Formule 1 v roce 1997

Sezóna 1997 odstartovala v Austrálii, kde si Kanaďan Jacques Villeneuve připsal svou čtvrtou pole position v kariéře. V závodě však ze své startovní pozice mnoho nevytěžil, když už v první zatáčce kolidoval s Johnny Herbertem. David Coulthard na voze McLaren závod vyhrál a bylo to jeho druhé vítězství v kariéře, druhý dojel Michael Schumacher a třetí Mika Häkkinen.

Villeneuve zopakoval pole position v Brazílii a znovu vypadl v první zatáčce. Naštěstí pro něj byl však závod restartován a Kanaďan se dostal do vedení ve 49. kole, kdy předjel Gerharda Bergera a nakonec vyhrál. Rakušan dojel druhý a třetí dojel Olivier Panis, který navázal na dobrou formu ze sezóny 1996.

Třetí pole position v řadě vybojoval Villeneuve v Argentině. A opět byl zapleten do kolize v první zatáčce, kde kolidoval Michael Schumacher a Rubens Barrichello. Schumacher odstoupil a tak Villeneuva vyzval Eddie Irvine, který se jej několikrát pokusil předjet. To se mu ale nepovedlo a skončil druhý, na třetím místě dojel ve své první sezóně ve Formuli 1 Ralf Schumacher.

Villeneuve pokračoval ve své sbírce pole position v San Marinu. Jeho týmový kolega ze stáje Williams, Heinz-Harald Frentzen, si připsal své jediné vítězství pro Williams, když těsně porazil Michaela Schumachera. Třetí dojel Eddie Irvine.

Frenzen ukončil Villeneuvovu šňůru pole positions v Monaku. Závod se jel na mokru a Michael Schumacher si připsal první vítězství v sezóně. Druhý skončil Rubens Barrichello na voze Stewart, pro které to bylo nejen první pódium, ale i první body. Na třetím místě skončil opět Irvine.

Svou převahu v kvalifikacích prokázal Williams i ve Španělsku, kde Jacques Villeneuve vybojoval 5. pole position a spolu s ním startoval z první řady i Frentzen. Villeneuve závod vyhrál, druhý dojel Olivier Panis a třetí další Francouz Jean Alesi.

Dominance Williamsu v kvalifikaci skončila v Kanadě, kde z pole positon odstartoval Michael Schumacher. Ten výhody využil a zvítězil, druhý byl bývalý jezdec Ferrari Jean Alesi a třetí dojel Giancarlo Fisichella. Ve Francii opanoval kvalifikaci opět Schumacher, druhý startoval Frentzen. Oba si své pozice udrželi i v cíli závodu a třetí dokončil Eddie Irvine.

V Británii už startoval z prvního místa opět Villenueve a z druhého jeho kolega Frentzen. Po odstoupení Miky Häkkinena z prvního místa převzal vedení v závodě Villeneuve. Druhý byl Alesi a třetí skončil mladý Alexander Wurz. Na pódiu tak stanuly jen vozy s motory Renault. Michael Schumacher po problémech ze závodu odstoupil.

Gerhard Berger, který musel kvůli nemoci a smrti svého otce vynechat předchozí Grand Prix, získal pole position při Grand Prix Německa. Berger závod vyhrál a přidal ještě nejrychlejší kolo. Toto vítězství se nakonec ukázalo jako poslední pro tým Benetton. Druhý dojel Michael Schumacher a třetí Mika Häkkinen.

Další závod, Grand Prix Maďarska, patřil k těm nejzajímavějším v celé sezóně. Z první řady startovali Michael Schumacher a Jacques Villeneuve. Damon Hill ve voze Arrows, který se před touto Grand Prix nedokázal kvalifikovat lépe než na 9. místě, odstartoval z 3. pozice. Po startu předjel Hill Villeneuvea a v 10. kole i Schumachera a dostal se tak do vedení závodu. Hill držel první místo i před závěrečnými pit stopy, ale před koncem závodu začal mít se svým vozem problémy. V posledním kole ho předjel Villeneuve a vyhrál, tím zaznamenal jubilejní 100. vítšzství pro stáj Williams.

Po dvou vzrušujících závodech doufali fandové v Belgii, že další závod bude stejně zajímavý. Villenuve startoval společně s Alesim z první řady do deštivého závodu. Kanaďan se propadl na 5. místo, zatímco jeho rival v boji o titul, Michael Schumacher, závod vyhrál když startoval na přechodných pneumatikách. Druhý dojel Fisichella a třetí Heinz-Harald Frentzen.

Svou jedinou pole position v sezóně vybojoval v Itálii Jean Alesi. David Coulthard potom vyhrál závod, jeho druhý v sezóně, Alesi skončil druhý a Frentzen opět stanul na místě třetím. V Rakousku už opět získal pole position Villeneuve a byla to už jeho sedmá v sezóně. Toho využil a závod vyhrál, když za sebou nechal druhého Coultharda a třetího Frentzena. Michael Schumacher skončil na 6. místě, když obdržel 10 sekundový trest stop/go za předjíždění pod žlutými vlajkami.

Další závod se jel pod názvem Grand Prix Lucemburska, ve skutečnosti se však jel na okruhu Nürburgring v Německu. Nejlepší pozici na startu vybojoval Mika Häkkinen. Oba vozy McLaren měly nakročeno k doublu, ale oba nakonec krátce po sobě ze závodu odstoupily. Vítězství spadlo do klína Villeneuvovi a nakonec to bylo i jeho poslední vítězství ve Formuli 1. Michael Schumacher vypadl už v prvním kole. Pódium tak obsadili Alesi a Frentzen a motory Renault tak měly opět plné zastoupení na stupních vítězů.

V Japonsku byl opět nejlepší v kvalifikaci Villeneuve. Ze závodu byl ale diskvalifikován, když nezpomalil při vyvěšení žlutých vlajek v kvalifikaci. Nakonec mohl po odvolání startoval, ale skončil až na 5. místě. Vyhrál Michael Schumacher, druhý dojel Frentzen a třetí Irvine. Tým Williams ale po závodě odvolání stáhl a zapříčinil tak, že do posledního závodu měl jít Schumacher s jednobodovým náskokem na Villeneuva. Boj o titul tak měl být rozhodnut až v posledním závodě v Jerezu.

Někteří komentátoři připodobňovali finále z roku 1994, kdy o titulu rozhodla kolize mezi Schumacherem a Damonem Hillem. Na okruhu Jerez se odehrála kuriózní kvalifikace, kde tři jezdci (Villeneuve, Michael Schumacher a Frentzen) zajeli shodný nejlepší čas. Z pole position se radoval Villeneuve, který čas zajel jako první. Toto vítězství v kvalifikaci bylo jeho posledním v kariéře. Schumacher dobře odstartoval, předjel Villeneuvea a ujal se vedení. Ve 48. kole se Villeneuve pokusil o předjetí. V zatáčce Dry Sac zabrzdil později než Schumacher, byl na vnitřní stopě kousek před Němcem, když Schumacher do Villeneuvea najel a zaklesl do jeho vozu své pravé kolo. Schumacher byl nucen odstoupit, zatímco Villeneuve nakonec dojel na 3. místě a získal 4 body. To mu zajistilo titul mistra světa. Michael Schumacher byl poté potrestán FIA za úmyslné způsobení kolize a byl diskvalifikován z celého šampionátu. Jeho výsledky (umístění i body) se ale do statistik započítávají. Poslední Grand Prix sezóny vyhrál Mika Häkkinen, což bylo jeho premiérové vítězství v kariéře.

• Boduje prvních šest jezdců podle klíče:
  • 1. 10 bodů
  • 2. 6 bodů
  • 3. 4 body
  • 4. 3 body
  • 5. 2 body
  • 6. 1 bod

Poz Jezdec AUS BRA ARG SMR MON ESP CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA AUT LUX JPN EUR Body 1 Jacques Villeneuve DNF 1 1 DNF DNF 1 DNF 4 1 DNF 1 5 5 1 1 DSQ 3 81 DSQ Michael Schumacher § 2 5 DNF 2 1 4 1 1 DNF 2 4 1 6 6 DNF 1 DNF 78 2 Heinz-Harald Frentzen 8† 9 DNF 1 DNF 8 4 2 DNF DNF DNF 3 3 3 3 2 6 42 3 David Coulthard 1 10 DNF DNF DNF 6 7 7† 4 DNF DNF DNF 1 2 DNF 10† 2 36 4 Jean Alesi DNF 6 7 5 DNF 3 2 5 2 6 11 8 2 DNF 2 5 13 36 5 Gerhard Berger 4 2 6 DNF 9 10 1 8 6 7 10 4 8 4 27 6 Mika Häkkinen 3 4 5 6 DNF 7 DNF DNF DNF 3 DNF DSQ 9 DNF DNF 4 1 27 7 Eddie Irvine DNF 16 2 3 3 12 DNF 3 DNF DNF 9† 10† 8 DNF DNF 3 5 24 8 Giancarlo Fisichella DNF 8 DNF 4 6 9 3 9 7 11 DNF 2 4 4 DNF 7 11 20 9 Olivier Panis 5 3 DNF 8 4 2 11† 6 DNF 7 16 10 Johnny Herbert DNF 7 4 DNF DNF 5 5 8 DNF DNF 3 4 DNF 8 7 6 8 15 11 Ralf Schumacher DNF DNF 3 DNF DNF DNF DNF 6 5 5 5 DNF DNF 5 DNF 9 DNF 13 12 Damon Hill DNS 17† DNF DNF DNF DNF 9 12 6 8 2 13† DNF 7 8 11 DNF 7 13 Rubens Barrichello DNF DNF DNF DNF 2 DNF DNF DNF DNF DNF DNF DNF 13 14† DNF DNF DNF 6 14 Alexander Wurz DNF DNF 3 4 15 Jarno Trulli 9 12 9 DNF DNF 15 DNF 10 8 4 7 15 10 DNF 3 16 Pedro Diniz 10 DNF DNF DNF DNF DNF 8 DNF DNF DNF DNF 7 DNF 13† 5 12 DNF 2 17 Mika Salo DNF 13 8 9 5 DNF DNF DNF DNF DNF 13 11 DNF DNF 10 DNF 12 2 18 Šindži Nakano 7 14 DNF DNF DNF DNF 6 DNF 11† 7 6 DNF 11 DNF DNF DNF 10 2 19 Nicola Larini 6 11 DNF 7 DNF 1 20 Jan Magnussen DNF DNS 10† DNF 7 13 DNF DNF DNF DNF DNF 12 DNF DNF DNF DNF 9 0 21 Jos Verstappen DNF 15 DNF 10 8 11 DNF DNF DNF 10 DNF DNF DNF 12 DNF 13 16 0 22 Gianni Morbidelli 14 10 DNF 9 12 9 9 DNS 0 23 Norberto Fontana DNF 9 9 14 0 24 Ukjó Katajama DNF 18 DNF 11 10 DNF DNF 11 DNF DNF 10 14† DNF 11 DNF DNF 17 0 25 Tarso Marques DNF 10 DNF 12 DNF 14 EX DNF DNF 15 0 — Ricardo Rosset DNQ 0 — Vincenzo Sospiri DNQ 0 Poz Jezdec AUS BRA ARG SMR MON ESP CAN FRA GBR GER HUN BEL ITA AUT LUX JPN EUR Body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo F FanBoost G Nejrychlejší v kvalifikační skupině † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu.

§ Michael Schumacher byl diskvalifikován z celého ročníku 1997 kvůli nebezpečné jízdě při Grand Prix Evropy, kde způsobil úmyslnou kolizi s Jacquesem Villeneuvem.

1. Německo 133
2. Velká Británie 82
3. Kanada 81
4. Francie 52
5. Rakousko 31
6. Finsko 29
7. Itálie 24
8. Brazílie 8
9. Japonsko 2

• Historie Formule 1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1997 na Wikimedia Commons