Rotava

Německý název řeky Rotavy (Rothau = červená tekoucí voda) souvisel s hojnými ložisky železných rud, které daly základ místním hamrům a železárnám. V městské knize Jindřichovic je zápis z 19. října 1549 o prodeji hamru na zpracování železné rudy v Rotavě, podle něhož prodal hamerník Kašpar Joseph svůj hamr. Kupní cena 555 zlatých je dosti vysoká a svědčí o rozsáhlosti tohoto železářského provozu. V jindřichovické městské knize je mnoho dalších zpráv o zdejších hamrech a hamernících, což svědčí o značném množství hamrů a rozsahu železářství. Nejznámější byl velký hamr, který stával v místě dnešních železáren. Kolem roku 1590 patřil Kiliánu Groppovi z Wunsiedelu, později jeho synovi Baltazaru Groppovi, který vlastnil doly na železnou rudu v Arzbergu. V roce 1616 přijel z Jáchymova do Rotavy Hanuš Hutschenreuther, původem ze saského Eibenstocku, a stal se zakladatelem bohatého rodu rotavských hamerníků a podnikatelů. Postupně skupoval nejen různé hamry a jejich vybavení, ale i pozemky, louky a lesy. V roce 1634 postavil pocínovnu, aby pocínováním plechů zvýšil své výnosy. Léna Hutschereutherů sahala až ke Krásné Lípě, Nové Vsi a Ptačí. V roce 1660 majitel panství Jindřichovice Jan Hartvík z Nostic soustředil zdejší železářskou výrobu. Vedle hamrů a hutí k ní patřily i menší doly na železnou rudu v okolí Rotavy. Pod Amaliinou myslivnou nechali Nosticové postavit první rotavskou vysokou pec. Jako surovinu začali používat železné rudy z okolních dolů a rotavský čedič, obsahující magnetit. V roce 1757 bylo zařízení vysoké pece převezeno do vysoké pece v Šindelové. Za Nosticů těžba rud a železářská výroba zprvu upadala, teprve od roku 1770 došlo k zvýšení výroby plechů. Od druhé poloviny 19. století docházelo k významným změnám. Roku 1839 byly zastaveny hamry na plech a tyčové železo a byla zřízena nová válcovna plechu, od roku 1869 na parní pohon. V roce 1886 se započalo s pozinkování plechů, což přineslo úsporu dříve používaného cínu. V roce 1886 byla rovněž postavena první martinská pec a roku 1890 byly železárny spojeny s Anenským údolím vlastní železniční vlečkou. Vybudováním železniční vlečky získala železárny přístup na železniční trať ze Sokolova do Kraslic. Rotavské železárny v té době prožívaly mohutný rozmach, dřevěné uhlí nahradilo sokolovské hnědé uhlí. V roce 1909 činila výroba 1170 vagonů plechu a 600 vagonů tyčového železa. Z důvodu potřeby velkých investic, které již Nostitzové nedokázali financovat, se rotavské železárny spojily petzoldovskými železárnami v Nejdku a vznikla nová akciová společnost Rotavsko-nejdecké železárny. Rozvoj výroby uspíšila první světová válka produkcí pro vojenské účely. Kromě nábojnic, plášťů granátů a dalšího vojenského materiálu se vyráběl plech na konzervy. Železárny byly jediným podnikem v Rakousko-Uhersku, kde se vyráběly z rotavského plechu plechovky na konzervy. Po skončení války nastaly problémy s výrobním sortimentem, který byl po celou dobu války zcela zaměřen na válečný materiál. Podnik zachránil nedostatek spotřebního zboží zaviněný válkou. To však vydrželo jen několik let a během hospodářské krize přišlo o práci mnoho dělníků. Nejprve byl v roce 1930 zastaven provoz ocelárny a následovaly další provozy. Po mnichovské dohodě a postoupení území hitlerovskému Německu přešly 3. září 1939 závody pod německou firmu Ardelt. Ta nechala zbourat některé tovární objekty a postavila nové objekty, např. lisovnu.[5]

V roce 1941 převzaly provozy v Rotavě Kruppovy závody, které byly klíčovým dodavatelem zbraní pro nacistické Německo. Pod názvem Chebský ocelářský průmysl zahájily válečnou výrobu.[6] V průběhu války pracovalo v závodě v Rotavě mnoho válečných zajatců a asi 200 totálně nasazených Čechů. Ke konci války zde bylo 380 sovětských, 450 francouzských a 24 belgických zajatců.[5]

Po skončení války druhé světové války byla válečná výroba zastavena a závod určen k likvidaci. Koncem roku 1946 byla činnost závodu ukončena. Likvidované strojní zařízení bylo odvezeno do Plzně. Prvního ledna 1957 byly provozy připojeny k plzeňské Škodovce a vytvořen závod Škoda Rotava. Roku 1966 byl zahájen výrobní program válcovacích zařízení, v roce 1975 výroba vulkanizačních lisů.[6]

Začátkem 90. let se firma rozdělila na dva podniky. Tím prvním byl strojírenský provoz Rotas strojírny, tím druhým metalurgický podnik Slévárna Rotava, který však brzy zanikl.[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rotava na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Rotava ve Wikislovníku
• Rotava v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)