Zábřeh

Zábřeh v roce 1845

Osada Zábřeh vznikla na levém břehu řeky Moravská Sázava; její hlavní funkcí bylo zřejmě chránit brod přes řeku. První zmínka o Zábřehu se nachází na listině brněnského zemského sněmu z roku 1254. Město založili někdy ve druhé polovině 13. století německy mluvící kolonisté, kteří přišli patrně z přelidněného německého Saska. V roce 1278 byl Zábřeh už městem.

Dějiny města jsou až do počátku 17. století spjaty se šlechtickými rody, které se v držení Zábřehu střídaly. Páni z Kravař (1397–1446) získali Zábřeh do dědičného držení a chtěli z něj vytvořit hospodářské středisko svých severomoravských statků. Období největšího rozmachu a rozvoje města však nastalo až s příchodem panského rodu Tunklů (1442–1510). Zábřeh se stal jejich sídelním městem a získal od nich různé výsady a privilegia. Jiří st. Tunkl proslul jako zakladatel rybníků, z nichž se ve městě zachoval pouze jediný – rybník Oborník. Potomci Jiřího staršího prodali před rokem 1510 zadlužené panství Zábřeh i se statky Brníčkem, Hoštejnem a Rudou rodu Trčků z Lípy.[4]

V 16. století se majiteli Zábřehu stali Boskovicové, kteří drželi také panství Moravskou Třebovou, Úsov a později i Bludov. V té době mělo zábřežské panství 35 vsí. Roku 1585 mělo město 165 domů, dvůr a pivovar. Za Boskoviců se rozšířil počet evangelíků a vznikl zde sbor Českých bratří a bratrská škola.[4] Jan z Boskovic odkázal rodový majetek kolem roku 1589 svému synovci Ladislavu Velenovi ze Žerotína. Za svoji účast ve stavovském povstání, během něhož se stal velitelem stavovského vojska a byl zvolen i zemským hejtmanem, byl po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 zbaven svých veškerých statků a Zábřeh přešel do držení Karla z Lichtenštejna. S rodem Lichtenštejnů pak zůstal Zábřeh spjat po celých dlouhých tři sta let.

Třicetiletá válka znamenala pro město na dlouhou dobu stagnaci v jeho rozvoji. Zábřeh sám se celkem rychle z válečných pohrom vzpamatoval, avšak hospodářsky ani kulturně již nedosáhl své někdejší úrovně.

Charakteristický vzhled si městské jádro uchovalo až do poloviny 20. století. Tehdy vyrostla na okrajích města nová panelová sídliště a novostavbám se neubránil ani střed města. Po druhé světové válce byla většina zábřežských Němců odsunuta a přistěhovalectvím došlo k jejich nahrazení většinou českým obyvatelstvem.

V katastru obce jsou evidovány tyto kulturní památky:[6]

• Zámek s areálem parku; komplex sestávající z následujících částí:
  • tzv. nový zámek (čp. 510) – v jádru renesanční architektura, upravená v letech 1726–1732, s gotickou věží, upravenou do dnešní podoby v roce 1794,
  • kamenné desky s erby – druhotně osazené v průjezdu tzv. nového zámku; na pravé straně deska s erbem Tunklů z Brníčka z roku 1478, na levé straně deska s erbem Tunklů z Brníčka a deska s erbem Klocmanů z Rychnova, všechny v reliéfním provedení,
  • budovy v místě bývalého hradu (čp. 511) – v jádru renesanční komplex hospodářských a administrativních budov, vystavěných na gotických základech bývalého hradu, ve hmotě zachovávající i bývalé hradby,
  • zámecký park – na ploše 0,54 ha, původně renesanční zahrada, založená v roce 1569, v současné době přírodně krajinářský park.
• Kostel sv. Bartoloměje – jednolodní barokní kostel z roku 1757 podle projektu Domenica Martinelliho; k areálu patří dále:
  • fara čp. 63 – klasicistní architektura z roku 1780,
  • sousoší Nejsvětější Trojice – kamenická práce z roku 1807.
• Kostel sv. Barbory – jednolodní kostel se středověkým jádrem, gotickým opěrným systémem, masivní věží; upravený v baroku v roce 1773; v klenbě kněžiště se uplatňuje vliv slezské renesanční valené klenby s výsečemi; k objektu patří dále:
  • areál bývalého hřbitova – zbytek ohradní zdi s bránou se schodištěm o pěti stupních a křížem na ohradní zdi; areál nyní upraven na park.
• Dům čp. 12 (dříve čp. 14, Žižkova 1) – tzv. dům Pod podloubím; renesanční architektura z roku 1581 s dochovanou dispozicí a klenbami, upravená v 1. čtvrtině 19. století (fasáda rizalitu) a ve 2. polovině 19. století (fasáda levé části), další úpravy v 60. letech 20. století, sklepy domu gotické; nyní je zde umístěno muzeum.
• Nádraží, budovy čp. 1625 a 1626 – jedna z posledních empírových nádražních budov na trati Olomouc – Praha, postavena v letech 1843–1845 (A. D. Fleischmann).
• Kašna (na náměstí) – z roku 1829.
• Morový sloup (na náměstí) – kamenická práce z roku 1713.
• Socha sv. Jana Nepomuckého (u kostela sv. Bartoloměje).
• Náhrobek Rudolfa Dvořáka (městský hřbitov) – hrob předního moravského historika z roku 1920.
• Náhrobek sourozenců Pettlových (na hřbitově) – empírový figurální náhrobek z roku 1820.

• 
  Kostel sv. Bartoloměje
• 
  Renesanční dům čp. 12, zvaný Pod podloubím, na rozhraní Žižkovy ulice a Masarykova náměstí
• 
  Morový sloup z roku 1713 na Masarykově náměstí
• 
  Kašna z roku 1829 na Masarykově náměstí. Napravo v pozadí je budova Galerie Tunklův dvorec, která fungovala v letech 1455 až 1991 jako radnice.

• Zábřeh, historické části města:
  • Krumpach
  • Skalička
  • Ráječek
  • Rudolfov
• Dolní Bušínov
• Hněvkov
• Pivonín
• Václavov

V letech 1976–1990 byla součástí města i obec Nemile s osadou Filipov a v letech 1980–1991 také obec Drozdov s osadou Drozdovská Pila.[7]

• Jan Eskymo Welzl (1868–1948), cestovatel
• Karel Lukas (1897–1949), voják, oběť komunismu
• Květoslav Prokeš (1897–1949), voják, odbojář, oběť komunismu
• Anna Nováková (překladatelka) (1921–2005), překladatelka
• Ctirad Kohoutek (1929–2011), hudební skladatel, vědec a pedagog
• Karel Brzobohatý (1935–1999), atlet-výškař, trenér, rozhodčí a pedagog
• Luboš Kohoutek (* 1935), astronom
• Michael Janík (* 1945), folkový písničkář a textař
• Jiří Valík (* 1966), atlet-sprinter
• Sára Saudková (* 1967), fotografka
• Andrea Elsnerová (* 1977), divadelní a filmová herečka a dabérka
• Ondřej Bank (* 1980), sjezdový lyžař
• Igor Hartmann (* 1975), urolog

• Handlová, Slovensko
• Ochsenfurt, Německo