Formule 1 v roce 1951

První závod druhého ročníku seriálu Formule 1 byl pořádán na okruhu Bremgarten, poblíž hlavního města Bern. Nebezpečný okruh tvořily tříproudé veřené silnice. Závod se pořádal v dobu, kdy se měla jet Velká cena Monaka, která ale tento rok účast v kalendáři vynechala. V kvalifikaci přesvědčivě dominoval Fangio, který druhému Farinovi nadělil téměř 2 sekundy. Závod odstartoval za deště a stromy sklánějící se nad trať ji dělali ještě mnohem nebezpečnější. Bezchybný Fangio si i přes to dojel pro vítězství před Taruffim z Ferrari a Farinou.

Závod na 500 mil v Indianapolisu se konal už 3 dny po Velké ceně Švýcarska. Zvítězil Lee Wallard ve voze Kurtis Kraft-Offenhauser zatím co vedl 159 kol z celkových 200. Druhý skončil Mike Nazaruk a třetí příčku sdílel Manny Ayulo a Jack McGrath.

Nejrychleší okruh roku v belgickém Spa opanoval Nino Farina poté, co z druhé příčky na startovním roštu předjel Fangia a s téměř 3 minutovým náskokem na Alberta Ascariho získal svou jedinou výhru této sezóny. Na třetím místě dovezl své Ferrari Luigi Villoresi. Grand Prix se účastnílo pouze 13 jezdců, protože rychlá a velmi nebezpečná trať Spa-Francorschamps naháněl většině jezdců strach.

Po nevydařeném závodě v Belgii si Juan Manuel Fangio napravil chuť na francouzském okruhu Reims-Gueux. Fangio odstartoval do závodu z pole position, ale hned z kraje se propadl hlouběji do pole a až v 52. kole ze 77 se vrátil do čela a dojel na prvním místě i s nejrychlejším kolem poté, co vyměnil svůj porouchaný vůz za Fagioliho. Druhé místo si rozdělil Jose Froilán González a Alberto Ascari, kteří udělali to stejné co Fangio s Fagiolim a třetí dojel Luigi Villoresi.

Závod na bývalém letišti v Silverstone vyhrál argentinský jezdec, ale tentoktát jím byl González jezdící pro Ferrari. Získal před svým krajanem Fangiem pole position a v závodě se projevil, sice velmi výkonný, ale extrémě nehospodárný motor Alfy Romeo se spotřebou litr na 0.64 kilometru, což zavinilo že Fangio i Farina museli zastavit natankovat dvakrát, zatím co González ve Ferrari pouze jednou. Toto vítězství znamenalo historicky první pro tým Scuderia Ferrari, který se postupem času stal tím vůbec neúspěšnějším ve Formuli 1.

23 kilometrů skrz klikaté cesty německé trati Nürburgring, se ukázali jako nejvíce podnoucí vozům Ferrari, poté, co poprvé získali první řadu v kvalifikaci sami pro sebe s Albertem Ascarim před Gonzálesem. Nino Farina se rychel ze začátku dostal do vedení, ale jeho vůz čelil problémům s přehříváním a následně byl nucen odstoupit. Fangiova převodovka zase ztratila 1. a 2. ze čtyř převodů a tak ho Ascari v boxech předjel a získal své první vítězství ve Formuli 1.

Monza, neboli "Chrám rychlost", jak se jí často přezdívá mohla Fangiovi s předstihem zajistit Pohár jezdců a po kvalifikaci ve které získal pole position tomu také vše nasvědčovalo, jenže v průběhu závodu se na jeho voze projevily problémy s motorem a byl nucen odstoupit. Další vlajkový jezdec Alfy Romeo Nino Farina v průběhu závodu převzal vůz Felice Bonetta, který měl však proraženou palovovou nádrž a po dvou nucených zastávkách pro dotankování skončil až na 3. místě za vítězem Albertem Ascarim a Josém Froilánem Gonzálesem. Po tomto závodě se Ascari dotáhl za Fangia na rozdíl 2 bodů a do posledního závodu ve Španělsku se jelo o všechno.

Bitvu mezi Fangiem a Asacarim, do které se ještě při velké dávce štěstí mohl zapojit González, měl rozhodnout okruh v Barceloně, Pedralbes. Okruh v minulosti hostil pouze závody Penya Rhin. V kvalifikaci rozdílem 1.68 sekundy zvítězil Ascari před Fangiem. Ve čtvrtém kole převzal Fangio vedoucí pozici od Ascariho a poté, co pneumatiky Ferrari začaly rychle odcházet (tým zvolil menší kola než klasicky), Fangio už byl 2 kola napřed a přesvědčivě zvítězil s Gonzálesem na druhém a Farinou na třetím místě. Fangio získal první ze svých pěti šampionátů Formule 1.

Pohár konstruktérů se oficiálně pořádá od roku 1958