Kolín

Kolín byl založen relokací před rokem 1261 (první písemná zmínka) pravděpodobně Přemyslem Otakarem II., osídlena je však tato oblast nepřetržitě už od pravěku, přítomnost Slovanů lze doložit už v 6. století našeho letopočtu. Z příkazu krále Přemysla Otakara II. bylo vybudováno městské opevnění z dvojitého pásu kamenných hradeb. Středověké město bylo chráněno i mohutným tokem Labe, ale i jeho protější břeh byl opevněn. Pozůstatkem hradební soustavy je zálabská bašta, tzv. Práchovna, z 15. století.

Roku 1413 město vyhořelo a v roce 1421 jej dobyli pražané spolu s orebskými husity, kteří spálili klášter dominikánů. O šest let později se město dostalo do rukou sirotčího hejtmana Jana Čapka ze Sán, který jej držel do roku 1434. Poté město s okolními církevními statky ovládl táborský kněz Bedřich ze Strážnice, který na troskách kláštera vybudoval roku 1437 hrad Lapis refugii a na protější skále za Labem vysokou obrannou věž. Hrad byl později rodem Žerotínů přestavěn na zámek a od 19. století sloužil pouze jako hospodářské budovy a pivovar.

Bedřich se v roce 1454 spojil s katolickými odpůrci zemského správce Jiřího z Poděbrad, pány z Hradce a Rožmberka. Bedřich ze Strážnice vládl na kolínském panství až do roku 1458, kdy byl Jiří z Poděbrad zvolen českým králem a vykázal Bedřicha na svůj hrad Potštejn. Městu Jiří z Poděbrad daroval ungelt (tržní poplatek) v branách a na mostě a také dvůr v Křečhoři.

Historické jádro Kolína

Po smrti českého krále Jiřího z Poděbrad roku 1471 bylo město v držení jeho syna Viktorina, knížete z Minstrberka. Ten se postavil proti nově zvolenému králi Vladislavu Jagellonskému a pozval do Kolína svého švagra, uherského krále Matyáše. Uherská vojska držela Kolín až do roku 1473. Pak přešlo město do rukou Viktorínova bratra Hynka (zřejmě po sněmu v Benešově, kdy se Hynek stal správcem země). Ten se ale stal rovněž Vladislavovým odpůrcem, poté, co Vladislav nesplnil slib vzít si za ženu Hynkovu sestru Ludmilu, a postoupil město roku 1476 Matyášovi za 20 000 zlatých. Matyáš se v květnu a červnu 1477 dvakrát neúspěšně pokusil o obsazení města. Na sjezdu v Jihlavě (1486) nakonec Matyáš vrátil Kolín králi Vladislavovi.

Město ale bylo pokládáno za součást kolínského hradu a panství, jehož hejtmani nebo zapsaní držitelé sami obnovovali městskou radu a osobovali si vliv na politickou a soudní správu města. To změnil v roce 1519 král Ludvík Jagellonský, který svým výnosem zařadil Kolín opět mezi královská města.

Historické Karlovo náměstí s morovým sloupem a kašnou

Nečekaly ho však jen pěkné časy. V roce 1547 bylo město těžce pokutováno králem Ferdinandem za účast ve stavovské vzpouře. Vývoji města škodily také požáry v letech 1579, 1587, 1589, 1597 a 1617 a mor v letech 1568, 1582, 1598 a 1613. A v roce 1618 se kolínští účastnili stavovského povstání, za což po bitvě na Bílé hoře byli postiženi konfiskací městských statků a odejmutím mnoha privilegií.

Až v roce 1628 bylo město prohlášeno za katolické a Ferdinand II. mu vrátil většinu privilegií a vrátil i zabavené statky. Město dále utrpělo velké škody v třicetileté válce, když bylo opakovaně vydrancováno Švédy v letech 1634, 1639–1640, 1643 a 1648. Napadené epidemií moru bylo město v letech 1625, 1633, 1640 a 1649.

Válka o rakouské dědictví (1740–1748) opět poškodila silně město stejně tak jako další sedmiletá válka v letech 1756–1763, kdy byla svedena bitva u Kolína (17. června 1757), v níž byl pruský král Bedřich II. poražen. Uklidnění a rozvoj přinesly městu až reformy Marie Terezie. Ovšem roku 1796 bylo město téměř celé zničeno velkým požárem.

Po napoleonských válkách zaznamenává město růst a blahobyt. V roce 1845 byl Kolín napojen na důležitou železnici mezi Prahou a Olomoucí, tento fakt je velmi důležitý pro další rozkvět města. Od druhé poloviny 19. století tak prošlo město rychlou industrializací. Nejdříve (1856–1873) vznikly potravinářské závody (olejny, lihovary, cukrovary, pivovary, parní mlýny) spojené s úrodným zemědělským zázemím města a lučební továrna vyrábějící pro rolníky hnojiva. Na přelomu 19. a 20. století v návaznosti na předchozí závody vznikly nové továrny s progresivními obory, tentokrát především s chemickým zaměřením. Ve 20. století se město stalo jedním z center chemického průmyslu v českých zemích.

V době národního obrození byl Kolín jedním z prvních měst s vlasteneckým ruchem. Dne 28. prosince 1890 přednášel v Kolíně prof. T. G. Masaryk před více než 400 posluchači, mezi nimiž bylo i početné zastoupení židovské komunity, která se dříve přikláněla spíše ke staročechům. Hojně navštívená byla rovněž Masarykova přednáška, kterou měl v Občanském klubu v Kolíně 6. července 1895 u příležitosti 480. výročí Husova upálení. Přednášku připravil pro tisk pod názvem Jan Hus, naše obrození a naše reformace.

V roce 1932 byla dokončena tepelná elektrárna s tehdy nejvyšším komínem v Čechách. Elektrárnu navrhl architekt Jaroslav Fragner (spolu s řadou dalších objektů ve městě). K tomuto roku bylo ve městě evidováno osm hotelů (Central, Grand, Lidový dům, Pošta, U černého koně, U Přemysla, Veselý), tři kavárny (Arco, Lidový dům, U Amerikána), 12 peněžních ústavů, obchodní grémium, cukrovar, dva lihovary, sedm cihelen, 11 továren (mj. na mýdla Hellada, na minerální oleje Vacuum Oil Company, na stroje Sedláček, také chemická, na kávoviny nebo tři na cukrovinky). Působil zde okresní úřad, okresní soud, okresní četnické velitelství, hlavní celní úřad, berní správa, katastrální zeměměřičský úřad, státní reálné gymnázium, obchodní akademie, zemská průmyslová škola a také okresní nemocnice.[6]

Starý židovský hřbitov

Asi v první polovině 14. století se zde usídlili Židé, jsou doloženi v městských knihách k roku 1377. Židovská obec v Kolíně postupně nabyla značného významu, řadí se mezi největší a nejvlivnější do poloviny 19. století. Starý židovský hřbitov, založený roku 1418, je dnes druhým nejvýznamnějším v Čechách. Za vlády Marie Terezie žil v Kolíně vlivný městský úředník Tumlíř, který nařízení císařovny o vystěhování Židů z českých měst odmítl uposlechnout. Proto Židé v Kolíně zůstali a o každém velkém svátku se pak za svého dobrodince modlili v místní synagoze.

Rytíř Vužan se chystal vykonat pouť do Jeruzaléma. Aby na něj mezitím jeho žena nezapomněla, nechal jí ulít zvon do kostela sv. Bartoloměje. Jeho žena prý do zvonoviny vhodila několik stříbrných mincí, aby hlasu zvonu přidala na mohutnosti. Rytíř pravil, že se do deseti let vrátí. Když se rytíř nevrátil ani po deseti letech, jeho žena začala pomýšlet na nové vdavky. Když kráčela s ženichem do kostela, myslela více na svého ztraceného muže než na nastávající svatbu, když náhle začal její zvon vyzvánět: „Hola, tam z vojny se vrací můj pán!“ Rytíř se vrátil a žil se svou ženou šťastně, jak dlouho mohl.

Zvon v roce 1796 spadl při požáru z věže, roztloukl se na kusy a byl přelit. Pověst o Vužanovi zachytil Josef Svatopluk Machar v básni Zvon ve své sbírce Golgatha.

Katastrální území Kolína

Území města je rozděleno do 10 částí na čtyřech katastrálních územích:

• k. ú. Kolín, má má rozlohu 23,47 km².[7]
  • Kolín I – historické centrum města (Viz též Památky). Leží spolu s částmi Kolín II–IV a Kolín VI na levém břehu Labe.
  • Kolín II – Pražské Předměstí. Leží západně od centra a jedná se o nejlidnatější část města, neboť se zde nachází největší kolínské sídliště. Dominantou na západním okraji města je vodárna, která však v současnosti již neplní svůj původní účel.
  • Kolín III – Kouřimské Předměstí. Leží jižně od centra. Dominanta je budova gymnázia s věží.
  • Kolín IV – Kutnohorské Předměstí. Leží východně od centra. Nachází se zde vlakové a autobusové nádraží.
  • Kolín V – Zálabí. Největší kolínské předměstí, které leží na pravém břehu Labe. Vyznačuje se vějířovitým rozvržením ulic, narušeným výstavbou Nového mostu. Nachází se zde hlavní městský hřbitov. Zálabí bylo připojeno ke Kolínu v 15. století, předtím bylo v majetku sedleckého kláštera. Vzniklo spojením zaniklých obcí Brankovice a Mnichovice.
  • Kolín VI – Štítarské předměstí, nazývané místními lidmi Vejfuk. Leží mezi Kolínem II a Štítary. Vzniklo jako vilová čtvrť v meziválečném období 20. století.
  • Šťáralka – původně samostatná osada leží na východním okraji města při hlavní silnici I/38 ve směru na Čáslav. Bezprostředně navazuje na Kutnohorské předměstí.
• k. ú. Sendražice u Kolína, část Sendražice – původně samostatná obec, součást Kolína od 1986. Leží severně od města směrem na Ovčáry, navazuje na Zálabí.
• k. ú. Štítary u Kolína, část Štítary – původně samostatná obec, součást Kolína od 1961, leží jihozápadně od centra města.
• k. ú. Zibohlavy, část Zibohlavy – původně samostatná obec, součást Kolína od 1988 (předtím část Radovesnice I). Leží na konci Štítarského údolí jihozápadně od centra města.

V letech 1988–1990 byla krátce součástí města i dnes znovu samostatná obec Radovesnice I.[8]

Kostel sv. Víta v Zálabí

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Pardubice, politický i soudní okres Kolín[9]
• 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kolín
• 1868 země česká, politický i soudní okres Kolín
• 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Kolín[10]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Kolín[11]
• 1945 země česká, správní i soudní okres Kolín[12]
• 1949 Pražský kraj, okres Kolín[13]
• 1960 Středočeský kraj, okres Kolín
• 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kolín

Kolín byl dříve okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Kolín ale stále existuje a skládá se z 89 obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností Kolín z 69 obcí. Působí zde také stále okresní soud a okresní státní zastupitelství.

Městská knihovna Kolín sídlí v Husově ulici, je příspěvkovou organizací zřízenou městem Kolín a poskytuje veřejné knihovnické a informační služby. Knihovna v Kolíně byla otevřena 9. března 1873, čtenářům tedy slouží více než 140 let. V roce 1975 byla otevřena pobočka pro děti na kolínském sídlišti, od roku 2006 tam funguje i pobočka pro dospělé (Benešova ulice). Knihovna spravuje ještě pobočku ve Štítarech a od roku 2000 i informační centrum včetně židovské synagogy a Práchovny.

Knihovna pořádá velké množství vzdělávacích i kulturních akcí, k těm nejúspěšnějším patří např. pasování posledních ročníků mateřských škol a prvňáčků, putování po zajímavostech okolí, tvoření pro děti i seniory. Knihovna pravidelně vyhlašuje fotografickou, literární i výtvarnou soutěž a účastní se celorepublikových akcí SKIPu, např. Noc s Andersenem, Den pro dětskou knihu. Od roku 2015 pořádá knihovna Univerzitu volného času a od roku 2017 i virtuální U3V.

Knihovna provozuje také osm miniknihoven rozmístěných po celém městě. K 1. lednu 2019 měla knihovna ve svém fondu 107 914 titulů, 3 646 registrovaných čtenářů a roční počet výpůjček činil 150 948. Celkový počet návštěvníků byl 98 187 a k tomu 42 035 on-line návštěv. Město Kolín chystá v budoucnu výstavbu nové moderní knihovny.

Kolínem procházejí následující komunikace:

• silnice I/12 Praha – Kolín
• silnice I/38 Havlíčkův Brod – Chrudim – Čáslav – Kolín – Nymburk – Mladá Boleslav
• silnice II/125 Libice nad Cidlinou – Kolín – Uhlířské Janovice – Vlašim
• silnice II/322 Přelouč – Týnec nad Labem – Kolín
• silnice II/328 Jičíněves – Městec Králové – Kolín

V roce 2012 byl zprovozněn obchvat města (silnice I/38). Spojení obou částí města zajišťují dva silniční mosty (Masarykův a Nový). Pro pěší a cyklisty slouží též lávky vedoucí přes Kmochův ostrov.

Autobusové linky v roce 2011 provozovala vedly do těchto míst: Bystřice nad Pernštejnem, Čáslav, České Budějovice, Chlumec nad Cidlinou, Kouřim, Kutná Hora, Liberec, Městec Králové, Mladá Boleslav, Nymburk, Poděbrady, Tábor, Týnec nad Labem, Uhlířské Janovice, Vlašim, Zásmuky, Žďár nad Sázavou, Žiželice.

Kolín v roce 1845 ze železniční trati Olomouc–Praha

Město Kolín je důležitým železničním uzlem nejen Středočeského kraje, prochází jím první i třetí železniční koridor. Kolín leží na těchto tratích:

• Železniční trať Praha – Česká Třebová, dvoukolejná elektrifikovaná celostátní dráha zařazená do evropského železničního systému, součást 1. a 3.koridoru, trať s velmi hustým příměstským, vnitrostátním i mezinárodním provozem, zprovozněná v roce 1845
• Železniční trať Kolín – Uhlířské Janovice – Ledečko, jednokolejná neelektrifikovaná regionální dráha, doprava zde byla zahájena roku 1900
• Železniční trať Kolín – Kutná Hora – Havlíčkův Brod, dvoukolejná elektrifikovaná celostátní dráha zařazená do evropského železničního systému, trať se silným vnitrostátním významem, zprovozněná v roce 1869
• Železniční trať Praha – Čelákovice – Lysá nad Labem – Nymburk – Poděbrady – Kolín, elektrifikovaná celostátní dráha zařazená do evropského železničního systému, trať s hustým příměstským a vnitrostátním provozem, doprava zde byla zahájena roku 1870

V Kolíně se nachází jedno nádraží a čtyři zastávky, z toho nejdůležitější je odbočná železniční stanice Kolín, jejíž staniční budova byla obnovena v rámci projektu Českých drah Živá nádraží. Na trati do Prahy leží železniční zastávka Kolín zastávka, na trati do Pardubic železniční zastávka Kolín dílny, na trati do Nymburka železniční zastávka Kolín-Zálabí a na trati do Ledečka železniční zastávka Kolín místní nádraží.

V Kolíně zastavují nebo z něj vyjíždějí mnohé dálkové železniční linky:

• linka Ex1 Praha – Kolín – Olomouc – Ostrava (– Slovensko/Polsko)
• linka Ex2 Praha – Kolín – Olomouc – Vsetín (– Slovensko) (společný interval linek Ex1 a Ex2 je 60 minut)
• linka Ex3 Praha – Kolín – Pardubice – Brno – Břeclav (– Maďarsko) (interval 120 minut)
• linka R19 Praha – Kolín – Pardubice – Česká Třebová – Letovice – Brno (interval 120 minut; v úseku Praha – Č. Třebová proklad s linkou R 18)
• linka R18 Praha – Kolín – Olomouc – Luhačovice / Zlín / Vsetín (interval 120 minut; v úseku Praha – Č. Třebová proklad s linkou R 19)
• linka R9 Praha – Kolín – Havlíčkův Brod – Brno/Jihlava (interval 60-120 minut)
• linka R23 Kolín – Nymburk – Mělník – Ústí nad Labem (interval 120 minut)
• linka R22 Kolín – Nymburk – Mladá Boleslav – Česká Lípa – Rumburk (interval 120 minut)

Kolín se nachází v systému pražské příměstské dopravy Esko, vedou sem následující linky (pozn.: uvedena je stanice, ve které končí systém Esko, v závorce je uvedena cílová stanice vlaků):

• linka S1 Praha Masarykovo nádraží – Český Brod – Kolín (interval 30–60 minut)
• linka S2 Praha Masarykovo nádraží – Nymburk – Kolín (interval 60 minut)
• linka S10 Kolín – Týnec nad Labem (– Pardubice – Č. Třebová) (interval 60–120 minut)
• linka S15 Kolín – Chlumec nad Cidlinou (– Trutnov) (interval 120 minut)
• linka S18 Kolín – Sázava (interval nejednoznačný, přibližně 60–120 minut)
• linka S20 Kolín – Světlá nad Sázavou (– Havlíčkův Brod) (interval 60-120 minut)

Městská autobusová doprava v Kolíně existuje už od první republiky, je tvořena 11 linkami a v současné době ji zajišťuje společnost Okresní autobusová doprava Kolín

V Kolíně se nachází říční přístav a plavební komora.

• FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8.
• PROCHÁZKA, Jiří. Kolín ve fotografii. [s. l.]: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1972. S. 5–35.
• ŠORM, A. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
• OTTA, J. Ottův slovník naučný - 14 díl./str. 555. Praha: J. Otta 1899.

• Kolínský Majáles

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kolín na Wikimedia Commons
• Galerie Kolín na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Kolín ve Wikislovníku
• Oficiální stránky
• Katastrální mapa Kolína na webu ČÚZK
• Kolín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Aktuální informace z kolínského regionu