Rubens Barrichello

Měl efektivní start do F1. Ve svém třetím závodě, Grand Prix Evropy, startoval ze dvanáctého místa za deštivých podmínek, ale už po prvním kole byl čtvrtý. Chvíli jel dokonce druhý, pak třetí, nakonec ale nedojel po problémech s palivem. Po celou sezónu ale měl vůz velké problémy, a Rubens dokončil jen 6 závodů z 16. Svým pátým místem z okruhu Suzuka, za které bral 2 body ale porazil své zkušenější týmové kolegy, včetně Eddieho Irvina. V Grand Prix Francie měl ale příležitost k prvním bodům, ale v posledním kole je ztratil a bodoval Michael Andretti.

Rok 1994 začal slibným čtvrtým místem v Brazílii a prvními stupni vítězů na okruhu Aida. Po prvních dvou závodech byl druhý v bodování. Ale pak přišlo osudné San Marino, a těžká nehoda Rubense, ve které málem přišel o život. O 2 dny později zemřel jeho učitel Ayrton Senna. I přes tyto tragické události se Rubens nevzdal a pokračoval dále, zajel pole position na okruhu Spa-Francorchamps. V té době byl nejmladším jezdcem, který stanul na pole position. Celkově skončil na skvělém 6. místě a porazil mnoho zvučných jmen.

Podobný rok s týmem Jordan byl i v sezóně 1995, kde Rubens stanul v Montrealu na druhém místě. Na konci sezóny byl celkově jedenáctý.

Pro rok 1996 se s příchodem motorů Peugeot čekalo zlepšení. Do týmu také přišel významný sponzor, společnost Benson & Hedges. První závod nezačal špatně, Rubens bojoval celkem vysoko, ale pak jej auto přece jen zradilo a musel odstoupit. Přes očekávání ale Jordan nebyl schopen vyhrát závod. Celkově skončil v bodování osmý. Barrichellův vztah s šéfem týmu Eddiem Jordanem se pomalu zhoršoval a na konci sezóny odešel Rubens do nově vzniklého týmu Stewart.

Barrichello při Grand Prix Kanady 1997.

Pro nováčkovský tým to byla obtížná sezóna, a Rubens dokončil pouhé tři závody v celé sezóně, ovšem blýskl se druhým místem v Grand Prix Monaka. To byly ovšem jediné body, a tak byl klasifikován celkově až jako třináctý.

Rok 1998 nebyl pro Stewart o moc lepší než ten předchozí, ale Rubens se postupně zlepšoval. Porazil svého stájového kolegu Jana Magnussena, který byl pro nevýrazné výsledky nahrazen Josem Verstappenem. Barrichello ovšem získal jen 4 body a celkově byl dvanáctý.

Sezóna 1999 konečně pro tým Stewart přinesla dobré výsledky. V prvním závodě sezóny se Rubens kvalifikoval na pátém místě, a v deštivé kvalifikaci ve Francii získal pole position. A také třikrát stanul na stupních vítězů: v Brazílii, San Marinu a v Grand Prix Evropy, kterou vyhrál jeho týmový kolega, Johnny Herbert. Na kontě Rubense bylo na konci sezóny 21 bodů a celkové 6. místo. To zaujalo šéfa stáje Ferrari, Jeana Todta a tak Barrichello podepsal pro rok 2000 smlouvu s týmem Ferrari.

Barrichello ve voze Ferrari při Grand Prix USA 2002.

Své první vítězství získal Rubens ve svém 123. závodě, na okruhu Hockenheimring, přestože startoval až jako osmnáctý. Stal se tak jezdcem s nejdelším počtem závodů, kdy nevyhrál. Barrichello pokračoval ve skvělých výsledcích a podílel se na dominanci Ferrari na začátku nového tisíciletí. Byly to jeho nejlepší léta v F1. V sezóně 2000 byl celkově čtvrtý, v roce 2001 třetí a v sezóně 2002 dokonce druhý, za týmovým kolegou Michaelem Schumacherem.

Za 3 roky u Ferrari si ale připsal jen 4 vítězství, další musel přenechat Schumacherovi při kontroverzní Grand Prix Rakouska 2002, kde na cílové rovince zpomalil, aby Michael mohl vyhrát. Díky tomuto incidentu byla v roce 2003 zakázána týmová režie.

V sezóně 2004 často dojížděl za Schumacherem, 7× byl druhý, a vyhrál 2 závody: v Itálii a Číně. Završil tak svou nejlepší sezónu v F1, získal celkem 114 bodů a 14 umístění na stupních vítězů.

Přes skvělé auto Ferrari, které měl, nebyl na své domácí Grand Prix Brazílie nikdy příliš úspěšný. Za svou kariéru nedojel 10 ze 14 závodů na domácí trati. Nejlepším výsledkem bylo třetí místo z roku 2004.

Během sezóny 2005 začal být kritizován, že se příliš podřizuje Michaelu Schumacherovi, a ničí si tak kariéru, celkově byl v roce 2005 až osmý. V srpnu 2005 bylo oznámeno, že po pěti letech opustil Ferrari a na konci roku se připojil ke stáji Honda.

Jeho šťastné číslo je 11, protože právě s tímhle číslem vyhrál svůj první závod na motokárách. Pro sezónu 2006 tak jeho týmový kolega Jenson Button přenechal číslo 11 právě jemu. Jeho číslo mu však zas tak dobré výsledky nepřinesly, pohyboval se sice na špici, ale jeho kolega Button byl výrazně lepší. Jeho vůz prý neseděl jeho jezdeckému stylu, zejména brždění. Po menších úpravách měl být vůz zase o něco lepší. A už v Monaku mohl dojet na stupních vítězů, ale dostal trest projetí boxy za překročení rychlosti v pit lane a musel se spokojit se čtvrtým místem. V tom závodě si vyměnil helmu s jedním ze svých nejlepších přátel, Tony Kanaanem, brazilským jezdcem série IRL, kterého někdy označuje portugalsky jako Anao (což znamená trpaslík). Kanaan jel zase s jeho helmou závod 500 mil Indianapolis. Na konci sezóny obsadil celkové 7. místo.

Barrichello ve voze Honda při Grand Prix Malajsie 2007.

Společně a Buttonem byli oznámeni jako jezdecká dvojice Hondy i pro rok 2007, rezervním jezdcem se stal Christian Klien, který nahradil Anthonyho Davidsona, který přestoupil do Super Aguri. Nová specifikace vozu: Honda RA107 byla jistojistě krok vedle. Dvě 10. místa z Monaka a Španělska byli Barrichellovými nejlepšími umístěními. Ve Velké Británii si polepšil na místo deváté. Přesto porážel týmového kolegu Buttona, ten akorát získal při Grand Prix Francie osmé místo a jeden bod. V té době byl bez bodu klasifikován jako devatenáctý. Do konce této neúspěšné sezony, která se stala nejhorší v jeho kariéře, už nedokázal získat žádný bod.

19. července 2007 bylo potvrzeno, že společně Buttonem si spolu zajezdí ještě i v sezóně 2008. V prvním závodě sezóny se kvalifikoval na 10. místě. Závod sice dokončil na 6. místě, ale byl diskvalifikován za ignorování červeného světla na konci boxové uličky. V témže závodě si ještě odpykal penalizaci stop-and-go, poté, co vjel do boxů při výjezdu safety caru. Další závody sice dokončil, nicméně na nebodovaných místech. Grand Prix Turecka 2008 byla pro něj výjimečná. Byl to totiž jeho 257. start v závodě, čímž překonal rekord Riccarda Patreseho, který odjel závodů 256. Prolomení rekordu bylo velimi diskutabilní. Do některých závodů totiž nenastoupil, když jako například v Grand Prix Španělska 2002 musel odstoupit již v zahřívacím kole. V Monaku vybojoval své první body od roku 2006. A hned další přidal v Kanadě. Několik kol dokonce vedl, hlavně díky safety caru, nakonec se ale propadl na 7. příčku. Ve Francii ale na úspěchy nenavázal. Už v kvalifikaci měl problémy a závod nakonec dokončil na 14. místě.

Při Grand Prix Velké Británie se kvalifikoval až na 16. místě a to dokonce porazil týmového kolegu Buttona. To bylo hlavně kvůli dešti, který provázel i závod. Extrémní podmínky mu hrály do karet a on dojel na skvělém 3. místě. Byly to jeho první stupně vítězů od roku 2005.

V šampionátu skončil třetí.

Rubens Barrichello podepsal 2. listopadu 2009 smlouvu s Williamsem. V roce 2010 byl jeho týmovým kolegou Nico Hülkenberg. Rubens Barrichello po této sezóně přestoupil do indycar.

Pro rok 1991 podepsal Barrichello smlouvu s týmem West Surrey Racing v britském Mistrovství Formule 3. Nejvážnějším soupeřem mu byl domácí David Coulthard, který ač získal o jedno vítězství navíc v celkovém hodnocení na Barrichella nestačil.

• Žlutě jsou vítězství

Rok	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12	13	14	15	16	Pořadí	Body
1991	01	02	03	04	05	06	07	08	09	10	11	12	13	14	15	16	Mistr	74

Tým / Vůz

• 1991 – West Surrey Racing / Ralt Mugen Honda

• N závod nezapočítávaný do šampionátu.

Rok	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	N	Pořadí	Body
1992	GB	Fra	Špa	Ita	Něm	Něm	Bel	Špa	Fra	Fra	Arg	3. místo	27

Vozy / Tým

• 1992 Reynard 92D Cosworth / Il Barone Rampante