Okres Benešov

Nejznámější památkou okresu je bezpochyby zámek Konopiště u Benešova

Benešovsko nepatří mezi okresy s vysokým počtem sídel zaniklých ve 20. století. Je to dáno jeho vnitrozemskou polohou a odvěkou převahou českého obyvatelstva. Za zmínku však stojí vytvoření německého vojenského prostoru Waffen-SS za druhé světové války, který sahal od Sázavy až k Sedlčanům. Důvodem vytvoření byl záměr vystěhovat jednu z ryze českých oblastí, a tak oslabit národ. S koncem války se drtivá většina původních obyvatel opět do vybydlených obcí vrátila.

Skutečně tak zřejmě zanikly pouze obce nacházející se v zátopových územích vodních nádrží Slapy (na Vltavě) a Švihov (na Želivce) na protilehlých hranicích okresu. V případě slapské vodní nádrže (dokončené roku 1954) docházelo na území benešovského okresu spíše k zatopení ojedinělých stavení při řece, jediná větší zatopená obec v oblasti, Živohošť, ležela na území dnešního okresu Příbram. Daleko citelněji zasáhla své okolí výstavba vodní nádrže Švihova – Želivky (dokončené roku 1976). Bezprostředně na území Podblanicka zmizelo pod vodou celé městečko (Dolní Kralovice), dále celé obce Libčice a Příseka a část obce Borovsko. Zároveň musela být kompletně přestavěna silniční síť v oblasti, došlo ke změnám v hranicích okresů a byla zastavena železniční doprava v úseku Trhový Štěpánov – Dolní Kralovice.

Jednou ze tří obcí s rozšířenou působností je také bývalé okresní město Votice na okraji oblasti nazývané jako Česká Sibiř

Moderní okres Benešov vznikl na základě reformy územně-správního rozdělení, zakotvené v nové ústavě z 11. července 1960. Došlo ke sloučení celých původních okresů Benešov a Vlašim, ke kterým byly přičleněny další obce z okresů Votice, Říčany, Ledeč nad Sázavou, Praha-východ a Sedlčany. Nově vzniklý celek zahrnoval rozsáhlá území od Vltavy k Želivce a od Sázavy k České Sibiři.

K první změně v územní struktuře došlo již k 31. červenci 1967, kdy byly do okresu z důvodu změn v silniční síti v prostoru plánované přehrady na Želivce začleněny obce Šetějovice, Blažejovice a Snět z okresu Havlíčkův Brod Východočeského kraje, a obce Hulice z okresu Kutná Hora (k 1. lednu 1968).

V souvislosti s rozšiřováním území hl. města Prahy a s tím spojeným úbytkem obyvatel na okresech Praha-východ a Praha-západ došlo k 1. červenci 1974 k dalším změnám, kdy byly dnešní obce Krňany, Vysoký Újezd a Rabyně začleněny do okresu Praha-západ.

Při úpravách hranic okresů k 1. lednu 1996 bylo vyhověno žádostem výše uvedených obcí o navrácení do okresu Benešov. Společně s těmito třemi obcemi přešly k tomuto datu na Benešovsko i Lešany a z okresu Praha-východ Pyšely.

K další změně došlo k datu voleb do obecních zastupitelstev – 12. listopadu 2000. Tehdy bylo do okresu Benešov začleněno město Sázava, které bylo do té doby součástí okresu Kutná Hora. Po této změně dosáhlo Benešovsko největší rozlohy i nejvyššího počtu obyvatel ve své historii.

Konečně poslední změna hranic okresu proběhla k 1. lednu 2007, kdy bylo na základě sjednocování hranic správních obvodů obcí s rozšířenou působností a okresů přečleněno město Sedlec-Prčice do okresu Příbram, a zároveň do okresu Benešov začleněna obec Řehenice z okresu Praha-východ.

Dominantou celého kraje je bájná hora Velký Blaník (632 m) s rozhlednou

Vysvětlivky k tabulce:

Krajina Benešovska by se pro svůj charakter dala označit jako „typicky česká“. Jde o mírně zvlněnou Středočeskou pahorkatinu s nadmořskými výškami od 200 do 700 m, většina území se však nachází v nadm. výšce přibližně 350–550 m. Nápadnou dominantou krajiny je pověstmi opředená hora Blaník (632 m) nad obcí Louňovice pod Blaníkem. Nejvyšší oblastí okresu je tzv. Česká Sibiř v jeho jižní části (mezi Voticemi a Meznem). V této oblasti se nachází také nejvyšší bod okresu – Mezivrata (713 m) s televizním vysílačem.[2] K Benešovsku také částečně patří členité údolí Vltavy, konkrétně část východních břehů vodní nádrže Slapy. Nejvýše položenou obcí okresu je Miličín (617 m), naopak nejníže leží obce Krhanice na Sázavě (276 m).

K roku 2019 měl okres celkovou plochu 1475 km², z toho 61,3 % tvořila zemědělská půda a 28,1 % lesy.[2]

Sázava nad soutokem se Želivkou

Asi 20 km od Benešova, nad řekou Sázavou se tyčí středověký hrad Český Šternberk

Okres přibližně ohraničují toky řek Vltava, Sázava a Želivka. Řeka Vltava tvoří jen asi na 18 km přirozenou západní hranici Benešovska. V celé této délce je vzduta vodami vodních nádrží Slapy (1 390 ha) a Štěchovice.

Sázava protéká okresem 74 km ve východozápadním směru a je mnohokrát přerušena různými okresními hranicemi. Na jejím toku není vystavěna žádná přehrada. Protéká městy Týnec nad Sázavou a Sázava. Nedlouho po opuštění okresu se u Davle vlévá zprava do Vltavy.

Nejvýznamnějším přítokem Sázavy je Želivka, která tvoří část východní hranice okresu. Protéká jím v délce 20 km, ze kterých pouze poslední 4 km před soutokem nejsou vzduty přehradou. Zbývajících 16 km je tvořeno vodní nádrží Švihov (1 490 ha), zásobárnou pitné vody pro Prahu a střední Čechy s přísným hygienickým režimem.

Jako poslední vodní tok lze jmenovat říčku Blanici, přítok Sázavy, která protéká okresem v délce 37 km. Pramení na Táborsku, severně od Chýnova, na území okresu se dostává u obce Kamberka. Na jejím toku dále stojí obce Louňovice pod Blaníkem, Ostrov (okres Benešov), Ctiboř (okres Benešov) a Libež. Nejvýznamnějším sídlem na jejím toku je město Vlašim.

Mezi další vodní plochy patří rybníky – na Benešovsku se vyskytují zejména mezi Benešovem a Voticemi a mezi Neveklovem a Týncem nad Sázavou. Největším rybníkem okresu je Podhrázský rybník v katastru obce Olbramovic, tento je také přírodní reservací.

Okres Benešov je velmi chudý na jakékoliv nerostné zdroje. Z nerostných surovin lze jmenovat pouze kámen, který se v menším množství těží u Sázavy.

Z významných stromů okresu lze jmenovat:[3]

• největší lípa: Krchlebská lípa (obvod 800 cm), poražena po válce
• největší živá lípa: Kaplířova lípa (749 cm)
• největší dub: Žižkův dub (887 cm), zanikl před rokem 1989
• největší živý dub: Tloskovský dub (672 cm)
• největší smrk: Trojkmenný Ratměřický smrk (582 cm) †
• nejvyšší smrk: smrk u Komorního Hrádku (346 cm, 40 m) †
• největší živý smrk: Velký mnich na Malém Blaníku (321 cm, 34 m)
• největší jírovec: v Nechybě (437 cm), u Růžkových Lhotic (428 cm)
• největší buk: u Kaliště (661 cm)
• největší klen: Věžník u Chotýšan (650 cm)
• nejvyšší jalovec: u Monince (7 m) †

Benešovské pivo Ferdinand

Přibližně do poloviny 20. století mělo Benešovsko ryze zemědělský charakter. S nástupem socialismu došlo však i na Benešovsku k částečné industrialisaci. V současnosti patří mezi nejvýznamnější průmyslová odvětví okresu potravinářství, strojírenství a stavebnictví.[2] Zastoupeno je také sklářství (sklárny v Sázavě), elektronika (Benešov) a hutnictví (výroba hliníkových a ocelových odlitků v Týnci nad Sázavou). Mezi nejvýznamnější strojírenské podniky okresu patří zbrojovka Sellier & Bellot ve Vlašimi, Hydraulika v Benešově a Jawa v Týnci nad Sázavou. Z potravinářských provozů lze jmenovat jednoho z největších zaměstnavatelů na okrese – Rabbit Trhový Štěpánov (zpracování králičího a drůbežího masa) a dále mlékárnu Danone a pivovar Ferdinand v Benešově.

I přes rozvoj průmyslu v posledních 50 letech má zemědělská výroba na Benešovsku stále své důležité místo. Velká zemědělská družstva (nástupnické organizace původních JZD) sídlí např. v Bystřici, Čechticích, Ratměřicích, v Ostředku, v Trhovém Štěpánově, atd. Dále na území okresu hospodaří větší množství soukromě hospodařících zemědělců. Rostlinná výroba produkuje zejména obiloviny, řepku a ve vyšších polohách i brambory. Za zmínku stojí nejkapacitnější silo v ČR ve Zdislavicích u Vlašimi, které je dominantou širokého okolí. V živočišné výrobě je zastoupen jak chov skotu, tak chov drůbeže a drobného zvířectva. Na Konopišti a v Líšně u Bystřice se nachází chovné rybníky.

Okresem prochází dva velmi významné silniční tahy – dálnice D1 a silnice I/3. Jihozápadní částí okresu prochází v délce 10 km ještě silnice I/18 z Rožmitálu pod Třemšínem do Votic.[2]

Dálnice D1 byla na území celého okresu Benešov zprovozněna dne 8. července 1977. Tomu ale předcházelo pět let výstavby před válkou, která byla později přerušena, a na kterou bylo v poněkud pozměněných projektech opět navázáno na počátku 70. let. Délka dálnice na území okresu je 46 km a je na něm šest sjezdů (ve směru od Prahy: Hvězdonice, Ostředek, Šternov, Psáře, Soutice a Loket). V Bernarticích u Dolních Kralovic je oddělení dálniční policie a údržby dálnice. V nedalekém Lokti se plánuje výstavba rozsáhlého outletového centra EXIT 66. Za zmínku stojí most přes Sázavu u Hvězdonic, a nedokončený most přes Čechtický potok u Keblova, jehož stavba byla zahájena počátku druhé světové války, ale byl dokončen pouze do poloviny a později skoro až k mostovce zaplaven vzdutím švihovské přehrady.

Z dálnice D1 odbočuje v Mirošovicích na Praze-východ silnice I/3. Její původní trasa (dnes silnice II/603 – tzv. „Stará Benešovská“) vede přímo z Prahy přes Kamenici a Nespeky do Poříčí nad Sázavou, kde se na silnici I/3 napojuje. Úsek z Mirošovic do Poříčí byl vystavěn až spolu s prvním úsekem D1 v roce 1971. Okresní město Benešov silnice obchází západní přeložkou, pokračuje taktéž po přeložce kolem Bystřice, dále středem Olbramovic, obchvatem kolem Votic, za kterými stoupá až k nejvyššímu bodu okresu. Poté prudce klesá do Miličína, za kterým opět stoupá, aby u Sudoměřic opustila území kraje. Na silnici je velmi hustý provoz, jemuž by měla ulehčit plánovaná dálnice D3. Na území okresu má silnice I/3 délku 42 km, silnice II/603 zatím jen 7 km.

Masarykovo náměstí v Benešově

Nejvýznamnější silnicí II. třídy je silnice II/112 z Benešova přes Vlašim do Pelhřimova, Telče a Želetavy, která bývala před zprovozněním dálnice D1 využívána jako jedna z možností spojení Praha – Jihlava – Brno. Okresem prochází silnice II/105, II/106, II/107, II/109, II/110, II/111, II/112, II/113, II/114, II/121, II/124, II/125, II/126, II/127, II/137, II/150, II/335, II/336 a II/603.

Již dlouhá léta je v plánu dálnice D3, která by měla překročit Sázavu a pokračovat krajinou okolo Neveklova a Heřmaniček až k hranici okresu do Mezna a dále směrem na Tábor, České Budějovice a Rakousko.[4] Proti výstavbě dálnice protestují mnohá ekologická sdružení a tamní obyvatelstvo a chataři.

Nádraží v Čerčanech – známý železniční uzel, přes který vede trať 220 do Benešova a Českých Budějovic, končí zde trampy a rekreanty oblíbená trať 221 z Prahy a Vraného nad Vltavou (Posázavský Pacifik) a začíná zde trať 212 do Světlé nad Sázavou

Nejvýznamnější tratí na území okresu je trať 220 Praha – Benešov – Tábor – České Budějovice.[2] V úseku Praha – Benešov je dvojkolejná, v celé své délce je elektrizovaná, a to: v úseku Praha – Benešov stejnosměrným proudem o napětím 3 kV a od Benešova (přesněji od bývalého Hr. Jírovice) až do Českých Budějovic střídavým proudem o napětí 25 kV. Elektrizace byla provedena v letech 1971 (do Benešova) a 1988 (dále). V roce 2010 byla zmodernizována trať ze Strančic (prvou stanicí na území okresu jsou Čtyřkoly) do Benešova (včetně) a roku 2013 pak úsek Benešov – Votice (včetně), aby trať vyhovovala parametrům IV. železničního koridoru (do Rakouska). Přestavba nyní probíhá v úseku z Votic do Sudoměřic u Tábora (poslední stanicí na území okresu je Mezno), která měla být hotova roku 2018. Stinnou stránkou přestavby jsou uzavírání výpravních budov (např. v Bystřici, nebo ve Voticích), jejich bourání (Tomice) a obecná pokračující dehumanisace železnice, která je umocněna výstavbou protihlukových zdí a četná zpoždění vlaků a dočasné snížení přehlednosti provozu, jehož vinou se např. v červenci 2007 stala v Čerčanech vážná železniční nehoda. Na trati jsou provozovány vnitrozemské (do Českých Budějovic) i mezinárodní rychlíky (do Lince), spěšné vlaky (z Tábora do Prahy) a samozřejmě osobní vlaky (do Benešova jezdí elektrické jednotky 451 a 471).

Nádraží v Postupicích

Na Benešovsku se nachází také čtyři lokálky. Z nádraží v Čerčanech vycházejí dvě větve tzv. Posázavského pacifiku – tratě č. 210 (přes Týnec nad Sázavou a Davli do Prahy) a 212 (přes Sázavu a Kácov do Světlé nad Sázavou). Nejvíce jsou tyto tratě vytíženy o víkendech a v turistické sezoně z důvodu koncentrované chatové zástavby při toky Sázavy. Železniční křižovatkou je také nádraží Benešov, vychází odtud trať 222 z Benešova do Vlašimi a Trhového Štěpánova. Je to jediná trať, která vede celá na území okresu. Až do 4. srpna 1974 trať pokračovala do Dolních Kralovic, které ale byly zatopeny vodami švihovské vodní nádrže.

Poslední lokálka – trať 223 vychází z žst. Olbramovic do Sedlčan v dnešním příbramském okrese a pro obsluhu okresu tudíž nemá příliš velký význam. Je ukázkou dřívější spádovosti okolí Sedlčan spíše k Benešovu, než k Příbrami, které bylo v roce 1960 uměle změněno novou okresní hranicí. Na území okresu jsou stanice Vrchotovy Janovice, Voračice a Minartice.

Na území okresu se nachází řada památek. Nejvýznamnějšími jsou národní kulturní památky zámek Konopiště, hrad Český Šternberk a Sázavský klášter. Dále lze uvést např. zámky Jemniště, Komorní Hrádek, Líšno či Vrchotovy Janovice.[2]

29. prosince 1981 byla v jižní části okresu na ploše 41 km² vyhlášena chráněná krajinná oblast Blaník, jejíž dominantou jsou právě vrcholy Velkého a Malého Blaníku. Sídlo správy CHKO je v Louňovicích pod Blaníkem.

Dalším plošným chráněným územím je přírodní park Džbány-Žebrák na svahu kopce Žebráku u Bystřice. Vyjma těchto území se zde nachází celá řada dalších chráněných území, např. Hadce u Želivky, Ve Studeném nebo Podhrázský rybník.[2]

Vysvětlivky k tabulce:

• hustota zalidnění: 67,41 ob./km²
• 52,22 % obyvatel žije ve městech.

Stejně jako na většině území ČR (a zvláště Čech) se většina obyvatel Podblanicka k žádné církvi nehlásí, ale přesto Podblanicko patří v rámci Čech, a především Středočeského kraje k tradičnějším a nejreligioznějším oblastem, což je dáno historicky, neboť Benešovsko bylo až do cca poloviny 20. století téměř zcela krajem zemědělským, částečnou industrializaci přinesl až komunistický režim. Religiozita Podblanicka se také projevovala (a projevuje) na volebních výsledcích, kde si tradičně nadprůměrně dobře vede KDU-ČSL. V rámci okresu je nejreligioznější oblastí jihovýchod okresu – okolí Dolních Kralovic. Jako v celé České republice je zde dominantní církví římskokatolická církev, následuje Církev československá husitská a až po ní Českobratrská církev evangelická (což je oproti celorepublikové statistice rozdíl – zde je druhá Českobratrská církev evangelická). Ostatní církve (např. pravoslavná církev) jsou zastoupeny minimálně.

Stav podle sčítání lidu z roku 2011:

• Jan Očko z Vlašimi († 1380), biskup olomoucký, druhý arcibiskup pražský a prvý český kardinál. Důvěrník a rádce Karla IV.
• Jaroslav Ignác Šternberk (23. května 1643, Český Šternberk – 12. dubna 1709), katolický kněz, šlechtic, druhý biskup litoměřický
• Arnošt Konstantin Růžička (21. prosince 1761, Tloskov – 18. března 1845), druhý biskup českobudějovický
• Antonín Norbert Vlasák (10. ledna 1812, Vlašim – 7. prosince 1901 tamtéž), katolický kněz, spisovatel a národní buditel na Vlašimsku, autor historických a místopisných studií, kaplan ve Vlašimi, farář v Hrádku nad Blanicí
• Stanislav Novák (14. června 1917, Vlašim – 2. října 2006), katolický kněz, pedagog, teolog, profesor katechetiky a pedagogiky, kanovník vyšehradské kapituly
• Jan Balík (* 1. srpna 1965, Benešov), katolický kněz, ředitel sekce pro mládež ČBK
• Adam Trajan Benešovský (1586, Benešov – 1650), kalvínský kazatel a spisovatel
• Filip Bondy (26. února 1830, Jinošice – 12. listopadu 1907), rabín, stoupenec česko-židovského hnutí, který prosazoval češtinu jako druhý bohoslužebný jazyk vedle hebrejštiny místo němčiny, překladatel Tóry do češtiny, prvý pražský vrchní zemský rabín

• Ivan Bohdan Staněk (29. května 1828, Poříčí nad Sázavou – 23. května 1868), chemik, národněobrozenecký politik, básník a novinář. Poslanec za Benešov, Neveklov a Vlašim v zemském sněmu a Říšské radě (zvolen 1861)
• Servác Heller (13. května 1845, Vlašim – 2. září 1922), novinář, spisovatel a mladočeský politik, organizátor táborů lidu na Blaníku
• Luděk Jeništa (* 8. srpna 1961, Vlašim), politik, učitel, senátor za Benešovsko, poslanec, starosta Vlašimě
• Václav Krása (* 24. listopadu 1951, Benešov), politik, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením
• Karel Šebek (11. října 1951, Benešov – 29. ledna 2015, Neveklov), politik, senátor za Benešovsko, starosta Neveklova

• Jan Dismas Zelenka (křtěn 16. října 1679, Louňovice pod Blaníkem – 23. prosince 1745), barokní hudební skladatel, na jehož počest se každý rok koná hudební festival Podblanický hudební podzim
• Josef Suk (4. ledna 1874, Křečovice – 29. května 1935 Benešov), skladatel, houslista a pedagog období pozdního romantismu, zeť Antonína Dvořáka

• Ferdinand Čenský (29. května 1829, Čechtice – 30. ledna 1887), důstojník císařské armády, profesor českého jazyka a literatury, novinář, národní buditel
• Stanislav Čeček (13. listopadu 1886, Líšno – 29. května 1930), generál, jeden z nejvýznamnějších představitelů československých legií na Rusi

• Svatopluk Čech (21. února 1846, Ostředek – 23. února 1908), významný básník, prozaik, novinář a cestovatel, chodil do školy v Postupicích, Podblanicko několikrát ve svých pracích zmínil
• Karel Nový (8. prosince 1890, Benešov – 23. listopadu 1980), novinář a spisovatel

• Josef Petráň (23. srpna 1930, Ouběnice – 3. prosince 2017), profesor historie na Univerzitě Karlově, podblanický vlastenec, sepsal několik děl o své rodné vsi Ouběnicích: Dvacáté století v Ouběnicích, Soumrak tradičního venkova, Příběh Ouběnic v Podblanické krajině (do roku 1918) a jiné.
• František Václav Mareš (20. prosince 1922, Benešov – 3. prosince 1994 tamtéž), katolický jazykovědec, bohemista, slavista, etymolog, pedagog a autor publikací o slovanské liturgii a cyrilometodějských otázkách, roku 1968 emigroval do Rakouska a byl profesorem na Vídeňské universitě
• Petr Kubín (* 19. března 1967, Benešov), historik, zabývající se hlavně kulty svatých ve středověku, nyní působí při Ústavu dějin křesťanského umění při KTF UK
• František Jan Mošner (25. července 1797, Mrač – 3. února 1876), lékař, autor lékařské literatury, profesor chirurgie a babictví v Olomouci a později rektor tamní univerzity, městský lékař v Benešově
• Ladislav Syllaba (16. června 1868, Bystřice – 30. prosince 1930), lékař mj. T. G. Masaryka, profesor na Universitě Karlově, poslanec Revolučního národního shromáždění, syn bystřického starosty, podblanický vlastenec

• Otakar Novotný (11. ledna 1880, Benešov – 4. dubna 1959), architekt, návrhář a profesor na VŠUP, jeho dílem je např. pražský Mánes

• Jan Srdínko (* 22. února 1974, Benešov), hokejista, několikanásobný mistr extraligy, pak trenér v HC Benešov
• Jaroslav Hřebík (* 16. prosince 1948, Benešov), fotbalista, později trenér, nejprve v SK Benešov, pak také ve Slavii a na Spartě

• František Ferdinand d'Este (18. prosince 1863 – 28. června 1914), arcivévoda, následník rakousko-uherského trůnu, synovec císaře a krále Františka Josefa I., vlastnil panství konopišťské, které spolu s městem Benešov (mj. založil pivovar Ferdinand, který se dnes po něm jmenuje) výrazně proměnil, jeho vražda v Sarajevu se stala záminkou pro začátek prvé světové války
• Karel Drahotín Villani (23. ledna 1818 – 24. března 1883, Střížkov), šlechtic, politik a básník, významný národní buditel na Benešovsku, kde se stal několikrát poslancem v zemské radě a radě říšské, byl také benešovským okresním starostou, vlastnil statek Střížkov
• František Veselý (18. září 1863 – 24. září 1935), advokát, politik, ministr spravedlnosti a starosta Benešova
• Jan Baxant (* 8. října 1948), katolický kněz, 20. biskup litoměřický, dříve generální vikář českobudějovické diecése, v letech 1975 až 1983 farář v Bystřici
• Vladislav Vančura (23. června 1891 – 1. června 1942), významný spisovatel, dramatik, režisér, studoval benešovské gymnasium
• Emil Artur Longen (29. července 1885 – 24. dubna 1936, Benešov), dramatik, režisér, herec, spisovatel a malíř, studoval benešovské gymnasium, mládí strávil ve Vlašimi
• Michal Viewegh (* 31. března 1962), spisovatel, studoval benešovské gymnázium

• Seznam katastrálních území v okrese Benešov
• Seznam chráněných území v okrese Benešov
• Seznam památných stromů v okrese Benešov
• Seznam kulturních památek v okrese Benešov
• Senátní obvod č. 13 – Tábor
• Senátní obvod č. 18 – Příbram
• Senátní obvod č. 40 – Kutná Hora
• Senátní obvod č. 41 – Benešov
• Okresní soud v Benešově

• Obrázky, zvuky či videa k tématu okres Benešov na Wikimedia Commons