Formule 1 v roce 1953

Čtvrtou sezonu seriálu Formule 1 odstartoval domácí závod Juana Manuela Fangia v hlavním městě Argentiny Buenos Aires. K nelibosti místních, získal pole position Alberto Ascari a vedl každé kolo. Fangio závod nedokončil kvůli problémům s převodovkou. Druhý dokončil Villoresi (Ferrari) a třetí José Froilán González (Maserati) dal alespoň malý důvod k radosti, poté, co Ninu Farinovi vběhl před vůz malý chlapec a on musel rychle změnit směr, ztratil kontrolu nad vozem, naboural do bariéry a zabil 13 diváků. Diváci začali šílet a v davové panice Alan Brown srazil jiného chlapce, který také vběhl na okruh. Argentinský prezident Juan Perón, který původně zamýšlel Velkou cenu jako chloubu jeho země, nakonec v tichosti okruh opustil ještě před koncem. Z první Velké ceny Argentiny se stal jeden z nejsmutnějších okamžiků motorsportu.

I přesto, že tento rok byl mezi prvním závodem a Indy 500 rozdíl celých pěti měsíců, tak se jej i tak evropské týmy neúčastnily. Závod vyhrál s neuvěřitelnou dominancí Bill Vukovich poté, co s přehledem vyhrál kvalifikaci a z celkových 200 kol vedl neuvěřitelných 195. Na druhém místě skončil Art Cross a o třetí se dělil Sam Hanks a Duane Carter.

Nezastavitelné Ferrari v čele v Ascarim znovu získalo na přímořském okruhu v Zandvoortu pole position před Fangiovím Maserati a vedení až do odmávání šachovnicovou vlajkou nepustilo. Fangio závod nedokončil kvůli poškozené ose, ale dobrá zpráva pro Maserati byla že González, který převzal vůz od Bonetta dojel na 3. místě za Ascarim a Farinou.

Vysokorychlostní charakteristika okruhu ve Spa se projevila jako padnoucí pro Maserati, které tak alespoň trochu snížilo výkonnostní ztrátu na Ferrari. Důkazem toho bylo pole position, které v kvalifikaci získal Juan Manuel Fangio. V závodě o něj sice na úkor svého kolegy a krajana Gonzálese přišel, ale třetí Argentinec ve službách Maserati Onofre Marimón dokázal dojel na pódiu, poté, co Fangio a González ze závodu odstoupili. V závodě zvítězil Ascari a za ním další jezdec Ferrari Luigi Villoresi. Fangio získal bod za nejrychlejší kolo.

Staronový okruh Reims-Gueux, který se pro tuto sezonu lehce změnil svým profilem, ale i jménem na pouze Reims hostil pátý závod Formule 1 roku 1953. Alberto Ascari size znova získal pole position, ale tentokráte se ve velice napínavém závodě propadl až na 4. pozici, zatím co závod vyhrál Mike Hawthorn (Ferrari) a stal se prvním Britem, který ve Formuli 1 vyhrál. Za ním dojel s rozdílem pouhé 1 sekundy Fangio a za Fangiem González se ztrátou 4 desetin. Ascari na čtvrté příčce ztrácel jen 4,6 sekundy. V posledních 31 kolech ze 60 si Fangio a Hawthorn vyměnili vedení závodu celkem jedenáctkrát.

Po vítězství Mika Hawthorna ve Francii, se britští fanoušci měli na co těšit a očekávání jistě nezůstaly pozadu. V kvalifikaci se Hawthorn kvalifikoval 3. za Ascarim a Gonzálesem a druhá výhra byla na dohled. Na startu se však Hawthorn propadl o 3 místa a jen co v druhém kole zpátky předjel Marimóna dostal silné hodiny a dle slov fanoušku a traťových maršálu byl "zjevně otřesen" a dle různých popisů tato nehoda mohla ukončit jeho kariéru. Následně musel strávit v boxech celé kolo, zatím co se jeho mechanici snažili opravit poškozenou nádrž s palivem. Ve finále se dokázal vyškrábat pouze na pátou příčku se ztrátou 3 kola na vítěze Ascariho. Na pódiu ještě dojel Fangio a Farina. 1 bod z nejrychlejší kolo si na půl rozdělili Alberto Ascari a José Froilán González.

Závod na německém Nürburgringu vyhrál Nino Farina poté, co Ascariho motor selhal a ani když si vzal Villoresiho vůz nedokázal vyhrál a dojel osmý se ziskem pouz jednoho bodu za nejrychlejší kolo. Třetí druhé místo v řadě si připsal Fangio a podiu doplnil Mike Hawthorn. V tomto závodě si Ascari s předstihem zajistil svůj druhý Pohár jezdců.

První místo v kvalifikaci na okruhu Bremgarten získal Fangio, ale v závodě po selhání motoru a převzetí vozu po Bonettovi nedokázal dojet lépe než čtvrtý a podle nových pravidel si nepřipsali oba závodníci plný počet bodů za sdílení vozu, ale 3 body za čtvrté místo si rozdělili na půl. Ferrari si v závodě zajistilo 1-2-3 (Ascari-Farina-Hawthorn).

V posledním závodě sezony, jako obvykle, získal Ascari pole position a vedl skoro všechna kola v závodě. Ještě v 79. z 80 kol vedl Ascari, jenže v posledním kole dostal hodiny a nemohl dále pokračovat. Toho využil Juan Manuel Fangio a dojel pro svou jedinou výhru sezony a také přerušil dominanci monopostu Ferrari a zabránil tak 100% úspěšnosti co se týče start/výhra. Pro Ascariho to ale nic neměnilo, protože i tak s velkým náskokem vyhrál šampionát jezdců. Druhý dokončil Farina, který na Fangia ztrácel pouze 1,4 sekundy a třetí Villoresi, byl pozadu o kolo.

1. Edgar Barth 24
2. Rudolf Krause 18
3. Karl Weber 9
4. Ernst Klodwig 5
5. Kurt Straubel 4
6. Paul Thiel 3
7. Heinz Melkus 3
8. Bobby Kohlrauch 2

1. Theo Helfrich 14
2. Hans Herrmann 13
3. Kurt Adolff 6
4. Hans Klenk 6
5. Hans Stuck 6
6. Wolfgang Seidel 6
7. Karl-Günther Bechem 3
8. Hans Blees 2
9. Ernst Lautenschlager 2
10. Adolf Lang 1
11. Josef Hummel 1