Seznam železničních tunelů v Česku

Mezi jednokolejné a krátké železniční tunely patří Libřický tunel na trati z Prahy do Čerčan

Ze 149 tunelů o celkové délce 36,5 km, které České dráhy evidovaly k 30. 1. 2002, bylo:[3]

• 60 tunelů o celkové délce 18,3 km stavebně dvoukolejných,[3] z toho asi v polovině je položena a provozována jen jedna kolej[3] (k roku 2007 bylo 36 dvoukolejných a dalších 31 stavebně dvoukolejných s jednou provozovanou kolejí[4])
• 89 tunelů o celkové délce 18,2 km stavebně jednokolejných v roce 2002[3] (k roku 2007 již jen 87[4])

V roce 2013 bylo v provozu 117 tunelů s jednou kolejí a 44 tunelů dvojkolejných.[1]

Polubenský tunel je se sklonem 53 ‰ nejstrmějším v Česku.[4]

Ze 151 tunelů (stav k 2002) bylo 103 tunelů postaveno v 19. století.[3] V roce 2013 činilo průměrné stáří provozovaných tunelů 111 let, tunelů mladších 100 let bylo 36. Mezi lety 1990 a 2013 bylo postaveno 18 tunelů.[1]

Nejstarší tunely

Nejstaršími železničními tunely v Česku byly Tatenický (zrušen 2004), Třebovický (zrušen 2005) a Choceňský tunel (zrušen 1949), zprovozněné roku 1845 na trati z Olomouce do Prahy. Nejstaršími provozovanými tunely je soustava Blanenských tunelů a Muzlovský tunel (všechny na trati z Brna do České Třebové), kterými začaly vlaky jezdit v roce 1849.

Nejmladší tunely

Krátce po druhé světové válce proběhla výstavba či zprovoznění několika tunelů, v následujících desetiletích však vznikaly další tunely jen ojediněle (Libeňský 1975, Novosedelský 1980, Vinohradský III 1989 a Blanenský č. 8/2 1992). Po roce 2000 začala masivnější výstavba nových tunelů díky budování tranzitních železničních koridorů.[1] Nejmladším je Ejpovický tunel zprovozněný v roce 2018.

Ve stavbě je tunel Deboreč (660 m) a tunel Mezno (840 m),[5] oba na trati Benešov u Prahy – České Budějovice v úseku Votice–Sudoměřice.[6] Oba byly proraženy roku 2020, zprovozněny mají být v roce 2022.[7][8]

Nejdelší tunely

Tunelů o délce do 350 metrů je 123, zbylých 26 tunelů bylo k 30. 1. 2002 delších.[3] Tunely o délce nad 350 metrů jsou podle protipožární vyhlášky č. 246/2001 Sb. řazeny mezi objekty se složitými podmínkami pro zásah.[3]

Fungujících tunelů, které svou délkou přesahují 1000 metrů, je v Česku k prosinci 2018 deset. Nejdelší, Ejpovický tunel, byl postaven nedaleko Plzně na třetím tranzitním koridoru a do provozu byl uveden během listopadu a prosince 2018.[9] Druhý nejdelší, Březenský, byl postaven nedaleko Chomutova na přeložce železniční tratě vyvolané postupem těžby hnědého uhlí. Tento 1758 m dlouhý jednokolejný tunel byl zprovozněn v roce 2007. Třetím nejdelším je letitý Špičácký tunel na trati Plzeň – Železná Ruda, jehož délka činí 1747 m. Tento tunel je stavebně dvoukolejný, ale provozovaný pouze s jednou kolejí. Zprovozněn byl v roce 1876. Následuje jej dvojice tunelů Nového spojení v Praze – Vítkovský tunel I a II. Další tři tunely s délkou nad jeden kilometr tvoří komplex postupně stavěných Vinohradských tunelů v Praze. Osmým je Krasíkovský tunel na trati Česká Třebová – Přerov, zprovozněný v roce 2004 v rámci staveb Třetího železničního koridoru a devátý Zahradnický, zprovozněný v roce 2012 v rámci modernizace Čtvrtého železničního koridoru mezi Prahou a Českými Budějovicemi.

Plánovány jsou tunel Oucmanice (4 985 m) a tunel Hemže (1 157 m) na trati Kolín – Česká Třebová,[12] Hosínský tunel (3 120 m), Chotýčanský tunel (4 775 m)[13] na trati Benešov u Prahy – České Budějovice. Mezi nejsmělejší záměry patří Tachlovický tunel (Barrandovský tunel) o délce 24,7 km, který by měl být postaven na vysokorychlostní trati Praha – Beroun.[14]

Nejkratší tunely

Nejkratším z evidovaných tunelů je Nelahozeveský tunel I o délce 23,3 metru.[3] V letech 1896 – 1957 byl nejkratší Jáchymovský tunel na trati z Ostrova do Jáchymova o délce 18,3 metru.

Správu tunelů upravoval u Českých drah předpis S6.[3]

V rámci prohlídek správce tunely klasifikuje do tří stupňů podle stavebního stavu. Jako nevyhovující (tedy stupeň 3) bylo k roku 2001 vyhodnoceno 22 tunelů, zejména na tratích nejnižší kategorie.[3] Příslušné oddělení ČD zpracovalo v roce 1999 Koncepci údržby mostů a tunelů Českých drah, v jejímž rámci vyčíslilo jednotkovou potřebu financí na údržbu tunelů.[3]

Požadavky na přípravu, výstavbu i sledování tunelů stanovila norma TNŽ 73 7508, která byla po roce 2000 nahrazována ČSN 73 7508 Železniční tunely.[3]

Některé železniční tunely byly již zrušeny nebo opuštěny.