Karlovy Vary

Karlovy Vary (německy Karlsbad) je krajské a statutární město v okrese Karlovy Vary v západních Čechách, v Karlovarském kraji, 110 km západně od Prahy na soutoku Ohře a Teplé. Žije zde přibližně 46 tisíc[1] obyvatel. Rozloha katastru činí 59,10 km². Je zde rozvinut mj. sklářský a potravinářský průmysl. Jedná se o nejnavštěvovanější české lázeňské město.[4] Od roku 2021 je na seznamu Světového dědictví UNESCO v rámci položky Slavná lázeňská města Evropy.

Statutární město Karlovy Vary
Pohled na lázeňskou část od hotelu Imperial
znakvlajka
Lokalita
Statusstatutární město
LAU 2 (obec)CZ0412 554961
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíKarlovy Vary
Okres (LAU 1)Karlovy Vary (CZ0412)
Kraj (NUTS 3)Karlovarský (CZ041)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°13′50″ s. š., 12°52′21″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel45 500 (2022)[1]
Rozloha59,10 km²
Nadmořská výška447 m n. m.
PSČ360 01
Počet domů5 003 (2011)[2] a 5 372 (2021)[3]
Počet částí obce15
Počet k. ú.15
Počet ZSJ50
Kontakt
Adresa magistrátuMagistrát města Karlovy Vary
Moskevská 2035/21
361 20 Karlovy Vary
[email protected]
PrimátorkaAndrea Pfeffer Ferklová (nestr./ANO)
Oficiální web: www.mmkv.cz
Karlovy Vary
Další údaje
Kód obce554961
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Místo, na kterém vzniklo centrum Karlových Varů, zůstávalo dlouhou dobu mimo zájem populace. Příkré svahy a nevhodné klimatické podmínky u termálních pramenů neposkytovaly vhodné podmínky pro pěstování plodin, které byly pro osídlení klíčové. První osídlení se nacházela spíše v dnešních okrajových částech města.[5]

Karlovy Vary, rytina Matthäuse Meriana v díle Topographia Bohemiae, Moraviae Et Silesiae, 1650

Přesné datum založení města není známo. Stálé osídlení okolo Vřídla vzniklo v polovině 14. století. V roce 1370 byla městu udělena ze strany Karla IV. privilegia královského města. Legenda o založení Karlových Varů, kterou v roce 1571 zaznamenal doktor Fabian Summer, říká, že lovecký pes začal během výpravy v lesích štvát kus divoké zvěře, přičemž spadl do tůně prudce tryskajícího pramene s horkou vodou. Sténání psa přivolalo ostatní členy výpravy, kteří následně horkou vodu ochutnali. O nálezu byl informován také Karel IV., který se na místo pramene vydal. Společně s přítomnými lékaři konstatoval, že tato horká voda má léčebné účinky, které následně sám vyzkoušel a doznal zlepšení.[6] Na místě údajného pramene poté založil lázně nazvané Teplé lázně u Lokte.[7]

Karlovy Vary na rytině z geologické knihy Střední Evropy z roku 1880

Město mělo zpočátku pouze málo obyvatel, jejichž nejdůležitější úlohou bylo pečovat o prameny. Karlovy Vary se zpočátku rozvíjely pomalým tempem. Husitské války město nikterak nezasáhly, protože nebylo chápáno jako strategicky významné. Z postupně rozvíjejícího lázeňství začalo město pomalu bohatnout. Růst byl ale brzděn několika neštěstími, kterými bylo město zasaženo. V roce 1582 se prohnala městem povodeň a v roce 1609 ničivý požár, který zničil 99 domů ze 102. Následný rychlý růst přerušila třicetiletá válka, kvůli které poklesl počet obyvatel a také počet lázeňských hostů. Konec 17. století zahajuje ve městě opětovný růst. Karlovy Vary začínají navštěvovat významné evropské osobnosti. Město se začalo rozrůstat o nové budovy (např. divadlo nebo Saský a Český sál, které se staly základem pro Grandhotel Pupp aj.). V roce 1759 poničily město opět plameny. Z požáru se ale již město díky svému věhlasu poměrně rychle vzpamatovalo. Napoleonské války svým způsobem městu spíše prospěly. Díky své dostatečné vzdálenosti od bojišť přetáhly návštěvníky slavných lázeňských měst západní Evropy. Za architektonickou proměnou k secesi koncem 19. století stojí z velké části vídeňští architekti Ferdinand Fellner a Hermann Helmer, kteří vyprojektovali ve městě 20 významných staveb. V letech 1870–1871 bylo propojeno město s Chebem a Prahou prostřednictvím železnice, na kterou posléze navázaly také regionální spoje.[5]

Vřídelní kolonáda v roce 1915. V pozadí je kostel sv. Máří Magdalény.

Rozvoj města zhatila první světová válka, po které se již na tak rozsáhlý růst nepodařilo navázat. Centrem významných událostí se stalo město s nástupem nacismu. Místní knihkupec K. H. Frank se stal vůdcem karlovarské Sudetoněmecké strany, později byl druhým nejmocnějším mužem ve straně. Dne 24. dubna 1938 bylo Konrádem Henleinem ve městě představeno tzv. osm karlovarských požadavků znamenající rozpad Československa. V říjnu téhož roku se Karlovy Vary staly součástí Třetí říše. Na konci druhé světové války bylo město (obzvlášť místní část Rybáře) postiženo bombardováním. Konec války doprovázel také nucené vysídlení původního německého obyvatelstva. Během éry socialismu vzniklo v centru města několik významných staveb, jako např. Vřídelní kolonáda, hotel Thermal aj. Období po roce 1989 je charakteristické vstupem ruského kapitálu, který má vliv i na podobu města (např. narušením historického charakteru města stavebními záměry).[5] Podle výzkumu ruského aktivisty Michaila Maglova, který se zabýval majetkovými poměry prostřednictvím analýzy místního katastru nemovitostí, vyplývá, že „až polovina“ místních nemovitostí je ve vlastnictví občanů Ruské federace a dalších zemí někdejšího Sovětského svazu.[8]

Obyvatelstvo

Podle sčítání roku 1921 zde žilo v 1 134 domech 19 480 obyvatel, z nichž bylo 10 726 žen. 862 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 17 173 k německé a 133 k židovské. Žilo zde 16 201 římských katolíků, 901 evangelíků, 65 příslušníků Církve československé husitské a 2 115 židů.[9] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 498 domech 23 901 obyvatel. 1 446 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 20 856 k německé. Žilo zde 19 718 římských katolíků, 1 099 evangelíků, 141 příslušníků Církve československé husitské a 2 120 židů.[10]

Německé obyvatelstvo, které tvořilo před druhou světovou válkou drtivou většinu města, bylo po válce vysídleno a jejich majetek na základě Benešových dekretů konfiskován.

Město mělo do vypuknutí druhé světové války jednu z kulturně a hospodářsky nejvýznamnějších židovských komunit v celém Československu. Například světoznámé sklárny Moser byly založeny židovským podnikatelem Ludwigem Moserem a až do druhé světové války vedeny jeho potomky. Místní synagoga, vypálená během tzv. Křišťálové noci, byla jednou z nejhonosnějších staveb svého druhu v Evropě. Naprostá většina karlovarských Židů zahynula během holocaustu.

K lednu 2014 od předešlého ledna klesl počet obyvatel o necelé čtyři tisíce obyvatel, pokles pod padesátitisícovou hranici pro město znamená ztrátu minimálně tří zastupitelů a také méně peněz z rozpočtového určení daní.[11] Karlovy Vary se udržely počtem obyvatel nad 50 tisíc jen díky cizincům. Podíl cizinců k počtu obyvatel Karlovarského kraje byl v roce 2012 kolem sedmi procent, po Praze je to nejvyšší podíl v ČR. Nejpočetnější skupinou cizinců byli Vietnamci, následují Němci, Rusové a Ukrajinci.[12]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Karlovy Vary[13]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011 2020
Počet obyvatel 14 18522 31828 62942 65352 80853 11263 50641 13650 03452 31056 99256 05453 35848 639 48 479
Počet domů 1 3271 7151 9542 5202 7792 9443 9884 1013 8163 8864 1044 3744 5065 003
Vývoj počtu obyvatel a domů města Karlovy Vary bez místních částí[14]
Rok1869188018901900191019211930195019611970198019912001
Počet obyvatel 7 88711 76713 22516 41720 12222 09923 90119 88024 41923 91320 96617 26815 908
Počet domů 7579119861 1781 2201 2731 4981 4962 7981 3801 2951 3341 181

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Karlových Varech.

Nejvyšší koncentrace památek se nachází v lázeňském centru města, podél řeky Teplé. Velká část památek má specifický lázeňský charakter, jako například kolonády, budovy lázní nebo historické hotely. Nad lázeňským centrem se také nacházejí rozhledny a četné vyhlídky doplněné různými pamětihodnosti.

Historické lázeňské budovy

Historické lázeňské budovy byly po roce 1918 očíslovány.[15] Z původně šesti balneoprovozů se do současnosti zachovaly pouze čtyři, z čehož pouze dva slouží stále svému původnímu účelu:

  • Císařské lázně (Lázně I) byly postaveny na sklonku 19. století podle architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. V budově Císařských lázních se nacházelo 120 koupelen a kabin a také císařská vana. Zanderův sál sloužící původně jako tělocvična se na rozhraní 80. a 90. let 20. století změnil na kasino. V roce 2010 se stala budova lázní národní kulturní památkou.
  • Vřídelní lázně (Lázně II) byly situovány poblíž Vřídla a nabízely vřídelní a uhličité koupele. V roce 1940 byly lázně zrušeny a v roce 1947 zbourány.
  • Kurhaus (Lázně III) byly postaveny mezi lety 1864–1866 a svému účelu slouží do současnosti. Původně byly v budově parní lázně s bazénem a vany pro uhličité koupele a rašelinové zábaly.
  • Nové Lázně (Lázně IV) slouží v současnosti jako nákupní centrum. V minulosti zde ale také sídlil městský úřad. Budova byla postavena koncem 19. století.
  • Alžbětiny lázně (Lázně V) nesou jméno císařovny Alžběty Bavorské (Sissi). Budova byla postavena začátkem 20. století. Během rekonstrukce na rozhraní 60. a 70. let 20. století se staly lázně největším balneoprovozem na území Československa. Při rekonstrukci byly lázně doplněny také o bazén. Další rekonstrukce proběhla v roce 2002.
  • Sluneční lázně (Lázně VI) jsou nedochovanou památkou. Lázně byly nejmladšími karlovarskými lázněmi postavenými v roce 1927. Budova byla zbourána v roce 2006 ze statických důvodů. Na místě budovy byl vybudován Bytový dům Lázně VI.[16]

Kolonády

Z 28 karlovarských pramenů je 16 (včetně pramenů Dorotka a Štěpánka) zachyceno a 13 se používá pro pitné kúry.

Ve městě je celkem pět kolonád:

Pomníky, sochy

Sloupy, obelisky

Kostely

  • Kostel sv. Máří Magdaleny je jednolodní barokní stavba na Kostelním náměstí z let 1732–1736, postavená Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem na půdorysu elipsy s výklenky pro kaple, s výrazně plasticky modelovanými římsami a kruchtou. V průčelí vystupuje dvouramenné schodiště a dvě věže s cibulovitými báněmi. Nástropní malby a oltářní obraz namaloval Eliáš Dollhopf, hlavní oltářní obraz od J. J. Madyho znázorňuje Krista při zjevení Marii Magdaléně, dvě gotické sochy madony, čtyři sochy na hlavním oltáři řezal Jakub Eberle a představují sv. Augustina, sv. Pavla, sv. Jeronýma a sv. Petra; pod podlahou je krypta.
  • Pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla v letech 1893–1897 navržený architektem Gustavem Wiedermannem, na tř. Krále Jiřího, je pětikopulovitá stavba dle vzoru byzansko-staroruského kostela v Ostankinu u Moskvy. Byl postaven za přispění mecenášů z řad ruské aristokracie. Reliéf sochaře M. Hillera zpodobňuje cara Petra I. při stavbě domu U páva roku 1711.
  • Kostel sv. Urbana (13. století) Rybáře, Horní Kamenná – přestavěn po roce 1500 s využitím původních prvků staršího kostela nebo kaple, je tak nejstarší zachovanou církevní stavbou města, vznikl patrně ve 2. polovině 13. století v rámci kolonizace.
  • Kostel svatého Petra a Pavla z roku 1856, architekt J. Zeissig, sbor dr. Karla Farského, do roku 1946 Evangelický kostel sv. Petra, Mariánskolázeňská ul. Postaven v novorománském stylu. Roku 1864 přistavěna věž a zahájena stavba sousední fary. Vnitřní zařízení kostela tvoří zajímavý oltářní obraz Nanebevstoupení Krista. Dřevěná vyřezávaná kazatelna stojí na třech sloupcích. V lodi kostela jsou umístěny temperované dřevěné lavice a kovová křtitelnice. Varhany na kruchtě pocházejí od varhanáře Müllera z Chebu. Na stěnách v předsíni je pak umístěn rovněž mladší reliéf Petra Chelčického od Franty Anýže a reliéfní busta ThDr. Karla Farského.
  • Poutní kostel sv. Anny v Sedlci postaven v letech 1739–1748, arch. V. Schmidt. Stojí v obci s historií sahající do 11. století. Barokní oltář, starobylá socha sv. Anny s Marií a děťátkem.
  • Řeckokatolický hřbitovní kostel sv. Ondřeje ze 16. století, Ondřejská ul., nejstarší karlovarský kostel, původně gotický, několikrát stavebně upravován. Přilehlý hřbitov zrušen roku 1911, změněn na Mozartovy sady.
  • Anglikánský kostel sv. Lukáše z roku 1877, architekt dr. Mothes, na Zámeckém vrchu. Postaven v novogotickém stylu za finanční podpory mecenášů z řad anglických lázeňských hostů.
  • Ruiny románského kostelíku sv. Linharta ze 13. století leží poblíž lesní kavárny Linhart. Nejstarší stavební památka Karlových Varů, prvá zmínka z roku 1246. Byl zde prováděn archeologický průzkum financovaný Karlovarským Muzeem.
  • Kostel Nanebevstoupení Páně ve Staré Roli z roku 1909, na místě starší kaple z roku 1823.
  • Kostel Povýšení sv. Kříže v Rybářích nedaleko kostela sv. Urbana.

Kaple

  • Kaple svatého Vavřince – z roku 1897 upravena roku 1991, u školy Jana Palacha.
  • Kaple Ecce homo – z roku 1900, pod rozhlednou Diana. Pískovcová socha ukřižovaného Krista od J. Parchalka, kterou věnovala hraběnka Coudenhove, zmizela.
  • Kaple sv. Linharta – z roku 1838; Sovova stezka, postavena z podnětu lady W. Russelové, v 80. letech 19. století postavena znovu v novogotickém stylu.
  • Kaple Panny Marie – z roku 1700, Mariánská ulička, postavena z podnětu hraběte Šternberka. 1879 přestavěna v novogotickém stylu, 1993 restaurována.
  • Zaniklá kaple Panny Marie Krásenské – z roku 1800.
  • Schwarzova kaple, též kaple sv. Anny – v ulici Petra Velikého, pozdně barokní kaple, často se objevuje na Goethových kresbách.
  • Kaple sv. Vavřince – z 18. století, u křižovatky ulic Libušina, Nebozízek a Tylova.

Kříže

Sochy

Hřbitovy

Rozhledny

Vyhlídky

  • Mayerův gloriet, též někdy nazývaný vyhlídka Jelení skok, je odpočinkovým místem s vyhlídkovým altánem na město.[17]
  • Socha Kamzíka, zvaná Jelení skok byla vytvořena v roce 1851 sochařem Augustem Kissem na žádost barona Lützowa, který chtěl tímto činem zesměšnit pověst o založení Karlových Varů.[17]
  • Ottův sloup na Ottově výšině odkazuje svým názvem na prvního řeckého krále, který navštívil během 19. století Karlovy Vary celkem pětkrát. Žulový sloup zakončený koulí a pozlaceným křížem, který se nachází nedaleko vyhlídky, byl vztyčen v roce 1852 za přítomnosti samotného krále Otty I. V roce 2008 byl sloup rekonstruován. Z vyhlídky se nabízí výhled na centrum města.[18]

Památkově chráněné hotely a jiné objekty

  • Grandhotel Pupp – historie hotelu začíná již začátkem 18. století, kdy Anton Deiml postavil tehdy v poměrně velké vzdálenosti od centra města lusthaus s názvem Saský sál (stavbu financoval saský kurfiřt August II.). Pár let poté město nechalo postavit v sousedství tzv. Český sál. Ve druhé polovině 18. století odkoupil Český sál cukrář Johann Georg Pupp, spojit Český a Saský sál se nicméně podařilo až jeho vnukům. V 90. letech 19. století došlo k přestavbě na hotelový komplex pod vedením firmy Fellner a Helmer.[17]
  • Hotel Beseda – dnes obytný dům s historickou vazbou na počátky české komunity v Karlových Varech, která v druhé polovině 19. století založila spolek Slovanská beseda. V návaznosti na spolek byl začátkem 20. století postaven dům Beseda s hotelovými pokoji, restaurací a pivnicí. Po podpisu mnichovské dohody byla činnost spolku ukončena a hotel přestavěn na byty pro říšskou dráhu. Činnost spolku již obnovena nebyla.[19]
  • Hotel Imperial byl postavený v roce 1912 pro movitou lázeňskou klientelu. Na Výšinu Imperial vede k hotelu 127 metrů dlouhá lanová dráha z Divadelního náměstí.[20]
  • Hotel Palacký se nachází na levém břehu řeky Teplé přímo v lázeňském centru. Jde o jednu z nejstarších budov v lokalitě, která byla postavena v polovině 18. století.[21]
  • Grandhotel Ambassador – před rekonstrukcí název Národní dům – secesní hotel s prvky pseudorenesance a pseudogotiky, projektoval jej vídeňský ateliér architektů Fellnera a Helmera v letech 1899–1900, postaven byl za necelý rok 1901. Stavbu inicioval karlovarský c. k. střelecký sbor, proto původní název zněl Grandhotel Střelecký dům, po přejmenování na Ambassador zde bylo provozováno varieté Orfeus a čtyři restaurace. V roce 1930 přešel hotel do vlastnictví města a po té se mu začalo říkat Národní dům (Volkshaus). V 90. letech prošel hotel komplikovanou privatizací, která pokračovala do roku 2010 soudním sporem mezi novými majiteli a městem. V letech 2011–2015 proběhla rozsáhlá rekonstrukce.[22] Nyní opět slouží původním účelům. Patří k němu restaurace Julius Zeyer, Nároďák, kavárna a společenský sál (původně varieté Orfeus). Fresky na fasádách znázorňují výjevy z vojenských dějin města, provedli je vídeňští malíři Max Kurzweil a Wilhelm List.
  • Parkhotel Richmond – původní mlýn byl na počátku 19. století nejprve přestavěn na kavárnu Schönbrun, která se nadále rozšiřovala, až z ní vznikl na přelomu 19. a 20. století hotel. Objekt prošel od té doby několika přestavbami, z nichž k poslední došlo mezi lety 1998–2005.[23]
  • Hotel Atlantic Palace – dříve Lázeňský dům Atlantic, secesní lázeňská budova postavená na počátku 20. století ve stylu art deco.
  • Poštovní dvůr – původně poštovní dvorec s přepřahací stanicí poštovních koňských spřežení, postaven v roce 1781 v klasicistním stylu, roku 1810 pak přestavěn ve stylu empír.

Ostatní památky

  • Hotel Thermal s venkovním bazénem – venkovní bazén u hotelu Thermal vybudovaný ve skále nad městem, který je z části napuštěný karlovarskou minerální vodou. Od roku 2015 byl bazén uzavřený[24] a od roku 2019 probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Hotel Thermal byl znovu otevřený v červnu 2021 a bazén v srpnu 2021. Dokončení hlavní etapy rekonstrukce je plánováno na léto 2022.

Přírodní poměry

Barvy v řece způsobené vysokým obsahem minerálů

Město se nachází nedaleko zalesněné oblasti CHKO Slavkovský les a vojenského újezdu Hradiště s charakteristickou flórou a faunou. Řeka Ohře dělí město na severní a jižní část. Zatímco severní část se z geomorfologického hlediska řadí do Podkrušnohorské oblasti, jižní část náleží do geografického celku Slavkovský les, který je součástí Karlovarské vrchoviny. Podkrušnohorská část má na území města již spíše pánevní rysy (je součástí Sokolovské pánve) a není tedy příliš členitá. Jižní část položená ve Slavkovském lese disponuje naopak velmi příkrými svahy.

Do řeky Ohře se na území města vlévají levé přítoky Chodovský potok, řeka Rolava a Vitický potok, pravými přítoky řeky jsou řeka Teplá a Vratský potok. Na řece Ohři jsou dva jezy – Tuhnický jez a Jez u Solivárny.

V lázeňském území vyvěrá přibližně 80 výronů termální vody, které jsou ohraničeny ze severu Sokolovskou pánví a z jihu vrcholem Vítkův vrch. Ochrana přirozeného vývěru pramenů je zajištěna zákazem těžby, který byl vydán již v roce 1761 a je druhým nejstarším svého druhu na světě. V horkých pramenech Karlových Varů byl v 19. století popsán první druh termální sinice Mastigocladus laminosus.

Průměrná teplota ve městě dosahuje 7,3 °C, nejteplejším měsícem v roce je červenec, kdy dosahuje průměrná teplota hodnoty 16,9 °C. Nejchladnějším měsícem je s průměrnou teplotou -2,1 °C leden. Průměrný roční úhrn srážek dosahuje 659 mm.

Hospodářství

Oblast oplývá přírodním bohatstvím, což se projevuje v místním průmyslu, který je zaměřen na jeho využívání. Jedná se o již zmiňované minerální prameny (výroba balené minerální vody) či ložiska kaolínů, jehož se využívá pro výrobu zdejšího porcelánu.

Karlovarské vřídlo
Lázeňská ulice

Lázeňství

Místní lázeňství je založeno na využívání minerální vody s léčivými účinky, která vzniká v granitovém krystaliniku v hloubkách okolo 2 000 metrů. Zdejší voda má blahodárný vliv na léčení jaterních a střevních chorob, na žaludek a játra. Chemicky vyjádřeno se jedná o sloučeninu Na + CaSO4, která vyvěrá o teplotě 73 °C ze 60 % ve Vřídle vydatností okolo 2 000 l/m. Mineralogické složení se pohybuje okolo 5,9–6,5 g/l s obsahem CO2 0,375–0,750 g/l.

K věhlasu lázní velmi významně přispěl lékař dr. David Becher (zem. 1792), který se zasloužil hlavně o modernizaci karlovarské balneologie. V 19. století na jeho práci navázali dr. Jean de Carro, dr. Rudolf Mannl a dr. Eduard Hlawaczek. Ve městě se nachází množství lázeňských domů.

Význam a ohrožení pramenů

Prameny jsou v současnosti významným zdrojem příjmů pro město, které si uvědomuje jejich cenu a závislost na nich, a snaží se o jejich ochranu. V minulosti se již stalo, že prameny v oblasti „vyschly", což bylo způsobeno nešetrnou těžbou hnědého uhlí v Sokolovské pánvi, kdy byl proražen kolektor podzemní vody na dolu Marie Majerové. Následně došlo k zatopení dolu a současně dočasnému vyschnutí pramenů ve Varech. Poté bylo nutné důl uzavřít a proraženou oblast vybetonovat. I přes tento zásah se ale nepodařilo zcela obnovit vydatnost pramenů a poklesla i teplota Vřídla.

Druhým problémem trápícím město je přirozená vodní eroze, která se zahlubuje do podložní vřídelní desky. Panují předpoklady, že pokud by tuto nepříliš mocnou desku prorazila, došlo by k úniku minerálních vod přímo do řeky a nikoliv přes prameny. Město se proti tomu brání tím, že nechalo koryto řeky vybetonovat, či vložilo betonové bloky. Další ochranný krok je regulace výstavby kolem pramenů.

Sklářství

Karlovarské sklo Moser

Sklářský průmysl je v Karlových Varech spjat s firmou Moser, která vyrábí nápojové a dekorativní skleněné produkty. Firma získala jméno podle svého zakladatele Ludwiga Mosera, jenž v roce 1857 založil ve městě ryteckou dílnu a prodejní galerii. Firmě se od počátku dařilo (stala se například dvorním dodavatelem císaře Františka Josefa I.), a tak již koncem 19. století mohla ve Dvorech otevřít vlastní sklářskou huť. Po 2. světové válce fungovala sklárna jako národní podnik pod jménem Karlovarské sklo, společnost byla v roce 1991 transformována na akciovou společnost. V roce 2008 bylo ve sklárně otevřeno sklářské muzeum.[25] Sklárna Moser je také výrobcem Křišťálového globu, tedy hlavní ceny Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.[26]

Porcelán

Karlovarský kraj a Karlovy Vary jsou proslulé výrobou porcelánu. V Karlových Varech a bezprostředním okolí působilo více než 10 porcelánek, z nichž některé vyrábí porcelán i v současnosti. Počátky výroby porcelánu nebyly jednoduché. V dobách Rakousko-Uherska bylo nutné získat k výrobě porcelánu povolení, což prakticky nebylo možné z důvodu obav monarchie z přílišné konkurence vůči císařské manufaktuře ve Vídni.[27] Níže jsou uvedeny porcelánky působící v minulosti a současnosti uvnitř anebo v blízkosti katastrálního území Karlových Varů:

  • Dvory (G. Benedikt), porcelánku založili bratři Benediktové (německy gebrüder Benedikt) v roce 1882. Dnes se orientuje porcelánka primárně na hotelový porcelán, ten se ale v porcelánce začal vyrábět až v roce 1958. V roce 1992 byla porcelánka privatizována jako Hotelový porcelán Karlovy Vary, kterou koupil koncern Keramik Holding AG Laufen. Ve Dvorech se tak začal vyrábět porcelán světových značek Langenthal a Lilien. V roce 2002 firmu koupila česká společnost Polyflex, která navázala na historii názvem G. Benedikt.[28]
  • Stará Role (Moritz Zdekauer 1810), jméno získala porcelánka od jednoho ze svých majitelů v 19. století (nikoliv zakladatele). Číslo 1810 odkazuje na rok založení. Porcelánka vyráběla užitkový porcelán pro domácnosti a hotely, částečně také porcelán dekorační.  Během ekonomické krize musela porcelánka v roce 2013 činnost ukončit, na její činnost ale bezprostředně navázala firma Bohemia porcelán Moritz Zdekauer 1810.[29][30] Tato firma skončila mimo jiné kvůli přílišné orientaci na ruský trh ke konci roku 2018 v insolvenci.[31]
  • Doubí, dnes již nefungující porcelánka, která byla založena v roce 1849, v roce 1922 se stala součástí koncernu EPIAG.[32]
  • Porcelánka Karla Knolla v Rybářích, dnes již nefungující porcelánka ukončila činnost již v 50. letech 20. století. V budově porcelánky dnes sídlí několik menších firem. K porcelánce patří také dodnes dochovaná vzorkovna.
  • Porcelánka bratří Schwalbů, založena původně jako Heckmann & Co. v roce 1878 taktéž v Rybářích. V roce 1882 změnila název podle nových majitelů, bratrů Schwalbů, nicméně již v roce 1883 vyhořela, poté přesídlila firma do Merklína.[33]
  • Porcelánka Thun. V okrese Karlovy Vary vyrábí tento nejstarší a největší český výrobce porcelánu.
  • Porcelánka Rudolf Kämpf Loučky od roku 1907. Rudolf Kämpf je jedinou továrnou v České republice, kde se porcelán vyrábí ručně. Výrobky z dílny Rudolf Kämpf byli také věnovány významným lidem jako prezidentům, králům či papežovi.

Důležitým předpokladem pro úspěch porcelánek v Karlových Varech byla v okolí nacházející se ložiska kaolinu. Koncem 19. století byla založena společnost Zettlitzer Kaolinwerke, která působí v kraji pod jménem Sedlecký kaolin dodnes. Kaolin ze Sedlece (místní část Karlových Varů) byl v roce 1924 vyhlášen mezinárodním standardem pro kaolin.[34]

Potravinářský a nápojový průmysl

Karlovarská oplatka na pozadí s Tržní kolonádou
  • Jan Becher – Karlovarská Becherovka je společnost vyrábějící bylinný likér Becherovka, jehož kořeny sahají do roku 1794, kdy si obchodník s kořením Josef Vitus Becher pronajal v Karlových Varech vinopalnu, aby experimentoval s výrobou likérů. Své záměry probíral Josef Becher s anglickým doktorem Christianem Frobrigem, který mu ke konci návštěvy Karlových Varů daroval recept na nový likér. V roce 1807 začal Josef Becher prodávat likér s názvem English Bitter sloužící k léčbě žaludku. Za reálného zakladatele firmy je ovšem považován syn Josefa Bechera – Jan Becher, který pro produkci Becherovky nechal postavit továrnu. Od rodu Becherů byla firma odloučena až po druhé světové válce během procesu znárodnění. Po roce 1989 byla společnost zprivatizována a jejím vlastníkem se stal francouzský koncern Pernod Ricard.[35]
  • Karlovarské minerální vody jsou největším producentem minerálních a pramenitých vod ve střední Evropě, vyrábějící především minerální vody Mattoni, Magnesia, Poděbradka, Dobrá voda, Hanácká kyselka a pramenitou vodu Aquila. Historie společnosti sahá do druhé poloviny 19. století, kdy byla založena Heinrichem Mattonim. Dnešní podoba společnosti je formována italskými majiteli, kteří získali společnost během privatizace v 90. letech 20. století.[36] V roce 2018 byla oznámena akvizice společností PepsiCo v České republice, na Slovensku a v Maďarsku. Akvizice navýší podle předpokladů obrat společnosti o 50 %.[37]
  • Karlovarské oplatky jsou jednou z typických specialit Karlových Varů. První zmínka o oplatkách pochází z roku 1788. Původní oplatky byly menší a charakteristické domácí výrobou. Firma Karl Bayer na výrobu lázeňských oplatek byla v Karlových Varech založena až v roce 1867. Rod Bayerových byl s oplatkárnou svázán až do 2. světové války, kdy byl její majitel, Herbert Bayer nucen narukovat. Pekárnu také poškodil v roce 1945 nálet. Znárodněním pekárny vznikl v roce 1949 podnik Karlovarské oplatkárny, později se stala oplatkárna součástí podniku Kolonáda. Po roce 1989 musela společnost Karlovarské oplatky o existenci názvu Originální Karlovarské oplatky bojovat u Evropského soudu ve Štrasburku. K úspěšnému obhájení chráněného zeměpisného označení dopomohl mj. argument, že se Karlovarské oplatky odlišují od ostatních obsahem vřídelní vody.[38]

Kultura

Vřídelní ulice, nahoře sady Jeanna de Carro

Karlovy Vary jsou významným dějištěm kulturních aktivit. Nejznámější a nejvýznamnější kulturní akcí města je Mezinárodní filmový festival, který je každým rokem navštěvován významnými filmovými osobnostmi celého světa a během kterého je nejlepší film oceněn Křišťálovým glóbem. V Karlových Varech se koná řada dalších festivalů zaměřených kromě filmu také například na hudbu nebo folklor. Ve městě působí také nejstarší symfonický orchestr v Čechách, který je zároveň jedním z nejstarších symfonických orchestrů světa.[39] Nachází se zde Městské divadlo a množství kinosálů využívaných během Mezinárodního filmového festivalu.

Hudba

V Karlových Varech se koná řada pravidelných hudebních kulturních akcí. Dne 20. července 1894 byla v Karlových Varech v Poštovním dvoře poprvé na evropském kontinentu provedena Dvořákovasymfonie z Nového světa“. Tomuto významnému hudebnímu skladateli město věnuje několik kulturních akcí. Jednou z nejvýznamnějších akcí je Dvořákův karlovarský podzim.[40] Akce se koná během měsíce září, kdy je na počest Antonína Dvořáka každý víkend odehrán Karlovarským symfonickým orchestrem jeden symfonický koncert. Festival se koná již od roku 1959 a koncerty probíhají v koncertním sále Lázní III a v Městském divadle.[41] Dvořákovo jméno nese také Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, která se taktéž koná během měsíce září. Soutěž byla původně určena pro studenty uměleckých škol a postupem času se rozvinula v mezinárodní soutěž, které se každoročně účastní 80–110 pěvců z celého světa.[42]

Divadla

Historie divadla v Karlových Varech sahá do počátku 18. století. V této době se začala nejdříve hrát pouliční představení a v roce 1717 získalo město první zázemí pro divadelní představení v tzv. Comoedi Haus, která sídlila v prostorách dnešního Grandhotelu Pupp. Tato budova se nicméně v roce 1787 během představení zřítila. Ještě v témže roce byl položen základní kámen zděného Becherova divadla, které bylo během následujícího roku dokončeno a slavnostně otevřeno Mozartovo operou Figarova svatba. Divadlo ale postupem času přestalo svému účelu vyhovovat. Na půdě původního divadla bylo proto během let 1884–1886 postaveno nové, současné divadlo. Stavbu navrhl vídeňský ateliér Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera.[43]

Kromě Městského divadla působí v Karlových Varech také Divadlo Husovka, které svou činnost soustředí především na nekomerční tvorbu,[44] a Karlovarské Hudební Divadlo – Divadlo Dětí.[45]

Kina

  • Kino Čas je kino v majetku města Karlovy Vary nacházející se na třídě T. G. Masaryka. Je hlavním kinem Mezinárodního filmového festivalu.[46]
  • Kino Drahomíra (Panasonic) se nachází v městské části Drahovice. Kromě kina a kavárny se v prostorách nachází také galerie (web).
  • Letní kino je využíváno především během Mezinárodního filmového festivalu. Pro mimofestivalové promítání se již kino z důvodu nízké návštěvnosti nepoužívá. Letní kino je nicméně častým místem pro pořádání koncertů.[47]

Film

Karlovy Vary nejsou městem filmu jen během Mezinárodního filmového festivalu. Ve městě se dosud natáčelo přes 120 filmů různých žánrů.[48] Některé z nich jsou uvedeny níže:

Festivaly

  • Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
  • Mezinárodní filmový festival turistických filmů Tourfilm (web)
  • Festival uměleckého skla Karlovy Vary – Glassfest (web)
  • Jazzfest Karlovy Vary (web)
  • Karlovarský folklorní festival (web)
  • Food Festival Karlovy Vary (web)
  • Karlovarský Knedlík Fest (web)
  • VARY ZÁŘÍ: Festival světla (web)

Muzea a galerie

Školství

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam školských zařízení v Karlových Varech.

Ve městě sídlí vysoký počet školských zařízení regionálního významu. Nachází se zde všechny stupně vzdělání - mateřské, základní, střední, vyšší odbodné i vysokoškolské. Největší význam mají pro město střední školy s odborným zaměřením a střední odborná učiliště.[49] Karlovy Vary jsou jediným krajským městem v České republice, které nedisponuje veřejnou vysokou školou.[50] Město dlouhodobě usiluje alespoň o zřízení její pobočky. V akademickém roce 2019/2020 mělo být otevřeno prezenční studium bakalářského studijního oboru fyzioterapie pobočky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Ačkoliv potenciálních zájemců o studium bylo dostatečné množství, u přijímací zkoušek uspěli pouze dva uchazeči. Fakulta se po přijímacím řízení vyjádřila, že již s plánem zahájením výuky v následujícím roce nepočítá.[51]

Ve městě působí Vysoká škola finanční a správní, která zde má od roku 2016 studijní středisko. Nahradila tak soukromou Vysokou školu Karlovy Vary, která neměla dostatek finančních prostředků na investice do modernizace budovy školy. Se vstupem Vysoké školy finanční a správní do města se studentům otevřela možnost studia navazujících magisterských studijních oborů.[52] Ve městě má distanční středisko také Fakulta životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze, která zde otevírá bakalářský studijní obor Územní technická a správní služba.[53]

Ve městě dále působí 7 mateřských škol, 15 základních škol (z toho jedna speciální), 11 středních škol (z toho 2 gymnázia) a 3 vyšší odborné školy. Ve městě jsou také 2 základní umělecké školy a dům dětí a mládeže.[54] Původně 17 veřejných mateřských škol bylo v roce 2005 administrativně sloučeno do dvou příspěvkových organizací.[55] Reálný počet mateřských školek je tedy 19 (včetně v roce 2018 založené lesní školky Duběnka).[56]

Od roku 2014 působí v Karlových Varech také mezinárodní internátní škola Carlsbad International School, která je svým charakterem první takováto škola na východ od Švýcarska. Ve škole se připravují na studium světových prestižních univerzit studenti z celého světa ve věku od 13 do 18 let. Škola se nachází v budově Toscany, která původně sloužila k taneční zábavě.[57]

Sport

Doprava

Silnice

Město disponuje kvalitním napojením na hlavní tahy Karlovarského kraje, mezi které patří především dálnice D6 (vedena na trase Cheb – Sokolov – Karlovy Vary). Karlovy Vary na druhou stranu postrádají dostatečné spojení s hlavním městem České republiky a výraznými aglomeracemi okolních krajů (především spojení na Plzeň a Chomutov). Spojení s okolními kraji je kapacitně nedostačující (absence obchvatů, nedostatečná šířka vozovky a nepřehledné zatáčky).[59]

Městem prochází důležité silniční tahy:

  • D6 (I/6) – trasa Cheb – Karlovy Vary – Praha: V současnosti končí dálnice ze směru od Chebu před vjezdem do Karlových Varů a dále je vedena průtahem města jako silnice první třídy I/6.[60] V budoucnu je plánováno vedení dálnice severním obchvatem města.[61]
  • I/13 – trasa Karlovy Vary – OstrovChomutov: Trasa vede z Karlových Varů po čtyřproudé silnici, která je převedena do dvouproudé silnice za obchvatem města Ostrov, který byl budován v letech 2002–2005.[62] V současnosti je diskutována otázka zvýšení rychlostního limitu na úseku z Karlových Varů do Ostrova. Pro zavedení by ale bylo nutné mj. dostavět delší připojovací a odbočovací pruhy.[63]
  • I/20 – trasa Karlovy Vary – České Budějovice

Železnice

Město leží na elektrifikované železniční trati 1. kategorie vedoucí z Chebu do Ústí nad Labem (přes Chomutov – trať 140). Z města Karlovy Vary vedou také neelektrifikované regionální tratě 3. kategorie do Potůčků (a dále do Německa), Merklína a Mariánských Lázní. Karlovy Vary nemají vybudované konkurenceschopné železniční spojení s Prahou. Cestám do Prahy tak jednoznačně dominuje automobilová či autobusová doprava.[49]

Významné železniční stanice

Železniční zastávky

Letiště Karlovy Vary
  • Karlovy Vary-Aréna
  • Karlovy Vary-Březová
  • Karlovy Vary-Dvory
  • Cihelny
  • Doubí u Karlových Varů
  • Stará Role

Letiště

Podrobnější informace naleznete v článku Letiště Karlovy Vary.

Letiště Karlovy Vary je mezinárodním veřejným civilním letištěm, nachází se 4,5 km jihovýchodně od centra města v místní části Olšová Vrata. V roce 2013 odbavilo 104 000 cestujících, v roce 2016 to bylo 25 235. Dlouhodobě zde funguje pravidelná linka Českých aerolinií na letiště Moskva–Šeremeťjevo, dále sem létají různé letní chartery a další business jety či letouny všeobecného letectví.

Městská hromadná doprava

Vůz lanové dráhy na Dianu u mezistanice Jelení skok

Městská hromadná doprava je v Karlových Varech zajišťována výhradně autobusy. Zvláštností jsou zde dvě lanovky (lanová dráha Diana a lanová dráha Imperial), z nichž na té druhé platí jízdenky běžné MHD. Lanová dráha Imperial je nejstarší v Evropě a lanová dráha Diana byla v době vlády Františka Josefa I. nejdelší v Rakousko-Uhersku.[64]

V minulosti se také několikrát uvažovalo o zavedení trolejbusové dopravy v Karlových Varech.

Roku 1914 vydala rakouská vláda koncesi na stavbu a provozování tří úzkorozchodných tramvajových tratí;[65] v důsledku první světové války ale nebyly tyto plány uskutečněny.[66]

Dopravní podnik Karlovy Vary provozuje od dubna do října po městě linku vyhlídkového turistického silničního vláčku na lince označené A. Interval je kolem 2 hodin, od května do září jezdí linka denně, v dubnu a říjnu jen o víkendových dnech včetně pátku. Cestující s předplatným na MHD mají poloviční slevu.[67][68]

Ve městě je provozována turistická doprava kočáry. Město však má problémy s vytyčením dostatečného množství vhodných stanovišť, kde koně s kočáry vyčkávají na zákazníky. V roce 2013 se město rozhodlo, že nebude omezovat počet kočárů v ulicích, ale schválilo regulaci podmínek pro provozování této služby. S jednotlivými provozovateli chce uzavřít tzv. „Smlouvu o užívání kočárové dopravy“. Podle smluvních podmínek mohou koně pracovat pouze 6 hodin plus celkem 2 hodiny na výjezd ze stájí do města a návrat zpět. Město rovněž zavedlo poplatek, a to 20 tisíc Kč (ročně?) za spřežení. Na Divadelním náměstí byl pro potřeby napájení koní a úklidu zřízen hydrant. V létě 2013 podle Karlovarského deníku jezdilo přibližně 18 povozů.[69]

Cyklistická doprava

Karlovými Vary prochází evropská cyklotrasa Eurovelo 4 (EV4), páteřní cyklostezka Ohře, začíná zde také cyklotrasa číslo 39 propojující cyklostezku Ohři s údolím Berounky. V městě začínají také místní cyklotrasy Karlovarského kraje 2009 vedoucí do Potůčků, trasa 2017 vedoucí přes Horní Slavkov do Sokolova, 2026 do Chodova u Bečova a 2227 do Chodova.[70] Vedení města Karlovy Vary zvažuje zavedení systému sdílení kol. Zkušební projekt by měl zahájen na jaře roku 2020.[71]

Životní prostředí

Řeka Teplá V Karlových Varech

Karlovy Vary jsou nejzelenějším městem České republiky.[72] Do území města zasahují některá chráněná území, z nichž nejvýznamnějším je CHKO Slavkovský les. Na území města nebo v jeho blízkosti nalezneme také chráněná území Natura 2000, konkrétně ptačí oblast Doupovské hory, evropsky významnou lokalitu Olšová Vrata a evropsky významnou lokalitu Kaňon Ohře.[49]

Kvalita ovzduší ve městě se od 90. let výrazně zlepšila po odsíření velkých znečišťovatelů sídlících v okresech Sokolov a Chomutov. Ke zlepšení životního prostředí přispěla také plynofikace malých zdrojů znečištění v okrajových částech města. Negativní vliv na ovzduší má na druhou stranu nárůst dopravy ve středu města a jeho okolí. V tomto ohledu by mohl zdravějšímu životnímu prostředí prospět obchvat Karlových Varů, další výsadba zeleně nebo další protihlukové stěny.[49]

Kvalita vod

Znečištění jednotlivých toků řek protékajících Karlovými Vary se liší. Nejčistším tokem je řeka Teplá, vykazující stupeň znečištění „mírně znečištěná“ až „neznečištěná“. Řeka Ohře během měření na území Karlových Varů vykazuje v některých ohledech stupeň „voda znečištěná“, v jiných „mírně znečištěná“ až „neznečištěná“. Stejně je tomu v případě řeky Rolavy. Kvalitou nejhorší tok je se stupněm znečištění „velmi silně znečištěná voda“ Chodovský potok.[49] Čištění odpadních vod pro město zajišťuje ČOV Drahovice (výstavba 1967 a následná modernizace),[73] která je spolu s okrajovými částmi města nenapojenými na kanalizační síť největším znečišťovatelem povrchových vod.[49]

U podzemních vod je hlídán obsah minerálních pramenů. Pro vyšší ochranu pramenů má město zřízené ochranné pásmo.[49]

Členění města

Katastrální území Karlových Var
Letecký pohled na Karlovy Vary

Karlovy Vary se v současnosti skládají z 15 místních částí a 15 katastrálních území. Následující tabulka zobrazuje přehled jednotlivých městských částí s počtem obyvatel:

Městská část Počet obyvatel (2013)[49]
Bohatice 2 235
Cihelny 17
Čankov 130
Doubí 2 026
Drahovice 6 927
Dvory 1 938
Hůrky 186
Karlovy Vary 13 031
Olšová Vrata 464
Počerny 298
Rosnice 164
Rybáře 9 831
Sedlec 508
Stará Role 7 789
Tašovice 850

Dříve byly součástí města i dnes samostatné obce Andělská Hora, Březová, Dalovice, Hory, Jenišov, Mírová a Otovice.[74]

Správní území

Související informace naleznete také v článcích Okres Karlovy Vary a Správní obvod obce s rozšířenou působností Karlovy Vary.

Karlovy Vary jsou krajským městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Karlovy Vary se skládá ze 56 obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností z 41 obcí.[75] Ve městě sídlí tyto instituce regionálního významu:

Osobnosti

Rodáci

Významní hosté

Ostatní

Partnerská města

Tabulka s partnerskými městy – stav v roce 2011

Partnerskými městy jsou:[85]

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Vývoj návštěvnosti lázní v letech 2000–2011. www.e-lazne.eu [online]. [cit. 2013-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23.
  5. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie. 1. vyd. Praha: S & D, 2010. 256 s. ISBN 978-80-242-2843-3. S. 24, 79–87.
  6. Legenda o založení Karlových Varů [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-11.
  7. Karlovy Vary [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online.
  8. SOUKUP, Ondřej. Karlovy Vary v ruském područí. Polovinu lázeňského města vlastní občané bývalého SSSR. Aktuálně.cz [online]. 2017-01-30 [cit. 2017-01-30]. Dostupné online. (česky)
  9. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 257.
  10. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 393.
  11. Lidí v Karlových Varech ubývá, radnici bude stačit méně zastupitelů
  12. Rozhlas.cz, Počet obyvatel Karlovarského kraje
  13. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 – 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2016-06-19]. S. 350, 351, záznam 21. Dostupné online.
  14. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 – 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2016-06-19]. S. 350, 351, záznam 21-8. Dostupné online.
  15. Karlovy Vary - Vřídelní lázně (Lázně II) [online]. [cit. 2017-10-17]. Dostupné online.
  16. FIKAR, Jaroslav. Karlovarská předměstí. 1. vyd. Karlovy Vary: [s.n.], 2014. 198 s. S. 110–113.
  17. NOVOTNÝ, Lukáš. Karlovy Vary. První vydání. vyd. Praha: Paseka, 2007. 76 s. ISBN 978-80-7185-798-3. S. 25, 42–43.
  18. Sloup Otty I. [online]. [cit. 2018-01-24]. Dostupné online.
  19. VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary - spolkový dům Beseda [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
  20. Hotel Imperial (1912) [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
  21. Hotel Palacký [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
  22. Karlovy Vary - Národní dům [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
  23. VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary - Parkhotel Richmond [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
  24. Konec. Bazén u Thermalu neotevře už ani v létě
  25. Výroční zpráva MOSER 2015 [online]. [cit. 2018-01-22]. Dostupné online.
  26. Křišťálový glóbus pro Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary [online]. [cit. 2018-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-23.
  27. Krajem porcelánu [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-15.
  28. Historie [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné online.
  29. O firmě [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-27.
  30. Historie [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-15.
  31. KOZOHORSKÝ, Petr. Obří dluhy znamenají konec porcelánky, vaz jí zlomil vývoz jen do Ruska. iDNES.cz. 2018-11-05. Dostupné online.
  32. Porcelánka v Doubí [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-15.
  33. Historie porcelánek v Rybářích [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-15.
  34. Historie [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-20.
  35. Historie Becherovky [online]. [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
  36. Profil společnosti [online]. [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
  37. Karlovarské minerální vody se stávají výhradním nápojovým franšízantem i distributorem snacků PepsiCo v ČR, SR a Maďarsku a zakoupí stávající podniky PepsiCo v těchto zemích [online]. 2018-01-22 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
  38. Karlovarské oplatky - historie [online]. [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
  39. Karlovarský symfonický orchestr [online]. [cit. 2017-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-09.
  40. [email protected], 2M STUDIO s.r.o. [www.2mstudio.cz]; e-mail:. Hudba a umění v Karlových Varech | Karlovy Vary – průvodce, hotely, lázně, wellness, webkamera .... www.karlovy-vary.cz [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online. (česky)
  41. [email protected], 2M STUDIO s.r.o. [www.2mstudio.cz]; e-mail:. Dvořákův karlovarský podzim | Karlovy Vary – průvodce, hotely, lázně, wellness, webkamera .... www.karlovy-vary.cz [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online. (česky)
  42. Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka: 52. ročník [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.
  43. Historie divadla [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-10.
  44. Divadlo Husovka [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.
  45. Divadlo Dětí Úvod. divadlo-deti.webnode.cz [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. (česky)
  46. KALINOVÁ, Ivana. Kino Čas si město hýčká. Karlovarský deník. 25.6.2017. Dostupné online.
  47. TOMAN, Petr. Letní kina jsou v kraji na vzestupu. Kromě Karlových Varů. iDNES. 16.7.2017. Dostupné online.
  48. Karlovy Vary ve filmu [online]. [cit. 2017-11-06]. Dostupné online.
  49. S.R.O. (FDB.CZ), 2003–2019, Filmová databáze. Michael Balcar. FDb.cz [online]. [cit. 2020-02-02]. Dostupné online. (česky)
  50. Přehled vysokých škol v ČR [online]. [cit. 2019-08-15]. Dostupné online.
  51. PLECHATÁ, Jana. Fyzioterapeuti nebudou, zájemci o studium ve Varech nezvládli přijímačky. iDNES.cz. 2018-07-12. Dostupné online.
  52. KALINOVÁ, Ivana. Končící vysokou školu nahradí v Karlových Varech jiná. deník.cz. 2016-02-25. Dostupné online.
  53. Distanční střediska [online]. [cit. 2019-08-15]. Dostupné online.
  54. Školský portál Karlovarského kraje: Školská zařízení [online]. [cit. 2019-08-15]. Dostupné online.
  55. Mateřská škola: O nás [online]. [cit. 2019-08-15]. Dostupné online.
  56. MŠ Duběnka: O nás [online]. [cit. 2019-08-15]. Dostupné online.
  57. Kronika města Karlovy Vary. Karlovy Vary: [s.n.], 2014. Dostupné online.
  58. Basketbalová změna. Do ligy žen vstoupí Nymburk a Karlovy Vary společně. iDNES.cz [online]. 2018-08-30 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online.
  59. Strategický plán udržitelného rozvoje Statutárního města Karlovy Vary: Analytická část [online]. [cit. 2017-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-23.
  60. Dálnice D6 [online]. Praha: ŘSD, 2016 [cit. 2017-10-16]. Dostupné online.
  61. PLECHATÁ, Jana. Vary hledají nejlepší trasu pro obchvat, který má vyřešit nápor aut. iDNES.cz. 9.6.2016. Dostupné online.
  62. TRNKA, Zdeněk. Silniční obchvat Ostrova začal sloužit o čtyři měsíce dříve. Český rozhlas. 12.7.2005. Dostupné online.
  63. PLECHATÁ, Jana. „Zrychlení“ silnice z Varů do Ostrova komplikuje nebezpečná křižovatka. iDNES.cz. 26.6.2014. Dostupné online.
  64. Karlovy Vary – Unikátní lázně, do kterých se sjíždí celý svět. Stream.cz [online]. 2018-06-29. Dostupné online.
  65. Říšský zákoník č. 253/1914
  66. Historie hromadné dopravy v Karlových Varech (www.dpkv.cz). www.dpkv.cz [online]. [cit. 2013-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-01.
  67. Vyhlídková jízda autovláčkem centrem Karlových Varů Archivováno 7. 3. 2014 na Wayback Machine, město Karlovy Vary
  68. Vyhlídkový autovláček Archivováno 7. 3. 2014 na Wayback Machine, Dopravní podnik Karlovy Vary a. s.
  69. Ivana Kalinová: Město zatrhlo koním přesčasy, Karlovarský deník, 13. 6. 2013
  70. Karlovarsko: Značené cyklotrasy KČT [online]. [cit. 2019-07-24]. Dostupné online.
  71. PLECHATÁ, Jana. Sdílení kol se odsouvá, šance na rychlou přepravu po Varech ale stále je. iDNES.cz. 2019-07-07. Dostupné online.
  72. KOZOHORSKÝ, Petr. Karlovy Vary se ještě více zazelenají, stromy pomůžou i proti vedru. iDNES.cz. 22.8.2017. Dostupné online.
  73. Vodárny a kanalizace Karlovy Vary a.s. — ČOV Drahovice. www.vodakva.cz [online]. [cit. 2012-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-22.
  74. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online.
  75. Seznam obcí Karlovarského kraje [online]. [cit. 2019-08-18]. Dostupné online.
  76. Biografie. www.europeanpaintings.com [online]. [cit. 23-07-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23-07-2015.
  77. Jiří Horčička (1927 – 2007)
  78. Zemřel Jiří Horčička, režisér legendární rozhlasové dramatizace Války s mloky
  79. Kamenosochařství a štukatérství [online]. [cit. 2015-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 08-12-2015.
  80. V jmenném rejstříku poslanců (http://www.psp.cz/eknih/1990fs/rejstrik/jmenny/slk.html) ovšem uváděn jako české národnosti
  81. Ředitel Muzea Karlova mostu Zdeněk Bergman. www.rozhlas.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-15. (česky)
  82. POUZA, Ludvík. Milan Sulej rád zpívá italské árie [online]. Klatovský deník, 2012-03-14 [cit. 2016-01-01]. Dostupné online.
  83. Otázka pro Ronalda Němce, předsedu sdružení Vary pro lidi. Karlovarský deník. 2010-01-13. Dostupné online [cit. 2017-09-21].
  84. NOVOTNÝ, Lukáš. Karlovy Vary. 1. vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, 2007. 76 s. ISBN 978-80-7185-798-3. S. 26–27.
  85. Zahraniční vztahy [online]. [cit. 2021-05-20]. Dostupné online.

Literatura

  • BURACHOVIČ Stanislav. Karlovy Vary a jejich vlastivědné písemnictví, Státní okresní archiv Karlovy Vary 2000, ISBN 80-238-5363-5.
  • BURACHOVIČ, Stanislav, WIESER, Stanislav. Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-048-9
  • ZEMAN, Stanislav: Průvodce architekturou Karlových Varů. Ostrava 2012
  • ZEMAN, Stanislav: Průvodce po významných lázeňských místech v Karlovarském kraji. Karlovy Vary 2015

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.