Severní Vítkovský tunel

Vítkovské tunely byly postaveny v letech 2004–2011 v rámci výstavby Nové spojení. Tunely byly raženy v období 2004–2008 firmami Metrostav (jižní tunel) a Subterra (severní tunel) podle projektu firmy Sudop Praha a do provozu byly dány v 1. září 2008.[2]

Tunel se nachází v geomorfologické oblasti Brdská podsoustava, celku Pražská plošina s podcelkem Říčanská plošina s okrskem Úvalská plošina.[3]

Tunel byl ražen ve vrchu Vítkov v horninách středního ordoviku, ve styku šáreckých břidlic a skaleckých vrstev. Šárecké břidlice jsou tmavošedé prachovito-jílovité břidlice. Skálecké vrstvy jsou tvořeny lavicovitě vrstevnatými křemenci a křemitými pískovci.[4][5] Nadloží je od 4,5 m nad výjezdním portálem do 45 m. V oblasti Národního památníku je 42 m.[6]

Tunel leží v nadmořské výšce 215 m, je dlouhý 1316 m.

Dvoukolejný tunel byl ražen v podélné ose vrchu Vítkov s protisměrnými oblouky o poloměru min. 600 m mezi stanicemi Praha hlavní nádraží a Praha-Libeň a je ve vzdálenosti od 30 m do 60 m od druhého tunelu.[7] Tunely v podzemí kříží podchod pro pěší ze Žižkova do Karlína (asi 6 m pod tunelem), kanalizační stoku a energokanál Pražačka. Na vzdálenost asi 34 m se přibližují ke krytům civilní obrany (CO). Oba tunely jsou propojeny čtyřmi propojovacími chodbami. Před portály jsou nástupní plochy pro požární techniku.

Výstavbu prováděla firma Subterra.[4][2][8][6] Ražba byla zahájena 5. srpna 2005 a dokončena 7. června 2006.[9][10][11][12]

Portály obou tunelů jsou řešeny jako sdružené. Portálové části byly postavené v otevřené hloubené jámě a v délce 1150,6 m byl tunel ražen. Ostění tunelu je dvouplášťové, v portálech mají tvar podkovy a na exponovaných místech je protiklenba a ocelová výztuž (např. přechod nad podchodem pro pěší). Na vjezdové straně (západní portál) byla hloubená otevřená jáma dlouhá 58,1 m, na výjezdové straně (východní portál) byla dlouhá 107,2 m.[13] Ražba obou tunelů byla provedena dle principu NRTM a vytěžená rubanina v objemu asi 700 000 m³ byla odvážena po železnici na úložiště mimo hlavní město. Značná část rubaniny byla použita k zpětnému zásypu a na železniční náspy a asi 270 000 m³ bylo přepraveno do lokalit Mstětice, Lužec a Jeneč.[14][15] Po vyražení části tunelu o profilu 96,22 až 108,13 m² byl proveden nástřik dočasného betonového ostění o tloušťce 200 až 300 mm, vyztužený ocelovou sítí a svorníky o délce tři až šest metrů. Po umístění hydrofolie bylo provedeno trvalé ostění z monolitického betonu z 60 % bez vyztužení a z 40 % s vyztužením. Ostění v klenbě je kruhové o vnitřním poloměru 5,70 m o min. tloušťce 350 mm, které bylo budováno pomocí posuvného bednění v délkách 12,5 m. Směrem k boční drenáži se tloušťka ostění zesiluje až na 480 mm. Světlá výška je 8,45 m, min. šířka v ose 11,40 m.[13][16] V tunelu jsou záchranné výklenky ve vzdálenosti 25 m od sebe.[2]

Při budování tunelů byly sledovány stavby na povrchu, zejména jezdecká bronzová socha Jana Žižky z Trocnova, která byla staticky zabezpečena proti vibracím při odstřelu horniny v tunelech. Citlivé měřící přístroje byly umístěny v podzemním krytu CO.[17]