Formule 1 v roce 1959

Sezóna Formule 1 v roce 1959 byla 10. sezónou závodů Formule 1 pořádaných Mezinárodní automobilovou federací. Skládala se z mistrovství světa jezdců F1 a mistrovství světa konstruktérů F1, kteří se utkali v sérii devíti závodů, od 10. května do 12. prosince. Mimo to se odehrála řada dalších závodů Formule 1, které se do mistrovství světa nezapočítávaly.

Sezóna 1959 mistrovství světa vozů Formule 1
Předchozí: 1958 Další: 1960

Mistr světa - Jack Brabham
Obecné informace
Pořadí sezóny:	10
Počet týmů:
Počet pilotů:	19
Počet závodů:	9
Výsledky
Pohár jezdců:	Jack Brabham (Cooper–Climax) 2. Tony Brooks (Ferrari) 3. Stirling Moss (Cooper–Climax)
Pohár konstruktérů:	Cooper 40 bodů

Šampiony sezóny se stali Jack Brabham za jezdce a Cooper–Climax za konstruktéry.[1]

Velké ceny

Datum	Grand Prix	Akce	Jezdec	Vůz	Stav MS
1. GP 10. květen	Monako Circuit de Monaco (Výsledky)	Závod	Jack Brabham	Cooper-Climax T51	Jack Brabham
		Kolo	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
		Pole	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
2. GP 30. květen	Indy 500 Indianapolis (Výsledky)	Závod	Rodger Ward	Watson-Offenhauser
		Kolo	Johnny Thomson	Lesovsky-Offenhauser
		Pole	Johnny Thomson	Lesovsky-Offenhauser
3. GP 31. květen	Nizozemsko Zandvoort (Výsledky)	Závod	Jo Bonnier	BRM P25
		Kolo	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
		Pole	Jo Bonnier	BRM P25
4. GP 5. červenec	Francie Remeš (Výsledky)	Závod	Tony Brooks	Ferrari D246
		Kolo	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
		Pole	Tony Brooks	Ferrari D246
5. GP 18. červenec	Velká Británie Aintree (Výsledky)	Závod	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
		Kolo	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
		Pole	Jack Brabham	Cooper-Climax T51
6. GP 2. srpen	Německo AVUS (Výsledky)	Závod	Tony Brooks	Ferrari D246
		Kolo	Tony Brooks	Ferrari D246
		Pole	Tony Brooks	Ferrari D246
7. GP 23. srpen	Portugalsko Monsanto (Výsledky)	Závod	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
		Kolo	Stirling Moss	BRM P25
		Pole	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
8. GP 13. září	Itálie Monza (Výsledky)	Závod	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
		Kolo	Phil Hill	Ferrari D246
		Pole	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
9. GP 12. prosinec	USA Sebring (Výsledky)	Závod	Stirling Moss	Cooper-Climax T51
		Kolo	Phil Hill	Ferrari D246
		Pole	Stirling Moss	Cooper-Climax T51

Monako

V prvním závodě sezóny, který se jel v ulicích Monaka, zvítězil Australan Jack Brabham, poté, co Stirling Moss, který do té doby vedl většinu závodu, nedokončil, protože mu v 81. kole odešla převodovka. Na druhém místě dojel Tony Brooks a poslední příčku na stupních vítězů získal Maurice Trintignant.

Indianapolis 500

Na oválu v Indianapolis si pro vítěztví dojel bývalý armádní pilot z druhé světové války Rodger Ward. Druhý dokončil Jim Rathmann a Johnny Thomson, který i přes pole position a nejrychlejší kolo nedokázal dokončit lépe než třetí.

Nizozemsko

Právě 1 den po závodě Indianapolis 500 se jela Velká cena Nizozemska, kterou ovládl Švéd Jo Bonnier. Byla to jeho první a také poslední výhra ve Formulu 1, po celou dobu jeho desetileté kariéry. Druhý Jack Brabham navýšil vedení na Tonyho Brookse a Stirlinga Mosse, kteří oba nedokončili. Třetí dojel Američan Masten Gregory.

Francie

Na jednoduchém a rychlém okruhu Reims-Gueux ve Francii byl s přehledem nejrychelší Tony Brooks, který získal pole position a vedl každé kolo v zavodě. O Grand Slam ho ve 40. kole připravil Stirling Moss s nejrychelším kolem. Druhý skončil Phil Hill a třetí Jack Brabham.

Velká Británie

Stejný výkon jako Tony Brooks ve Francii, předvedl Jack Brabham ve Velké Británii. Po zisku pole position také vedl všechna kola, ale bod za nejrychlejší kolo si rozdělil Stirling Moss a Bruce McLaren, kteří zajeli na setinu sekundy stejné kolo. Oba také skončili na pódiu, Stirling Moss druhý a Bruce McLaren třetí.

Německo

Velká cena Německa se pořádala na velmi specifické trati AVUS, která měla pouze 4 zatáčky, které byli na kocích 2 velmi dlouhých rovinek. Jedna z rovinek byla zakončena ikonickou "Zdí smrti", která byla klopená zatáčka natočená o 43 stupňů. Na této extrémně nebezpečné trati, která se téměř pořád jela na plný plyn, zvítězil Tony Brooks a za ním 2 Američani, Dan Gurney a Phil Hill.

Portugalsko

Svou jedinou účast v kalendáři neměl pouze AVUS, ale také okruh v Portugalsku poblíž stejnojmenného města Monsanto. Po celý závodní víkend dominoval Stirling Moss, když v kvalifikaci nadělil druhému Jacku Brabhamovi celé 2 sekundy. V závodě získal nejrychlejší kolo a po startu z pole position vedl také každé kolo. V závodě předjel všechny jezdce alespoň o kolo a získal svůj jediný Grand Slam. 2 jezdci z USA doplnili pódiové umístění, jímž byli Masten Gregory a Dan Gurney.

Itálie

Na legendární trati v Monze zvítězil Stirling Moss a přiživil své šance na titul. Druhý dokončil Phil Hill a třetí Jack Brabham.

USA

4 měsice museli jezdci čekat na rozhodující závod o zisku titulu ve Formuli 1 sezóny 1959. Do závodu šel Jack Brabham jako vedoucí šampionátu o 2.5 bodu před Stirlingem Mossem a 5 bodů před Tony Brooksem. Šance Stirlinga Mosse však v pátem kole zhatily potíže s převodovkou. Na třetí trati sezóny, která se už ve Formuli 1 vícekrát neběvila zvítězil Bruce McLaren, druhý byl Maurice Trintignant a třetí Tony Brooks. Pouze 4 body pro Brookse znamenaly že se Jack Brabham stal, s náskokem čtyř bodů, šampion Formule 1.

Týmy a jezdci

Entrant	Constructor	Chassis	Engine	Tyre	Driver	Rounds
Dr Ing F. Porsche KG	Behra-Porsche-Porsche	RSK	Porsche 547/3 1.5 F4	Dunlop	Maria Teresa de Filippis	1
Dr Ing F. Porsche KG	Porsche	718 RSK 718/2	Porsche 547/3 1.5 F4	Dunlop	Wolfgang von Trips	1, 6
Equipe Nationale Belge	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Lucien Bianchi	1
Equipe Nationale Belge	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Alain de Changy	1
Jean Lucienbonnet	Cooper-Climax	T45	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Jean Lucienbonnet	1
Owen Racing Organisation	BRM	P25	BRM P25 2.5 L4	Dunlop	Harry Schell	1, 3–8
					Jo Bonnier	1, 3–8
					Ron Flockhart	1, 4–5, 7–8
Cooper Car Company	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Bruce McLaren	1, 4–9
					Jack Brabham	1, 3–9
					Masten Gregory	1, 3–7
					Giorgio Scarlatti	8
R.R.C. Walker Racing Team	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 2.5 L4	Dunlop	Stirling Moss	1, 3, 6–9
R.R.C. Walker Racing Team	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 2.5 L4	Dunlop	Maurice Trintignant	1, 3–9
British Racing Partnership	BRM	P25	BRM P25 2.5 L4	Dunlop	Stirling Moss	4–5
	BRM	P25	BRM P25 2.5 L4		Hans Herrmann	6
	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 1.5 L4		Ivor Bueb	1
	Cooper-Borgward		Borgward 1500 RS 1.5 L4		Ivor Bueb	5
	Cooper-Borgward		Borgward 1500 RS 1.5 L4		Chris Bristow	5
High Efficiency Motors	Cooper-Maserati	T45	Maserati 250S 2.5 L4	Dunlop	Roy Salvadori	1, 4, 9
	Cooper-Maserati	T45	Maserati 250S 2.5 L4		Jack Fairman	8
	Cooper-Climax	T45	Climax FPF 2.5 L4		Jack Fairman	5
Lotus	Lotus-Climax	16	Climax FPF 2.5 L4	Dunlop	Graham Hill	1, 3–8
					Pete Lovely	1
					Innes Ireland	3–4, 6–9
					Alan Stacey	5, 9
John Fisher	Lotus-Climax	16	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Bruce Halford	1
Scuderia Ferrari	Ferrari	246 156	Ferrari 155 2.4 V6 Ferrari D156 1.5 V6	Dunlop	Jean Behra	1, 3–4
					Phil Hill	1, 3–4, 6–9
					Tony Brooks	1, 3–4, 6–9
					Cliff Allison	1, 3, 6, 8–9
					Olivier Gendebien	4, 8
					Dan Gurney	4, 6–8
					Wolfgang von Trips	9
Scuderia Ugolini	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Giorgio Scarlatti	1, 4
Scuderia Ugolini	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Carel Godin de Beaufort	4
Monte Carlo Auto Sport	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	André Testut	1
David Brown Corporation	Aston Martin	DBR4	Aston Martin RB6 2.5 L6	Avon	Roy Salvadori	3, 5, 7–8
David Brown Corporation	Aston Martin	DBR4	Aston Martin RB6 2.5 L6	Avon	Carroll Shelby	3, 5, 7–8
Ecurie Maarsbergen	Porsche	718 RSK	Porsche 547/3 1.5 F4	Dunlop	Carel Godin de Beaufort	3
Scuderia Centro Sud	Cooper-Maserati	T51	Maserati 250S 2.5 L4	Dunlop	Ian Burgess	4–6, 8
					Colin Davis	4, 8
					Hans Herrmann	5
					Mario Araujo de Cabral	7
	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6		Asdrúbal Fontes Bayardo	4
	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6		Fritz d'Orey	4–5
Vandervell Products	Vanwall	VW 59	Vanwall 254 2.5 L4	Dunlop	Tony Brooks	5
J.B. Naylor	JBW-Maserati	59	Maserati 250S 2.5 L4	Dunlop	Brian Naylor	5
Ace Garage – Rotherham	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Trevor Taylor	5
Alan Brown Equipe	Cooper-Climax	T45	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Mike Taylor	5
Alan Brown Equipe	Cooper-Climax	T45	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Peter Ashdown	5
Gilby Engineering	Cooper-Climax	T43	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Keith Greene	5
United Racing Stable	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Bill Moss	5
R.H.H. Parnell	Cooper-Climax	T51 T45	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Henry Taylor	5
R.H.H. Parnell	Cooper-Climax	T51 T45	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Tim Parnell	5
David Fry	Fry-Climax	F2	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Mike Parkes	5
Dennis Taylor	Lotus-Climax	12	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Dennis Taylor	5
Dorchester Service Station	Lotus-Climax	16	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	David Piper	5
Jean Behra	Behra-Porsche-Porsche	RSK	Porsche 547/3 1.5 F4	Dunlop	Jean Behra	6
Ottorino Volonterio	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Giulio Cabianca	8
Leader Cards Inc.	Kurtis Kraft-Offenhauser	Midget	Offenhauser 1.7 L4	Firestone	Rodger Ward	9
OSCA Automobili	Cooper-OSCA	T43	OSCA 2.0 L4	Dunlop	Alejandro de Tomaso	9
Camoradi USA	Tec-Mec-Maserati	F415	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Fritz d'Orey	9
Taylor-Crawley Racing Team	Cooper-Climax	T45	Climax FPF 2.5 L4	Dunlop	George Constantine	9
Blanchard Automobile Co.	Porsche	718 RSK	Porsche 547/3 1.5 F4	Firestone	Harry Blanchard	9
Connaught Cars-Paul Emery	Connaught-Alta	C	Alta GP 2.5 L4	Dunlop	Bob Said	9
Ecurie Bleue	Cooper-Climax	T51	Climax FPF 2.5 L4	Dunlop	Harry Schell	9
Phil Cade	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Phil Cade	9

Konečné hodnocení Mistrovství Světa

Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8–6–4–3–2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu.

Pořadí	Jezdec	MON	500	NED	FRA	GBR	GER	POR	ITA	USA	body
1	Jack Brabham	1		2	3	1	Ret	Ret	3	(4)	31 (34)
2	Tony Brooks	2		Ret	1	Ret	1	9	Ret	3	27
3	Stirling Moss	Ret		Ret	DSQ	2	Ret	1	1	Ret	25.5
4	Phil Hill	4		6	2		3	Ret	2	Ret	20
5	Maurice Trintignant	3		8	11	5	4	4	9	2	19
6	Bruce McLaren	5			5	3	Ret	Ret	Ret	1	16.5
7	Dan Gurney				Ret		2	3	4		13
8	Jo Bonnier	Ret		1	Ret	Ret	5	Ret	8		10
9	Masten Gregory	Ret		3	Ret	7	Ret	2			10
10	Rodger Ward		1							Ret	8
11	Jim Rathmann		2								6
12	Johnny Thomson		3								5
13	Harry Schell	Ret		Ret	7	4	7	5	7	Ret	5
14	Innes Ireland			4	Ret		Ret	Ret	Ret	5	5
15	Olivier Gendebien				4				6		3
16	Tony Bettenhausen		4								3
17	Cliff Allison	Ret		9			Ret		5	Ret	2
18	Jean Behra	Ret		5	Ret		DNS				2
19	Paul Goldsmith		5								2
—	Roy Salvadori	6		Ret	Ret	6		6	Ret	Ret	0
—	Ron Flockhart	Ret			6	Ret		7	13		0
—	Ian Burgess				Ret	Ret	6		14		0
—	Wolfgang von Trips	Ret					DNS			6	0
—	Johnny Boyd		6								0
—	Graham Hill	Ret		7	Ret	9	Ret	Ret	Ret		0
—	Duane Carter		7								0
—	Harry Blanchard									7	0
—	Carroll Shelby			Ret		Ret		8	10		0
—	Giorgio Scarlatti	DNQ			8				12		0
—	Alan Stacey					8				Ret	0
—	Eddie Johnson		8								0
—	Carel Godin de Beaufort			10	9						0
—	Paul Russo		9								0
—	Fritz d'Orey				10	Ret				Ret	0
—	A. J. Foyt		10								0
—	Chris Bristow					10					0
—	Mario de Araujo Cabral							10			0
—	Colin Davis				Ret				11		0
—	Gene Hartley		11								0
—	Henry Taylor					11					0
—	Bob Veith		12								0
—	Peter Ashdown					12					0
—	Al Herman		13								0
—	Ivor Bueb	DNQ				13					0
—	Jimmy Daywalt		14								0
—	Chuck Arnold		15								0
—	Giulio Cabianca								15		0
—	Jim McWithey		16								0
—	Hans Herrmann					Ret	Ret				0
—	Jack Fairman					Ret			Ret		0
—	Bruce Halford	Ret									0
—	Eddie Sachs		Ret								0
—	Al Keller		Ret								0
—	Dick Rathmann		Ret								0
—	Bill Cheesbourg		Ret								0
—	Don Freeland		Ret								0
—	Ray Crawford		Ret								0
—	Don Branson		Ret								0
—	Bob Christie		Ret								0
—	Bobby Grim		Ret								0
—	Jack Turner		Ret								0
—	Jud Larson		Ret								0
—	Jimmy Bryan		Ret								0
—	Red Amick		Ret								0
—	Len Sutton		Ret								0
—	Pat Flaherty		Ret								0
—	Mike Magill		Ret								0
—	Chuck Weyant		Ret								0
—	Brian Naylor					Ret					0
—	David Piper					Ret					0
—	Mike Taylor					Ret					0
—	Alejandro de Tomaso									Ret	0
—	George Constantine									Ret	0
—	Bob Said									Ret	0
—	Alain de Changy	DNQ									0
—	Lucien Bianchi	DNQ									0
—	Maria Teresa de Filippis	DNQ									0
—	Pete Lovely	DNQ									0
—	Jean Lucienbonnet	DNQ									0
—	André Testut	DNQ									0
—	Bill Moss					DNQ					0
—	Keith Greene					DNQ					0
—	Mike Parkes					DNQ					0
—	Trevor Taylor					DNQ					0
—	Dennis Taylor					DNQ					0
—	Tim Parnell					DNQ					0
—	Asdrúbal Fontes Bayardo				DNS						0
—	Phil Cade									DNS	0
Pořadí	Jezdec	MON	500	NED	FRA	GBR	GER	POR	ITA	USA	body

Legenda k tabulce

Barva	Výsledek
Zlatá	Vítěz
Stříbrná	2. místo
Bronzová	3. místo
Zelená	Bodované umístění
Modrá	Nebodované umístění
Modrá	Dokončil neklasifikován (NC)
Fialová	Odstoupil (Ret)
Červená	Nekvalifikoval se (DNQ)
Červená	Nepředkvalifikoval se (DNPQ)
Černá	Diskvalifikován (DSQ)
Bílá	Nestartoval (DNS)
Bílá	Závod zrušen (C)
Světle modrá	Pouze trénoval (PO)
Světle modrá	Páteční testovací jezdec (TD)
Bez barvy	Netrénoval (DNP)
	Vyřazen (EX)
	Nepřijel (DNA)
	Odvolal účast (WD)
Označení	Význam
Tučnost	Pole position
Kurzíva	Nejrychlejší kolo
F	FanBoost
G	Nejrychlejší v kvalifikační skupině
†	Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu.
‡	Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1959 Formula One season na anglické Wikipedii.

World Championship of Drivers and International Cup for F1 Manufacturers, 1974 FIA Yearbook, Grey section, s. 118–121

Související články

Historie Formule 1

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1959 na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] World Championship of Drivers and International Cup for F1 Manufacturers, 1974 FIA Yearbook, Grey section, s. 118–121