Enzo Ferrari

Enzo Ferrari získal jen základní vzdělání. Jeho bratr Alfred, přezdívaný Dino, si v rodinném sídle zařídil dílnu, kde pak pracoval i Enzo a jejich otec. Za války zemřel Alfred i otec během chřipkové epidemie. Enzo také onemocněl, ale přežil. Netroufl si však udržet dílnu bez otce a bratra a našel si tedy nové zaměstnání, stal se testovacím řidičem společnosti C.M.N. (Costruzioni Meccaniche Nazionali) v Miláně. Roku 1919 absolvoval svůj první závod. O rok později již byl závodním jezdcem továrního týmu Alfa Romeo. V roce 1929 založil vlastní závodní tým, který nazval Scuderia Ferrari. Roku 1932 závodní kariéru ukončil, nechtěl již dále riskovat život po narození prvního syna Alfreda.

Nastoupil poté do vývojového oddělení Alfy Romeo, souběžně dál vedl vlastní tým, v němž bylo čtyřicet závodních jezdců, k nejznámějším z nich patřil Tazio Nuvolari. Uzavřel za tým smlouvu s Alfu Romeo, časem se ke spolupráci přidala i firma Pirelli. S vývojem Alfy však Ferrari nebyl spokojen. V roce 1937 tým Scuderia Ferrari rozpustil. Roku 1939 pak opustil i Alfu Romeo. V Modeně poté založil konstrukční firmu Auto-Avio Costruzioni. Krátce na to firma přesídlila do Maranella. Vývoj aut ovšem zbrzdila druhá světová válka, protože firma musela povinně vyrábět letecké díly pro armádu. Po válce se firma znovu soustředila na automobily. Roku 1947 založila závodní tým a Ferrari mu dal znovu název Scuderia Ferrari. V roce 1949 zvítězil v závodě 24 hodin Le Mans, a to s vozem Ferrari 166M. V roce 1950 se tým přihlásil do nově vzniklé Formule 1. První závod vyhrál v roce 1951 na britském okruhu v Silverstone. Za rok již Ferrari vyhrálo prvně celý šampionát.

Roku 1956 zemřel Enzův nejstarší syn Alfredo, zvaný Dino, v důsledku svalové dystrofie. Enzo pak na jeho počest pojmenoval několik závodních vozů (Dino 206, Dino 246 GT, Dino 246 GTS).

Navzdory tomu, že se týmu dařilo, firma se v 60. letech dostala do špatné situace. Jednání o prodeji Fordu Enzo přerušil, protože Henry Ford II nepřijal jeho podmínku, že si Enzo ponechá kontrolu nad týmem. Nakonec firmu zachránil Fiat, který roku 1969 odkoupil polovinu konstrukční firmy, a to i za podmínky, že Enzo zůstane prezidentem firmy (byl jím do roku 1977) a bude dále kralovat v závodním týmu (vedl ho až do konce svého života).[1] Klíčovým manažerem firmy se ovšem stal Luca di Montezemolo. V 70. letech dal Enzo postavit okruh ve Fioranu, který Ferrari využívá dodnes.

Obdržel vyznamenání rytíře Řádu italské koruny (Commendatore dell'Ordine della Corona d'Italia), proto měl přezdívku Il Commendatore - rytíř.

Roku 2003 byl o jeho životě natočen hraný film Ferrari.[2]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Enzo Ferrari na Wikimedia Commons
• 1988: Zemřel Enzo Ferrari, ČT24