Děčín

Děčín (německy Tetschen-Bodenbach, původně Tetschen) je statutární město v okrese Děčín v Ústeckém kraji na soutoku řek Labe a Ploučnice. Zaujímá rozlohu 117,7 km² a žije zde přibližně 47 tisíc[1] obyvatel. Je významným říčním přístavem, důležitou železniční křižovatkou a leží na křižovatce několika významných silničních tahů. Rozkládá se na rozhraní Českého Švýcarska a Českého středohoří. Řeka Labe, která Děčín rozděluje na dvě poloviny, dodává městu i okolí jedinečný ráz a silně ovlivňuje život jeho obyvatel. Díky své poloze se Děčín řadí mezi nejzelenější města České republiky. Na jeho okraji začíná Labský kaňon, nejmohutnější pískovcový kaňon Evropy.

Statutární město Děčín
Děčínský zámek nad Labem v pohledu z Pastýřské stěny
znakvlajka
Lokalita
Statusstatutární město
LAU 2 (obec)CZ0421 562335
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíDěčín
Okres (LAU 1)Děčín (CZ0421)
Kraj (NUTS 3)Ústecký (CZ042)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°46′25″ s. š., 14°11′46″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel47 029 (2022)[1]
Rozloha117,70 km²
Nadmořská výška135 m n. m.
PSČ405 02 / 405 01
Počet domů6 474 (2021)[2]
Počet částí obce35
Počet k. ú.22
Počet ZSJ71
Kontakt
Adresa magistrátuMagistrát města Děčína
Mírové nám. 1175/5
405 38 Děčín 4
[email protected]
PrimátorIng. Jiří Anděl CSc.
Oficiální web: www.mmdecin.cz
Otevřená data obce
Děčín
Další údaje
Kód obce562335
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Původní osídlení bylo založeno při tehdejším labském brodu, kterým procházela významná obchodní stezka.

Zámek v Děčíně
Tyršův most

Na dnešní zámecké skále bylo postupně vybudováno přemyslovské hradiště, které sloužilo jako správní a obranné středisko. Ve 13. století byl na místě hradiště vybudován gotický kamenný hrad, v jehož podhradí nechal král Přemysl Otakar II. založit královské město. První písemná zmínka o Děčíně jakožto městě pochází z roku 1283.[3]

Ve 14. století zasáhlo město několik povodní. Proto bylo jeho centrum přestěhováno o kus výše, přibližně do úrovně dnešního Masarykova náměstí. Tehdy mělo město právo obchodu, říční dopravy a rybolovu.

V období husitské revoluce bylo město postiženo několika požáry. V 16. a 17. století docházelo k častému střídání majitelů děčínského panství – vystřídali se zde tři majitelé, než je získal rod rytířů z Bünau (Bynov). Za jejich vlády nad Děčínem došlo k prudkému rozvoji obchodu a řemeslné výroby. Město provozovalo cihelny, vápenku a kamenolomy. Vlastnilo také přístaviště, loděnice a přívozy, které znamenaly významný zdroj příjmů. V majetku rodu rytířů z Bünau město zůstalo až do třicetileté války.

Dlouhá jízda – přístupová ulice k zámku, vytesaná ve skále

V roce 1628 bylo panství prodáno Thun-Hohensteinům. Po třicetileté válce význam Děčína opět poklesl. V tom období zahájili Thunové významnou přestavbu městského hradu na barokní zámek, obklopený zahradami. Další rozvoj přineslo Děčínu až 18. století, kdy došlo ke zrušení pevnostního statusu města. Thunové opět přestavěli zámek do dnešní klasicistní podoby.

Velkým stimulem pro další bouřlivý rozvoj města bylo zprovoznění železniční tratě Praha–Drážďany, 8. dubna 1851. Hlavní trať procházející po levém břehu Labe zahájila přeměnu Děčína v průmyslové město. Rozvíjet se začala zejména dosud malá vesnice Podmokly, kterou trať procházela. V roce 1874 se z Děčína stal železniční uzel. Dostavěny byly také tratě z Teplic, České Kamenice a Ústí nad Labem (po pravém břehu řeky). Vystavěn byl železniční most přes Labe. Společně se železnicí se rozvíjí také labská paroplavba. V Podmoklech rostou průmyslové podniky společně s bouřlivou bytovou výstavbou. Vesnice je v roce 1901 povýšena na město a v roce 1914 má již okolo 20 tisíc obyvatel.

Po první světové válce za vysoké hyperinflace v německých zemích (1922–1923) byly v jednotlivých městech vydávány platební poukázky, určené k ocenění při tzv. výměnném obchodu (barter). V Podmoklech - Děčíně (německy Bodenbach - Tetschen) se vydávaly poukázky v hodnotě 5 a 10 Kronen.

Bezručova ulice v Podmoklech
Masarykovo náměstí

Ve válečném roce 1942 bylo dvojměstí Děčín a Podmokly, společně s obcí Staré Město sloučeny do jednoho města se společným názvem Děčín. Tento stav byl potvrzen i po válce v roce 1945, kdy byly k již vzniklému celku ještě přičleněny další obce (Rozbělesy, Chrochvice, Želenice, Vilsnice, Bynov, Bělá, Boletice nad Labem, Nebočady, Březiny).

V éře komunismu dále pokračovala výstavba města. Dále se rozvíjel průmysl a vlivem bytové výstavby docházelo také k dalšímu nárůstu počtu obyvatel. Od roku 1960 je Děčín centrem velmi lidnatého okresu Děčín o rozloze 909 km² a čítajícího 130 tisíc obyvatel. Velká panelová sídliště vznikala v 60.–80. letech 20. století zejména ve Starém městě, v Boleticích nad Labem, v Želenicích, v Bynově, v Březinách a v Novém městě. Touto zástavbou bylo ale velmi postiženo zejména historické jádro starého Děčína. V této době byl opět posílen význam labské plavby výstavbou moderního přístavu a překladiště v Loubí, čímž se Děčín stal nejvýznamnějším českým přístavem. Od roku 1980 jsou k Děčínu připojeny další okolní obce, např. Dolní Žleb nebo Lesná.

Přírodní poměry

Soutok Labe a Ploučnice

Děčín je nejníže položené město v České republice. Jeho centrum má nadmořskou výšku 135 metrů. Leží na soutoku Labe, Ploučnice (pravý přítok) a Jílovského potoka (levý přítok). Území Děčína je velmi rozlehlé a členité, rozkládá se na rozhraní 3 větších horských celků: Děčínských stěn, Labských pískovců a Českého středohoří.

Centrum Děčína je vzdáleno asi 25 km severně od Ústí nad Labem, 31 km severozápadně od České Lípy, 35 km severovýchodně od Teplic a 14 km jižně od hranice s Německem (hraniční přechod Hřensko–Schmilka).

V okolí města se nachází oblast akumulace artéských termálních vod podmíněná tepelnou anomálií hlubokých zlomů. Teplá voda byla poprvé zjištěna v roce 1912 vrtem hlubokým 189 metrů. Zdroj vody se v té době nacházel v hloubce asi 182 metrů, ve které vrt pronikl slínovcovým artéským stropem. Voda tehdy měla teplotu 25 °C a vydatnost zdroje se pohybovala okolo padesáti litrů za sekundu. Ve stejné době byl vyvrtán vrt ve Vilsnici a v roce 1913 vrt pro státní dráhy s hloubkou 230,1 metru. Další vrty byly později vyhloubeny v labské nivě pro potřeby národního podniku Kovohutě. Od roku 1977 fungoval 563,2 metru hluboký vrt pro zásobování děčínského koupaliště s teplotou vody asi 32 °C.[4]

Podnebí

Město leží na severu Česka a díky své nadmořské výšce je nejníže položeným městem v zemi. Má relativně oceánický charakter klimatu, který se projevuje ve výskytu řady atlantických a subatlantických meteorologických jevů. Během podzimu jsou k ránu velmi časté husté mlhy, což je dáno hlubokým údolím a velkou vodní plochou (řeka Labe). Průměrný roční úhrn srážek činí 537,8 mm, nejdeštivějším měsícem je květen a nejméně deštivý je únor. Nejvíce srážek spadne v srpnu a nejméně v únoru. Množství sněhových srážek kolísá v důsledku střídání teplých a studených zim, v průměru se jedná o cca 30 cm. Celková průměrná teplota činí 10,1 °C.

Děčín – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Nejvyšší teplota [°C] 16 19 24 33 32 40 40 40 34 26 18 15 40
Průměrná teplota [°C] 0,6 1,7 5,4 10,4 14,8 18 19,9 19 14,6 9,8 5,5 1,9 10,1
Nejnižší teplota [°C] −19 −16 −11 −4 −2 5 0 6 1 −3 −10 −14 −19
Průměrné srážky [mm] 48,2 21,2 22,2 22,9 47,8 55,1 75,2 76,9 46,4 38,2 32,2 51,5 537,8
Maximální srážky [mm] 126,5 37,8 34,1 39,5 86,5 98,5 152,2 251,7 151,3 46 76,5 166,3 1 266,9
Sněžení [cm] 10,6 7,9 3,2 0,3 0 0 0 0 0 0 2,1 7,6 31,7
Dní s deštěm 7 6 8,1 8,1 10,7 9,6 10,3 9,2 9,3 9,8 10,2 8,5 106,8
Zdroj: http://www.pocasi-decin.cz/index.php Data jsou poskytnuta amatérskou meteorologickou stanicí. Data jsou z roků 1993, 1994 a 2000-2017 (srážky od roku 2010).

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel města

Podle sčítání 1921 zde žilo v 789 domech 11 051 obyvatel, z nichž bylo 5628 žen. 1152 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 9104 k německé a 20 k židovské. Žilo zde 9680 římských katolíků, 897 evangelíků, 25 příslušníků Církve československé husitské a 158 židů.[5] Podle sčítání 1930 zde žilo v 999 domech 12 535 obyvatel. 2 101 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 9 736 k německé. Žilo zde 10 110 římských katolíků, 949 evangelíků, 181 příslušníků Církve československé husitské a 161 židů.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Děčín[7]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel 17 49222 84628 29837 61748 14850 01055 92542 56346 33950 30153 20753 89952 50649 106
Počet domů 2 0952 4762 7363 3263 9964 3255 3185 8234 9435 0615 1345 5685 6916 397
Vývoj počtu obyvatel a domů města Děčín bez místních částí [8]
Rok1869188018901900191019211930195019611970198019912001
Počet obyvatel 3 5805 3306 8498 96310 37611 05112 53510 5866 9407 0757 2935 9405 510
Počet domů 3594445146637307899991 1003737342355363333
Čtvrť Letná

Národnostní složení

(Český statistický úřad, 2001)[9]

  • 94,1 % Češi
  • 1,7 % Slováci
    Komín Termo Děčín je s výškou 170,5 m nejvyšší stavbou ve městě
  • 0,9 % Vietnamci
  • 0,5 % Němci
  • 0,4 % Romové

Náboženské vyznání

(Český statistický úřad, 2001)

Moderní budova integrovaného záchranného systému pro okres Děčín v Děčíně-Starém městě

Ekonomická aktivita

(Český statistický úřad, 2001)

  • 52 % ekonomicky aktivních, z toho:
    • 14 % nezaměstnaných
    • 24 % zaměstnaných v průmyslu
    • 13 % zaměstnaných v dopravě a komunikaci
    • 11 % v obchodních službách
    • 10 % ve školství, zdravotnictví a sociálních službách
  • 48 % ekonomicky neaktivních

Struktura populace

Obecní správa a politika

Dnešní Děčín sestává mimo jiné ze dvou původně samostatných měst, Děčína (na pravém břehu Labe, dříve též německy Tetschen) spolu se Starým Městem, a Podmokel (na levém břehu, německy Bodenbach), která byla sloučena roku 1942 do jednoho města s německým názvem Tetschen-Bodenbach. Od 1947 má město krátký český název Děčín. Statutárním městem je od 1. července 2006. Do roku 2002 byl sídlem úřadu okresu Děčín. Vrcholný orgán tvoří zastupitelstvo města Děčína.

Členění města

Katastrální území Děčína

V současnosti se Děčín skládá z 22 katastrálních území, na kterých leží 35 místních částí. Na jaře 2009 vznikla nová místní část Chlum z části Bechlejovic, která ležela na katastru Chlum u Děčína.[10]

Místní části jsou číslované. Do roku 1996 měla číslo XXXIV část Děčín XXXIV-Těchlovice (dnes obec Těchlovice), od roku 2009 má toto číslo nově vzniklá část Děčín XXXIV-Chlum. Kromě Těchlovic byly dříve součástí města i nyní samostatné obce Kámen a Ludvíkovice.[11]

Místní částObyvatel
(2011)[12]
Děčín I-Děčín4959
Děčín II-Nové Město6495
Děčín III-Staré Město3954
Děčín IV-Podmokly5159
Děčín V-Rozbělesy364
Děčín VI-Letná8054
Děčín VII-Chrochvice1387
Děčín VIII-Dolní Oldřichov853
Děčín IX-Bynov3932
Děčín X-Bělá1023
Děčín XI-Horní Žleb393
Děčín XII-Vilsnice286
Děčín XIII-Loubí205
Děčín XIV-Dolní Žleb188
Děčín XV-Prostřední Žleb257
Děčín XVI-Přípeř143
Děčín XVII-Jalůvčí571
Děčín XVIII-Maxičky123
Děčín XIX-Čechy208
Děčín XX-Nová Ves204
Děčín XXI-Horní Oldřichov476
Děčín XXII-Václavov351
Děčín XXIII-Popovice193
Děčín XXIV-Krásný Studenec514
Děčín XXV-Chmelnice314
Děčín XXVI-Bechlejovice190
Děčín XXVII-Březiny1872
Děčín XXVIII-Folknáře327
Děčín XXIX-Hoštice nad Labem28
Děčín XXX-Velká Veleň57
Děčín XXXI-Křešice776
Děčín XXXII-Boletice nad Labem4683
Děčín XXXIII-Nebočady345
Děčín XXXIV-Chlum66
Děčín XXXV-Lesná156

Správní území

Děčín byl dříve okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Správní obvod obce s rozšířenou působností zahrnuje 34 obcí.

Starostové

Přehled starostů (do 2006) a primátorů Děčína od roku 1990:

  • František Eret, 1945-1946
  • Josef Voráček, 1946-1948
  • Svatopluk Smysl, 1948-1952
  • Antonín Dvořák, 1952-1955
  • Jaroslav Rajšl, 1955-1966
  • Josef Gabriel, 1966-1970
  • Jindřich Moleš, 1970-1979
  • Jiří Sedlák, 1979-1982
  • Jaroslav Svoboda, 1982-1985
  • Jiří Bednář, 1985-1990
  • Zdeněk Kropáček (ODS), 1990–1993
  • Milan Kunc (nezávislý, později ODS), 1993–1998
  • Vladimír Medek (ČSSD), 1998–2002
  • Vladislav Raška (ODS), 2002–2010
  • František Pelant (ČSSD), 2010–2014
  • Marie Blažková (ANO), 2014–2018
  • Jaroslav Hrouda (ANO), 2018–2020
  • Jiří Anděl (ANO), od 2020

Znak a vlajka

Město Děčín používá původní znak královského města – tím je v červeném poli český dvouocasý lev s korunkou, držící parmu.

Hospodářství

Nejvýznamnějšími průmyslovými obory v Děčíně jsou strojírenství, elektrotechnika, a hutnictví barevných kovů. Největším zaměstnavateli ve městě jsou České dráhy, Česká pošta, Kabelovna Děčín-Podmokly (největší průmyslový podnik), Alusuisse (hliníkárna), Obalex a ČEZ. Do roku 2001 byla největším zaměstnavatelem ve městě společnost Československá plavba labská. Po jejím úpadku byla velká část zaměstnanců propuštěna. V roce 2002 zaniklou společnost odkoupila skupina ARGO a se sníženým počtem pracovníků, který oproti roku 2000 dosahuje pouhých 29,3 %, opět obnovila její provoz.

Doprava

Budova železniční stanice Děčín hlavní nádraží v Podmoklech. Před nádražím jsou zastávky většiny autobusů MHD Děčín

Silniční doprava

V Děčíně se střetávají silnice I. třídy I/13 a I/62. Silnice I/13 protíná celé severní Čechy a spojuje Podkrušnohorskou oblast s Libereckým krajem. Silnice I/62 vede z hraničního přechodu Hřensko přes Děčín do Ústí nad Labem. Z Hřenska do Děčína vede po pravém břehu Labe, v Děčíně řeku po Novém mostě překračuje, dále pokračuje po břehu levém.

Děčínem prochází i silnice II. třídy II/261 a II/262. Silnice II/261 je pravobřežní komunikací spojující Liběchov, Štětí, Litoměřice a Ústí nad Labem s Děčínem. Silnice II/262 je do Děčína trasována z České Lípy údolím Ploučnice.

Dříve komplikovaný průjezd městem pomohl z části vyřešit Nový most z let 1979–1985 spojující oba labské břehy a zároveň překračující i řeku Ploučnici. Na obou koncích mostu jsou mimoúrovňové křižovatky umožňující sjezd do všech směrů.

Železniční doprava

Nástupiště ve stanici Děčín hlavní nádraží

Děčín patří mezi nejdůležitější železniční uzly v severních Čechách. Stýká se zde pět železničních tratí, prochází jím i 1. železniční koridor.

Na katastru města Děčína najdeme 15 železničních stanic a zastávek. Nejvýznamnější z nich jsou železniční stanice Děčín hlavní nádraží a Děčín východ. Budova hlavního nádraží pochází z roku 1865 a je vystavěna ve stylu německých železničních stanic. Celé hlavní nádraží prošlo v roce 2004 kompletní rekonstrukcí, při které získalo podchody. Svůj význam má také přechodová železniční stanice Dolní Žleb.

Z Děčína vycházejí následující tratě:

Lodní doprava

Vyhlídková restaurace Pastýřská stěna, v pohledu od Labe

Plavba po Labi se v současnosti používá zejména pro přepravu nákladů. V děčínském Loubí se nachází největší český přístav s překladištěm. Tonáž děčínské obnovené Československé plavby labské je v současnosti 66 812 tun, společnost vlastní 102 plavidel. Nákladní dopravu po Labi ale zajišťují i jiné společnosti. Osobní pravidelná plavba na Labi v současnosti neexistuje, oblíbené jsou ale různé příležitostné plavby např. do SRN nebo do oblasti Hřenska. Pod děčínským zámkem kotví vyhlídková loď Děčín.

Městská hromadná doprava

Podrobnější informace naleznete v článcích Trolejbusová doprava v Děčíně a Městská autobusová doprava v Děčíně.
Autobus Mercedes Citaro linky číslo 9 z Autobusového nádraží v Děčíně do Nebočad

Městskou hromadnou dopravu ve městě zajišťuje Dopravní podnik města Děčína. Provozuje ji na 15 celodenních a 2 nočních autobusových linkách. Až do roku 1973 byla v Děčíně v provozu také trolejbusová doprava. Městská hromadná doprava je zavedena do většiny městských částí, až na Dolní Žleb, který je kvůli své nevýhodné poloze v labském údolí při hranicích odkázán pouze na železniční dopravu.

Společnost

Školy

a další

Kultura

Kulturní zařízení jsou

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Děčíně.
Staroměstský most přes řeku Ploučnici, pocházející ze 16. století

Děčín leží na okraji turisticky velmi atraktivní oblasti Českosaského Švýcarska. Velká část města leží v Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce.

Největší památkou ve městě je Zámek Děčín umístěný na skále na pravém břehu Labe, nad soutokem Labe a Ploučnice. Do roku 1932 byl v majetku rodiny Thunů, poté ho převzal stát, který zde zřídil kasárna. Ta v areálu zámku přetrvala až do roku 1991. K zámku vede přístupová cesta Dlouhá jízda – ve skále vytesaná silnice ohraničená z obou stran vysokými zdmi. Zámecké zahrady a parky zasahují i pod skálu, kterou je jako součást cesty parkem prokopán krátký skalní tunel pokračující řetězovou lávkou přes Mlýnský náhon.

Zajímavostmi jsou děčínské mosty z 15. a 16. století - Staroměstský most přes Ploučnici a Ovčí můstek - krátké, přemostění Jílovského potoka v Podmoklech, charakteristické vysokým klenutím mostního oblouku. Na Masarykově náměstí v Děčíně najdeme také několik historicky cenných objektů barokní kašnou počínaje a měšťanskými domy konče. Nedaleko náměstí najdeme barokní kostel sv. Václava a Blažeje. Za zmínku ještě také stojí budova synagogy z počátku 20. století v Podmoklech, při cestě na Pastýřskou stěnu. Synagoga v Děčíně stojí ve čtvrti secesních vil. Dominantou celého Děčína je právě Pastýřská stěna se zoologickou zahradou a vyhlídkovou restaurací.

Mezi další památky a zajímavosti Děčína patří:

  • Kostel svatého Václava a Blažeje – původně gotický, dokončený roku 1310, zničen roku 1749 a v letech 1754–1778 znovu vystavěn. Za Josefa II. zrušen a přeměněn na skladiště, roku 1878 obnoven. Barokní trojlodí s tribunami, obdélným polygonálně ukončeným presbytářem, sakristií a kaplí sv. Anny. Nad trojosým průčelím s pilastry a volutami hranolová věž. Zařízení převážně barokní, klasicistní a z 19. století. Hlavní oltář z 2. poloviny 18. století. Vedle kostela barokní kaple P. Marie Pomocné z roku 1726 se sochařskou výzdobou.[13] Vzácné varhany z roku 1864 jsou dílem liboucheckých varhanářů Antona a Franze Fellerových. Původní umístění bylo v děkanském kostele v Teplicích, do Děčína byly přeneseny v roce 1949. V roce 2012 provedli jejich generální opravu varhanáři Petr a Peter Nožinovi; v návaznosti na dílo Jiřího Jóna, Tomáše Horáka, Víta Honyse a Joachima Žura (jz). Varhaníkem a regenschorim je od roku 1965 Jan Záhora st.(* 1951). Neméně vzácnou památkou jsou tři zvony, umístěné v chrámové věži: „Vít“ z roku 1744, zvonař Jan Jiří Kuhner, hmotnost 770 kg, tón E. „JanPavel“ z roku 1744, zvonař Jan Jiří Kuhner, hmotnost 621 kg, tón G. „JESUS“ z roku 1927, zvonař Richard Herold, hmotnost 358 kg, tón Fs.[14]
  • Kostel Povýšení svatého Kříže – postaven v letech 1687–1691 po požáru staršího kostela. Barokní jednolodí s bočními kaplemi a tribunami, příčnou lodí, kopulí (nad křížením) a obdélným presbytářem. Nad průčelím atika se sochařskou výzdobou. Bohatě vyzdoben freskami z legendy o svatém Kříži a na závěrné stěně presbytáře freska Povýšení svatého Kříže. Zařízení převážně barokní a rokokové. Kostel je spojen krytou chodbou se zámkem.[13] V chrámu se nacházejí jedny z nejvzácnějších varhan České republiky, stavitelů Otto a Gustava Riegerových z Krnova z roku 1891. Opusové číslo 315. Ve světovém katalogu varhan jsou označeny (*) velké varhany. V letech 2000–2003 provedla restaurování tohoto nástroje firma Organa z Kutné Hory. Od roku 2014 o nástroj pečuje varhanář Ivan Bok z Krnova se svými spolupracovníky. Varhaníkem je zde od roku 1965 Jan Záhora (* 1951).[14] V roce 2004 byl nástroj prohlášen Kulturní památkou ČR a je velmi vyhledáván domácími i zahraničními varhanními umělci. Na chrámové zvonici se nacházejí tři zvony: Velký z roku 1850, zvonař Wenzel Perner, hmotnost 279 kg, tón h; menší z roku 2016 s názvem MĚSTO DĚČÍN, zvonař Petr Rudolf Manoušek, hmotnost 134 kg, tón c; nejmenší (sanctus) z roku 1748, zvonař Valentin Lissiack, hmotnost 31,4 kg, tón cis.
  • Kostel svatého Františka Serafínského v Podmoklech – pseudorománský z let 1856–1858. Jednolodní s polygonálním presbytářem a bočními kaplemi. Cenný zejména renesanční hlavní oltář z roku 1605.[13] Kamenná křtitelnice přenesena ze zbořeného kostela v Krásném Studenci. Varhany stavitele Martina Zausse, které byly v roce 1953 přeneseny do tohoto kostela, byly nezpodpovědným přístupem prodány na díly v r. 2000 (dnes ve Stráži pod Ralskem, plně funkční, vysvěcené 2007). Současné varhany od firmy RejnaČerný byly přeneseny z Mělníka.[14]
  • Evangelický kostel v Podmoklech – pseudorománský a pseudogotický z roku 1881. Varhany postavil v r. 1884 E.F. Walcker, přestavba proběhla v letech 1942-44 firmou Hermann Eule z Bautzenu.
  • Kostel svatého Václava v Rozbělesech – postaven roku 1579 na místě staršího kostela, roku 1731 zbořen, poté stavba dnešního kostela. Barokní podélný s osmibokou lodí, obdélným presbytářem, dvouvěžovým průčelím a mansardovou střechou. Zařízení převážně z 18. století. Kamenná křtitelnice ze 17. století.[13] Původní varhany stavitele Hausera se nacházejí na slovenské Spiši.
  • Kostel svatého Františka Xaverského v Bělé – pozdně barokní z roku 1787. Jednolodní s užším a trojboce uzavřeným presbytářem, sakristií a hranolovou věží nad průčelím. Průčelí vyzdobeno sochami. Zařízení barokní a hlavní oltář pseudobarokní.[13]
  • Starokatolický kostel z počátku 30. let 20. století, v roce 1989 vyhořel, s propadlou střechou
  • Kaple svatého Jana Nepomuckého – pseudogotická stavba z let 1869–1871 na místě starší stavby postavena Josefem Mockerem. Obdélné jednolodí s polygonálním presbytářem, příčnou lodí a věží. V kapli pohřbeni majitelé děčínského panství hrabata Thun-Hohensteinové.[13] V současnosti ostatky přeneseny do krypty chrámu Povýšení sv. Kříže. Torzo zdevastovaných varhan je od liboucheckého varhanáře Fellera.
  • Barokní výklenková kaple při bráně na Dlouhou jízdu.
  • Kaple Nejsvětější Trojice – barokní z 1. poloviny 18. století.
  • Barokní výklenková kaple na Starém Městě.
  • Kamenný most přes Ploučnici – renesanční z let 1564–1569 se sousoším svatého Jana Nepomuckého, Václava a Víta od Michala J. J. Brokofa.[13]
  • Ovčí most v Podmoklech – snad ze 17. století.
  • Kašny – pozdně barokní osmiboká kašna při kostele svatého Václava a Blažeje a kašna na Masarykově náměstí z roku 1907.
  • Stará radnice – pseudogotická z roku 1842 (dnes okresní soud).
  • Městský dům – pseudogotický z roku 1844 (dnes okresní soud).
  • Domy – zejména původně renesanční čp. 81 se zachovaným renesančním portálem ve stylu saské renesance. Dále původně většinou renesanční nebo barokní domy čp. 83, 165, 12 (bývalý špitál z roku 1673), 14 a 234. Dále dům čp. 163 s rokokovým portálem s reliéfem Boha Otce a empírový dvoupatrový dům čp. 21 z roku 1819.[13]
  • Domy v Podmoklech – zejména v Teplické ulici a na Husově náměstí, Městské divadlo Děčín v Teplické ulici.
  • Muzeum – původně lovecký zámeček z roku 1735, přestavěný a rozšířený v 1. polovině 19. století. Jednopatrová čtyřkřídlá budova.
  • Zámek v Bynově – z 2. poloviny 16. století, rozšířený 1605, od roku 1835 v něm byla přádelna. Jednopatrová dvoukřídlá budova s mansardovou střechou a renesančním portálem z roku 1605.
  • Restaurace Pastýřská stěna z roku 1905.
  • Výtah na Pastýřskou stěnu – Děčín měl jako jediné město v České republice v rámci MHD výtah na Pastýřskou stěnu (dnes není v provozu).
  • Zoologická zahrada
  • Pivovar Děčín

Zaniklé památky

Loretánská kaple – stála na děčínském náměstí. Roku 1667 ji dal postavit Maxmilián hrabě Thun. Santa Casa, která měla charakter rodové pohřební kaple, byla zbořena roku 1885 při úpravách náměstí.[15]

Rodáci

Partnerská města

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. zdroj
  4. KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 131–132.
  5. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 179.
  6. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 44.
  7. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-11]. S. 366, 367, záznam 5. Dostupné online.
  8. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-11]. S. 366, 367, záznam 5-1. Dostupné online.
  9. https://www.czso.cz/staticke/sldb/sldb2001.nsf/obce/562335_opendocument
  10. http://www.czso.cz/csu/rso.nsf/i/zmeny_2009
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 218, 295 a 526.
  12. Registr sčítacích obvodů a budov [online]. ČSÚ [cit. 2015-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-12.
  13. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Děčín.
  14. ZÁHORA, Jan. [s.l.]: [s.n.]
  15. BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000.

Literatura

  • JOZA, Petr: Kvádrberk. Malá děčínská vlastivěda, 357 s.; Děčín, 2015 ISBN 978-80-905025-6-7

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.