Karlovy Vary

Historické lázeňské budovy byly po roce 1918 očíslovány.[15] Z původně šesti balneoprovozů se do současnosti zachovaly pouze čtyři, z čehož pouze dva slouží stále svému původnímu účelu:

• Císařské lázně (Lázně I) byly postaveny na sklonku 19. století podle architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. V budově Císařských lázních se nacházelo 120 koupelen a kabin a také císařská vana. Zanderův sál sloužící původně jako tělocvična se na rozhraní 80. a 90. let 20. století změnil na kasino. V roce 2010 se stala budova lázní národní kulturní památkou.
• Vřídelní lázně (Lázně II) byly situovány poblíž Vřídla a nabízely vřídelní a uhličité koupele. V roce 1940 byly lázně zrušeny a v roce 1947 zbourány.
• Kurhaus (Lázně III) byly postaveny mezi lety 1864–1866 a svému účelu slouží do současnosti. Původně byly v budově parní lázně s bazénem a vany pro uhličité koupele a rašelinové zábaly.
• Nové Lázně (Lázně IV) slouží v současnosti jako nákupní centrum. V minulosti zde ale také sídlil městský úřad. Budova byla postavena koncem 19. století.
• Alžbětiny lázně (Lázně V) nesou jméno císařovny Alžběty Bavorské (Sissi). Budova byla postavena začátkem 20. století. Během rekonstrukce na rozhraní 60. a 70. let 20. století se staly lázně největším balneoprovozem na území Československa. Při rekonstrukci byly lázně doplněny také o bazén. Další rekonstrukce proběhla v roce 2002.
• Sluneční lázně (Lázně VI) jsou nedochovanou památkou. Lázně byly nejmladšími karlovarskými lázněmi postavenými v roce 1927. Budova byla zbourána v roce 2006 ze statických důvodů. Na místě budovy byl vybudován Bytový dům Lázně VI.[16]

• 
  Císařské lázně
• 
  Lázně III
• 
  Lázně IV (Nové lázně)
• 
  Alžbětiny lázně

Z 28 karlovarských pramenů je 16 (včetně pramenů Dorotka a Štěpánka) zachyceno a 13 se používá pro pitné kúry.

Ve městě je celkem pět kolonád:

• Sadová kolonáda – Hadí pramen, Sadový pramen
• Pavilon u Mlýnské kolonády – pramen Svoboda
• Mlýnská kolonáda – Skalní pramen, pramen Libuše, pramen Kníže Václav I a II, Mlýnský pramen, pramen Rusalka
• Tržní kolonáda – Tržní pramen, pramen Zámecký dolní, pramen Karla IV.
• Zámecká kolonáda – pramen Zámecký horní
• Vřídelní kolonáda – Vřídlo

• 
  Sadová kolonáda
• 
  Mlýnská kolonáda
• 
  Zámecká (vlevo nahoře) a Tržní kolonáda (vpravo dole)
• 
  Vřídelní kolonáda
• 
  Pavilon u Mlýnské kolonady

• Pomník Ludwiga van Beethovena – na jižním okraji města při levém břehu řeky Teplé.
• Pomník Antonína Dvořáka – socha ve Dvořákových sadech.
• Duch pramenů – skalní reliéf na Zámecké kolonádě (znepřístupněn veřejnosti).
• Pomník Johanna Wolfganga Goetha – busta na Goethově stezce.
• Socha Hygie – ve Vřídelní kolonádě.
• Socha Hygie – v Sadové kolonádě.
• Památník Fryderyka Chopina – pamětní deska v lázeňských lesích.
• Jelen – plastika za hotelem Richmond.
• Jelení skok – socha kamzíka na skalním útesu nad Starou loukou v lázeňských lesích.
• Socha Karla IV. – na průčelí budovy Městské knihovny v ulici I. P. Pavlova.
• Socha Karla IV. – před Císařskými lázněmi (Lázně I) v sadech Karla IV.
• Socha T. G. Masaryka – v centru města na nároží ulic T. G. Masaryka a Dr. Davida Bechera.
• Busta Adama Mickiewicze – v parku nedaleko hotelu Richmond.
• Busta Petra Velikého – v lázeňských lesích na Petrově výšině.
• Pomník Friedricha Schillera – na jižním okraji města při Goethově stezce.
• Pomník Bedřicha Smetany – socha v jižní části města v sadech u Poštovního dvora.
• Lví hlava – plastika ve skále nad Slovenskou ulicí.
• Pomník obětem 1. a 2. světové války – socha zvaná Pieta, na prostranství u hotelu Thermal.
• Pomník vojákům Americké armády – na prostranství u hotelu Thermal.

• 
  Pomník Ludwiga van Beethovena
• 
  Pomník Antonína Dvořáka
• 
  Busta Johanna Wolfganga Goetha
• 
  Socha Hygie - Vřídelní kolonáda
• 
  Socha Hygie - Sadová kolonáda
• 
  Památník Fryderyka Chopina
• 
  Jelen
• 
  Jelení skok
• 
  Socha Karla IV.
• 
  Socha Karla IV.
• 
  Socha T. G. Masaryka
• 
  Busta Adama Mickiewicze
• 
  Busta Petra Velikého
• 
  Pomník Friedricha Schillera
• 
  Pomník Bedřicha Smetany.jpg
• 
  Lví hlava
• 
  Pomník obětem 1. a 2. sv. války
• 
  Pomník vojákům Americké armády

• Sloup vévodů cambridžských – u Mlýnské kolonády na Bernardově skále.
• Jubilejní sloup se sochou Karla IV. – též nazývána jubilejní sloup se sochou Karla IV., v sadech Jeana de Carro.
• Findlaterův obelisk – v lázeňských lesích v sedle pod Výšinou přátelství.
• Ottův sloup – v lázeňských lesích pod vrcholem Ottovy výšiny.
• Pomník Karla Filipa Schwarzenberga – v parku za Poštovním dvorem na jižním okraji města.
• Sloup vděčných Maďarů – u silnice ve svahu pod hotelem Imperial.
• Tereziin obelisk – v lázeňských lesích v blízkosti lesní restaurace Jelení skok.

• 
  Sloup vévodů z Cambridge
• 
  Jubilejní sloup se sochou Karla IV.
• 
  Findlaterův obelisk
• 
  Ottův sloup
• 
  Pomník Karla Filipa Schwarzenberga
• 
  Sloup Vděčných Maďarů
• 
  Pomník Marie Terezie Bourbonské

• Kostel sv. Máří Magdaleny je jednolodní barokní stavba na Kostelním náměstí z let 1732–1736, postavená Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem na půdorysu elipsy s výklenky pro kaple, s výrazně plasticky modelovanými římsami a kruchtou. V průčelí vystupuje dvouramenné schodiště a dvě věže s cibulovitými báněmi. Nástropní malby a oltářní obraz namaloval Eliáš Dollhopf, hlavní oltářní obraz od J. J. Madyho znázorňuje Krista při zjevení Marii Magdaléně, dvě gotické sochy madony, čtyři sochy na hlavním oltáři řezal Jakub Eberle a představují sv. Augustina, sv. Pavla, sv. Jeronýma a sv. Petra; pod podlahou je krypta.
• Pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla v letech 1893–1897 navržený architektem Gustavem Wiedermannem, na tř. Krále Jiřího, je pětikopulovitá stavba dle vzoru byzansko-staroruského kostela v Ostankinu u Moskvy. Byl postaven za přispění mecenášů z řad ruské aristokracie. Reliéf sochaře M. Hillera zpodobňuje cara Petra I. při stavbě domu U páva roku 1711.
• Kostel sv. Urbana (13. století) Rybáře, Horní Kamenná – přestavěn po roce 1500 s využitím původních prvků staršího kostela nebo kaple, je tak nejstarší zachovanou církevní stavbou města, vznikl patrně ve 2. polovině 13. století v rámci kolonizace.
• Kostel svatého Petra a Pavla z roku 1856, architekt J. Zeissig, sbor dr. Karla Farského, do roku 1946 Evangelický kostel sv. Petra, Mariánskolázeňská ul. Postaven v novorománském stylu. Roku 1864 přistavěna věž a zahájena stavba sousední fary. Vnitřní zařízení kostela tvoří zajímavý oltářní obraz Nanebevstoupení Krista. Dřevěná vyřezávaná kazatelna stojí na třech sloupcích. V lodi kostela jsou umístěny temperované dřevěné lavice a kovová křtitelnice. Varhany na kruchtě pocházejí od varhanáře Müllera z Chebu. Na stěnách v předsíni je pak umístěn rovněž mladší reliéf Petra Chelčického od Franty Anýže a reliéfní busta ThDr. Karla Farského.
• Poutní kostel sv. Anny v Sedlci postaven v letech 1739–1748, arch. V. Schmidt. Stojí v obci s historií sahající do 11. století. Barokní oltář, starobylá socha sv. Anny s Marií a děťátkem.
• Řeckokatolický hřbitovní kostel sv. Ondřeje ze 16. století, Ondřejská ul., nejstarší karlovarský kostel, původně gotický, několikrát stavebně upravován. Přilehlý hřbitov zrušen roku 1911, změněn na Mozartovy sady.
• Anglikánský kostel sv. Lukáše z roku 1877, architekt dr. Mothes, na Zámeckém vrchu. Postaven v novogotickém stylu za finanční podpory mecenášů z řad anglických lázeňských hostů.
• Ruiny románského kostelíku sv. Linharta ze 13. století leží poblíž lesní kavárny Linhart. Nejstarší stavební památka Karlových Varů, prvá zmínka z roku 1246. Byl zde prováděn archeologický průzkum financovaný Karlovarským Muzeem.
• Kostel Nanebevstoupení Páně ve Staré Roli z roku 1909, na místě starší kaple z roku 1823.
• Kostel Povýšení sv. Kříže v Rybářích nedaleko kostela sv. Urbana.

• 
  Barokní kostel sv. Máří Magdaleny
• 
  Chrám sv. Petra a Pavla
• 
  Kostel sv. Urbana
• 
  Evangelický kostel sv. Petra a Pavla
• 
  kostel sv. Anny v Sedlci
• 
  Anglikánský kostel sv. Lukáše
• 
  Kostel Povýšení sv. Kříže v místní čtvrti Rybáře

• Kaple svatého Vavřince – z roku 1897 upravena roku 1991, u školy Jana Palacha.
• Kaple Ecce homo – z roku 1900, pod rozhlednou Diana. Pískovcová socha ukřižovaného Krista od J. Parchalka, kterou věnovala hraběnka Coudenhove, zmizela.
• Kaple sv. Linharta – z roku 1838; Sovova stezka, postavena z podnětu lady W. Russelové, v 80. letech 19. století postavena znovu v novogotickém stylu.
• Kaple Panny Marie – z roku 1700, Mariánská ulička, postavena z podnětu hraběte Šternberka. 1879 přestavěna v novogotickém stylu, 1993 restaurována.
• Zaniklá kaple Panny Marie Krásenské – z roku 1800.
• Schwarzova kaple, též kaple sv. Anny – v ulici Petra Velikého, pozdně barokní kaple, často se objevuje na Goethových kresbách.
• Kaple sv. Vavřince – z 18. století, u křižovatky ulic Libušina, Nebozízek a Tylova.

• 
  Kaple sv. Vavřince
• 
  kaple Ecce homo
• 
  Kaple Panny Marie Bolestné
• 
  Kaple svaté Anny
• 
  Kaple svatého Vavřince

• Keglevičův kříž – nad levým břehem řeky Teplé na konci ulice Stará louka.
• Pamětní kříž – pamětní kříž a torzo původního smírčího kříže č. 1037 ve Hřbitovní ulici v Drahovicích.
• Petrova vyhlídka – západně nad centrem města Karlovy Vary na Petrově výšině.
• Rohanův kříž – v lázeňských lesích na pahorku nad Sokolským vrchem.
• Smírčí kříž Na Milíři – u cesty Na Milíři na pozemku hotelu Bellevue.
• Smírčí kříž – u Findlaterova obelisku – v lázeňských lesích asi 20 m jižně od Findlaterova obelisku.
• Tři kříže - severozápadně od města Karlovy Vary v lázeňských lesích

• 
  Keglevičův kříž
• 
  Pamětní kříž
• 
  Petrová vyhlídka
• 
  Rohanův kříž
• 
  Smírčí kříž Na Milíři
• 
  Smírčí kříž – u Findlaterova obelisku
• 
  Tří kříže

• Socha sv. Bernarda z Clairvaux – na okraji Bernardovy skály u Mlýnské kolonády.
• Socha Panny Marie neposkvrněného početí – na návrší nad křižovatkou ulic Hřbitovní a 5. května v Drahovicích.
• Socha sv. Jana Nepomuckého – s andílkem nesoucím v medailonu Staroboleslavské paladium.
• Socha sv. Jana Nepomuckého – na nábřeží Osvobození u Školní lávky, kulturní památka.
• Socha sv. Jana Nepomuckého – u kostela sv. Máří Magdaleny, kulturní památka.
• Trojiční statue – na Tržišti, barokní sousoší Nejsvětější Trojice, s Korunováním Panny Marie uprostřed, je na podstavci obklopené sochami sv. Floriána, Vojtěcha a Augustina, na objednávku hraběnky Vrtbové je vytvořil Osvald Josef Wenda roku 1716; na soklu jsou lucerny ve tvaru šesticípých hvězd.

• 
  Socha svatého Bernarda z Clairvaux
• 
  Socha Panny Marie neposkvrněného početí
• 
  Socha Jana Nepomuckého
• 
  Socha Jana Nepomuckého
• 
  Sloup Nejsvětější trojice

• Židovský hřbitov
• Ústřední hřbitov je kulturní památkou. Nachází se na něm hrobky rodů Becherů a Mattoniů.

• 
  Židovský hřbitov
• 
  Ústřední hřbitov

• Rozhledna Diana z roku 1914
• Rozhledna Aberg z roku 1905
• Vyhlídka Karla IV. z roku 1877
• Goethova vyhlídka z roku 1889

• 
  Rozhledna Diana
• 
  Rozhledna Aberg
• 
  Vyhlídka Karla IV.
• 
  Goethova vyhlídka

• Mayerův gloriet, též někdy nazývaný vyhlídka Jelení skok, je odpočinkovým místem s vyhlídkovým altánem na město.[17]
• Socha Kamzíka, zvaná Jelení skok byla vytvořena v roce 1851 sochařem Augustem Kissem na žádost barona Lützowa, který chtěl tímto činem zesměšnit pověst o založení Karlových Varů.[17]
• Ottův sloup na Ottově výšině odkazuje svým názvem na prvního řeckého krále, který navštívil během 19. století Karlovy Vary celkem pětkrát. Žulový sloup zakončený koulí a pozlaceným křížem, který se nachází nedaleko vyhlídky, byl vztyčen v roce 1852 za přítomnosti samotného krále Otty I. V roce 2008 byl sloup rekonstruován. Z vyhlídky se nabízí výhled na centrum města.[18]

• Grandhotel Pupp – historie hotelu začíná již začátkem 18. století, kdy Anton Deiml postavil tehdy v poměrně velké vzdálenosti od centra města lusthaus s názvem Saský sál (stavbu financoval saský kurfiřt August II.). Pár let poté město nechalo postavit v sousedství tzv. Český sál. Ve druhé polovině 18. století odkoupil Český sál cukrář Johann Georg Pupp, spojit Český a Saský sál se nicméně podařilo až jeho vnukům. V 90. letech 19. století došlo k přestavbě na hotelový komplex pod vedením firmy Fellner a Helmer.[17]
• Hotel Beseda – dnes obytný dům s historickou vazbou na počátky české komunity v Karlových Varech, která v druhé polovině 19. století založila spolek Slovanská beseda. V návaznosti na spolek byl začátkem 20. století postaven dům Beseda s hotelovými pokoji, restaurací a pivnicí. Po podpisu mnichovské dohody byla činnost spolku ukončena a hotel přestavěn na byty pro říšskou dráhu. Činnost spolku již obnovena nebyla.[19]
• Hotel Imperial byl postavený v roce 1912 pro movitou lázeňskou klientelu. Na Výšinu Imperial vede k hotelu 127 metrů dlouhá lanová dráha z Divadelního náměstí.[20]
• Hotel Palacký se nachází na levém břehu řeky Teplé přímo v lázeňském centru. Jde o jednu z nejstarších budov v lokalitě, která byla postavena v polovině 18. století.[21]
• Grandhotel Ambassador – před rekonstrukcí název Národní dům – secesní hotel s prvky pseudorenesance a pseudogotiky, projektoval jej vídeňský ateliér architektů Fellnera a Helmera v letech 1899–1900, postaven byl za necelý rok 1901. Stavbu inicioval karlovarský c. k. střelecký sbor, proto původní název zněl Grandhotel Střelecký dům, po přejmenování na Ambassador zde bylo provozováno varieté Orfeus a čtyři restaurace. V roce 1930 přešel hotel do vlastnictví města a po té se mu začalo říkat Národní dům (Volkshaus). V 90. letech prošel hotel komplikovanou privatizací, která pokračovala do roku 2010 soudním sporem mezi novými majiteli a městem. V letech 2011–2015 proběhla rozsáhlá rekonstrukce.[22] Nyní opět slouží původním účelům. Patří k němu restaurace Julius Zeyer, Nároďák, kavárna a společenský sál (původně varieté Orfeus). Fresky na fasádách znázorňují výjevy z vojenských dějin města, provedli je vídeňští malíři Max Kurzweil a Wilhelm List.
• Parkhotel Richmond – původní mlýn byl na počátku 19. století nejprve přestavěn na kavárnu Schönbrun, která se nadále rozšiřovala, až z ní vznikl na přelomu 19. a 20. století hotel. Objekt prošel od té doby několika přestavbami, z nichž k poslední došlo mezi lety 1998–2005.[23]
• Hotel Atlantic Palace – dříve Lázeňský dům Atlantic, secesní lázeňská budova postavená na počátku 20. století ve stylu art deco.
• Poštovní dvůr – původně poštovní dvorec s přepřahací stanicí poštovních koňských spřežení, postaven v roce 1781 v klasicistním stylu, roku 1810 pak přestavěn ve stylu empír.

• 
  Grandhotel Pupp
• 
  Hotel Beseda
• 
  Hotel Imperial
• 
  Hotel Palacký
• 
  Národní dům/ hotel Ambassador
• 
  Parkhotel Richmond

• Hotel Thermal s venkovním bazénem – venkovní bazén u hotelu Thermal vybudovaný ve skále nad městem, který je z části napuštěný karlovarskou minerální vodou. Od roku 2015 byl bazén uzavřený[24] a od roku 2019 probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Hotel Thermal byl znovu otevřený v červnu 2021 a bazén v srpnu 2021. Dokončení hlavní etapy rekonstrukce je plánováno na léto 2022.

• 
  Hotel Thermal
• 
  Bazén hotelu Thermal s minerální vodou

Místní lázeňství je založeno na využívání minerální vody s léčivými účinky, která vzniká v granitovém krystaliniku v hloubkách okolo 2 000 metrů. Zdejší voda má blahodárný vliv na léčení jaterních a střevních chorob, na žaludek a játra. Chemicky vyjádřeno se jedná o sloučeninu Na + CaSO₄, která vyvěrá o teplotě 73 °C ze 60 % ve Vřídle vydatností okolo 2 000 l/m. Mineralogické složení se pohybuje okolo 5,9–6,5 g/l s obsahem CO₂ 0,375–0,750 g/l.

K věhlasu lázní velmi významně přispěl lékař dr. David Becher (zem. 1792), který se zasloužil hlavně o modernizaci karlovarské balneologie. V 19. století na jeho práci navázali dr. Jean de Carro, dr. Rudolf Mannl a dr. Eduard Hlawaczek. Ve městě se nachází množství lázeňských domů.

Prameny jsou v současnosti významným zdrojem příjmů pro město, které si uvědomuje jejich cenu a závislost na nich, a snaží se o jejich ochranu. V minulosti se již stalo, že prameny v oblasti „vyschly", což bylo způsobeno nešetrnou těžbou hnědého uhlí v Sokolovské pánvi, kdy byl proražen kolektor podzemní vody na dolu Marie Majerové. Následně došlo k zatopení dolu a současně dočasnému vyschnutí pramenů ve Varech. Poté bylo nutné důl uzavřít a proraženou oblast vybetonovat. I přes tento zásah se ale nepodařilo zcela obnovit vydatnost pramenů a poklesla i teplota Vřídla.

Druhým problémem trápícím město je přirozená vodní eroze, která se zahlubuje do podložní vřídelní desky. Panují předpoklady, že pokud by tuto nepříliš mocnou desku prorazila, došlo by k úniku minerálních vod přímo do řeky a nikoliv přes prameny. Město se proti tomu brání tím, že nechalo koryto řeky vybetonovat, či vložilo betonové bloky. Další ochranný krok je regulace výstavby kolem pramenů.

Karlovarské sklo Moser

Sklářský průmysl je v Karlových Varech spjat s firmou Moser, která vyrábí nápojové a dekorativní skleněné produkty. Firma získala jméno podle svého zakladatele Ludwiga Mosera, jenž v roce 1857 založil ve městě ryteckou dílnu a prodejní galerii. Firmě se od počátku dařilo (stala se například dvorním dodavatelem císaře Františka Josefa I.), a tak již koncem 19. století mohla ve Dvorech otevřít vlastní sklářskou huť. Po 2. světové válce fungovala sklárna jako národní podnik pod jménem Karlovarské sklo, společnost byla v roce 1991 transformována na akciovou společnost. V roce 2008 bylo ve sklárně otevřeno sklářské muzeum.[25] Sklárna Moser je také výrobcem Křišťálového globu, tedy hlavní ceny Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.[26]

Karlovarský kraj a Karlovy Vary jsou proslulé výrobou porcelánu. V Karlových Varech a bezprostředním okolí působilo více než 10 porcelánek, z nichž některé vyrábí porcelán i v současnosti. Počátky výroby porcelánu nebyly jednoduché. V dobách Rakousko-Uherska bylo nutné získat k výrobě porcelánu povolení, což prakticky nebylo možné z důvodu obav monarchie z přílišné konkurence vůči císařské manufaktuře ve Vídni.[27] Níže jsou uvedeny porcelánky působící v minulosti a současnosti uvnitř anebo v blízkosti katastrálního území Karlových Varů:

• Dvory (G. Benedikt), porcelánku založili bratři Benediktové (německy gebrüder Benedikt) v roce 1882. Dnes se orientuje porcelánka primárně na hotelový porcelán, ten se ale v porcelánce začal vyrábět až v roce 1958. V roce 1992 byla porcelánka privatizována jako Hotelový porcelán Karlovy Vary, kterou koupil koncern Keramik Holding AG Laufen. Ve Dvorech se tak začal vyrábět porcelán světových značek Langenthal a Lilien. V roce 2002 firmu koupila česká společnost Polyflex, která navázala na historii názvem G. Benedikt.[28]
• Stará Role (Moritz Zdekauer 1810), jméno získala porcelánka od jednoho ze svých majitelů v 19. století (nikoliv zakladatele). Číslo 1810 odkazuje na rok založení. Porcelánka vyráběla užitkový porcelán pro domácnosti a hotely, částečně také porcelán dekorační.  Během ekonomické krize musela porcelánka v roce 2013 činnost ukončit, na její činnost ale bezprostředně navázala firma Bohemia porcelán Moritz Zdekauer 1810.[29][30] Tato firma skončila mimo jiné kvůli přílišné orientaci na ruský trh ke konci roku 2018 v insolvenci.[31]
• Doubí, dnes již nefungující porcelánka, která byla založena v roce 1849, v roce 1922 se stala součástí koncernu EPIAG.[32]
• Porcelánka Karla Knolla v Rybářích, dnes již nefungující porcelánka ukončila činnost již v 50. letech 20. století. V budově porcelánky dnes sídlí několik menších firem. K porcelánce patří také dodnes dochovaná vzorkovna.
• Porcelánka bratří Schwalbů, založena původně jako Heckmann & Co. v roce 1878 taktéž v Rybářích. V roce 1882 změnila název podle nových majitelů, bratrů Schwalbů, nicméně již v roce 1883 vyhořela, poté přesídlila firma do Merklína.[33]
• Porcelánka Thun. V okrese Karlovy Vary vyrábí tento nejstarší a největší český výrobce porcelánu.
• Porcelánka Rudolf Kämpf Loučky od roku 1907. Rudolf Kämpf je jedinou továrnou v České republice, kde se porcelán vyrábí ručně. Výrobky z dílny Rudolf Kämpf byli také věnovány významným lidem jako prezidentům, králům či papežovi.

Důležitým předpokladem pro úspěch porcelánek v Karlových Varech byla v okolí nacházející se ložiska kaolinu. Koncem 19. století byla založena společnost Zettlitzer Kaolinwerke, která působí v kraji pod jménem Sedlecký kaolin dodnes. Kaolin ze Sedlece (místní část Karlových Varů) byl v roce 1924 vyhlášen mezinárodním standardem pro kaolin.[34]

Karlovarská oplatka na pozadí s Tržní kolonádou

• Jan Becher – Karlovarská Becherovka je společnost vyrábějící bylinný likér Becherovka, jehož kořeny sahají do roku 1794, kdy si obchodník s kořením Josef Vitus Becher pronajal v Karlových Varech vinopalnu, aby experimentoval s výrobou likérů. Své záměry probíral Josef Becher s anglickým doktorem Christianem Frobrigem, který mu ke konci návštěvy Karlových Varů daroval recept na nový likér. V roce 1807 začal Josef Becher prodávat likér s názvem English Bitter sloužící k léčbě žaludku. Za reálného zakladatele firmy je ovšem považován syn Josefa Bechera – Jan Becher, který pro produkci Becherovky nechal postavit továrnu. Od rodu Becherů byla firma odloučena až po druhé světové válce během procesu znárodnění. Po roce 1989 byla společnost zprivatizována a jejím vlastníkem se stal francouzský koncern Pernod Ricard.[35]
• Karlovarské minerální vody jsou největším producentem minerálních a pramenitých vod ve střední Evropě, vyrábějící především minerální vody Mattoni, Magnesia, Poděbradka, Dobrá voda, Hanácká kyselka a pramenitou vodu Aquila. Historie společnosti sahá do druhé poloviny 19. století, kdy byla založena Heinrichem Mattonim. Dnešní podoba společnosti je formována italskými majiteli, kteří získali společnost během privatizace v 90. letech 20. století.[36] V roce 2018 byla oznámena akvizice společností PepsiCo v České republice, na Slovensku a v Maďarsku. Akvizice navýší podle předpokladů obrat společnosti o 50 %.[37]
• Karlovarské oplatky jsou jednou z typických specialit Karlových Varů. První zmínka o oplatkách pochází z roku 1788. Původní oplatky byly menší a charakteristické domácí výrobou. Firma Karl Bayer na výrobu lázeňských oplatek byla v Karlových Varech založena až v roce 1867. Rod Bayerových byl s oplatkárnou svázán až do 2. světové války, kdy byl její majitel, Herbert Bayer nucen narukovat. Pekárnu také poškodil v roce 1945 nálet. Znárodněním pekárny vznikl v roce 1949 podnik Karlovarské oplatkárny, později se stala oplatkárna součástí podniku Kolonáda. Po roce 1989 musela společnost Karlovarské oplatky o existenci názvu Originální Karlovarské oplatky bojovat u Evropského soudu ve Štrasburku. K úspěšnému obhájení chráněného zeměpisného označení dopomohl mj. argument, že se Karlovarské oplatky odlišují od ostatních obsahem vřídelní vody.[38]

V Karlových Varech se koná řada pravidelných hudebních kulturních akcí. Dne 20. července 1894 byla v Karlových Varech v Poštovním dvoře poprvé na evropském kontinentu provedena Dvořákova „symfonie z Nového světa“. Tomuto významnému hudebnímu skladateli město věnuje několik kulturních akcí. Jednou z nejvýznamnějších akcí je Dvořákův karlovarský podzim.[40] Akce se koná během měsíce září, kdy je na počest Antonína Dvořáka každý víkend odehrán Karlovarským symfonickým orchestrem jeden symfonický koncert. Festival se koná již od roku 1959 a koncerty probíhají v koncertním sále Lázní III a v Městském divadle.[41] Dvořákovo jméno nese také Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, která se taktéž koná během měsíce září. Soutěž byla původně určena pro studenty uměleckých škol a postupem času se rozvinula v mezinárodní soutěž, které se každoročně účastní 80–110 pěvců z celého světa.[42]

Historie divadla v Karlových Varech sahá do počátku 18. století. V této době se začala nejdříve hrát pouliční představení a v roce 1717 získalo město první zázemí pro divadelní představení v tzv. Comoedi Haus, která sídlila v prostorách dnešního Grandhotelu Pupp. Tato budova se nicméně v roce 1787 během představení zřítila. Ještě v témže roce byl položen základní kámen zděného Becherova divadla, které bylo během následujícího roku dokončeno a slavnostně otevřeno Mozartovo operou Figarova svatba. Divadlo ale postupem času přestalo svému účelu vyhovovat. Na půdě původního divadla bylo proto během let 1884–1886 postaveno nové, současné divadlo. Stavbu navrhl vídeňský ateliér Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera.[43]

Kromě Městského divadla působí v Karlových Varech také Divadlo Husovka, které svou činnost soustředí především na nekomerční tvorbu,[44] a Karlovarské Hudební Divadlo – Divadlo Dětí.[45]

• Kino Čas je kino v majetku města Karlovy Vary nacházející se na třídě T. G. Masaryka. Je hlavním kinem Mezinárodního filmového festivalu.[46]
• Kino Drahomíra (Panasonic) se nachází v městské části Drahovice. Kromě kina a kavárny se v prostorách nachází také galerie (web).
• Letní kino je využíváno především během Mezinárodního filmového festivalu. Pro mimofestivalové promítání se již kino z důvodu nízké návštěvnosti nepoužívá. Letní kino je nicméně častým místem pro pořádání koncertů.[47]

Karlovy Vary nejsou městem filmu jen během Mezinárodního filmového festivalu. Ve městě se dosud natáčelo přes 120 filmů různých žánrů.[48] Některé z nich jsou uvedeny níže:

• Tři vejce do skla (1937)
• 30 případů majora Zemana (12. díl „Kleště“ a 19. díl „Třetí housle“; 1974)
• Zítra vstanu a opařím se čajem (1977)
• Vrchní, prchni! (1980)
• Buldoci a třešně (1981)
• Mravenci nesou smrt (1985, režie: Zbyněk Brynych)
• Smrt krásných srnců (1986)
• Kopytem sem, kopytem tam (1988)
• Cirkus Humberto (1988)
• Rytíři ze Šanghaje (2003)
• Poslední prázdniny (2006)
• Casino Royale (James Bond) (2006)
• Edith Piaf (2007)
• Veni, vidi, vici (2009)
• Přání k mání (2017)

• Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
• Mezinárodní filmový festival turistických filmů Tourfilm (web)
• Festival uměleckého skla Karlovy Vary – Glassfest (web)
• Jazzfest Karlovy Vary (web)
• Karlovarský folklorní festival (web)
• Food Festival Karlovy Vary (web)
• Karlovarský Knedlík Fest (web)
• VARY ZÁŘÍ: Festival světla (web)

• Muzeum Karlovy Vary (web) - bezbariérové městské muzeum s nejvýznamnějšími historickými a uměleckými památkami regionu; stálá expozice otevřená roku 2017, oceněná jako nejlepší v roce (Gloria musealis), některé expozice mají interaktivní části vhodné pro děti různého věku nebo popis Braillovým písmem.
• Galerie umění Karlovy Vary (web)
• Interaktivní galerie Becherova Vila Karlovy Vary (web)
• Muzeum Jana Bechera (web)
• Sklářské muzeum Moser (web Archivováno 11. 2. 2017 na Wayback Machine)
• Muzeum voskových figurín (web Archivováno 31. 1. 2017 na Wayback Machine)

Město disponuje kvalitním napojením na hlavní tahy Karlovarského kraje, mezi které patří především dálnice D6 (vedena na trase Cheb – Sokolov – Karlovy Vary). Karlovy Vary na druhou stranu postrádají dostatečné spojení s hlavním městem České republiky a výraznými aglomeracemi okolních krajů (především spojení na Plzeň a Chomutov). Spojení s okolními kraji je kapacitně nedostačující (absence obchvatů, nedostatečná šířka vozovky a nepřehledné zatáčky).[59]

Městem prochází důležité silniční tahy:

• D6 (I/6) – trasa Cheb – Karlovy Vary – Praha: V současnosti končí dálnice ze směru od Chebu před vjezdem do Karlových Varů a dále je vedena průtahem města jako silnice první třídy I/6.[60] V budoucnu je plánováno vedení dálnice severním obchvatem města.[61]

• I/13 – trasa Karlovy Vary – Ostrov – Chomutov: Trasa vede z Karlových Varů po čtyřproudé silnici, která je převedena do dvouproudé silnice za obchvatem města Ostrov, který byl budován v letech 2002–2005.[62] V současnosti je diskutována otázka zvýšení rychlostního limitu na úseku z Karlových Varů do Ostrova. Pro zavedení by ale bylo nutné mj. dostavět delší připojovací a odbočovací pruhy.[63]
• I/20 – trasa Karlovy Vary – České Budějovice

Město leží na elektrifikované železniční trati 1. kategorie vedoucí z Chebu do Ústí nad Labem (přes Chomutov – trať 140). Z města Karlovy Vary vedou také neelektrifikované regionální tratě 3. kategorie do Potůčků (a dále do Německa), Merklína a Mariánských Lázní. Karlovy Vary nemají vybudované konkurenceschopné železniční spojení s Prahou. Cestám do Prahy tak jednoznačně dominuje automobilová či autobusová doprava.[49]

• Karlovy Vary (protíná trať Cheb – Chomutov)
• Karlovy Vary dolní nádraží (regionální tratě do Mariánských Lázní)

Letiště Karlovy Vary

• Karlovy Vary-Aréna
• Karlovy Vary-Březová
• Karlovy Vary-Dvory
• Cihelny
• Doubí u Karlových Varů
• Stará Role

Letiště Karlovy Vary je mezinárodním veřejným civilním letištěm, nachází se 4,5 km jihovýchodně od centra města v místní části Olšová Vrata. V roce 2013 odbavilo 104 000 cestujících, v roce 2016 to bylo 25 235. Dlouhodobě zde funguje pravidelná linka Českých aerolinií na letiště Moskva–Šeremeťjevo, dále sem létají různé letní chartery a další business jety či letouny všeobecného letectví.

Vůz lanové dráhy na Dianu u mezistanice Jelení skok

Městská hromadná doprava je v Karlových Varech zajišťována výhradně autobusy. Zvláštností jsou zde dvě lanovky (lanová dráha Diana a lanová dráha Imperial), z nichž na té druhé platí jízdenky běžné MHD. Lanová dráha Imperial je nejstarší v Evropě a lanová dráha Diana byla v době vlády Františka Josefa I. nejdelší v Rakousko-Uhersku.[64]

V minulosti se také několikrát uvažovalo o zavedení trolejbusové dopravy v Karlových Varech.

Roku 1914 vydala rakouská vláda koncesi na stavbu a provozování tří úzkorozchodných tramvajových tratí;[65] v důsledku první světové války ale nebyly tyto plány uskutečněny.[66]

Dopravní podnik Karlovy Vary provozuje od dubna do října po městě linku vyhlídkového turistického silničního vláčku na lince označené A. Interval je kolem 2 hodin, od května do září jezdí linka denně, v dubnu a říjnu jen o víkendových dnech včetně pátku. Cestující s předplatným na MHD mají poloviční slevu.[67][68]

Ve městě je provozována turistická doprava kočáry. Město však má problémy s vytyčením dostatečného množství vhodných stanovišť, kde koně s kočáry vyčkávají na zákazníky. V roce 2013 se město rozhodlo, že nebude omezovat počet kočárů v ulicích, ale schválilo regulaci podmínek pro provozování této služby. S jednotlivými provozovateli chce uzavřít tzv. „Smlouvu o užívání kočárové dopravy“. Podle smluvních podmínek mohou koně pracovat pouze 6 hodin plus celkem 2 hodiny na výjezd ze stájí do města a návrat zpět. Město rovněž zavedlo poplatek, a to 20 tisíc Kč (ročně?) za spřežení. Na Divadelním náměstí byl pro potřeby napájení koní a úklidu zřízen hydrant. V létě 2013 podle Karlovarského deníku jezdilo přibližně 18 povozů.[69]

Karlovými Vary prochází evropská cyklotrasa Eurovelo 4 (EV4), páteřní cyklostezka Ohře, začíná zde také cyklotrasa číslo 39 propojující cyklostezku Ohři s údolím Berounky. V městě začínají také místní cyklotrasy Karlovarského kraje 2009 vedoucí do Potůčků, trasa 2017 vedoucí přes Horní Slavkov do Sokolova, 2026 do Chodova u Bečova a 2227 do Chodova.[70] Vedení města Karlovy Vary zvažuje zavedení systému sdílení kol. Zkušební projekt by měl zahájen na jaře roku 2020.[71]

Znečištění jednotlivých toků řek protékajících Karlovými Vary se liší. Nejčistším tokem je řeka Teplá, vykazující stupeň znečištění „mírně znečištěná“ až „neznečištěná“. Řeka Ohře během měření na území Karlových Varů vykazuje v některých ohledech stupeň „voda znečištěná“, v jiných „mírně znečištěná“ až „neznečištěná“. Stejně je tomu v případě řeky Rolavy. Kvalitou nejhorší tok je se stupněm znečištění „velmi silně znečištěná voda“ Chodovský potok.[49] Čištění odpadních vod pro město zajišťuje ČOV Drahovice (výstavba 1967 a následná modernizace),[73] která je spolu s okrajovými částmi města nenapojenými na kanalizační síť největším znečišťovatelem povrchových vod.[49]

U podzemních vod je hlídán obsah minerálních pramenů. Pro vyšší ochranu pramenů má město zřízené ochranné pásmo.[49]

• Fabian Sommer (1533-1571), lékař
• David Becher (1725-1792), byl lékař a balneolog
• Josef Wunderlich (1728-1795), byl měšťan, puškař a jehlář
• Jan Václav Peter (1745-1829), byl česko-rakouský malíř zvířat[76]
• August Leopold Stöhr (1764-1831), byl německy píšící farář a historik
• Franz H. Franieck (1800-1859), knih-tiskař a nakladatel, též zdatný obchodník a organizátor
• August Pfizmaier (1808-1887), byl orientalista (především sinolog a japanolog), jazykovědec, vysokoškolský pedagog, překladatel a původně lékař (balneolog)
• Eduard Hlawaczek (1808-1879), bývalý lázeňský lékař
• Rudolf Mannl (1812-1863), lázeňský lékař a karlovarský radní
• Johann Josef Loschmidt (1821–1895), rakouský fyzik a chemik
• Heinrich Mattoni (1830–1910), podnikatel, zakladatel firmy Mattoni
• Ludwig Moser (1833–1916), rytec, zakladatel skláren Moser
• Alfred Knoll (1834-1893), bývaly politik
• Eduard Knoll (1839-1890), bývaly právník a politik
• Julius Hofmann (1840-1913), byl rakouský a český lékař, sběratel umění a politik německé národnosti
• Anton Schneider (1841–1900), politik
• Rudolf Knoll (1844-1914), bývaly právník a politik
• Ludwig Schäffler (1848-1915), rakouský politik
• Josef Hofmann (1858-1943), byl rakouský a český pedagog, etnograf a politik
• Alfred Bayer (1859-1916), byl architekt a stavitel
• Rudolf Lössl (1872-1915), byl rakouský a český pedagog a politik německé národnosti
• Oscar Adler (1879-1936), byl Rakousko-český internista a univerzitní profesor
• Hugo Uher (1882-1945), německý sochař
• Eugen de Witte (1882-1952), politik
• Bruno Pfützner (1883-1961), byl československý fotbalový rozhodčí německé národnosti
• Bruno Adler (1888-1968), byl německý spisovatel a historik umění
• Walter Serner (1889-1942), byl český, německy píšící, spisovatel, kritik, organizátor a dobrodruh
• Franz Planer (1894–1963), americký filmový kameraman českého původu,
• Karl Hermann Frank (1898–1946), bývalý knihkupec, prvorepublikový politik, člen SdP (Sudetoněmecká strana) a aktivní nacista, státní tajemník úřadu říšského protektora, po válce popraven
• Václav Vích (1898-1966), kameraman
• Fritz Köllner (1904-1986), bývaly politik
• Walter Kaufmann (1907–1984), hudební vědec, skladatel, pedagog a dirigent
• Josef Klíma (1911-2007), bývalý basketbalista
• Olga Sippl (* 1920), německá politička
• Jan Kalous (1922-2002), bývaly fotbalista
• Zbyněk Brynych (1925-1995), byl český režisér a scenárista
• Jiří Horčička (1927-2007), byl režisér Českého rozhlasu[77][78]
• Jan Pohan (1930–2015), dabér a herec
• Jaroslav Michel (1932-2017), byl český lední hokejista a trenér
• Georg Riedel (* 1934), švédský skladatel a jazzový hudebník
• Horst Rudolf Übelacker (* 1936), politik a publicista
• Rudolf Tomášek (* 1937), je bývalý československý sportovec, atlet, který se specializoval na skok o tyči
• Lukáš Jůza (* 1941), je český herec, spisovatel, scenárista a divadelní režisér
• Princezna Marie Kristina z Kentu /rozená baronka Marie Christine von Reibnitz/ (* 1945), šlechtična, členka britské královské rodiny, manželka Michaela z Kentu
• Ladislav Gerendáš (* 1946), herec a trumpetista
• Radka Fidlerová (* 1946), divadelní a filmová herečka
• Jaroslav Fikar (* 1946), spisovatel
• Petr Brodský (* 1947), je duchovní českobratrské církve evangelické, bývalý československý disident a politik
• Jan Baxant (* 1948), je český katolický duchovní a biskup litoměřický
• Karel Třešňák (* 1949), je bývalý československý vodní slalomář, sjezdař a kanoista
• Stanislav Burachovič (* 1950), historik a publicista
• Jan Hloušek (1950-2014), byl geolog, mineralog a historik
• Josef Klíma (* 1950), bývalý basketbalista
• Miroslava Skleničková (* 1951), bývala sportovní gymnastka
• Karel Nešpor (* 1952), psychiatr
• Jakub Polák (1952-2012), byl český anarchista a protirasistický aktivista
• Šimon Brejcha (* 1953), výtvarník
• Jiří Dědeček (* 1953), je český písničkář, básník, textař, překladatel, spisovatel a autor četných rozhlasových a televizních pořadů
• Jan Látka (* 1954), politik
• Jiří Oberfalzer (* 1954), politik
• Pavel Opočenský (* 1954), sochař a šperkař
• Vašo Patejdl (* 1954), je slovenský zpěvák, hudebník a textař
• Věra Procházková (* 1954), politička a lékařka
• Vladimír Sládeček (* 1954), právník
• Jan Samec (* 1955), výtvarník
• Stanislav Birner (* 1956), je bývalý československý profesionální tenista
• Jan Kotek (* 1956), akademický sochař
• Marie Nedvědová (* 1956), politička a právnička
• Jiří Brdlík (* 1957), je český politik a lékař
• Vladimíra Dvořáková (* 1957), politoložka
• MC Špína (* 1957), zpěvák
• Bartoloměj Štěrba (* 1957), je český sochař, restaurátor a štukatér [79]
• Jindřich Vondra (* 1957), bývaly atlet
• Jiří Douba (* 1958), bývalý československý sportovní šermíř
• Martin Havelka (1958–2020), divadelní a filmový herec, hrající v Městském divadle Brno
• Petr Pyšek (* 1958), je botanik a ekolog zabývající se biologickými invazemi
• Eva Salzmannová (* 1958), herečka a divadelní pedagožka
• Václav Srb (* 1958), politik
• Erich Kříž (* 1959), bývalý český politik německé národnosti[80]
• Jiří Orlíček (* 1959), bývalý fotbalista
• Josef Řihák (* 1959), politik a veterinář
• Hana Brůhová (* 1960), bývala československá hráčka basketbalu.
• Rostislav Stach (* 1960), fotograf
• Vladimír Brych (1961–2021), archeolog
• Rick Lanz (* 1961), hokejista
• Jaroslav Klát (* 1962), je český akademický malíř, výtvarník a pedagog
• Miloš Patera (* 1962), politik
• Zdeněk Konopásek (* 1963), sociolog a hudebník
• Jiří Schneider (* 1963), je bývalý český diplomat a politik
• Petr Zahradníček (* 1964), politik, hudebník a novinář
• Martin Havel (* 1966), je český politik, právník a manažer
• Jiří Neumann (* 1966), politik a ředitel střední školy
• Jan Kubata (* 1967), politik
• Iveta Roubíčková (* 1967), bývala česká biatlonistka
• Karel Dobrý (* 1969), herec
• Václava Molcarová (* 1969), je česká veterinářka a spisovatelka
• Zdeněk Bergman (* 1970), je český podnikatel v osobní vodní dopravě a ředitel Muzea Karlova mostu[81]
• Dan Bárta (* 1969), zpěvák, textař a fotograf
• Eva Háková (* 1969), bývalá česká reprezentantka v biatlonu
• Petr Hájek (* 1970), architekt
• Milan Kovanda (* 1970), český voják a zpravodajec
• Jaroslava Pokorná Jermanová (* 1970), politička
• Petr Kulhánek (* 1971), politik
• Karel Rada (* 1971), fotbalista
• Jan Fingerland (* 1972), publicista, novinář, rozhlasový komentátor a spisovatel
• Jiří Dostál (1973–1999), spisovatel sci-fi
• Aleš Háma (* 1973), herec, kytarista, zpěvák a moderátor
• Jana Mračková Vildumetzová (* 1973), politička a pedagožka
• Lenka Dusilová (* 1975), zpěvačka
• Jana Suchá (* 1975), právnička apolitička
• Milan Sulej (* 1975), je český operní pěvec, tenorista[82]
• Tomáš Lebeda (* 1976), politolog
• Tomáš Vokoun (* 1976), hokejista
• Martin Uhlíř (* 1976), politik
• Andrea Černá (* 1977), herečka
• Jindřich Forejt (* 1977), bývalý úředník
• Simona Kijonková (* 1977), podnikatelka
• Kateřina Radostová (* 1977), pravnička a politička
• Karla Šlechtová (* 1977), ekonomka, politička a státní úřednice
• Jan Trachta (* 1977), lékař
• Lukáš Došek (* 1978), fotbalista
• Tomáš Došek (* 1978), fotbalista
• Jan Košťál (* 1980), hokejista
• Milan Šperl (* 1980), bývalý běžec na lyžích
• Ronald Němec (* 1981), je český advokát.[83]
• Petr Novák (* 1982), běžec na lyžích
• Tomáš Savka (* 1983), je český sólový a muzikálový zpěvák
• Markéta Wernerová (* 1983), politička
• Hana Soukupová (* 1985), modelka
• Michal Balcar (* 1986), je český herec a dabér.[49]
• Tomáš Borek (* 1986), fotbalový záložník,
• Marek Pavelec (* 1989), je český sólový houslista
• Petr Přindiš (* 1989), hokejista
• Yzomandias (* 1991), rapper, zpěvák
• Jaromír Kverka (* 1992), hokejista
• Michal Vachovec (* 1992), hokejista
• Petra Nováková (* 1993), česká reprezentantka v běhu na lyžích
• Štěpán Csamangó (* 1994), hokejista
• Miloš Kratochvíl (* 1996), fotbalista
• Michal Novák (* 1996), český reprezentant v běhu na lyžích
• Martin Graiciar (* 1999), fotbalista
• Pavel Šulc (* 2000), fotbalista

• August II. (1670–1733), polský král
• Ludwig van Beethoven (1770–1827), německý hudební skladatel
• Karl Heinrich Marx (1818–1883), filosof, publicista, politik.
• Antonín Dvořák (1841–1904), český hudební skladatel
• Otto von Bismarck (1815–1898), budovatel sjednoceného Německa, první německý kancléř
• Ema Destinová (1878–1930), česká operní pěvkyně
• James Ogilvy lord Findlater (1750 – 1811), skotský šlechtic, krajinářský architekt a filantrop
• Johann Wolfgang Goethe (1749–1832), německý básník, prozaik, dramatik a politik navštívil Karlovy Vary čtyřikrát. Ve městě prožil takřka tři roky života. Některá jeho díla vznikla přímo v Karlových Varech. O městě prohlásil, že jsou pouze tři místa, kde by chtěl žít: Výmar, Řím a Karlovy Vary. V lázních si také léčil ledvinové kameny.
• François Chateaubriand (1768–1848), francouzský diplomat a spisovatel
• Frederyk Chopin (1810–1849), polský skladatel vážné hudby
• Leoš Janáček (1854–1928), český hudební skladatel
• Franz Kafka (1883–1924), český spisovatel židovského původu
• generál Laudon (1770–1790), rakouský vojevůdce
• Adam Mickiewicz (1798–1855), polský spisovatel
• Josef Vilém z Löschneru (1809–1888), balneolog a rektor Univerzity Karlovy
• kancléř Metternich (1773–1859), rakouský šlechtic, politik a diplomat
• Marie Luisa (1791–1847), francouzská císařovna
• Niccolò Paganini (1782–1840), italský houslista a skladatel
• Evžen Savojský (1663–1736), rakouský vojevůdce a politik francouzského původu
• Friedrich Schiller (1759–1805), německý spisovatel a dramatik, během pobytu v Karlových Varech bydlel v domě Bílá labuť, kde sbíral materiál pro drama Valdštejn.
• Richard Strauss (1864–1949), německý hudební skladatel
• Petr Veliký (1672–1725), ruský car
• Vilém I. (1798–1888), pruský král[84]
• Johannes Brahms (1833–1897), německý hudební skladatel
• Robert Schumann (1810–1856), německý hudební skladatel, s manželkou

• František Běhounek (1898–1973), fyzik a spisovatel sci-fi
• Jiří Bartoška (* 1947), herec, prezident Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech
• Eva Borková (* 1938), pěstounka, nositelka Medaile Za zásluhy

• BURACHOVIČ Stanislav. Karlovy Vary a jejich vlastivědné písemnictví, Státní okresní archiv Karlovy Vary 2000, ISBN 80-238-5363-5.
• BURACHOVIČ, Stanislav, WIESER, Stanislav. Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-048-9
• ZEMAN, Stanislav: Průvodce architekturou Karlových Varů. Ostrava 2012
• ZEMAN, Stanislav: Průvodce po významných lázeňských místech v Karlovarském kraji. Karlovy Vary 2015

• Galerie Karlovy Vary na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karlovy Vary na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Karlovy Vary v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo Karlovy Vary ve Wikislovníku
• Karlovy Vary v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Magistrát města Karlovy Vary
• Informační server města Karlovy Vary
• Historické snímky Karlových Varů na prirodakarlovarska.cz Archivováno 21. 9. 2010 na Wayback Machine
• HC Energie Karlovy Vary
• Odkazy na TV dokumenty o Karlových Varech, které si můžete celé přehrát: Vary Karla IV. (6 min.); Karlovarské obrazy (12 min.); Vary Karlovy (40 min.); Znovuzrození Karlovarského divadla (28 min.)
• Virtuální prohlídka města Karlovy Vary
• Regionální televizní stanice KTB
• O Karlových Varech (kulturní akce, ubytování...)