Grand Prix Itálie 1980

Grand Prix Itálie (LI Gran Premio d'Italia) byla 12. závodem sezóny 1980, který se konal 14. září 1980 na okruhu Autodromo Enzo e Dino Ferrari. V závodě zvítězil Nelson Piquet na voze Brabham.

Grand Prix Itálie 1980

12.. závod v sezóně 1980
Detaily závodu
Datum	14. září 1980
Oficiální název	LI Gran Premio d'Italia
Místo	Autodromo Enzo e Dino Ferrari, Imola, Itálie
Délka trati	5,000 km
Délka závodu	60 kol, 300 km
Pole
Pilot	René Arnoux Renault
Čas	1'33.988
Nejrychlejší kolo
Pilot	Alan Jones Williams
Čas	1'36.089 (v 47. kole)
Stupně vítězů
První	Nelson Piquet Brabham
Druhý	Alan Jones Williams
Třetí	Carlos Reutemann Williams

Grand Prix Itálie se v roce 1980 konala na okruhu v Imole. Tradiční pořadatel, Monza, musel po hromadné nehodě v roce 1978, kdy zahynul Ronnie Peterson, okruh upravit dle bezpečnostních požadavků FIA. Na okruhu v Imole se již v roce 1979 uskutečnila Grand Prix Dina Ferrariho, která nebyla započítávána do šampionátu a byla jakousi prověrkou na nadcházející Grand Prix Itálie a posléze Grand Prix San Marina.

Do kvalifikace se přihlásilo 28 vozů. Arrows nahradil Jochena Masse Manfrédem Winkelhockem, ale jeho kvalifikace měla krátkého trvání, po hodinách narazil do Lotusu Nigela Mansella. Oba vozy byly zničeny a do závodu se nekvalifikovaly. Nejlépe se kvalifikace vydařila vozům Renault, Rene Arnoux a Jean Pierre Jabouille obsadili první řadu. Carlos Reutemann s vozem Williams byl třetí a Bruno Giacomelli s Alfou Romeo, čtvrtý. Na dalších místech se seřadili Nelson Piquet (Brabham), Alan Jones (Williams), Riccardo Patrese (Arrows), Gilles Villeneuve (Ferrari), Hector Rebaque (Brabham) a Mario Andretti (Lotus). Potíže měl Ligier jeho jezdci Didier Pironi a Jacques Laffite se kvalifikovali až v druhé polovině pole. Také Ferrari se pustilo do experimentu a do kvalifikace pustilo Villeneuva na novém Ferrari 126C turbo, ale vůz se ukázal jako nespolehlivý a tak Villeneuve přesedl do starého Ferrari 312T5. Druhý pilot stáje Ferrari Jody Scheckter oznámil, že koncem roku opustí s definitivní platnosti Ferrari i formuli 1.

Do závodu nejlépe odstartoval Carlos Reutemann, ale spojka v jeho voze vykazovala problémy a tak se přes něho dostaly oba vozy Renault, Arnoux i Jabouille, také Piquet, Giacomelli, Villeneuve, Rebeque a Jones. Ve třetím kole Arnouxe předjel Jabouille i Piquet, poté se Brazilec protáhl okolo Jabouilleho a ujal se vedení, které už do konce závodu nepustil. V pátém kole v zatáčce Tosa (nyní Villeneuve), prorazil Villeneuve pneumatiku a jeho vůz byl vymrštěn proti zdi, od které se odrazil zpět doprostřed trati. Villeneuve z vozu vylezl nezraněn, ale četné úlomky způsobily odstoupení Giacomelliho, který poškodil pneumatiky.

Ke stíhací jízdě se rozhodl Alan Jones, který nejprve zdolal Brabham řízený Rabaquem, vzápětí Arnouxe a v 29 kole Jabouilleho. Alan Jones dojel na druhém místě a i v celkovém pořadí šampionátu ztrácel na vedoucího Piqueta bod.