Formule 1 v roce 1956
Sezóna Formule 1 v roce 1956 byla sedmou sezónou Mistrovství světa vozů Formule 1. Sezóna začala 22. ledna na okruhu v Buenos Aires a končila 2. září závodem v Itálii na Monze. Mistrem světa se pro tento rok stal Argentinec Juan Manuel Fangio, čímž získal svůj celkový čtvrtý titul mistra světa.
Sezóna 1956 mistrovství světa vozů Formule 1 | |
---|---|
Předchozí: 1955 Další: 1957 | |
Mistr světa - Juan Manuel Fangio | |
Obecné informace | |
Pořadí sezóny: | 7 |
Počet týmů: | |
Počet pilotů: | 27 |
Počet závodů: | 8 |
Výsledky | |
Pohár jezdců: | Juan Manuel Fangio (Ferrari) 2. Stirling Moss (Maserati) |
Pohár konstruktérů: | nebyl |
Týmy a jezdci
Entrant | Constructor | Chassis | Engine | Tyre | Driver | Rounds |
---|---|---|---|---|---|---|
Officine Alfieri Maserati | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2.5 L6 | Pirelli | Stirling Moss | 1–2, 4–8 |
Jean Behra | 1–2, 4–8 | |||||
Carlos Menditeguy | 1 | |||||
Luigi Piotti | 1 | |||||
Chico Landi | 1 | |||||
Gerino Gerini | 1 | |||||
José Froilán González | 1 | |||||
Cesare Perdisa | 2, 4–7 | |||||
Paco Godia | 4–8 | |||||
Mike Hawthorn | 4 | |||||
Piero Taruffi | 5 | |||||
Umberto Maglioli | 7–8 | |||||
Luigi Villoresi | 8 | |||||
Jo Bonnier | 8 | |||||
Owen Racing Organisation | MaseratiBRM | 250F
P25 |
Maserati 250F1 2.5 L6
BRM P25 2.5 L4 |
PirelliDunlop | Mike Hawthorn | 1–2, 6 |
Tony Brooks | 2, 6 | |||||
Ron Flockhart | 6 | |||||
Alberto Uria | Maserati | A6GCM | Maserati 250F1 2.5 L6 | Pirelli | Alberto Uria | 1 |
Óscar González | 1 | |||||
Scuderia Ferrari | Ferrari | D50
555 |
Ferrari DS50 2.5 V8
Ferrari 555 2.5 L4 |
Englebert | Juan Manuel Fangio | 1–2, 4–8 |
Eugenio Castellotti | 1–2, 4–8 | |||||
Luigi Musso | 1–2, 7–8 | |||||
Peter Collins | 1–2, 4–8 | |||||
Olivier Gendebien | 1, 5 | |||||
Paul Frère | 4 | |||||
André Pilette | 4 | |||||
Alfonso de Portago | 5–8 | |||||
Wolfgang von Trips | 8 | |||||
Equipe Gordini | Gordini | T16T32 | Gordini 23 2.5 L6
Gordini 25 2.5 L8 |
Englebert | Robert Manzon | 2, 5–8 |
Élie Bayol | 2 | |||||
André Pilette | 2, 5, 7 | |||||
Hermano da Silva Ramos | 2, 5–6, 8 | |||||
André Milhoux | 7 | |||||
André Simon | 8 | |||||
Ecurie Rosier | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2.5 L6 | Pirelli | Louis Rosier | 2, 4–7 |
Vandervell Products | Vanwall | VW 2 | Vanwall 254 2.5 L4 | Pirelli | Maurice Trintignant | 2, 4, 6, 8 |
Harry Schell | 2, 4–6, 8 | |||||
Mike Hawthorn | 5 | |||||
Colin Chapman | 5 | |||||
José Froilán González | 6 | |||||
Piero Taruffi | 8 | |||||
Gould's Garage (Bristol) | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2.5 L6 | Dunlop | Horace Gould | 2, 4, 6–7 |
Giorgio Scarlatti | Ferrari | 500 | Ferrari 500 2.0 L4 | Pirelli | Giorgio Scarlatti | 2 |
Scuderia Centro Sud | MaseratiFerrari | 250F
500 |
Maserati 250F1 2.5 L6
Ferrari 500 2.0 L4 |
Pirelli | Louis Chiron | 2 |
Luigi Villoresi | 4 | |||||
Harry Schell | 7 | |||||
Giorgio Scarlatti | 7 | |||||
Toulo de Graffenried | 8 | |||||
Piero Scotti | Connaught-Alta | B | Alta GP 2.5 L4 | Pirelli | Piero Scotti | 4 |
Automobiles Bugatti | Bugatti | T251 | Bugatti 2.5 L8 | Englebert | Maurice Trintignant | 5 |
Luigi Piotti | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2.5 L6 | Pirelli | Luigi Villoresi | 5–7 |
Luigi Piotti | 7–8 | |||||
André Simon | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2.5 L6 | Pirelli | André Simon | 5 |
Scuderia Guastalla | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2.5 L6 | Pirelli | Umberto Maglioli | 6 |
Gerino Gerini | 8 | |||||
Connaught Engineering | Connaught-Alta | B | Alta GP 2.5 L4 | PirelliAvon | Archie Scott-Brown | 6, 8 |
Desmond Titterington | 6 | |||||
Jack Fairman | 6, 8 | |||||
Les Leston | 8 | |||||
Ron Flockhart | 8 | |||||
Bob Gerard | Cooper-Bristol | T23 | Bristol BS1 2.0 L6 | Dunlop | Bob Gerard | 6 |
Gilby Engineering | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2.5 L6 | Dunlop | Roy Salvadori | 6–8 |
Bruce Halford | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2.5 L6 | Dunlop | Bruce Halford | 6–8 |
Jack Brabham | Maserati | 250F | Maserati 250F1 2.5 L6 | Dunlop | Jack Brabham | 6 |
Emeryson Cars | Emeryson-Alta | 56 | Alta GP 2.5 L4 | Dunlop | Paul Emery | 6 |
Ottorino Volonterio | Maserati | A6GCM | Maserati 250F1 2.5 L6 | Pirelli | Ottorino Volonterio | 7 |
Výše uvedený seznam nezahrnuje týmy a jezdce z Indianapolis 500 1956.
Velké ceny
Datum | Grand Prix | Náhled | Akce | Jezdec | Vůz | Stav MS |
---|---|---|---|---|---|---|
1. GP | Argentina
(Výsledky) |
Závod | Luigi Musso | Ferrari D50 | Juan Manuel Fangio | |
Kolo | Juan Manuel Fangio | Ferrari D50 | ||||
Pole | Juan Manuel Fangio | Ferrari D50 | ||||
2. GP | Monako
(Výsledky) |
Závod | Stirling Moss | Maserati 250F | ||
Kolo | Juan Manuel Fangio | Ferrari D50 | ||||
Pole | Juan Manuel Fangio | Ferrari D50 | ||||
3. GP | Indy 500
(Výsledky) |
Závod | Pat Flaherty | Ferrari 500 | ||
Kolo | Paul Russo | Ferrari 500 | ||||
Pole | Pat Flaherty | Ferrari 500 | ||||
4. GP | Belgie
(Výsledky) |
Závod | Peter Collins | Ferrari D50 | ||
Kolo | Stirling Moss | Maserati 250F | ||||
Pole | Juan Manuel Fangio | Ferrari D50 | ||||
5. GP | Francie
(Výsledky) |
Závod | Peter Collins | Ferrari D50 | ||
Kolo | Juan Manuel Fangio | Ferrari D50 | ||||
Pole | Juan Manuel Fangio | Ferrari D50 | ||||
6. GP | Velká Británie
(Výsledky) |
Závod | Juan Manuel Fangio | Ferrari D50 | ||
Kolo | Stirling Moss | Maserati 250F | ||||
Pole | Stirling Moss | Maserati 250F | ||||
7. GP | Německo
(Výsledky) |
Závod | Juan Manuel Fangio | Ferrari D50 | ||
Kolo | Juan Manuel Fangio | Ferrari D50 | ||||
Pole | Juan Manuel Fangio | Ferrari D50 | ||||
8. GP | Itálie
(Výsledky) |
Závod | Stirling Moss | Maserati 250F | ||
Kolo | Stirling Moss | Maserati 250F | ||||
Pole | Juan Manuel Fangio | Ferrari D50 |
Shrnutí sezóny
Fangio se přidal k Ferrari poté, co Mercedes-Benz, s nímž vyhrál tituly 1954 a 1955, ze sportu odešel. Ferrari získalo vozy D50 týmu Lancia a dalo dohromady silný tým jehož součástí byl Juan Manuel Fangio, Eugenio Castellotti, Luigi Musso a Peter Collins. Fangio vyhrál úvodní závod když sdílel Mussův vůz poté, co se jeho vlastní auto porouchalo. Collins a Fangioův týmový kolega z Mercedesu, Stirling Moss - nyní jezdící za Maserati, představoval největší výzvu pro jeho obhajobu titulu, každý vyhrál dva závody. Tato sezóna již nebyla pouze o jednom týmu, ale mimo rychlé Ferrari vyhrálo 2 závody Maserati a britské Connaughts, Vanwall a BRM se také předvedli v dobrém světle.
Argentina
Po přestupu do Ferrari se Fangio rychel adaptoval na nový vůz a v kvalifikaci získal pole position o celé 2 sekundy před Eugeniem Castellottim. Ze začátku závodu se však propadl hlouběji do pole. Poté, co se ve vedení závodu vystřídali González, Menditéguy a Moss, tak se Fangio v 67. kole vrátil na vedoucí příčku, když se jeho vůz porouchal a on využil vozu Luigiho Mussa a dovezl jej do cíle na prvním místě. I přesto, že Fangio v závodě zvítězil a získal nejrycheljší kolo, tak se do vedení šampionátu přesunul Jean Behra (Fangio a Musso si body zaprvní místo rozdělili na půl).
Monako
Závod vyhrál Stirling Moss ve svém Maserati, který vedl od vlajky k vlajce. Juan Manuel Fangio měl problémy se svým Ferrari, ale poté, co nechal Eugenia Castellottiho převzít své auto, on si vzal sesterský vůz Petera Collinse. Moss si v poklidu pro šachovnicouvou vlajku, i přes zuřivou jízdu Fangia, který ztrátu dokázal stáhnout už jen na rozdíl 6 sekund. Jean Behra využil problémů Ferrari a dojel na třetím místě ve svém Maserati.
Indianapolis 500
S náskokem 20 sekund a vedení závodu od 76. kola si pro první vítězství v Indy 500 dojel Pat Flaherty, následovaný Samem Hanksem a Donem Freelandem.
Belgie
V deštivém závodě ve Spa vedl do 24. kola Juan Manuel Fangio, dokud se na jeho velmi nespolehlivém Ferrari nepoškodila převodovka a on musel z vedení závodu odstoupit. Striling Moss měl v závodě také problémy a odstoupil, ale pak převzal vůz kolegy Cesara Perdisi a dovezl jej na 3. místě. První vítězství ve Formuli 1 získal dominantní Peter Collins a za ním druhý získal první pódium Paul Frère.
Francie
Závod byl zvýrazněn vzrušující bitvou mezi dvěma vozy Lancia-Ferrari Petera Collinse a Eugenia Castellottiho, která byla zmařena 10 kol před konce, když tým nařídil jezdcům držet místa s Collinsem vpředu a Castellottim na druhém místě,aby se předešlo kolizím a přetěžování vozů. Collins nakonec zvítězil o 0,3 sekundy. Téměř o minutu a půl později se umístil na třetím místě Jean Behra v Maserati, jediném dalším autě ve stejném kole jako vedoucí závodu.
Velká Británie
Po ročním výpadku se Silverstone zase vrátil do Formule 1 a zvítězil na něm Juan Manuel Fangio. Druhý dojel Peter Collins, který si vzal vůz od Alfonsa de Portaga. Sterling Moss vedl v průběhu závodu přes 50 kol, ale poté, co ho Fangio předjel začal klesat polem a nakonec pár kol před koncem odstoupil kvůli problíému s osou. Fangio se dotáhl za Collinse na rozdíl jediného bodu.
Německo
V Německu neměl Fangio soupeře a poté, co Peter Collins dvakrát odstoupil ho v šampionátu přeskočil na rozdíl osmi bodů. Druhý byl Strling Moss a třetí Jean Behra. Celkem dojelo pouze 5 jezdců.
Itálie
Jean Behra a Peter Collins měli oba ztrátu 8 bodů na Fangia a proto aby vyhráli šampionát musel jeden z nich vyhrát závod a Fangio nedokončit nebo dojet mimo body. Závod vyhrál Stirling Moss v Maserati, ale v neuvěřitelném projevu sportovního ducha předal Peter Collins svou Lancii-Ferrari Fangiovi, což mu umožnilo podělit se s Collinsem o druhé místo a zajistit si čtvrté mistrovství světa. Třetí místo obsadil Ron Flockhart v Connaughtu, jediném umístění na stupních vítězů pro tuto značku.
Konečné hodnocení Mistrovství Světa
Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8–6–4–3–2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu. Body za sdílené vozy byly rozděleny rovnoměrně mezi řidiče, bez ohledu na to, kdo odjel více kol. Byly započítány pouze výsledky nejlepších pěti závodů.
|
|
- * Nejrychlejší kolo (1 bod)
- † piloti se střídali v řízení vozu
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1956 na Wikimedia Commons