Royal Dutch Shell

Zrod společnosti bývá kladen do roku 1907. Tehdy došlo k plnému propojení dvou původně samostatných holdingových společností: Royal Dutch s 60% podílem a Shell Transport and Trading s 40%. Během následujících dvanácti měsíců došlo pod vedením Henri Deterdinga k úplnému sloučení a vzniku nadnárodní firmy, která úspěšně konkurovala tehdejší téměř monopolní firmě Standard Oil.

Skupina Shell postupně rozšířila své podnikání prakticky po celém světě. Vyhledávání a těžba ropy započaly v Rusku, Rumunsku, Venezuele, Mexiku a ve Spojených státech amerických.

V roce 1929 byla založena společnost Shell Chemicals, jakožto další obchodní příležitost k získávání chemikálií rafinací z ropy. Koncem 20. let byl již Shell vedoucí firmou dodávající 11 % světové poptávky ropy a vlastnící 10 % z globální tonážní kapacity všech tankerů.

Shell má pět hlavních oborů činnosti:

• vyhledávaní a těžba
• plyn a energie
• rafinérie a marketing
• chemie
• obchod/transport

Základní činností Shellu je správa a řízení vertikálně integrované ropné společnosti.

Ropná a plynová těžba je hlavní a rostoucí globální obor podnikání Shellu. Tento sektor je při vysokých cenách ropy velmi ziskový, což má často za následek kritiku Shellu motoristy a dalšími spotřebiteli kvůli vysokým cenám pohonných hmot u benzinových pump.

Chemický průmysl Shellu je zdrojem jedné třetinu celosvětového zisku této společnosti. Tento sektor je nejvíce na očích veřejnosti, protože je reprezentován globální obchodní sítí více než 40 000 benzinových pump, kterým společnost dodává pohonné hmoty ze svých 47 ropných rafinérií.

Už v prvopočátcích se Shell angažoval jako sponzor motorsportu na rychle se rozvíjejícím segmentu trhu s benzínem. Již v roce 1907 italský kníže Scipione Borghese vyhrál závod z Pekingu do Paříže na závodním stroji Itala poháněném benzínem Shell Spirit.[3]

V sezóně 2009 byl Shell partnerem týmu F1 Scuderia Ferrari, týmu Ducati ve světovém poháru MotoGP, týmu č. 29 v americké sérii NASCAR a závodu 24 hodin Le Mans.[4]

V roce 1909 Louis Blériot při svém zahajovacím přeletu kanálu La Manche poháněl motor svého letounu benzínem Shell Spirit.[5] Pro první transatlantický let z Newfoundlandu do Irska bez mezipřistání v roce 1919 použili Alcock a Brown palivo Shell. V 30. letech vyráběl Shell letecké palivo Avgas 100/130.[6] Ve čtyřicátých letech pracoval Shell na vývoji paliva pro tryskové motory. Pro nadzvukové dopravní letadlo Concorde byl speciálně vyvinut letecký olej AeroShell Turbine Oil 555. V 80. letech dodal Shell palivo pro rekordní přímý let letadlem typu Boeing 747 z Londýna do Austrálie.[6]

V roce 2009 Shell Aviation denně připravoval na 880 letištích v 70 zemích palivo pro více než 7 000 tankujících letadel.

Shell pracuje i na alternativních palivech pro letectví, jako jsou biologická nebo syntetická paliva. 1. února 2008 byl představen dopravní Airbus A380 s alternativním palivem pro civilní letectví, který předpokládá využití k pohonu motorů syntetické tekuté palivo vyrobené z plynu (zkr. GTL – Gas to Liquids). Let s tímto palivem trval tři hodiny a byl zkušebně použit na trase mezi britským Filtonem a francouzským Toulouse.[7]

• 
  Těžba ropy a plynu představuje dvě třetiny příjmu společnosti
• 
  Shell zásobníky s ropou v Kowloonu, Hongkong
• 
  Tankování palivem Shell na letišti v Dubaji
• 
  Cisterna společnosti Shell
• 
  Ferrari 2009