Vlkovický tunel

V květnu 1896 vznikla akciová společnost Železnice Karlovy Vary – Mariánské Lázně, jejíž základní kapitál převyšoval jeden milión zlatých. Koncese na výstavbu byla vydána 21. května 1896, ale výstavba byla zahájena už v předstihu, 5. prosince 1895, společností Císařsko-královské státní dráhy. Náklady na výstavbu činily 10,7 miliónů korun. Trať vlastnila společnost Železnice Karlovy Vary – Mariánské Lázně. V roce 1925 byla zestátněna.[3]

Tato železniční trať, postavená převážně v úzkém údolí řeky Teplé, překonává výškový rozdíl 334 m. Nejvyšší bod je v Ovesných Kladrubech v nadmořské výšce 710 m a nejnižší bod v Karlových Varech ve výšce 376 m n. m. Stavba byla rozdělena na sedm úseků a pracovaly na ní čtyři firmy. Na výstavbě tunelů se podílela italská firma Emillio Paletti.[4] Trať byla dána do provozu 17. prosince 1898.

Na trati dlouhé 54 km bylo postaveno devatenáct železničních stanic a zastávek, dvacet mostů a viaduktů a je na ní celkem sedm tunelů: Vlkovický, Dolnohamerský I, Dolnohamerský II, Dolnohamerský III, Dolnohamerský IV, Bečovský a Doubský.

V roce 2016 byla trať rekonstruována.[5][3][6]

Jednokolejný tunel byl postaven v období od 10. září 1896 do 18. února 1898 pro železniční trať Karlovy Vary – Mariánské Lázně mezi zastávkami Vlkovice–Mariánské Lázně město. Byl proražen vrchem Hůrka v levostranném oblouku.[3] Prvá část v délce 112 m má sklon 21 ‰ , pak následuje sklon 4 ‰. Výjezd je v přímém směru do levostranného oblouku. První a třetí tunelový pas je z kamenného zdiva, druhý je sanován betonem a následující dvě třetiny tunelu je ostění ze stříkaného betonu. Výjezdový pas (stejně jako výjezdový) je vyzděn z kamenných kvádrů. V tunelové troubě jsou ve skále vytesány po obou stranách čtyři záchranné výklenky.[2][7]

Tunel, který leží v nadmořské výšce 645 m a svou délkou 240,90 m je nejdelším tunelem na trati, byl dán do provozu 17. prosince 1898.[8][3]