Formule 1 v roce 1958

Sezona 1958 Formule 1 byla 9. mistrovstvím FIA. Jelo se celkem 11 závodů v období od 19. ledna do 19. října. Zvítězil Mike Hawthorn. Stáj Vanwall byla poprvé (a naposled) mistrem poháru konstruktérů, který byl v této sezoně udělován taktéž poprvé.

Sezóna 1958 mistrovství světa vozů Formule 1
Předchozí: 1957 Další: 1959

Mistr světa - Mike Hawthorn
Obecné informace
Pořadí sezóny:	9
Počet týmů:
Počet pilotů:	21
Počet závodů:	11
Výsledky
Pohár jezdců:	Mike Hawthorn (Ferrari) 2. Stirling Moss (Vanwall) 3. Tony Brooks (Vanwall)
Pohár konstruktérů:	Vanwall 48 bodů

Velké ceny

Datum	Grand Prix	Akce	Jezdec	Vůz	Stav MS
1. GP 19. leden	Argentina Autódromo Oscar y Juan Gálvez (Výsledky)	Závod	Stirling Moss	Cooper-Climax T43	Stirling Moss
		Kolo	Juan Manuel Fangio	Maserati 250F
		Pole	Juan Manuel Fangio	Maserati 250F
2. GP 18. květen	Monako Circuit de Monaco (Výsledky)	Závod	Maurice Trintignant	Cooper-Climax T43
		Kolo	Mike Hawthorn	Ferrari D246
		Pole	Tony Brooks	Vanwall VW5
3. GP 26. květen	Nizozemsko Zandvoort (Výsledky)	Závod	Stirling Moss	Vanwall VW5
		Kolo	Stirling Moss	Vanwall VW5
		Pole	Stuart Lewis-Evans	Vanwall VW5
4. GP 30. květen	Indy 500 Indianapolis (Výsledky)	Závod	Jimmy Bryan	Epperly-Offenhauser
		Kolo	Tony Bettenhausen	Epperly-Offenhauser
		Pole	Dick Rathmann	Watson-Offenhauser
5. GP 15. červen	Belgie Spa-Francorchamps (Výsledky)	Závod	Tony Brooks	Vanwall VW5
		Kolo	Mike Hawthorn	Ferrari D246
		Pole	Mike Hawthorn	Ferrari D246
6. GP 6. červenec	Francie Rouen-les-Essarst (Výsledky)	Závod	Mike Hawthorn	Ferrari D246
		Kolo	Mike Hawthorn	Ferrari D246
		Pole	Mike Hawthorn	Ferrari D246
7. GP 19. červenec	Velká Británie Silverstone (Výsledky)	Závod	Peter Collins	Ferrari D246	Mike Hawthorn
		Kolo	Mike Hawthorn	Ferrari D246
		Pole	Stirling Moss	Vanwall VW5
8. GP 3. srpen	Německo Nürburgring (Výsledky)	Závod	Tony Brooks	Vanwall VW5
		Kolo	Stirling Moss	Vanwall VW5
		Pole	Mike Hawthorn	Ferrari 158
9. GP 24. srpen	Portugalsko Boavista (Výsledky)	Závod	Stirling Moss	Vanwall VW5
		Kolo	Mike Hawthorn	Ferrari D246
		Pole	Stirling Moss	Vanwall VW5
10. GP 7. září	Itálie Monza (Výsledky)	Závod	Tony Brooks	Brabham-Climax BT11
		Kolo	Phil Hill	Ferrari D246
		Pole	Stirling Moss	Vanwall VW5
10. GP 19. říjen	Maroko Ain-Diab (Výsledky)	Závod	Stirling Moss	Vanwall VW5
		Kolo	Stirling Moss	Vanwall VW5
		Pole	Mike Hawthorn	Ferrari D246

Shrnutí sezóny

Přestože konfigurace motoru zůstala stejná, maximální délky závodu byly zkráceny na 300 kilometrů nebo dvě hodiny (podle toho, co nastalo dříve) a místo specializovaných závodních paliv na bázi alkoholu se stalo povinné používání komerčního benzinu. Mezinárodní pohár konstruktérů F1 byl udělen poprvé, ale Mike Hawthorn z Ferrari vyhrál šampionát jezdců před Stirlingem Mossem, přestože ten vyhrál čtyři z deseti velkých cen oproti Hawthornově jedné.

Po Velké ceně Portugalska čekal na Hawthorna trest, ale Moss se za něj přimluvil a body, které si Hawthorn udržel, mu následně vyhrály titul.

Mossův týmový kolega z Vanwallu Tony Brooks také vyhrál tři závody. Jeho úspěch v italském závodě, když předstihl Hawthorna poté, co Moss odstoupil, zajistil, aby se bitva o titul protáhla do finálového závodu v Maroku. Moss potřeboval vyhrát, nejrychlejší kolo a Hawthorn aby skončil třetí nebo nižší, k zisku titulu.

Argentina

Do prvního závodu nové sezóny vstoupilo pouze 10 jezdců a stal se tak rekordním. Zvítězil Stirling Moss ve svém Cooperu, když během pitstopů využil nízké hmotnosti svého vozu a předběhl obě Ferrari Mussa a Hawthorna. Pětinásobný vítěz Juan Manuel Fangio dojel čtvrtý v Maserati, které v této sezóně nebylo ani zdaleka tak rychlé jako konkurence a to i přesto, že s ním Fangio získal pole position i nejrychlejší kolo.

Monako

V závodě pořádaném v ulicích Monaka dokončilo pouze 6 jezdců a závod vyhrál Maurice Trintignant, poté, co za sebou v pohodlné vzdálenosti udržel 2 Ferrari. Druhý opět dojel Luigi Musso a na třetím místě jeho druhý britský kolega Peter Collins. Se ztrátou 3 kol na čtvrtém místě skončil Jack Brabham.

Nizozemsko

Dominantní závod zajel na okruhu Zandvoort Striling Moss, když vedl každé kolo, získal nejrychlejší kolo a dojel s náskokem 48 sekund před Harry Shellem a Jeanem Behrou. Pro Ferrari to byl nepovedený závod, protože na bodech dojel pouze Mike Hawthorn na pátém místě.

Indianapolis 500

Tento závod bude zřejmě nejvíce vzpomínán kvůli obrovské havárii 15 aut v prvním kole, která vyústila ve smrt Pata O'Connora. Závod pohodlně vyhrál Jimmy Bryan s rozdílem na druhého George Amicka 27 sekund. Třetí schod na pódiu doplnil Johnny Boyd. Do závodu se zapsal také Juan Manuel Fangio, ale kvůli problémům s vozem nedokázal dosáhnou požadované rychlosti v kvalifikaci a v závodě neodstartoval.

Belgie

Ve Spa zvítězil Tony Brooks, poté, co vedl 22 z 24 kol závodu. Na druhém místě dojel Mike Hawthorn a třetí týmový kolega Brookse Lewis-Evans.

Francie

Ferrari zvítězilo poprvé v sezóně a to ve Francii na okruhu Reims-Gueux. Vítězem se stal Mike Hawthorn, který v závodě neměl soupeře. V kvalifikaci získal pole position a v závodě v vedl všechna kola a získal i nejrychlejší kolo. Na druhém místě dojel Striling Moss a pro své první pódium dojel na třetím místě Wolfgang von Trips. Při této Velké ceně se smrtelně zranil třetí pilot Ferrari Luigi Musso, když se snažil dohnat Mika Hawthorna, tak narazil do příkopu a převrátilo se.

Velká Británie

Druhý a také poslední závod, který vyhrálo Ferrari. Tentokráte to ale nebyl Mike Hawthorn, který by stál na nejvyšší příčce, ale Peter Collins. Hawthorn byl druhý a Roy Salvadori s Cooperem byl třetí. Collins vedl každé jedno kolo závodu.

Německo

Poté, co ve Francii tohoto roku zemřel Luigi Musso, v Německu zemřel další jezdec Ferrari Peter Collins v 11 kole, když do zatáčky najel příliš rychle, vyjel z trati, přejel přes hrbol a jeho auto vyletělo do vzduch a dopadlo vzhůru nohama. Peter Collins z auta vyletěl a byl vymrštěn do blízkého stromu. Pro vítězství si nakonec dojel Tony Brooks, následovaný Royem Salvadorim a Mauricem Trintignantem. Domácí pilot von Trips dojel čtvrtý.

Portugalsko

Striling Moss zvítězil na okruhu Boavista, když každého jezdce předjel alespoň o kolo, ale na vedoucího šampionátu Mika Hawthorna získal pouze 1 bod, protože Hawhorn dojel druhý a také získal nejrychlejší kolo. Třetí skončil Stuart Lewis-Evans.

Itálie

Na okruhu v Monze zvítězil Tony Brooks a po dalším odstoupení Stirlinga Mosse se náskok Mika Hawthorna, který skončil 2 zase o dost zvětšil. První pódium získal Phil Hill.

Maroko

Poslední Velká cena se konala v netradičním Maroku a Moss pro zisk šampionátu potřeboval velký kus štěstí. V začátku závodu se dostal na první místo a jeho kolegové Brooks a Lewis-Evans drželi Hawthorna na čtvrtém místě. Brooksovi ale selhal motor a musel odstoupit a Lewis-Evans měl tragickou nehodu, při které jeho auto vzplanulo a on na následky vážných popálenin zemřel o 6 dní později. Hawthorn nakonec dojel druhý za Mossem a získal šampionát jezdců. Třetí dojel Phil Hill.

Konečné hodnocení Mistrovství Světa

Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8–6–4–3–2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu. Body za sdílené vozy byly rozděleny rovnoměrně mezi řidiče, bez ohledu na to, kdo odjel více kol. Byly započítány pouze výsledky nejlepších pěti závodů.

*	Pilot	ARG	MON	NED	500	BEL	FRA	GBR	GER	POR	ITA	MOR	body
1	Mike Hawthorn	(3)	(Ret)	(5)		2	1	2	Ret	2	2	2	42 (49)
2	Stirling Moss	1	Ret	1		Ret	2	Ret	Ret	1	Ret	1	41
3	Tony Brooks		Ret	Ret		1	Ret	7	1	Ret	1	Ret	24
4	Roy Salvadori		Ret	4		8	11	3	2	9	5	7	15
5	Peter Collins	Ret	3	Ret		Ret	5	1	Ret				14
=	Harry Schell	6	5	2		5	Ret	5	Ret	6	Ret	5	14
7	Maurice Trintignant		1	9		7	Ret	8	3	8	Ret	Ret	12
=	Luigi Musso	2	2	7		Ret	Ret						12
9	Stuart Lewis-Evans		Ret	Ret		3	Ret	4		3	Ret	Ret	11
10	Phil Hill						7		9¹		3	3	9
=	Jean Behra	5	Ret	3		Ret	Ret	Ret	Ret	4	Ret	Ret	9
=	Wolfgang von Trips		Ret				3	Ret	4	5	Ret		9
13	Jimmy Bryan				1								8
14	Juan Manuel Fangio	4			DNQ		4						7
15	George Amick				2								6
16	Johnny Boyd				3								4
=	Tony Bettenhausen				4								4
18	Jack Brabham		4	8		Ret	6	6	Ret¹	7	Ret	11¹	3
=	Cliff Allison		6	6		4	Ret	Ret	10	Ret	7	10	3
=	Jo Bonnier		Ret	10		9	8	Ret	Ret	Ret	Ret	4	3
21	Jim Rathmann				5								2
—	Masten Gregory			Ret		Ret					4~	6	0
—	Graham Hill		Ret	Ret		Ret	Ret	Ret	Ret¹	Ret	6	16	0
—	Olivier Gendebien					6					Ret	Ret	0
—	Jimmy Reece				6								0
—	Don Freeland				7								0
—	Carlos Menditeguy	7											0
—	Maria Teresa de Filippis		DNQ			10				Ret	Ret		0
—	Paco Godia	8	DNQ			Ret	Ret						0
—	Jack Fairman							Ret				8	0
—	Jud Larson				8								0
—	Carroll Shelby						Ret	9		Ret	4~ / Ret		0
—	Hans Herrmann								Ret		Ret	9	0
—	Gerino Gerini		DNQ				9	Ret			Ret	12	0
—	Giulio Cabianca		DNQ								Ret		0
—	Horace Gould	9	DNQ	DNS									0
—	Eddie Johnson				9								0
—	Troy Ruttman				DNQ		10		DNS				0
—	Bill Cheesbourg				10								0
—	Carel Godin de Beaufort			11					Ret¹				0
—	Al Keller				11								0
—	Giorgio Scarlatti		Ret	Ret									0
—	Ian Burgess							Ret	7¹				0
—	Johnnie Parsons				12								0
—	Ivor Bueb							Ret	11¹				0
—	Johnnie Tolan				13								0
—	Bob Christie				Ret								0
—	Wolfgang Seidel					Ret			Ret¹			Ret	0
—	Dempsey Wilson				Ret								0
—	Ron Flockhart		DNQ									Ret	0
—	A. J. Foyt				Ret								0
—	Paul Russo				Ret								0
—	Shorty Templeman				Ret								0
—	Rodger Ward				Ret								0
—	Billy Garrett				Ret								0
—	Eddie Sachs				Ret								0
—	Johnny Thomson				Ret								0
—	Chuck Weyant				Ret								0
—	Jack Turner				Ret								0
—	Bob Veith				Ret								0
—	Dick Rathmann				Ret								0
—	Ed Elisian				Ret								0
—	Pat O'Connor				Ret								0
—	Paul Goldsmith				Ret								0
—	Jerry Unser				Ret								0
—	Len Sutton				Ret								0
—	Art Bisch				Ret								0
—	Alan Stacey							Ret					0
—	Mike Magill				DSQ								0
—	Ken Kavanagh		DNQ			DNS							0
—	Bruce Kessler		DNQ										0
—	Paul Emery		DNQ										0
—	André Testut		DNQ										0
—	Luigi Piotti		DNQ										0
—	Bernie Ecclestone		DNQ					DNP					0
—	Luigi Taramazzo		DNQ										0
—	Louis Chiron		DNQ										0
Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2
—	Bruce McLaren								5			13
—	Edgar Barth								6
—	Tony Marsh								8
—	Robert La Caze											14
—	André Guelfi											15
—	Christian Goethals								Ret
—	Dick Gibson								Ret
—	Brian Naylor								Ret
—	François Picard											Ret
—	Tom Bridger											Ret
*	Pilot	ARG	MON	NED	500	BEL	FRA	GBR	GER	POR	ITA	MOR	body

Legenda k tabulce

Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
F	FanBoost
G	Nejrychlejší v kvalifikační skupině
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.

Související články

Historie Formule 1

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1958 na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.