Kralupy nad Vltavou

Ještě v roce 1850 byly Kralupy jen osadou s 27 domky. Mohutný rozvoj nastal se zavedením železnice. S koncem roboty přišla v roce 1851 železnice a s ní i pokrok. K podmokelské dráze přibyla dráha buštěhradská na dopravu kladenského uhlí, které se zde překládalo do lodí. Postavena byla loděnice a založena první chemická továrna. V roce 1865 přibyla dráha turnovská, postavily se železniční dílny, v Kralupech vznikla železniční křižovatka.^[zdroj?]

V roce 1867 byla zřízena první kralupská obecná škola. A rozvoj obce pokračoval: byl postaven parní mlýn a parní pila, rozrůstaly se železniční objekty, postaven byl pivovar a cukrovar, takže v roce 1881 měla obec s připojenou Lobčí téměř 3 000 obyvatel a byla povýšena na městys. V tomto roce byla prodloužena železniční trať do Velvar. K dílnám, chemickým a stavebním podnikům přibyly strojírny, byla založena spořitelna a zaveden telefon. V roce 1884 vznikl kralupský Sokol a zakládány byly i dělnické spolky. V roce 1901 zahájila výrobu Kralupská rafinerie minerálních olejů, která později měla na 700 zaměstnanců.^[zdroj?]

Přibývalo obyvatel, stavěly se další školy a ke konci 19. století kralupská obec usilovala o získání statutu města. Důležitým předpokladem byl ale vlastní kostel. Z daru pražského probošta Msgr. Eduarda Tersche byl v letech 1894–1895 postaven farní kostel Panny Marie a sv. Václava a teprve poté mohly být Kralupy rozhodnutím císaře Františka Josefa I. z 22. listopadu 1902 povýšeny na město.^[zdroj?]

V roce 1910 mělo město na 6 000 obyvatel, byl zřízen okresní soud a berní úřad a v roce 1913 se Kralupy staly sídlem okresní politické správy. V červenci 1914 vypukla první světová válka, do níž z okresu narukovalo 7 000 mužů a z kostelní věže byly zrekvírovány největší zvony. Nový okres nedokázal zorganizovat zásobování, docházelo ke stávkám a demonstracím a Kralupy se staly jedním z měst, kde došlo k převratu již 14. října 1918.^[zdroj?]

V roce 1935 byl v Kralupech založen první skautský oddíl pod vedením Fr. Šandy a V. Kintery.^[zdroj?]

V letech 1935–1936 bylo severovýchodně od města na obecních pozemcích v Lobečku vybudováno kralupské letiště, které vzniklo v rámci akce „1 000 nových pilotů republice“, kterou organizovala Masarykova letecká liga a Aeroklub republiky Československé.[3] V roce 1939 bylo letiště v Kralupech obsazeno německou armádou. Létání v místním aeroklubu bylo samozřejmě ukončeno. Po válce byl obnoven nejprve bezmotorový provoz a o něco později se začalo i s motorovým létáním na letadle Piper. Letecká činnost na Kralupském letišti pokračovala až do roku 1958, kdy se na ploše letiště začalo s výstavbou podniku Kaučuk.[3]

Ani během německé okupace neustávala kulturní činnost, vzbuzující naději. Místní spolky se spojily a jejich činnost vyvrcholila v roce 1941 oslavami stých narozenin Antonína Dvořáka.^[zdroj?]

Kralupy patřily za druhé světové války k nejpostiženějším českým městům, neboť velkou část města poničil těžký nálet amerických bombardérů v poledne 22. března 1945. Jeho cílem byla kralupská rafinerie. Oblak černého kouře ze zasažené nádrže ropy zahalil celé město a další vlny bombardérů už shazovaly svůj náklad naslepo, celkem na 1 500 bomb. Nálet poškodil nádraží, zničil většinu průmyslových objektů a 117 domů, mnoho dalších domů bylo poškozeno. Město bylo zcela rozvráceno, o životy přišlo 145 Čechů a 100 německých vojáků. Kralupy se staly válkou nejpostiženějším městem v Čechách.[4]

Po osvobození v květnu 1945 nastal čas obnovy. Němečtí zajatci byli nasazeni na odklízení trosek, lidé se vraceli k opravám budov a strojů. Z okolí do města proudily stovky nedělních brigádníků, naopak do pohraničí se stěhovali ti, kteří v postiženém městě nemohli najít obživu.^[zdroj?]

Od roku 1947 byly Kralupy opět okresním městem. Na levém předmostí byla dostavěna budova Okresního národního výboru, v centru hasičský dům a poliklinika.^[zdroj?]

V Lobečku byly postaveny dětské jesle a moderní škola. V roce 1948 byl kralupský okres rozšířen a zahrnoval 3 města a 50 vesnic s 35 000 obyvatel. Protože téměř 80 % plochy okresu tvořila orná půda, byla propagována násilná kolektivizace zemědělství, která však nepřinesla očekávané výsledky. Například v roce 1950 byly výnosy obilovin nižší než před válkou. Představitelé politické opozice byli vězněni nebo vystěhováni.^[zdroj?]

Od roku 1955 město stagnovalo, při odstraňování válečných škod byly zrušeny některé dřívější menší provozy a nedokázalo se proto vyrovnat jiným, válkou nepostiženým městům. V roce 1960 proběhla územní reorganizace, Kralupy ztratily statut okresního města, okres byl rozdělen a město s východní částí okresu bylo přičleněno k Mělnicku.^[zdroj?]

Kralupská sídliště v Lobči a Lobečku a komplex závodu Kaučuk, pohled z Hostibejku

Velký význam pro město mělo rozhodnutí, navazující na tradici zdejšího lučebního průmyslu, o vybudování jednoho z největších chemických závodů naší republiky – národního podniku Kaučuk. Jeho stavba byla zahájena koncem léta 1958 na kralupském sportovním letišti a do Kralup se začaly sjíždět stovky mládežníků z celé republiky. Výroba v novém chemickém podniku byla zahájena v roce 1963. V roce 1975 byl n. p. Kaučuk rozšířen o rafinerii ropy a stávající výrobní zařízení byla rozšiřována a modernizována. Zároveň se pronikavě začala měnit tvář města.^[zdroj?]

V Lobečku rychle pokračovala stavba nového sídliště s více než 1 000 byty, bylo vybudováno i nové koupaliště, Společenský dům s kinem a víceúčelovým sálem, budova bývalého ONV byla adaptována na nemocnici. Koncem 60. let byla stavební činnost přesunuta do města výstavbou dalšího sídliště Kochmanka a po likvidaci cukrovaru vzniklo další stejnojmenné sídliště u levého břehu Vltavy. V roce 1969 byla v Lobečku vybudována umělá ledová plocha, o 20 let později také zastřešená. V roce 1974 byla zahájena přestavba železničního uzlu, při které byly zbořeny k dráze přiléhající části ulic Husovy a Jungmannovy. Bylo rovněž zbořeno staré nádraží a nové, moderní bylo uvedeno do provozu v roce 1986. Dne 21. ledna tohoto roku za asistence Státní bezpečnosti byl na kralupském hřbitově pohřben laureát Nobelovy ceny, básník Jaroslav Seifert.^[zdroj?]

Revoluční události z podzimu roku 1989 znamenaly „konec vlády jedné strany“. V červnu 1990 byl dostavěn hotel Sport, do jehož části se přestěhoval městský národní výbor, v němž byli vedle komunistů zastoupeni i představitelé Občanského fóra. V podzimních volbách do Městského zastupitelstva byl starostou města zvolen Mgr. Pavel Rynt. Další rok probíhal ve znamení privatizací a restitucí znárodněného majetku. Koncem roku 1991 bylo ustaveno Městské muzeum, v roce následujícím pak městská policie.^[zdroj?]

V lednu 1994 se kralupský Kaučuk stal akciovou společností. V komunálních volbách byl starostou města zvolen opět Pavel Rynt. V říjnu 1995 byl slavnostně otevřen penzion pro důchodce, vedle mostu T. G. Masaryka byla zahájena stavba lávky pro pěší. Po jejím otevření v prosinci 1996 byla zahájena oprava mostu.^[zdroj?]

Město postihla povodňová vlna, svou prudkostí a svými následky zatím největší v historii dolního Povltaví. Při této povodni patřily Kralupy mezi nejzasaženější města. Na některých domech je dodnes vidět typická „čára“ ukazující výšku tehdejší hladiny. Obnova zničených objektů pak pokračovala celá další léta. Povodeň kulminovala 14. srpna, kdy se průtok přiblížil hodnotě 5 000 m³s⁻¹. Pod vodou se ocitl celý střed města včetně postranních ulic, do kterých se rozlil Zákolanský potok. Na náměstí sahala hladina vody do výšky 2 metrů, zaplaveno bylo i nádraží. Voda ohrožovala i železobetonový most Tomáše Garriguea Masaryka. Sjely se hasičské záchranné sbory z blízkého i vzdáleného okolí, evakuace obyvatel z ohrožených objektů proběhly beze ztrát na životech.^[zdroj?]

Po opadnutí vody začal úklid a ukázaly se vzniklé škody, které pomáhali likvidovat všichni. Dobrou organizační činností a za pomoci ze sousedních měst a obcí se do Vánoc podařilo město uklidit. Odstraňování následků povodně pokračovalo i v dalších letech a zdá se, že město přitom dostalo přívětivější vzhled.^[zdroj?]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost města v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Slaný, soudní okres Velvary[5]
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Velvary
• 1868 země česká, kraj Praha, politický okres Slaný, soudní okres Velvary
• 1912 země česká, kraj Praha, politický okres Slaný, soudní okres Kralupy nad Vltavou[6]
• 1913 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Kralupy nad Vltavou[7]
• 1939 země česká, Oberlandrat Mělník, politický i soudní okres Kralupy nad Vltavou[8]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Roudnice nad Labem, soudní okres Kralupy nad Vltavou[9]
• 1945 země česká, správní i soudní okres Kralupy nad Vltavou[10]
• 1949 Pražský kraj, okres Kralupy nad Vltavou[11]
• 1960 Středočeský kraj, okres Mělník
• 2003 Středočeský kraj, okres Mělník, obec s rozšířenou působností Kralupy nad Vltavou

Ve městě Kralupy nad Vltavou (9 591 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody (výběr):[12]

• Instituce: okresní úřad, okresní soud, berní správa, berní úřad, důchodkový kontrolní úřad, cejchovní úřad, okresní četnické velitelství, katolický kostel, synagoga, státní reálné gymnázium.
• Živnosti a průmysl: obchodní gremium, společenstvo různých živností, holičů, hostinských, krejčí, pokrývačů, řezníků a uzenářů, okresní jednota živnostenských společenstev, továrna na autochladiče Kratina, spolkový rolnický cukrovar, továrna na dýhy, 4 chemické továrny, výroba konfekce Slavia, Pražsko-Kralupská továrna na kůže, kyslík, Kralupská společnost pro lučební výrobky, Kralupská průmyslová lihovarská společnost, továrna na mazadla Bratří Neumannové, továrna na benzinové motory Pejšek, továrna na nábytek Čermák, Kralupská rafinérie olejů minerálních, parostrojní pivovar a sladovna, továrna na polévkové konzervy a kostky Maggi, slévárny, továrna na stroje hospodářské, 6 cihelen, 2 mlýny, 3 pily.
• Služby: 6 lékařů, zubní lékař, 2 zvěrolékaři, 3 advokáti, notář, architekt, Anglo-československá a Pražská úvěrní banka, biograf Elektra, biograf Sokol, 3 fotoateliéry, geometr, 3 hotely (Slavie, U slovanské lípy, Státní), Klusáčkova kavárna, 2 lékárny (Šafránek, U sv. Václava), 2 restaurace (nádražní, Pivovarní), Městská spořitelna, Občanská záložna, okresní hospodářská záložna, záložna pro obchod a živnosti, živnostenská záložna, 3 vinárny, zubní ateliér.

V obci Minice (833 obyvatel, katolický kostel, sbor dobrovolných hasičů, samostatná obec se později stala součástí Kralup nad Vltavou) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[13] holič, 3 hostince, 2 kapelníci, konsum Svépomoc, kovář, mlýn, 2 obchody s obrazy, obuvník, 4 obchody s ovocem, pekař, pokrývač, povozník, 7 rolníků, řezník, sadař, 4 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Minice, 3 trafiky, truhlář, obchod s uhlím.^[zdroj?]

V obci Zeměchy (471 obyvatel, katolický kostel, samostatná obec se později stala součástí Kralup nad Vltavou) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[14] 2 hostince, košíkář, kovář, 2 obuvníci, 2 rolníci, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, 2 švadleny, trafika, obchod s uhlím, obchod s dřevěným uhlím.^[zdroj?]

První myšlenka zřídit v městě muzeum vznikla v roce 1895; podařilo se to až v roce 1927, kdy byla ustavena Společnost krajinského musea v Kralupech nad Vltavou. Veřejnosti bylo otevřeno v roce 1928. Ze skromných počátků v jedné místnosti obecné školy se sbírky postupně rozrůstaly; při slavnostním otevření gymnázia byly také v jeho budově v roce 1930 otevřeny sbírky krajinského muzea. V roce 1935 mělo muzeum 3 852 exponátů. Velké ztráty utrpělo při náletu na Kralupy 22. března 1945; není známo, co vše bylo poškozeno nebo zničeno. Muzeum bylo po druhé světové válce přemístěno do novostavby budovy okresního soudu (dnes nemocnice). Brzy bylo znovu přemístěno do zámku v blízkých Lobkovicích. Krátkodobě bylo muzeum přeměněno na instituci okresní. V roce 1960 došlo k reformě státní správy, při níž byl okres Kralupy zrušen. V roce 1962 bylo muzeum zrušeno a jeho sbírky předány do muzeí, kam části zaniklého okresu připadly. V roce 1968 byla snaha o obnovení městského muzea, avšak nedošlo k tomu. Až v roce 1992 bylo muzeum obnoveno jako městské, umístěno v samostatné budově a byl zahájen sběr exponátů. V roce 1996 byla budova pro účely muzea velkým nákladem města adaptována. Muzeum má dnes pět stálých expozic; beze ztrát přečkalo i povodeň v srpnu roku 2002, provizorně bylo znovu otevřeno již v listopadu téhož roku. 15.1.2004 byly po náročné obnově otevřeny všechny expozice. Návštěvníci mohou zhlédnout pět stálých expozic a krátkodobé výstavy. Muzeum je společenskovědní a zaměřuje se na minulost, proměny města a jeho nejbližšího okolí; některé jeho exponáty však pocházejí i z širšího okolí. Rok 2000 byl rokem četných výročí: uplynulo 55 let od amerického náletu, 150 let od zahájení pravidelné železniční dopravy, 120 let od narození kralupského rodáka malíře Jiřího Karpelese, 120. výročí založení oslavila Městská knihovna a bylo vzpomenuto i 130. výročí narození malíře Josefa Holuba. Městské muzeum kromě archeologických nálezů a historie okolí věnuje zvláštní pozornost též básníku Jaroslavu Seifertovi a kralupskému rodákovi a malíři Jiřímu Karpelesovi, známému ve světě pod jménem Georges Kars (1880–1945). V roce 2002 se město připravovalo k oslavám svého 100. výročí, k nimž kvůli povodni už nedošlo.^[zdroj?]

V roce 1880 byla založena knihovna v řemeslnicko-čtenářské besedě a v roce 1887 byla prohlášena za veřejnou. V letech 1892–1896 byl čelní osobou těchto snah inspektor Severozápadní dráhy Jan Rys. V roce 1921 předala řemeslnicko-čtenářská beseda knihovnu městu (řemeslnicko-čtenářskou besedu vedl Antonín Boruta, dědeček básníka Jaroslava Seiferta). I knihovna byla postižena 22. března 1945 při náletu na Kralupy a v roce 1947 knihovnu, sídlící v bývalé synagoze, poničila povodeň. V roce 1958 se přestěhovala do prostor v Jodlově ulici, kde sídlí dodnes (2020). Od roku 1995 je knihovna oddělením Městského úřadu. V letech 1998–1999 budova knihovny prošla rekonstrukcí a nově v ní byla zřízena studovna. V roce 2000 knihovna získává první počítače. V srpnu 2002 postihla město i knihovnu povodeň a do roku 2003 byla knihovna uzavřena. Automatizovaný výpůjční protokol byl spuštěn roce 2006. K 130. výročí svého založení zahájila v roce 2010 knihovna půjčování zvukových knih; nabízí také veřejně přístupný internet. V roce 2011 byla zrušena pobočka v městské části Lobeček. Knihovna trvale pro své uživatele rozšiřuje činnost, např. půjčováním čtečky elektronických knih, půjčováním deskových her nebo interaktivních knih pro děti.^[zdroj?]

Z Kralup podle knihy Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války pocházela jedna z postav, účetní šikovatel Vaněk, před narukováním pracující v Kralupech jako drogista. V květnu 2017 skupina zdejších sympatizantů instalovala Švejkovu sochu[19] do pěší zóny zdejší Husovy ulice. Náklady na zhotovení skulptury vyčíslili členové spolku na 400 tisíc českých korun, které vybrali formou sbírky.[20]

• MACH, Vladimír; MANDELÍK, Richard. Historie a současnost podnikání na Mělnicku a Kralupsku. Žehušice: Městské knihy, 2008. 351 s. ISBN 978-80-86699-53-0.
• RACEK, Jan. Kdybych se mohl vrátit-: Kralupsko v díle Jaroslava Seiferta. Praha: Mladá fronta, 2004. 138 s. ISBN 80-204-1185-2.
• RACEK, Jan. Kralupy pro Jaroslava Seiferta. Praha: BVD, 2008. 144 s. ISBN 978-80-87090-12-1.
• SKLENÁŘ, Karel. Pravěké nálezy na Mělnicku a Kralupsku : archeologický místopis okresu Mělník v pravěku a rané době dějinné.. Mělník: Okresní muzeum, 1982. 238 s.
• SKLENÁŘ, Karel. Pravěké nálezy na Mělnicku a Kralupsku : archeologický místopis okresu Mělník v pravěku a rané době dějinné : 1. řada oprav a doplňků. Mělník: Okresní muzeum, 1994. 121 s.
• SÍGL, Miroslav. Kdo byl a je kdo : Mělnicko, Kralupsko, Neratovicko : osobnosti, samospráva, historie. Praha: Libri, 2007. 646 s. ISBN 978-80-7277-351-0.
• STUPKA, Josef. Historie kralupského průmyslu, řemesel a živností. [Česko]: Čemus Martin - Akvarel, 2008. 148 s. ISBN 978-80-254-3386-7.
• STUPKA, Josef. Kralupy v proměnách času. Praha: BVD, 2012. 189 s. ISBN 978-80-87090-67-1.
• STUPKA, Josef. Kulturní a historické památky Kralupska. Kralupy nad Vltavou: Josef Stupka, 2005. 141 s.
• STUPKA, Josef. Město v slzách: Kralupy nad Vltavou : 22. březen 1945. Kralupy nad Vltavou: Město Kralupy nad Vltavou, 2009. 247 s. ISBN 978-80-254-5885-3.
• STUPKA, Josef. Velká kronika kralupská L.P. 1253 - L.P. 2010. 1. vyd. Praha: Bondy, 2011. 295 s. ISBN 978-80-904923-2-5.
• ŠPECINGER, Otakar. Kralupy nad Vltavou : Devadesát let města 1902-1992. Kralupy nad Vltavou: Městské muzeum, 1992. 37 s.
• ŠPITÁLSKÁ, Petra. BBásník Seifert se po smrti vrátil do města svého dětství. Kladenský deník. 2016-08-10, čís. 186, s. 2.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kralupy nad Vltavou na Wikimedia Commons
• Kralupy nad Vltavou v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky
• BARTOŠ, Jan. Kralupy nad Vltavou v letech 1918-1938. Ústí nad Labem, 2021. 250 s. Diplomová práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Martin Veselý. Dostupné online.