Formule 1 v roce 1952

Prvního závodě sezóny na okruhu Bremgarten se neúčastnil hlavní jezdec Ferrari Alberto Ascari, který se účastnil Indy 500. Za Ferrari tedy závodili jako hlavní jezdci Pierro Taruffi and Nino Farina, kteří se společně postarali přední místa na závodním roštu. Farina se kvalifikoval lépe a do 17. kola závod vedl, až do chvíle kdy se na jeho voze vyskytly potíže a musel odstoupit. První místo po něm převzal Taruffi, který svůj vůz dovezl bez jakých koliv komplikací až do cíle na prvním místě. Na podiu ho doplnil Rudi Fischer (Ferrari) a Jean Behra (Gordini).

Jako obvykle Indy 500 mělo minumální vliv na vývoj šampionátu, až na to že tento rok se jej účastnil závodník evropské části Alberto Ascari. On však ve 40. kole odstoupil. Závod dominoval Bill Vukovich, který v součtu vedl 150 kol, ale jen 8 kol před cílem odstoupil a výhru přenechal Troyi Rutthmanovi, který zvítězil před Jimem Rathmannem a Samem Hanksem.

Alberto Ascari se na 3. kolo šampionátu Formule 1 vrátil do Evropy, kde ho čekal závod ve Spa. S tří sekundovým náskokem si Ascari zajistil pole position. V závodě poté vedl každé kolo kromě prvního, který po dobrém startu vedl Jean Berha. Ten se, ale v průběhu závodu propadl za Ferrari a po kolizi s Taruffim odstoupil. Ascariho na podiu doplnil Farina a Manzon.

Dominantní Ferrari pokračovalo i při Velké ceně Francie, kdy na okruhu Rouen-les-Essarts získalo všechny 3 příčky na pódiu a Alberto Ascari vedl všechna kola od pole position až do konce.

Alberto Ascari opět s přehledem vyhrál, když všem ostatním jezdcům nadělil alespoň 1 kolo. Byla to třetí Italova výhra v řadě, která dále posílila jeho nakonec úspěšné mistrovské tažení zatím co jeho hlavní konkurent, Nino Farina nedokázal skórovat, přestože získal pole position poté, co zajel s Ascarim totožný čas. Třetí Ferrari Piera Taruffiho na začátku kleslo na deváté místo, ale nakonec se vzpamatovalo a obsadilo druhé místo, zatímco zastávka pro nové zapalovací svíčky znamenala, že Farina skončil na šestém místě. Pro britské vozy a řidiče to byl triumfální den, protože Mike Hawthorn si vyjel své první pódium ve voze Cooper-Bristol, zatímco britská auta a řidiči obsadili ostatní bodovaná místa.

Opožděný příchod továrního týmu Maserati nedokázal zastavit nadvládu Ferrari, Alberto Ascari si zajistil svůj první titul mistra světa a zatemnil tak vítězný rekord zraněného Juana Manuela Fangia. Bylo to jeho čtvrté vítězství v řadě za sebou, opět vedlo každé závodní kolo z pole position. Farina skončil druhý a soukromý pilot Ferrari Rudi Fischer skončil třetí před továrním vozem Taruffiho, aby zajistil Ferrari 1-2-3-4. Jean Behra zaznamenal pro Gordini konečné body těsně před dalším vozem Ferrari, tentokrát za volantem Rogera Laurenta.

Neporazitelný Ascari znovu získal pole position a vedl všechna kola závodu. Na pódiu se vedle něj postavil Farina a Villoresi.

Na poslední závod sezóny usedl za volant Maserati José Froilán González, ale ani on nezabránil další výhře Ascariho a to i přes to že první polovinu to byl právě o kdo vedl celé pole. Argentinec nakonec skončil druhý a po celou sezónu byl jediný společně s Farinou, kteří dokázali Ascarimu alespoň trochu vzdorovat.

1. Alberto Ascari 43
2. Giuseppe Farina 22
3. Luigi Villoresi 17
4. Jean Behra 16
5. Louis Rosier 16
6. Piero Taruffi 13
7. Peter Collins 10.5
8. Robert Manzon 9.5
9. "B.Bira" 7.5
10. Johnny Claes 7
11. André Simon 7
12. Emanuel de Graffenried 6
13. Elie Bayol 5
14. Yves Giraud-Cabantous 4
15. Peter Whitehead 3
16. Eugene Martin 2
17. Maurice Trintignant 2
18. Lance Macklin 1.5

1. Edgar Barth 21
2. Ernst Klodwig 10
3. Jurgen Perduss 7
4. Paul Greifzu 6
5. Rudolf Krause 4
6. Heinz Melkus 2
7. Werner Jager 1

1. Toni Ulmen 16
2. Fritz Riess 12
3. Hans Klenk 12
4. Helmut Niedermayr 3
5. Josef Peters 3
6. Willy Heeks 3

Pohár konstruktérů se oficiálně pořádá od roku 1958

1. Ferrari 121
2. Gordini 15
3. Kurtis Kraft 13
4. Cooper 12
5. Maserati 8
6. Kuzma 8
7. Coonaught 5
8. Frazer Nash 3
9. Lesovsky 3
10. HWM 2
11. Simca 2

1. Itálie 112,5
2. USA 24
3. Velká Británie 20
4. Francie 17
5. Švýcarsko 10
6. Argentina 6,5