Děčín

Původní osídlení bylo založeno při tehdejším labském brodu, kterým procházela významná obchodní stezka.

Zámek v Děčíně

Tyršův most

Na dnešní zámecké skále bylo postupně vybudováno přemyslovské hradiště, které sloužilo jako správní a obranné středisko. Ve 13. století byl na místě hradiště vybudován gotický kamenný hrad, v jehož podhradí nechal král Přemysl Otakar II. založit královské město. První písemná zmínka o Děčíně jakožto městě pochází z roku 1283.[3]

Ve 14. století zasáhlo město několik povodní. Proto bylo jeho centrum přestěhováno o kus výše, přibližně do úrovně dnešního Masarykova náměstí. Tehdy mělo město právo obchodu, říční dopravy a rybolovu.

V období husitské revoluce bylo město postiženo několika požáry. V 16. a 17. století docházelo k častému střídání majitelů děčínského panství – vystřídali se zde tři majitelé, než je získal rod rytířů z Bünau (Bynov). Za jejich vlády nad Děčínem došlo k prudkému rozvoji obchodu a řemeslné výroby. Město provozovalo cihelny, vápenku a kamenolomy. Vlastnilo také přístaviště, loděnice a přívozy, které znamenaly významný zdroj příjmů. V majetku rodu rytířů z Bünau město zůstalo až do třicetileté války.

Dlouhá jízda – přístupová ulice k zámku, vytesaná ve skále

V roce 1628 bylo panství prodáno Thun-Hohensteinům. Po třicetileté válce význam Děčína opět poklesl. V tom období zahájili Thunové významnou přestavbu městského hradu na barokní zámek, obklopený zahradami. Další rozvoj přineslo Děčínu až 18. století, kdy došlo ke zrušení pevnostního statusu města. Thunové opět přestavěli zámek do dnešní klasicistní podoby.

Velkým stimulem pro další bouřlivý rozvoj města bylo zprovoznění železniční tratě Praha–Drážďany, 8. dubna 1851. Hlavní trať procházející po levém břehu Labe zahájila přeměnu Děčína v průmyslové město. Rozvíjet se začala zejména dosud malá vesnice Podmokly, kterou trať procházela. V roce 1874 se z Děčína stal železniční uzel. Dostavěny byly také tratě z Teplic, České Kamenice a Ústí nad Labem (po pravém břehu řeky). Vystavěn byl železniční most přes Labe. Společně se železnicí se rozvíjí také labská paroplavba. V Podmoklech rostou průmyslové podniky společně s bouřlivou bytovou výstavbou. Vesnice je v roce 1901 povýšena na město a v roce 1914 má již okolo 20 tisíc obyvatel.

Po první světové válce za vysoké hyperinflace v německých zemích (1922–1923) byly v jednotlivých městech vydávány platební poukázky, určené k ocenění při tzv. výměnném obchodu (barter). V Podmoklech - Děčíně (německy Bodenbach - Tetschen) se vydávaly poukázky v hodnotě 5 a 10 Kronen.

Bezručova ulice v Podmoklech

Masarykovo náměstí

Ve válečném roce 1942 bylo dvojměstí Děčín a Podmokly, společně s obcí Staré Město sloučeny do jednoho města se společným názvem Děčín. Tento stav byl potvrzen i po válce v roce 1945, kdy byly k již vzniklému celku ještě přičleněny další obce (Rozbělesy, Chrochvice, Želenice, Vilsnice, Bynov, Bělá, Boletice nad Labem, Nebočady, Březiny).

V éře komunismu dále pokračovala výstavba města. Dále se rozvíjel průmysl a vlivem bytové výstavby docházelo také k dalšímu nárůstu počtu obyvatel. Od roku 1960 je Děčín centrem velmi lidnatého okresu Děčín o rozloze 909 km² a čítajícího 130 tisíc obyvatel. Velká panelová sídliště vznikala v 60.–80. letech 20. století zejména ve Starém městě, v Boleticích nad Labem, v Želenicích, v Bynově, v Březinách a v Novém městě. Touto zástavbou bylo ale velmi postiženo zejména historické jádro starého Děčína. V této době byl opět posílen význam labské plavby výstavbou moderního přístavu a překladiště v Loubí, čímž se Děčín stal nejvýznamnějším českým přístavem. Od roku 1980 jsou k Děčínu připojeny další okolní obce, např. Dolní Žleb nebo Lesná.

Soutok Labe a Ploučnice

Děčín je nejníže položené město v České republice. Jeho centrum má nadmořskou výšku 135 metrů. Leží na soutoku Labe, Ploučnice (pravý přítok) a Jílovského potoka (levý přítok). Území Děčína je velmi rozlehlé a členité, rozkládá se na rozhraní 3 větších horských celků: Děčínských stěn, Labských pískovců a Českého středohoří.

Centrum Děčína je vzdáleno asi 25 km severně od Ústí nad Labem, 31 km severozápadně od České Lípy, 35 km severovýchodně od Teplic a 14 km jižně od hranice s Německem (hraniční přechod Hřensko–Schmilka).

V okolí města se nachází oblast akumulace artéských termálních vod podmíněná tepelnou anomálií hlubokých zlomů. Teplá voda byla poprvé zjištěna v roce 1912 vrtem hlubokým 189 metrů. Zdroj vody se v té době nacházel v hloubce asi 182 metrů, ve které vrt pronikl slínovcovým artéským stropem. Voda tehdy měla teplotu 25 °C a vydatnost zdroje se pohybovala okolo padesáti litrů za sekundu. Ve stejné době byl vyvrtán vrt ve Vilsnici a v roce 1913 vrt pro státní dráhy s hloubkou 230,1 metru. Další vrty byly později vyhloubeny v labské nivě pro potřeby národního podniku Kovohutě. Od roku 1977 fungoval 563,2 metru hluboký vrt pro zásobování děčínského koupaliště s teplotou vody asi 32 °C.[4]

Dnešní Děčín sestává mimo jiné ze dvou původně samostatných měst, Děčína (na pravém břehu Labe, dříve též německy Tetschen) spolu se Starým Městem, a Podmokel (na levém břehu, německy Bodenbach), která byla sloučena roku 1942 do jednoho města s německým názvem Tetschen-Bodenbach. Od 1947 má město krátký český název Děčín. Statutárním městem je od 1. července 2006. Do roku 2002 byl sídlem úřadu okresu Děčín. Vrcholný orgán tvoří zastupitelstvo města Děčína.

Členění města

Katastrální území Děčína

V současnosti se Děčín skládá z 22 katastrálních území, na kterých leží 35 místních částí. Na jaře 2009 vznikla nová místní část Chlum z části Bechlejovic, která ležela na katastru Chlum u Děčína.[10]

• Bělá u Děčína – Bělá, Čechy
• Boletice nad Labem – Boletice nad Labem
• Březiny u Děčína – Bechlejovice, Březiny
• Bynov – Bynov, Nová Ves
• Děčín – části Děčín, Nové Město
• Děčín-Staré Město – část Staré Město
• Dolní Žleb – Dolní Žleb
• Folknáře – Folknáře
• Horní Oldřichov – Dolní Oldřichov, Horní Oldřichov
• Hoštice nad Labem – Hoštice nad Labem
• Chlum u Děčína – Chlum, dříve část Bechlejovic
• Chrochvice – Chrochvice
• Krásný Studenec – Krásný Studenec
• Křešice u Děčína – Křešice
• Lesná u Děčína – Lesná
• Loubí u Děčína – Loubí
• Maxičky – Maxičky
• Nebočady – Nebočady
• Podmokly – Podmokly, Letná, Rozbělesy, Popovice, Václavov
• Prostřední Žleb – Horní Žleb, Jalůvčí, Přípeř, Prostřední Žleb
• Velká Veleň – Velká Veleň
• Vilsnice – Vilsnice, Chmelnice

Místní části jsou číslované. Do roku 1996 měla číslo XXXIV část Děčín XXXIV-Těchlovice (dnes obec Těchlovice), od roku 2009 má toto číslo nově vzniklá část Děčín XXXIV-Chlum. Kromě Těchlovic byly dříve součástí města i nyní samostatné obce Kámen a Ludvíkovice.[11]

Místní část	Obyvatel (2011)[12]
Děčín I-Děčín	4959
Děčín II-Nové Město	6495
Děčín III-Staré Město	3954
Děčín IV-Podmokly	5159
Děčín V-Rozbělesy	364
Děčín VI-Letná	8054
Děčín VII-Chrochvice	1387
Děčín VIII-Dolní Oldřichov	853
Děčín IX-Bynov	3932
Děčín X-Bělá	1023
Děčín XI-Horní Žleb	393
Děčín XII-Vilsnice	286
Děčín XIII-Loubí	205
Děčín XIV-Dolní Žleb	188
Děčín XV-Prostřední Žleb	257
Děčín XVI-Přípeř	143
Děčín XVII-Jalůvčí	571
Děčín XVIII-Maxičky	123
Děčín XIX-Čechy	208
Děčín XX-Nová Ves	204
Děčín XXI-Horní Oldřichov	476
Děčín XXII-Václavov	351
Děčín XXIII-Popovice	193
Děčín XXIV-Krásný Studenec	514
Děčín XXV-Chmelnice	314
Děčín XXVI-Bechlejovice	190
Děčín XXVII-Březiny	1872
Děčín XXVIII-Folknáře	327
Děčín XXIX-Hoštice nad Labem	28
Děčín XXX-Velká Veleň	57
Děčín XXXI-Křešice	776
Děčín XXXII-Boletice nad Labem	4683
Děčín XXXIII-Nebočady	345
Děčín XXXIV-Chlum	66
Děčín XXXV-Lesná	156

Nejvýznamnějšími průmyslovými obory v Děčíně jsou strojírenství, elektrotechnika, a hutnictví barevných kovů. Největším zaměstnavateli ve městě jsou České dráhy, Česká pošta, Kabelovna Děčín-Podmokly (největší průmyslový podnik), Alusuisse (hliníkárna), Obalex a ČEZ. Do roku 2001 byla největším zaměstnavatelem ve městě společnost Československá plavba labská. Po jejím úpadku byla velká část zaměstnanců propuštěna. V roce 2002 zaniklou společnost odkoupila skupina ARGO a se sníženým počtem pracovníků, který oproti roku 2000 dosahuje pouhých 29,3 %, opět obnovila její provoz.

Staroměstský most přes řeku Ploučnici, pocházející ze 16. století

Děčín leží na okraji turisticky velmi atraktivní oblasti Českosaského Švýcarska. Velká část města leží v Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce.

Největší památkou ve městě je Zámek Děčín umístěný na skále na pravém břehu Labe, nad soutokem Labe a Ploučnice. Do roku 1932 byl v majetku rodiny Thunů, poté ho převzal stát, který zde zřídil kasárna. Ta v areálu zámku přetrvala až do roku 1991. K zámku vede přístupová cesta Dlouhá jízda – ve skále vytesaná silnice ohraničená z obou stran vysokými zdmi. Zámecké zahrady a parky zasahují i pod skálu, kterou je jako součást cesty parkem prokopán krátký skalní tunel pokračující řetězovou lávkou přes Mlýnský náhon.

Zajímavostmi jsou děčínské mosty z 15. a 16. století - Staroměstský most přes Ploučnici a Ovčí můstek - krátké, přemostění Jílovského potoka v Podmoklech, charakteristické vysokým klenutím mostního oblouku. Na Masarykově náměstí v Děčíně najdeme také několik historicky cenných objektů barokní kašnou počínaje a měšťanskými domy konče. Nedaleko náměstí najdeme barokní kostel sv. Václava a Blažeje. Za zmínku ještě také stojí budova synagogy z počátku 20. století v Podmoklech, při cestě na Pastýřskou stěnu. Synagoga v Děčíně stojí ve čtvrti secesních vil. Dominantou celého Děčína je právě Pastýřská stěna se zoologickou zahradou a vyhlídkovou restaurací.

Mezi další památky a zajímavosti Děčína patří:

• Kostel svatého Václava a Blažeje – původně gotický, dokončený roku 1310, zničen roku 1749 a v letech 1754–1778 znovu vystavěn. Za Josefa II. zrušen a přeměněn na skladiště, roku 1878 obnoven. Barokní trojlodí s tribunami, obdélným polygonálně ukončeným presbytářem, sakristií a kaplí sv. Anny. Nad trojosým průčelím s pilastry a volutami hranolová věž. Zařízení převážně barokní, klasicistní a z 19. století. Hlavní oltář z 2. poloviny 18. století. Vedle kostela barokní kaple P. Marie Pomocné z roku 1726 se sochařskou výzdobou.[13] Vzácné varhany z roku 1864 jsou dílem liboucheckých varhanářů Antona a Franze Fellerových. Původní umístění bylo v děkanském kostele v Teplicích, do Děčína byly přeneseny v roce 1949. V roce 2012 provedli jejich generální opravu varhanáři Petr a Peter Nožinovi; v návaznosti na dílo Jiřího Jóna, Tomáše Horáka, Víta Honyse a Joachima Žura (jz). Varhaníkem a regenschorim je od roku 1965 Jan Záhora st.(* 1951). Neméně vzácnou památkou jsou tři zvony, umístěné v chrámové věži: „Vít“ z roku 1744, zvonař Jan Jiří Kuhner, hmotnost 770 kg, tón E. „JanPavel“ z roku 1744, zvonař Jan Jiří Kuhner, hmotnost 621 kg, tón G. „JESUS“ z roku 1927, zvonař Richard Herold, hmotnost 358 kg, tón Fs.[14]
• Kostel Povýšení svatého Kříže – postaven v letech 1687–1691 po požáru staršího kostela. Barokní jednolodí s bočními kaplemi a tribunami, příčnou lodí, kopulí (nad křížením) a obdélným presbytářem. Nad průčelím atika se sochařskou výzdobou. Bohatě vyzdoben freskami z legendy o svatém Kříži a na závěrné stěně presbytáře freska Povýšení svatého Kříže. Zařízení převážně barokní a rokokové. Kostel je spojen krytou chodbou se zámkem.[13] V chrámu se nacházejí jedny z nejvzácnějších varhan České republiky, stavitelů Otto a Gustava Riegerových z Krnova z roku 1891. Opusové číslo 315. Ve světovém katalogu varhan jsou označeny (*) velké varhany. V letech 2000–2003 provedla restaurování tohoto nástroje firma Organa z Kutné Hory. Od roku 2014 o nástroj pečuje varhanář Ivan Bok z Krnova se svými spolupracovníky. Varhaníkem je zde od roku 1965 Jan Záhora (* 1951).[14] V roce 2004 byl nástroj prohlášen Kulturní památkou ČR a je velmi vyhledáván domácími i zahraničními varhanními umělci. Na chrámové zvonici se nacházejí tři zvony: Velký z roku 1850, zvonař Wenzel Perner, hmotnost 279 kg, tón h; menší z roku 2016 s názvem MĚSTO DĚČÍN, zvonař Petr Rudolf Manoušek, hmotnost 134 kg, tón c; nejmenší (sanctus) z roku 1748, zvonař Valentin Lissiack, hmotnost 31,4 kg, tón cis.
• Kostel svatého Františka Serafínského v Podmoklech – pseudorománský z let 1856–1858. Jednolodní s polygonálním presbytářem a bočními kaplemi. Cenný zejména renesanční hlavní oltář z roku 1605.[13] Kamenná křtitelnice přenesena ze zbořeného kostela v Krásném Studenci. Varhany stavitele Martina Zausse, které byly v roce 1953 přeneseny do tohoto kostela, byly nezpodpovědným přístupem prodány na díly v r. 2000 (dnes ve Stráži pod Ralskem, plně funkční, vysvěcené 2007). Současné varhany od firmy RejnaČerný byly přeneseny z Mělníka.[14]
• Evangelický kostel v Podmoklech – pseudorománský a pseudogotický z roku 1881. Varhany postavil v r. 1884 E.F. Walcker, přestavba proběhla v letech 1942-44 firmou Hermann Eule z Bautzenu.
• Kostel svatého Václava v Rozbělesech – postaven roku 1579 na místě staršího kostela, roku 1731 zbořen, poté stavba dnešního kostela. Barokní podélný s osmibokou lodí, obdélným presbytářem, dvouvěžovým průčelím a mansardovou střechou. Zařízení převážně z 18. století. Kamenná křtitelnice ze 17. století.[13] Původní varhany stavitele Hausera se nacházejí na slovenské Spiši.
• Kostel svatého Františka Xaverského v Bělé – pozdně barokní z roku 1787. Jednolodní s užším a trojboce uzavřeným presbytářem, sakristií a hranolovou věží nad průčelím. Průčelí vyzdobeno sochami. Zařízení barokní a hlavní oltář pseudobarokní.[13]
• Starokatolický kostel z počátku 30. let 20. století, v roce 1989 vyhořel, s propadlou střechou
• Kaple svatého Jana Nepomuckého – pseudogotická stavba z let 1869–1871 na místě starší stavby postavena Josefem Mockerem. Obdélné jednolodí s polygonálním presbytářem, příčnou lodí a věží. V kapli pohřbeni majitelé děčínského panství hrabata Thun-Hohensteinové.[13] V současnosti ostatky přeneseny do krypty chrámu Povýšení sv. Kříže. Torzo zdevastovaných varhan je od liboucheckého varhanáře Fellera.
• Barokní výklenková kaple při bráně na Dlouhou jízdu.
• Kaple Nejsvětější Trojice – barokní z 1. poloviny 18. století.
• Barokní výklenková kaple na Starém Městě.
• Kamenný most přes Ploučnici – renesanční z let 1564–1569 se sousoším svatého Jana Nepomuckého, Václava a Víta od Michala J. J. Brokofa.[13]
• Ovčí most v Podmoklech – snad ze 17. století.
• Kašny – pozdně barokní osmiboká kašna při kostele svatého Václava a Blažeje a kašna na Masarykově náměstí z roku 1907.
• Stará radnice – pseudogotická z roku 1842 (dnes okresní soud).
• Městský dům – pseudogotický z roku 1844 (dnes okresní soud).
• Domy – zejména původně renesanční čp. 81 se zachovaným renesančním portálem ve stylu saské renesance. Dále původně většinou renesanční nebo barokní domy čp. 83, 165, 12 (bývalý špitál z roku 1673), 14 a 234. Dále dům čp. 163 s rokokovým portálem s reliéfem Boha Otce a empírový dvoupatrový dům čp. 21 z roku 1819.[13]
• Domy v Podmoklech – zejména v Teplické ulici a na Husově náměstí, Městské divadlo Děčín v Teplické ulici.
• Muzeum – původně lovecký zámeček z roku 1735, přestavěný a rozšířený v 1. polovině 19. století. Jednopatrová čtyřkřídlá budova.
• Zámek v Bynově – z 2. poloviny 16. století, rozšířený 1605, od roku 1835 v něm byla přádelna. Jednopatrová dvoukřídlá budova s mansardovou střechou a renesančním portálem z roku 1605.
• Restaurace Pastýřská stěna z roku 1905.
• Výtah na Pastýřskou stěnu – Děčín měl jako jediné město v České republice v rámci MHD výtah na Pastýřskou stěnu (dnes není v provozu).
• Zoologická zahrada
• Pivovar Děčín

• Balthasar Resinarius (1485–1544), hudební skladatel
• Anton Kern (1709–1747), věhlasný malíř, autor především náboženských a historických námětů, označovaný jako „benátský mistr saského a českého rokoka“
• Leopold Leonhard Raymund Thun-Hohenstein (1748–1826), pasovský biskup
• Leopold Lev Thun-Hohenstein (1811–1888), šlechtic a politik
• Franz Thun-Hohenstein (1847–1916), šlechtic a politik, dlouholetý místodržitel v Čechách, ministerský předseda Předlitavska
• Miroslav Tyrš (1832–1884), profesor na Karlově univerzitě, spoluzakladatel organizovaného tělovýchovného hnutí v Čechách, zejména Sokola
• Johann Radon (1887–1956), matematik
• Julius Arigi (1895–1981), rakouské stíhací eso v první světové válce
• Helmut Preidel (1900–1980), severočeský archeolog, historik, konzervátor a pedagog
• Egon Klepsch (1930–2010), německý politik, předseda Evropského parlamentu (1992–1994)
• Wolfgang Jeschke (1936–2015), německý spisovatel
• Jiří Bartoška (* 1947), český herec a filmový organizátor
• Jan Záhora (* 1951), děčínský varhaník, od r. 1965
• Petr Kolínský (* 1953), architekt, scénograf, malíř, grafik, pedagog
• Lenka Kny (* 1970), režisérka a scenáristka
• Vladimír Šmicer (* 1973), fotbalista
• Tomáš Kraus (* 1974), akrobatický a sjezdový lyžař, reprezentant ve skikrosu
• Jaroslav Halíř (* 1975), trumpetista, člen České filharmonie
• Petr Tenkrát (* 1977), hokejista, reprezentant v hokeji a mistr světa v inline hokeji z roku 2011
• Petr Voříšek (* 1979), fotbalista
• Jiří Maryško (* 1980), český herec
• Karolína Kurková (* 1984), modelka
• Sámer Issa (* 1985), zpěvák
• Jitka Antošová (* 1987), veslařka, olympionička
• Lenka Antošová (* 1991), veslařka, olympionička
• Sabina Křováková (1992), zpěvačka

• Přerov, Česko
• Jonava, Litva
• Pirna, Německo
• Ružomberok, Slovensko
• Belchatów, Polsko

• 
  Pohled na Děčín z Pastýřské stěny
• 
  Levý břeh Labe s Pastýřskou stěnou a nábřežím
• 
  Labe, železniční most a zámek
• 
  Křížová ulice s kostelem Povýšení sv. Kříže pohledem z Růžové zahrady zámku
• 
  Růžová zahrada u zámku
• 
  Synagoga v Podmoklech, při cestě na Pastýřskou stěnu
• 
  Kostel Povýšení svatého Kříže
• 
  Děčín v noci - Pastýřská stěna
• 
  Budova magistrátu v Podmoklech
• 
  Nádraží Děčín hlavní nádraží
• 
  Městské divadlo v Podmoklech, Děčín IV, Teplická 587/75
• 
  Areál děčínského pivovaru před přestavbou
• 
  Masarykovo náměstí
• 
  Náměstí Svobody
• 
  Základní škola na Komenského náměstí
• 
  Pivovar
• 
  Pohled na jihozápadní část Děčína
• 
  Roh ulic Nerudova a 28. října