Železniční trať Jaroměř–Trutnov

Železniční trať Jaroměř–Trutnov (v jízdním řádu označena číslem 032) se nachází na území Královéhradeckého kraje a vede z Jaroměře do Trutnova. Provozovatelem pravidelné osobní dopravy na této trati jsou nyní České dráhy (2021). Mezi stanicemi Trutnov hl. n. a Trutnov-Poříčí jezdí mezistátní osobní vlaky na trase Trutnov hl. n. – Trutnov-Poříčí – Královec – Lubawka – Sędzisław společnosti GW Train Regio ve spolupráci s Dolnoslezskými drahami.[1] Trať není elektrifikovaná (2021).

Jaroměř – Trutnov hl. n.

Nádražní budova v České Skalici před rekonstrukcí
StátČesko Česko
Číslo032
Technické informace
Délka52 km
Rozchod koleje1435 mm (normální)
Napájecí soustavaneelektrizovaná trať
Maximální sklon15 ‰
Počet kolejí1
Maximální rychlost100/80 km/h
Externí odkazy
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
−0,487 Jaroměř 260 m
 trať do Staré Paky
 Labe
 4,606 Rychnovek
 9,300 Velká Jesenice
 most nad silnicí I/33
 12,179 Česká Skalice
 trať do Václavic
 18,370 Starkoč
 21,327 Řešetova Lhota
 24,965 Olešnice
 Silnice I/14
 28,159 Červený Kostelec
 30,714 Rtyně v Podkrkonoší zastávka
 33,077 Rtyně v Podkrkonoší
 vlečka k bývalému dolu Ida
 35,448 Malé Svatoňovice
 38,065 Velké Svatoňovice
 39,660 Suchovršice
 Bohuslavický tunel (187,5 m)
 43,153 Bohuslavice
dva viadukty nad sebou přes
 Petříkovický potok a silnici
47,047
128,972
 Trutnov-Poříčí
 trať do Královce a Žacléře
 Trutnov zastávka
 Ličná
 trať do Teplic nad Metují
 vlečka do Elektrárny Poříčí
 127,944 Trutnov střed
 125,699 Silnice I/16
 124,765 Trutnov hlavní nádraží 415 m
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie
Areál bývalého depa v Jaroměři slouží od roku 1995 jako železniční muzeum.[2]
Současný most v místě dřívější problematické dřevěné konstrukce.
Rychlík 850 Sněžka mezi Velkými a Malými Svatoňovicemi.

Listem povolení Františka Josefa Prvního ze dne 15. června 1856 byla vydána koncese pro podnikatele Liebiga, Kleina a bratry Lannovy na výstavbu a provoz železnice z Pardubic do Liberce a rovněž odbočnou trať z Josefova do Malých Svatoňovic. Trať stavěla společnost Jihoseveroněmecká spojovací dráha a zprovoznila ji v roce 1859.

Další stavba byla zákonem umožněna jako vedlejší stavba Josefovsko-Svatoňovické železniční trati až na zemské hranice u Karlova Háje listem povolení ze dne 15. června 1856 daným Jihoseveroněmecké spojovací dráze. Společnost se zavázala, že povolenou železnici ze Svatoňovic do Králova Háje začne během šesti měsíců počítaných ode dne povolení stavět a že celou trať během dalších tří let postaví a zahájí na ní veřejnou pravidelnou dopravu. Trať stavěla společnost Jihoseveroněmecká spojovací dráha a zprovoznila ji v roce 1868.

Dne 1. května 1859 byl slavnostně otevřen poslední úsek Jihoseveroněmecké spojovací dráhy (Süd-Norddeutsche Verbindungsbahn; SNDVB) Turnov–Liberec a zároveň byla slavnostně otevřena odbočka Jiho-severoněmecké spojovací dráhy Josefov–Svatoňovice. Dne 1. srpna 1868 byla zprovozněna železniční trať Svatoňovice–Poříčí–Královec. V roce 1870 byl zprovozněn poslední úsek Poříčí–Trutnov.[3]

Stavba prvního úseku z Jaroměře do Malých Svatoňovic byla podmíněna těžbou uhlí v regionu Jestřebích hor (Svatoňovický uhelný revír). Trať měla původně vést údolím Úpy přes Ratibořice do Trutnova, ale vlastník dolů ve zmíněném uhelném revíru kníže Jiří Vilém Schaumburg-Lippe se zavázal k roční přepravě 1 600 000 centéřů uhlí a dosáhl tím změny trasy, která nebyla stavebně jednoduchá. Nakonec byl v té době realizován právě jen úsek do Svatoňovic. Stavbu provedly firmy Vojtěcha Lanny a bratří Kleinů, pracovalo na ní 3000 dělníků a stála 1 792 000 zlatých.[4]

V roce 1865 získala SNDVB koncesi pro pokračování tratě z Malých Svatoňovic dále k pruským hranicím do Královce. Stavbu trati však pozdržela krátká a krvavá prusko-rakouská válka v roce 1866. Přeshraniční styk umožnila poválečná smlouva mezi Rakouskem a Pruskem a doprava zde začala být provozována v roce 1869. O rok později byla zprovozněna spojka mezi dnešními stanicemi Trutnov-Poříčí a Trutnov hlavní nádraží.[5]

Během 2. světové války procházela za zastávkou Suchovršice přes trať státní hranice mezi Protektorátem a Německou říší, část trati se tedy nacházela na cizím území.[6][7] V poválečném období se pak depo v Jaroměři stalo jedním z posledních útočišť parních lokomotiv v Čechách, kdy poslední jízdy parních strojů řady 556.0 proběhly až v roce 1981.[8]

K propadu dříve silné nákladní dopravy došlo mimo jiné v souvislosti s koncem těžby uhlí ve Svatoňovickém, Radvanickém i Žacléřském revíru i ukončením provozu na hraničním přechodu Královec – Lubawka.

V současnosti (2021) jsou na trati na osobních a spěšných vlacích nasazovány motorové vozy řad 843, 854 a 810, na rychlících (linka R10) pak soupravy vozů Bpee237, ABpee347, BDs449 a Bmz234 v čele s lokomotivami řady 754.[zdroj?]

Budoucnost

V souvislosti s budoucností tratě Jaroměř–Trutnov se objevují plány na vytvoření lepšího spojení Hradce Králové a Náchoda pomocí nově vystavěné spojky, jež by odbočovala ze stanice Česká Skalice jako náhrady za nevýhodně směrovanou trať Starkoč–Václavice.[9]

Revitalizace trati Hradec Králové – Jaroměř – Trutnov

Na jaře roku 2015 začala revitalizace trati Hradec Králové – Jaroměř – Trutnov.[10] Především se jednalo o rekonstrukce částí tratě (mosty, přejezdové zabezpečovací zařízení, traťové zabezpečovací zařízení, kolejové křížení, kolejové oblouky apod.), kde musely vlakové soupravy při průjezdu výrazně snížit rychlost. S elektrifikací úseku Jaroměř–Trutnov tento projekt nepočítal.[10]

Zajímavosti

Na úseku trati mezi Jaroměří a Rychnovkem se nacházel dřevěný železniční most přes Labe, který byl ve své době nejdelším v Rakouské monarchii. Vyžadoval pro svou údržbu neustálou přítomnost tesařů. Nakonec byl roku 1890 nahrazen železnou konstrukcí.[4]

Co vypovídají staré jízdní řády

V roce 1900 byly podle tehdejšího jízdního řádu v provozu tyto stanice:

Josefov-Jaroměř, Rychnovek, Jesenice, Česká Skalice, Starkoč, Kostelec Červený, Svatoňovice-Úpice, Poříčí, Trutnov

Dopravní zatížení tratě v pracovní dny
rok provozovaná trať počet vlaků
190062 Německý Brod – Pardubice – Libava4 Os Jaroměř – Poříčí
1921157 Německý Brod – Libava6 Os Jaroměř – Poříčí
1928/1929148 Josefov-Jaroměř – Trutnov7 Os
1937/1938128 Josefov-Jaroměř – Trutnov11 Os Jaroměř – Starkoč,
8 Os Starkoč – Trutnov
1944/1945503b Josefov-Jaroměř – Poříčí1 R + 7 Os Jaroměř – Starkoč,
7 Os Starkoč – Svatoňovice-Úpice,
5 Os Svatoňovice-Úpice – Poříčí
1945/19463b Josefov-Jaroměř – Starkoč – Trutnov1 R + 7 Os
1959/19603b Jaroměř – Starkoč – Trutnov3 R + 13 Os
1988/1989031 Jaroměř – Starkoč – Trutnov13 Os
2002/2003032 Jaroměř – Trutnov4 R + 13 Os Jaroměř – Starkoč,
2 R + 14 Os Starkoč – Trutnov
2012/2013032 Jaroměř – Trutnov6 R + 12 Os
2016/2017 032 Jaroměř – Trutnov hl. n. 13 R + 13 Sp + 4 Os
Vysvětlivky

R – rychlík, Sp – spěšný vlak, Os – osobní vlak

Stanice a zastávky
  • Jaroměř
  • Velká Jesenice
  • Česká Skalice
  • Starkoč
  • Řešetova Lhota
  • Olešnice
  • Červený Kostelec
  • Rtyně v Podkrkonoší zastávka
  • Rtyně v Podkrkonoší
  • Malé Svatoňovice
  • Velké Svatoňovice
  • Suchovršice
  • Trutnov-Poříčí
  • Trutnov střed
  • Trutnov hlavní nádraží

Odkazy

Reference
  1. Jízdní řád tratě č. 043, r. 2012-2013; SŽDC. www.szdc.cz [online]. [cit. 2013-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-16.
  2. Železniční muzeum Výtopna Jaroměř
  3. Historie tratí; internetová databáze; Sekera, Pavel
  4. BALÍČEK, Jaroslav; BALÍČEK, Petr. Z historie trati Jaroměř - Trutnov. LD Trutnov. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-29. (Česky) Archivováno 29. 4. 2010 na Wayback Machine
  5. SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha: Mladá Fronta, 2009. ISBN 978-80-204-1505-9. Kapitola Železnice soukromá, s. 105–106. (Česky)
  6. Jízdní řád české části trati z roku 1944
  7. Jízdní řád německé části trati z roku 1944
  8. HRDLIČKA, Jan. Podkrkonošská parní nostalgie. C.K. Podžalské muzeum. Dostupné online [cit. 2010-12-17]. (Česky)
  9. Prognóza rozvoje území Královéhradeckého kraje. up.kr-kralovehradecky.cz [online]. [cit. 2010-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-18.
  10. PAČESNÁ, Daniela. Oznámení záměru [online]. Praha: 4.1.2014 [cit. 2014-04-07]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.