Ferrari 125

Ferrari 125 je vůz Formule 1 z počátku 50. let 20. století. Model 125 z roku 1948 je prvním čistokrevným monopostem Formule 1 značky Ferrari. Automobil byl vybaven přeplňovaným 1,5 litrovým, dvanáctiválcovým vidlicovým motorem s úhlem rozevření 60°. Palivový systém byl obsluhován třícestným karburatorem Weber 40DOC3(r.1948) a Weber 50WCF(r.1949). Kompresní poměr byl 6,5:1. Převodovka byla pětistupňová nesynchronizovaná. Všechna kola byla vybavena bubnovými brzdami. Vůz vážil sedm set kilogramů a a při sedmi tisících otáčkách za minutu měl výkon 172 kW, s omezenou možností dosáhnout až 10000 otáček. V roce 1949 Lampredi vybavil motor dvojitým kompresorem a zvýšil výkon na 209 kW. Lampredi také inovoval převodovku, která byla montována společně s diferenciálem a měla jen 4 rychlosti. Ferrari 125 je jediným vozem, v historii této značky, který použil 12 válcový motor vybavený objemovým kompresorem.

Ferrari 125

Kategorie	Formule 1
Konstruktér	Ferrari
Designer	Gioacchino Colombo
Technická specifikace
Šasi	trubkový rám
Motor	Ferrari 125
Převodovka	Ferrari,
Palivo	Shell
Pneumatiky	Pirelli, Dunlop
Výsledky v sezóně
Tým	Scuderia Ferrari
Jezdci	Alberto Ascari Giovanni Brocco Raymond Sommer Luigi Villoresi Peter Whitehead
První start	Grand Prix Monaka 1950
Závody	10
Vítězství	0
Pole position	0
Nej. kolo	0
Pohár konstruktérů	0
Mistr světa	0

Z celkového pohledu nebyl tento motor schopen plně využít svoji sílu a většinově se mu nedařilo konkurovat vozům Alfa Romeo 158 a Maserati 4CLT. Svůj debut v kategorii formule 1 si odbyl 5. září 1948 na okruhu Valentino v blízkosti Turína. Ze třech vozů přihlášených do závodu, se do cíle dostal pouze vůz řízený Raymondem Sommerem, který dojel na třetím místě (Princ Bira a Nino Farina ze závodu odstoupili). První zkušenosti však tento vůz sbíral o rok dříve ve formuli 2, když s ním startoval Franco Cortese a legendární Tazio Nuvolari. Prvního vítězství se vůz dočkal již v roce 1948, Raymond Sommer zvítězil v závodě formule 2 na okruhu nedaleko Florencie. V kategorii vozů Formule 1 zvítězil o měsíc později, to ho ovšem pilotoval Giuseppe Farina na okruhu Garda.

V mistrovství světa se objevil v několika barevných variantách. Italové Alberto Ascari, Luigi Villoresi a Giovanni Bracco používali tradiční italskou rudou barvu, Francouz Raymond Sommer jezdil v modré variantě a Angličan Peter Whitehead v typické British Green Racing.