jediného vítězství v rekordním počtu 21 závodů sezóny se Ferrari propadlo na třetí místo mezi konstruktéry ve prospěch Red Bull Racingu.

Změna aerodynamických pravidel týmu patrně sedla a vůz SF70H působil od počátku sezóny jako velmi konkurenceschopný materiál k boji o oba mistrovské tituly. Sebastian Vettel byl po 12 závodů v čele šampionátu, vlivem série nepříznivých událostí v druhé polovině sezóny (nešťastná kolize v Singapuru vyřadivší oba vozy na samotném startu, opakované selhání techniky) však nedokázal udržet naději na zisk titulu do posledního závodu a boj o titul s Lewisem Hamiltonem na Mercedesu předčasně prohrál. Výsledek 522 bodů v poháru konstruktérů byl pro tým sice rekordním od zavedení nového bodového systému v roce 2010, na lepší než druhé místo to však opět nestačilo.