Jean Alesi

Alesi debutoval ve Formuli 1 v Grand Prix Francie na okruhu Paul Ricard v týmu Tyrrell-Cosworth. V kokpitu nahradil Michele Alboreta a hned dojel čtvrtý. Ve zbytku sezóny odjel několik dalších závodů a přitom pokračoval i v úspěšném boji o titul ve Formuli 3000. Pokud se závody Formule 1 a Formule 3000 křížily, v Tyrrellu jej nahrazoval Johnny Herbert. Do konce sezóny bodoval ještě dvakrát, v Itálii a ve Španělsku.

Rok 1990 byl první kompletní ve Formuli 1, opět v týmu Tyrrell, který ale trpěl nedostatkem peněz. Ale hned v prvním závodě, Grand Prix USA, se postaral o senzaci, když 25 kol vedl před Ayrtonem Sennou. Když ho Senna předjel, Alesi mu jednou předjetí oplatil, nakonec skončil druhý. A to samé pal zopakoval v Monaku, což znamenalo, že si jej začali všímat některé týmy ze špičky pro rok 1991. Nastal poté zmatek, když Tyrrell, Williams a Ferrari v krátké době po sobě prohlásili, že s Alesim mají podepsanou smlouvu.

Ferrari v té době bojovalo o titul a Alesi se mohl stát týmovým kolegou svého krajana Alaina Prosta, v té době nejúspěšnějšího jezdce v historii Formule 1. Alesi nakonec s Ferrari opravdu podepsal. Tento tým nezvolil jen proto, aby zvýšil své šance na titul nebo jezdil po boku Prosta, ale hlavně aby si splnil svůj dětský sen závodit za italskou stáj.

Naneštěstí Ferrari v roce 1991 zaznamenalo prudký ústup ze slávy. Nejúspěšnějším týmem 90. let byl totiž Williams, který mezi roky 1992 až 1997 získal 5 titulů v poháru konstruktérů. Alesiho volba týmu Ferrari oproti Williamsu se zdála logická, ale ukázala se být jako nešťastná. Jeden z důvodů pádu Ferrari bylo to, že jejich slavný motor V12 už nestačil na menší, lehčí a efektivnější motory V10, který využívaly jiné týmy. Po tristní sezóně Prost z týmu odešel, o voze prohlásil, že je to „náklaďák“ a dal si na rok pauzu. Alesi získal 21 bodů a skončil sedmý.

V další sezóně byl jeho týmovým kolegou Ivan Capelli. Alesi sice dvakrát dojel třetí, bodoval ve všech závodech, které dojel, ale připsal si také množství nedojetých závodů. S 18 body skončil opět sedmý.

I tentokrát Ferrari změnilo druhého jezdce, kterým se stal Gerhard Berger. Sezóna opět probíhala v duchu minulých let, dvě pódia a plno odstoupení. S 16 body byl tentokrát klasifikován jako šestý.

Po prvním závodě sezóny si Alesi poranil záda a v následujících dvou závodech jej nahradil Nicola Larini. Alesi v tomto roce čtyřikrát vystoupal na pódium, připsal si 24 bodů a skončil pátý.

Za 5 let, které Alesi strávil u týmu z Maranella toho příliš nezískal, snad jen kromě oblíbenosti u tifosi, kteří milovali jeho agresivní styl jízdy. Jeho styl a také používání čísla 27 na svém voze, vedly ke srovnání s Gillesem Villeneuvem, stále populárním a milovaném jezdci, který za Ferrari jezdil v letech 1977-1982. Alesi a Berger vyhráli za své působení u Ferrari každý jeden závod. Alesi si připsal první a zároveň poslední výhru ve Formuli 1 při Grand Prix Kanady (v den svých 31. narozenin). Při oslavném kolečku mu došel benzín a do boxů ho svezl Michael Schumacher. Na konci roku měl na kontě 42 bodů a páté místo v poháru jezdců.

Když Michael Schumacher odešel z Benettonu do Ferrari, Jean Alesi a Gerhard Berger putovali opačným směrem. Benetton F1 sice byl úřadujícím mistrem v poháru jezdců i konstruktérů, Alesi ale musel zažít podobný pokles formy jako v roce 1991 u Ferrari. Naopak Schumacher ve Ferrari započal návrat italského týmu na výsluní. Alesi a Berger strávili u Benettonu dva roky, kde se museli potýkat se smůlou a vnitřní politikou v týmu. Přesto získal Alesi v tomto roce nejvíce bodů v kariéře, 47 a v poháru jezdců byl čtvrtý, což zopakoval i následující sezónu.

Zatímco Berger si alespoň užil vítězství v Benettonu (Grand Prix Německa), Alesi takové štěstí neměl. Alesiho Benetton se jevil jako více turbulentní a nepomohlo mu ani ostudný výpadek v Austrálii, kde ignoroval několik rádiových příkazů, že má zajet do boxů. Alesi pokračoval dalších 5 kol, než mu došlo palivo. Jeho forma byla nevyrovnaná, další incident přišel ve Francii, kde zbytečně vystrčil Davida Coultharda mimo trať a poté v Rakousku, kde jeho pokus vybrzdit Eddieho Irvinea skončil kolizí a Alesi byl vyšetřován po závodě kvůli nebezpečné jízdě. Pole position a následné druhé místo v Grand Prix Itálie Benettonu nestačilo a na konci roku Alesiho propustil.

Odchod z Benettonu a příchod k Sauberu znamenal definitivní ústup ze slávy a boje o přední příčky. První rok u Sauberu sice pravidelně dojížděl, ale bodoval jen ve 4 závodech. Úspěch zaznamenal v památné deštivé Grand Prix Belgie, kde skončil třetí a ukázalo se to jako jeho poslední pódiové umístění ve Formuli 1. Celkem získal 9 bodů.

Rok 1999 byl horší než ten předchozí, přišlo více výpadku a pouhé 2 body za dvě šestá místa byly zklamáním.

Po účinkování u Sauberu se Alesi přesunul do týmu svého bývalého týmového kolegy Alaina Prosta a do jeho týmu Prost. Nespolehlivost vozu a tím pádem množství odstoupení ze závodu znamenaly, že Alesi měl na konci roku poprvé na kontě 0 bodů.

Alesi při Grand Prix USA 2001 na okruhu Indianapolis.

Alesi zůstal u Prostu i v dalším roce a tentokrát se mu dařilo pravidelně dojíždět a dokonce třikrát bodovat. Po Grand Prix Německa ale z týmu odešel, přestože s Prostem dokončil všechny závody. Důvodem byl vyhazov Heinze-Haralda Frentzena z týmu Jordan po Grand Prix Velké Británie. Frentzen se zajímal o angažmá u Prostu a Alesi se rozhodl z Prostu odejít a uvolnit mu místo. Sám pak obsadil volné místo v Jordanu. S ním ještě dokázal naposledy bodovat a po konci sezóny ukončil kariéru ve Formuli 1. Bylo to symbolické, jelikož v Jordanu Alesi ve Formuli 3000 začínal a vyhrál s ním v roce 1989, nyní v něm kariéru ukončil.

Po konci ve Formuli 1 se Alesi úspěšně přesunul do série DTM, kde hned v prvním roce obsadil celkové 5. místo. S vozem Mercedes dokonce vyhrál jeden závod. Další rok skončil opět pátý, tentokrát si ale připsal 2 výhry. V roce 2004 se mu dařilo méně, celkově byl sedmý a ani jednou závod nevyhrál. Na stejné konečné pozici byl i následující sezónu, připsal si také jedno vítězství. Po konci sezóny 2006, kde dopadl nejhůř, devátý, kariéru v DTM ukončil.

Alesi byl jedním z mluvčích týmu Direxiv, který podával přihlášku do Formule 1 v roce 2008. Tým se měl stát B-týmem McLarenu a měl používat motory Mercedes. Nakonec byla dána přednost týmu Prodrive, který ale nakonec stejně do Formule 1 nevstoupil.

Alesi se připojil k mnoha dalším bývalým jezdcům Formule 1 (Christian Danner, Johnny Herbert, Stefan Johansson, Ukyo Katayama, JJ Lehto, Gianni Morbidelli, Jacques Villeneuve a Alex Yoong), kteří vstoupili do nově vzniklé série s názvem Speedcar Series. Alesi dvakrát zvítězil a obsadil 4. místo v šampionátu. V druhé a poslední sezóně série Speedcar Series skončil pátý s 2 výhrami.

13. října 2009 testoval Alesi vůz AF Corse Ferrari F430 GT2 v Maranellu. Bylo to ve stejný den, kdy se Felipe Massa vrátil do kokpitu Formule 1 po zranění, které utrpěl při Grand Prix Maďarska 2009. Po testu, ve kterém odjel 65 kol byl Alesi nadšený a Amato Ferrari mluvil o Alesim jako o možném kandidátovi pro rok 2010. Na začátku roku 2010 bylo oznámeno, že Alesi bude týmovým kolegou dalšího bývalého jezdce Formule 1, Giancarla Fisichelly, v sérii Le Mans a třídě GT2 v týmu AF Corse s vozem Ferrari. V prvních dvou závodech Alesi, Fisichella a jejich další týmlový kolega Toni Vilander vystoupali na stupně vítězů. Všichni tři se zúčastnili 24h Le Mans a ve své třídě byli čtvrtí. Ve třetím závodě sezóny v Algarve skončili druzí a na okruhu Hungaroring čtvrtí. Celkově v šampionátu obsadili skvělé druhé místo.

V lednu 2011 při představení jejich nového vozu oznámil tým Lotus Renault GP, že Alesiho angažovali jako ambasadora a testovacího jezdce pro projekt T125. V září prohlásil Alesi, že se pokusí kvalifikovat na 500 mil Indianapolis 2012 s vozem, který bude mít motor s označením Lotus. V 17. sérii a 5. epizodě pořadu Top Gear, Alesi pomáhal testovat moderátorovi Jeremy Clarksonovi jeden z vozů T125.

V dubnu 2012 Alesi oznámil svou přihlášku na 500 mil Indianapolis s motorem Lotus. Dohoda s bývalým týmem ze série Indycar, Newman/Haas Racing, ale padla a majitel týmu HVM Racing, Keith Wiggins, řekl, že jeho tým nemá finance pro Alesiho závod. Nicméně, tým ze série Firestone Indy Lights, Fan Force United, souhlasil s tím, že Alesimu dá možnost v závodě, kde se kvalifikoval na 33. místě. Bohužel, jeho vůz s motorem Lotus nedokázal držet tempo závodu a nakonec musel Alesi i jeho týmová kolegyně Simona de Silvestro odstoupit po ani ne 12 kolech.

* – Alesi získal titul po shodě bodů díky 3 vítězstvím, Érik Comas měl jen dvě.

¹ - Závod v Šanghaji byl mimo mistrovský šampionát.

* Sezóna v průběhu.