Willy Mairesse

Narodil se v Mormignies, malé vesničce uprostřed polí a lesů, v jižní Belgii, nedaleko hranic s Francií.[1] Až do svých 25 let neměl ani tušení o automobilových závodech, vše změnila nabídka jeho kamaráda (Dr. Henry Misonne) přihlásit se na závod Liege-Řím-Liege 1953 s vozem Porsche 356. Ale jejich amatérský pokus brzo ztroskotal na poruše motoru. Od tohoto okamžiku začal používat svůj soukromý vůz Peugeot 203, ve stejném závodě dojel na celkově 28. příčce a ve své třídě byl 8. O rok později se stejným vozem již zvítězil ve třídě do 1300cc a celkově byl 8. V roce 1956 získal vůz Mercedes 300SL a začal závodit ve třídě GT a dokonce dojel na třetím místě v předzávodě pro Grand Prix Německa. Ten samý rok zvítězil v Liege-Řím-Liege[2] a získal si tak zaslouženou pozornost belgického národního týmu Equipe Nationale Belge, který provozoval dovozce vozů Ferrari Jacques Swaters.

Equipe Nationale Belge jej angažoval pro období 1957 a 1958 do kategorie sportovních vozů, ale dobré výsledky na sebe nechaly čekat, nejprve nedojel v závodě 1000 km Nürburgringu 1958 a v 24h Le Mans 1958 havaroval a tak nejlepším a jediným výsledkem tohoto roku bylo druhé místo v závodě na 12h Remis 1958, kde řídil vůz Ferrari Berlinetta. Rok 1959 byl v belgickém týmu velmi náročný a jediným uspokojením mu byl strhující výkon v souboji s Olivierem Gendebienem během Tour de France, kde si ho všiml i Enzo Ferrari a získal ho tak do svého týmu. Nejprve jako testovacího pilota pro vytrvalostní závody a později i do formule 1.

Ve formuli 1 startoval poprvé v domácí Grand Prix Belgie 1960, která se zapsala do dějin jako jedna z nejtragičtějších. V závodě kroužil na sedmém místě a přetahoval se o místo šesté s Chrisem Bristolem, když se Chris Bristow ve 20 kole dostal před Mairesse a havaroval. Anglický pilot byl na místě mrtev, Mairesse byl otřesen a navíc i obviňován svými kolegy. Závod pokračoval dále, on ze závodu odstoupil ve 23. kole, to ještě netušil, že v dalším kole zahyne další pilot, Alan Stacey. Jeho další pokus ve Formuli 1 se odehrál za mnohem příznivějších podmínek v Grand Prix Francie, ale závod znovu nedokončil. Až do třetice se to povedlo, Grand Prix Itálie mu vynesla třetí místo a taky jediné umístění na stupních vítězů ve Formuli 1.

V 50 letech patřily závody Formule 1 k nejuznávanějším akcím ve světě automobilového sportu, přesto bylo i několik dalších závodů, kde bylo možno vydobýt si slávu. Závody jako 24 hodin Le Mans, 1000 km Nürburgringu, 1000 km Paříže, 12 hodin Sebringu nebo Targa Florio, přitahovaly jak výrobce tak i diváky a piloty. Dostal důvěru samotného Enza Ferrariho, kterou ještě upevnil po vítězstvích v Tour de France v letech 1960 a 1961, v nemistrovských Grand Prix Syrakus a Bruselu nebo prvním místem v Targa Florio v roce 1962,[3] 500 km Spa 1963, 1000 km Nürburgringu 1963 a dalších. Ne vždy se však dařilo, a stejně tak jako při svém vstupu do formule 1, byl zapleten do několika vážných nehod. Nejprve v Le Mans při výborně rozjetém závodě, přišlo špatné dotankování a následný požár jeho vozu, tuto událost přežil bez zranění.[4] Nehoda v Grand Prix Německa 1963, při které se vážně zranil, jej stála i místo v závodním týmu Ferrari. Navíc kolo utržené z jeho vozu namístě usmrtilo pomocníka z červeného kříže, který seděl na stráni před hrazením, tak zněl první zpráva. Později se z amatérských záběru prokázalo, že kolo z vozu přelétlo celou přírodní tribunu a nikoho nezasáhlo, pomocník byl zasažen přímo jeho vozem.[5] Willy Mairesse, byl z vozu katapultován a dopadl 40 m daleko od nehody, utrpěl vážná zranění nohou a rukou.

Vrátil se na závodní dráhu až na přelomu roku 1964/1965, když se účastnil pár závodu s přítelem Jean Blatonem. Dokázal zvítězit v 500 km Spa 1965 nebo v Targa Florio 1966. Mezitím si založil úspěšný podnik a na závodění bylo čím dál méně času. Znovu se nechal přemluvit přítelem k účasti v Le Mans 1968, která pro něj měla osudový zvrat jeho osobnosti. Krátce po startu, ještě v prvním kole, se špatně zavřené dveře otevřely a způsobily nepříjemnou nehodu, ze které se už nikdy úplně nevyléčil a téměř rok po této události si sáhl na svůj život on sám. Stalo se tak 2. října 1969 v hotelovém pokoji ve městě Ostende.

• Kniha – Willy Mairesse le chevalier meurtri – Christophe A. Gaascht. Editon Nostaligia. 2003.