Praha-Smíchov (nádraží)

Stanice zahájila provoz v roce 1862 pod názvem Praha (Česká západní dráha) (podle tehdejšího územního uspořádání se ovšem nenacházela v Praze) jako konečná stanice České západní dráhy vedoucí z Bavorska přes Plzeň na předměstí Prahy.

V roce 1872 se do stanice napojila trať Buštěhradské dráhy z Hostivic. V témže roce byla dokončena Pražská spojovací dráha, která vedla přes vltavský železniční most a stanici Vyšehrad přes dnešní hlavní nádraží do Výhybny Hrabovka. Tato dráha se až do roku 1888 používala pouze pro nákladní dopravu. V roce 1873 byla uvedena do provozu trať Pražsko-duchcovské dráhy z Mostu přes dnešní Rudnou u Prahy. Od roku 1895 se stanice nazývala Smíchov, v letech 1909 až 1920 pak Smíchov státní nádraží. Mnoho desítek let bylo nádraží známé jako nádraží Západní dráhy nebo krátce Západní nádraží. Takto byly označeny i zastávky pražské městské dopravy.

Výzdoba odbavovací haly z dob budovatelské éry, jejíž autorem je Richard Wiesner

Původní odbavovací budova z 19. století ležela severněji. V letech 1953 až 1956 byla zbořena a nahrazena funkcionalistickou budovou, kterou navrhli architekti Jan Zázvorka starší a Jan Žák. Výrazný prvek výzdoby odbavovací haly tvoří budovatelská freska Richarda Wiesnera. K dalším úpravám došlo roku 1985 při napojení na Pražské metro. Tehdy byla kolem hlavní odbavovací haly přistavěna přízemní budova a došlo tak k rozšíření vnitřního prostoru.

Nádraží od té doby nebylo rekonstruováno, proto začalo chátrat. V současné době jsou ve špatném stavu především nástupiště. Část kolejiště ustoupila v 90. letech 20. století rychlostní komunikaci, která spojuje tunel Mrázovka s Barrandovským mostem.

Ve druhé polovině 10. let 21. století započaly přípravy na rozsáhlou rekonstrukci. Byla provizorně vyměna zastaralá informační technika, nádražní budova dostala provizorní nová okna a dveře a došlo k odstranění stánků s občerstvením ze třetího nástupiště.[2] Na počátku roku 2021 byl ukončen provoz tradiční nádražní restaurace Oaza.[3]

Nádraží je od první poloviny dvacátého století přemostěno pěší lávkou spojující tuto část Smíchova (Nádražní ulici) s částí Smíchova u Radlic (Křížová a Radlická ulice). Ačkoliv lávka prochází přímo nad severním nástupištěm, schodiště umožňující příchod k jeho nástupišti bylo dobudováno až v roce 2007.

Stanice má velký význam pro zabezpečení dopravy do zaměstnání. Využíváno je pro rychlíkové spoje do Německa a jižních Čech, dále pro příměstské vlaky linky S7 do Poberouní a S65 do oblasti Rudné u Prahy. Trať využívají i rekreanti, zvlášť k cestám do oblasti od Radotína a Černošic do Srbska,na Karlštejn a do Berouna.

Správa železnic v budoucnu plánuje zásadní rekonstrukci celého nádraží, ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy a Institutem plánování a rozvoje je zde plánováno vybudování nového víceúčelového dopravní terminálu.[4] Na ten by se měla přesunout autobusová doprava z blízkého nádraží Na Knížecí. Vyroste zde také parkoviště s kapacitou přibližně tisíc aut[5] a tisíc jízdních kol.[6] Současná historická hala zůstane zachována, bude však obestavěna novou halou s obchody a dalšími službami. Služební budovy navazující na dopravní halu budou předělány na administrativní centrum, kam přesune celé své sídlo státní organizace Správa železnic. Nové nádraží Praha Smíchov tak propojí vlakovou, autobusovou, osobní, tramvajovou, cyklistickou i podpovrchovou dopravu do jediného komplexu. Severozápadní část nádraží bude využita k výstavbě bytových domů.[7] K zahájení výstavby by mohlo dojít v roce 2021.

O Severním nástupišti podrobně pojednává článek Praha-Smíchov severní nástupiště.

Západní nádraží, tehdy ležící v samostatném městě Smíchov, se stalo jedním z nejvýznamnějších přepravních zdrojů a cílů rodící se městské hromadné dopravy v pražské aglomeraci a hrálo klíčovou roli v rozvoji omnibusové i tramvajové dopravy. Počátky omnibusové dopravy v Praze sahají k roku 1829. Zprovoznění Západního nádraží učinilo z linie Smíchov – Karlín na dlouhé období hlavní přepravní směr. Od roku 1862 provozoval omnibusové spojení od Karlínského náměstí k Západnímu nádraží podnikatel J. Ballaben, v dalších letech jsou v podobných trasách zmínky i o konkurenčních linkách dalších provozovatelů. Roku 1870 vznikl dopravní podnik Karlínské podniknutí omnibusův (majitelé Donát, Rademacher a spol.), který provozoval až do roku 1879 dopravu na dvou linkách, z Karlína na Malou Stranu a z Karlína ke smíchovskému nádraží. Na stejných dvou trasách působila v letech 1872–1883 konkurenční První pražská společnost pro omnibusy. Na trase z Karlína k Západnímu nádraží byla zřízena i první linka pražské koněspřežné tramvaje, nejprve 23. září 1875 jen z Karlína k Vltavě, a poté od 16. května 1876 i levobřežní část, protože z technických důvodů nebyla umožněna jízda přes řetězový most císaře Františka I.. Roku 1878 byl zprovozněn Palackého most, ale koňka od nádraží státní dráhy Jindřišskou a Myslíkovou ulicí po něm byla zavedena až 28. června 1883. Úsek mezi Andělem a Smíchovským nádražím byl od 16. srpna 1883 prvním místem v Praze, kde po jednom traťovém úseku jezdily dvě tramvajové linky, a stal se tak počátkem přechodu od traťového systému dopravy k linkovému. 18. prosince 1900 byla tramvajová trať přes Palackého most ke smíchovskému nádraží elektrifikována, 17. června 1901 pak i trať přes nový, kamenný most most císaře Františka I. přes Újezd. Tramvajová smyčka u smíchovského nádraží (26. dubna 1914 – 9. prosince 1953) byla po smyčce na Výstavišti a Purkyňově náměstí třetí stálou tramvajovou smyčkou v Praze, další smyčka po přebudování zde stála od 25. listopadu 1953 do 20. října 1978, nejnovější smyčka pak od 21. prosince 1998. 16. července 1925 byla trať od nádraží prodloužena dále ke zlíchovskému lihovaru. 2. listopadu 1985 bylo ke smíchovskému nádraží přivedeno metro, které od 16. října 1988 pokračuje dále na Nové Butovice. Po lávce jsou od nádraží přístupné též zastávky tramvají a autobusů u křižovatky Radlické a Křížové ulice.

Smíchovské nádraží je centrem děje dětské knížky Pavla Naumana Pohádky o mašinkách, podle níž byla vytvořena i série večerníčků.

• 
  3. nástupiště
• 
  Vstup do podchodu
• 
  Pohled na 1. nástupiště
• 
  Jednotka CityElephant na Smíchově
• 
  Unikátní antikvariát v historické budově
• 
  Hlavní vestibul
• 
  Vstup do podchodu
• 
  Archivní fotografie zachycující historický informační systém a stánek na 3. nástupišti
• 
  Původní historický informační systém
• 
  Plastika v podchodu
• 
  Památník obětem pražského povstání
• 
  Nostalgická jízda
• 
  Dnes již neexistující původní pítko na 3. nástupišti
• 
  Vestibul stanice
• 
  Pohled do hlavní haly
• 
  Původní vzhled 3. nástupiště se stánkem
• 
  Nákladový výtah na nástupiště
• 
  Vestibul a restaurace Oaza
• 
  Příjezd Orient-Expresu na Smíchov
• 
  Podchod
• 
  Pohled na nástupiště
• 
  Vestibul
• 
  Jeden ze vstupů do stanice metra Smíchovské nádraží
• 
  1. nástupiště