Olomouc

Olomouc (rod ženský, v místním úzu i mužský;[3][4] hanácky Olomóc nebo Holomóc; německy Olmütz) je statutární a univerzitní město v České republice, centrum Olomouckého kraje, metropole Hané a jedna ze dvou historických metropolí celé Moravy. Byla také centrem historického Olomouckého údělu. Ve městě o rozloze 10 336 ha žije přibližně 99 tisíc[1] obyvatel, a je tak šestým nejlidnatějším městem ČR a třetím na Moravě. Na řece Moravě je městem největším. V její aglomeraci žije zhruba 400 tisíc obyvatel.[5][6]

Statutární město Olomouc
Horní náměstí s radnicí a sloupem Nejsvětější Trojice
znakvlajka
Lokalita
Statusstatutární město
LAU 2 (obec)CZ0712 500496
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíOlomouc
Okres (LAU 1)Olomouc (CZ0712)
Kraj (NUTS 3)Olomoucký (CZ071)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice49°35′38″ s. š., 17°15′3″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel99 496 (2022)[1]
Rozloha103,33 km²
Nadmořská výška219 m n. m.
PSČ779 00
Počet ulic790
Počet domů11 760 (2021)[2]
Počet částí obce26
Počet k. ú.26
Počet ZSJ82
Kontakt
Adresa magistrátuMagistrát města Olomouce
Horní náměstí 1
771 27 Olomouc
[email protected]
PrimátorMiroslav Žbánek (ANO)
Oficiální web: www.olomouc.eu
Olomouc
Další údaje
Kód obce500496
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Model centra Olomouce na Horním náměstí
Západní část historického jádra (letecký pohled ze západu)

Olomouc byla ve středověku třetím největším městem zemí České koruny (po Praze a Vratislavi) a soutěžila s Brnem o status centra Moravy. To se však změnilo poté, co město okupovala armáda Švédského impéria v letech 1642 až 1650. V polovině 18. století bylo město přebudováno na mocnou pevnost a Olomouc bývala významným obranným centrem, sídlem silné vojenské posádky. V následujících letech tu vyrostlo mnoho kasáren, cvičišť, skladišť a dalších objektů, které využívala armáda i po zrušení pevnosti v roce 1884, po dobu Československé republiky (kdy vzniklo též významné letiště v Neředíně), i po druhé světové válce. Od roku 1968 byla v Olomouci i velice početná okupační posádka Sovětské armády. Do roku 2013 sídlilo v Olomouci Velitelství společných sil AČR, do té doby tedy město bylo hlavním centrem obrany státu.

V oblasti soudní moci je významnou institucí Vrchní soud v Olomouci. Protože je město sídlem kraje, působí zde také krajský úřad. Význam Olomouce jako vzdělanostního centra podtrhují Univerzita Palackého, nejstarší na Moravě a druhá nejstarší v Česku, Vědecká knihovna a Slovanské gymnázium, nejstarší nepřetržitě fungující střední škola na Moravě s českým vyučovacím jazykem. Dnes je nejen sídlem arcibiskupství a metropolity římskokatolické moravské církevní provincie, ale také centrem pravoslavné církve na Moravě.[7] Pro svou atmosféru a historické pamětihodnosti je Olomouc vyhledávaným místem konání mezinárodních konferencí a festivalů. Více než padesátiletou tradici má Academia Film Olomouc (AFO), mezinárodní festival dokumentárních filmů a videoprogramů. Probíhá tu též významný český divadelní festival Divadelní Flora, dále pak Flora Olomouc, mezinárodní výstava zaměřená na zahradnictví a pěstování rostlin s každoroční návštěvností okolo 80 000 návštěvníků. Oblíbený je rovněž Podzimní festival duchovní hudby či Mezinárodní varhanní festival. Své fanoušky si již našly také mladší akce – květnový Beerfest i srpnový Flamenco festival.

Olomouc je známá historickými památkami, sloup Nejsvětější Trojice je od roku 2000 zařazen mezi světové dědictví UNESCO a její historické jádro je městskou památkovou rezervací, po pražské druhou nejvýznamnější v Česku.[8][9]

Název

Jméno sídla je odvozeno od osobního jména Olomút, jehož původ je nejasný (jisté je jen, že v jeho druhé části je (pra)slovanské mǫt- ("hluk, zmatek")). Jméno osady tedy původně znamenalo Olomutův (tj. dvorec, statek apod.). Poprvé je doloženo v Kosmově kronice Čechů k roku 1055 v podobách Olomuz, Olomuc, Olomucz. Nářeční tvar s počátečním h- (v latinské formě Holomucensis) je poprvé doložen v roce 1208. Německé jméno vzniklo z českého. Humanisté vytvořili jako domnělý prazáklad jména latinské Juliomontium ("Juliův vrch") a založení města spojili s Gaiem Iuliem Caesarem.[10] Název města v latině zní Olomucium nebo Eburum, v polštině Ołomuniec, maďarsky Alamóc.

Původní rod místního jména je mužský (je to původem mužský tvar přivlastňovacího přídavného jména). Neurčité zakončení vedlo k nejistotě o rodu, ve městě samém a ve východní a jihovýchodní části Moravy se udržel původní mužský rod, na západě došlo k přechodu na ženský rod. Hranice mezi užíváním jednoho nebo druhého rodu ve 20. století probíhala po čáře Šternberk - Horka nad Moravou - Slatinice - Čechy pod Kosířem - Malé Hradisko - Jedovnice - Šebrov-Kateřina - Tišnov - Velká Bíteš - Zbraslav - Zbýšov - Oslavany - Dolní Kounice. I na západ od této čáry nicméně byla území s převažujícím mužským rodem (Šumpersko, severní Zábřežsko, západní Tišnovsko, jižní a východní Velkomeziříčsko, Moravskokrumlovsko).[11] Ertlova kodifikace jmen typu Olomouc stanovila v roce 1929 jako spisovný pouze ženský tvar, a to v duchu teze, že kdo porušuje jednotu spisovné češtiny, páše největší kulturní hřích na potomstvu, a kulturní úroveň jednotlivých krajů se nejlépe projevuje dobrovolným podřizováním individuálních zvláštností místních jednotné spisovné češtině.[12][13][14][15] V roce 1930 se olomoučtí radní obrátili na Zemský úřad v Brně, aby rozhodl v otázce jmenného rodu názvu města. Ten si nechal vypracovat lingvistický rozbor u profesora Karlovy univerzity Josefa Zubatého, který prokázal, že správný je rod ženský. Toto bylo i úředně potvrzeno ministerstvem vnitra v témže roce.[16]

Ve spisovné češtině je Olomouc zásadně rodu ženského a skloňuje se podle vzoru píseň (stejně jako jiná místní jména zakončená na měkkou souhlásku – Bystrc, Třeboň, Třebíč, Dobříš), v místním úzu je ale často používán původní a v nářečích zachovaný rod mužský a skloňování podle vzoru stroj.[3] V případě nejistoty se doporučuje užívání opisů typu ve městě Olomouc, ve kterých se v češtině připouští užití prvního pádu. V nespisovné řeči se také někdy užívá slangových variant Olmík (mužského rodu) nebo Olm (podle vzoru hrad), ty ale pocházejí až ze sklonku 20. století.

Symboly města
Znak města používaný v letech 1758–1918

Město používalo už od 13. století ve svém znaku i na pečetích moravské šachované orlice.[17] Rozdílem byl jen červený jazyk orlice, moravská má zlatý. Po roce 1558 se začínají objevovat v rozích majuskulní písmena SPQO, což znamená „Senatus PopulusQue Olomucensis“ (senát a lid olomoucký), jako odkaz na zkratku římské říše SPQR. V roce 1758 znak polepšila císařovna Marie Terezie přidáním babenberského štítku na prsa orlice, který byl na památku neúspěšného obléhání Prusy ovinut zlatým řetězem a na kterém bylo uvedeno FMT (iniciály císařů Františka I. a právě Marie Terezie).[18] Po roce 1918 byly tyto iniciály odstraněny a k žádosti města došlo roku 1934 k úplnému návratu k prosté šachované orlici.[19] Roku 1993 se písmena SPQO vrátila. Autorem poslední úpravy znaku je známý olomoucký heraldik a přední znalec této problematiky Jiří Louda.

V roce 2008 získalo město nové logo.[20] Základním prvkem logotypu je motiv šachovnice vycházející z moravské orlice, resp. heraldického znaku města. Z něj čerpá i červeno-bílá barevnost. Autorem loga města je grafik Jan Kolář.

Dějiny
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Olomouce.
„ Ve východní části Moravy se rozkládá město svobodné, jedinečné a vzácné, Olomouc neboli Juliomontium, hlavní město celého markrabství “

— Tomáš Pešina z Čechorodu, Mars Moravicus, 1677

Významnými historickými událostmi Olomouce jsou:

  • Mladý paleolit (40 000 – 10 000 př. n. l.) – z této doby nalezeny kamenné nástroje na území města
  • Neolit (6 000 př. n. l.) – souvislé osídlení, nálezy kultury s lineární keramikou
  • 1. století, období markomanských válek (166–180) – objeveny zbytky římského tábora v lokalitě Olomouc-Neředín, nejsevernější doložený pobyt Římanů na území střední Evropy severně od Dunaje
  • 6. století – příchod prvních Slovanů, vznik zemědělské osady (nejstarší trvale obydlené sídlo v České republice)[21]
  • konec 7. století – vznik opevněného slovanského hradiště (nejstarší v České republice) na předměstích Povel a Nové Sady (1,5 km jižně od současného historického centra)[21]
  • počátek 9. století – dobytí starého a postavení nového, velkomoravského hradiště na Petrském návrší[21]
  • 10. století – krátkodobý zánik a znovuobnovení olomouckého hradiště, příliv nových obyvatel (pravděpodobná souvislost se zánikem Velkomoravské říše)[21]
  • polovina 10. století – vláda Přemyslovce Boleslava I., Olomouc je jedním z vojensko-správních středisek Přemyslovců na trase transevropské obchodní magistrály Řezno–Praha–Libice–Olomouc–Krakov–Kyjev[21]
  • 1019 – Morava připojena k přemyslovským Čechám, hlavním mocenským centrem je v té době Olomouc, kde sídlí knížetem Oldřichem dosazený Břetislav, budoucí český kníže
  • 1021 – Břetislav unesl z kláštera ve Svinibrodu dceru bavorského velmože Jitku a žil s ní na olomouckém hradě. Historici v současnosti vedou diskuze, zda Břetislav sídlil ještě na starším hradišti na Petrském návrší, kde je dnes Arcibiskupský palác a Tereziánská zbrojnice, nebo už na Václavském návrší, kde stojí katedrála a kde byl olomoucký hrad v následujících staletích
  • 1063 – v Olomouci bylo knížetem, později králem Vratislavem II. obnoveno biskupství
  • kolem 1070 – založení nového kamenného olomouckého hradu
  • 1077 – dorazila na Hradisko na pozvání olomouckého údělníka Oty I. Olomouckého a jeho manželky Eufémie benediktinská kolonie, aby zde vybudovala klášter „na počest Spasitele a svatého prvomučedníka Štěpána“. Už po několika měsících vysvětil 3. února 1078 olomoucký biskup Jan na místě klášterní oratoř. Stalo se tak za přítomnosti obou fundátorů, ale i českého knížete Vratislava II. a břevnovského opata Meinharda a sázavského opata.[zdroj?]
  • 1201 – vymírá olomoucká větev Přemyslovců, Moravu od té doby spravuje markrabí
  • 1239–48 – lokace královského města (Dolní a Horní náměstí)
  • 1306 – zavraždění krále Václava III. (vymření královské větve Přemyslovců)
  • 1314 – král Jan jmenoval privilegiem Olomouc jako první město na Moravě
Olomouc v roce 1593
Obléhání města Olomouce císařskými vojsky roku 1643 a 1644
Pamětní deska obětem nacismu
  • 1845 – odjezd prvního vlaku z Olomouce do Prahy
  • 1905 – Eduard Konrád Zirm, primář očního oddělení olomoucké nemocnice, provedl první úspěšnou transplantaci na světě, jednalo se o transplantaci oční rohovky
  • 1919 – připojením okolních převážně česky mluvicích obcí vzniká Velká Olomouc
  • 1939–1945 – okupace města německou armádou, připojení k Protektorátu Čechy a Morava (15. března 1939 zatčeno 800 židovských mužů a někteří z nich byli převezeni do Dachau, poté v červnu 1942 až březnu 1945 odvezeno 3498 Židů do Terezína a do vyhlazovacích táborů na východě)
  • 1945–1946 - vysídlení olomouckých Němců (asi čtvrtina populace města)
  • 1946 – obnovení univerzity pod názvem Univerzita Palackého, v současnosti čítající osm fakult
  • 1974–1980 připojením 15 okolních obcí vzrostla plošná rozloha města na trojnásobek
  • 1990 – obnovení pomníku T. G. Masaryka jako symbolu návratu k demokracii
  • 1994 – hokejový tým HC Olomouc v sezoně 1993/1994 se stal historicky prvním klubem který vyhrál Českou hokejovou extraligu.
  • 1995 – návštěva papeže Jana Pavla II., svatořečil zde blahoslavenou Zdislavu a Jana Sarkandera (na statisícovém shromáždění na letišti v Neředíně)
  • 1997 – město zasáhla katastrofální povodeň, nejničivější v jeho historii
  • 2012 - fotbalisté SK Sigma Olomouc vyhráli Český pohár a následně český Superpohár
  • 2017 – celostátní setkání mládeže CSM Olomouc (15. až 20. 8. 2017)

Geografie

Geografická poloha:

Příkazy, Skrbeň, Křelov-Břuchotín Horka nad Moravou, Bohuňovice, Hlušovice Samotišky, Tovéř, Hlubočky
Drahanovice, Těšetice, Ústín Velká Bystřice, Přáslavice, Doloplazy, Daskabát
   Olomouc   
Olšany, Lutín, Hněvotín Bystročice, Kožušany-Tážaly, Grygov, Blatec Velký Týnec, Krčmaň, Svésedlice

Olomouc je největší město ležící na řece Moravě. Rozkládá se v Hornomoravském úvalu v nivě této řeky při soutoku s Bystřicí zleva ve východní části města a s Mlýnským potokem zprava v jižní části města. Obklopuje ho úrodná krajina Hané. Město má rovinatý charakter, jen na západě a hlavně na východě je výrazně ohraničuje vyšší georeliéf, který tak Olomouc uzavírá do protáhlé sníženiny otevřené ve směru severozápad–jihovýchod. Střed města (49°35´ severní šířky a 17°15´ východní délky) leží v nadmořské výšce 219 m n. m., jeho jižní část se velmi pozvolna snižuje do nadmořské výšky 208 m n. m., naopak severovýchodní část se zvedá až do výšky 420 m n. m.[24]

Panorama Olomouce od jihozápadu: nejvyšší je katedrála svatého Václava, vlevo od něj věž kláštera Hradisko (za komínem), vlevo dvě věže kostela Panny Marie Sněžné, dále vlevo kostel sv. Michala (za komínem), vlevo (za silem) je věž radnice a hned vedle část kostela sv. Mořice. Zcela vlevo na okraji fotografie se zvedá výšková stavba s vodojemem (celá ta bílá krychle nahoře). V pozadí je kostel na Svatém Kopečku a napravo Radíkovská rozhledna. Vlevo od kostela na Sv. Kopečku je výšková budova Regionálního centra Olomouc (poblíž hlavního nádraží) a dále vlevo je vidět šedé odsiřovací zařízení teplárny Olomouc a komín teplárny.

Podnebí

Průměrný roční úhrn srážek na území města se pohybuje v rozmezí 600–1100 mm. Průměrné teploty v lednu dosahují hodnot od -1 do -4 °C, občas spadne teplota až k -15 °C. V červenci je průměrná teplota 19 °C, výjimkou však nejsou ani dny s teplotami okolo 35 °C.

Obyvatelstvo

Počet obyvatel

V roce 1237 město Olomouc i s předměstími obývalo 16 300 obyvatel.[25] Roku 1622 zemřelo na mor 14 tisíc lidí (neuvedeno, zda jen v Olomouci),[25] ale ještě před švédskou okupací zde žilo asi 30 tisíc obyvatel, šlo tehdy o největší město na Moravě.[26] Po odchodu Švédů v roce 1650 zůstalo v Olomouci už jen 1 675 obyvatel.[26] Mezi roky 1713–1715 propukla další morová epidemie, kterou přežilo 1 500 Olomoučanů.[25]

V roce 1900 zde žilo 21 933 obyvatel, z toho asi 15 tisíc Němců a 6 tisíc Čechů.[27] V roce 1910 počet mírně stoupl na 22 245 obyvatel, z toho kromě vojenské posádky 12 tisíc Němců a necelých 7 tisíc Čechů.[27] Po vytvoření Velké Olomouce město k roku 1920 mělo už 57 206 obyvatel, z toho téměř 40 tisíc Čechů.[27] Při sčítání lidu v roce 1930 zde napočítali ve 4 484 domech 66 440 obyvatel; 47 861 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 15 017 k německé. Žilo zde 47 771 římských katolíků, 2 603 evangelíků, 9 192 příslušníků Církve československé husitské a 2 198 židů.[28]

Vývoj počtu obyvatel podle sčítání lidu[29]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011[30]
15 22920 17619 76121 70722 24557 20666 44063 87870 07179 416102 112105 537102 607101 003

Velkoměstem se Olomouc stala ke konci roku 1978; největšího počtu obyvatel, 107 399, dosáhla ke konci roku 1990.[31] Pak se ale začal počet olomouckých občanů postupně snižovat. Pokles pod hranici statisíce obyvatel byl statistickým úřadem poprvé zjištěn v roce 2011.[32] V roce 2016 se Olomouc vrátila mezi velkoměsta, neboť opět překonala hranici 100 tisíc obyvatel.[33] Kromě toho do města dojíždí přes 30 tisíc lidí za prací i za studiem.[34]

Aglomerace Olomouce byla v roce 2015 vymezena poměrně široce, kromě okolních obcí a nejbližších měst Prostějov, Přerov, Lipník nad Bečvou, Šternberk a Litovel (jádro polycentrické aglomerace se zhruba 360 tisíci obyvateli[35]) do ní byla zahrnuta i vzdálenější města jako Hranice, Uničov či Mohelnice. Takto vymezenou aglomeraci obývalo zhruba 450 tisíc obyvatel, což činilo 71 % obyvatel celého Olomouckého kraje.[36][37] Roku 2019 došlo k aktualizaci, olomoucká aglomerace byla vymezena úžeji na základě reálné koncentrace cest a kontaktů podle dat mobilního operátora a nezahrnuje tak již např. Mohelnici. Původně šlo o 240 obcí a 2322 km², nově jen o 174 obcí a 1730 km². Celkově olomouckou aglomeraci k roku 2019 obývalo 398 tisíc obyvatel (63 % obyvatel kraje), hustota zalidnění tak činila 230 obyvatel na km².[5][6]

Struktura populace
  • Věková struktura obyvatel obce Olomouc roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Olomouc roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Olomouc roku 2011

Představitelé města
Související informace naleznete také v článku Seznam představitelů Olomouce.

Od uzákonění obecního řádu města Olomouce 6. září 1850 až do roku 1918 bylo vedení města čistě německé (s výjimkou let 1878–1886, kdy byl členem městské rady Čech F. Stejskal). Češi tvořili v Olomouci menšinu, takže v obecních volbách (i kvůli volebnímu cenzu) neměli šanci být zvoleni, což vedlo až k úplnému bojkotu obecních voleb ze strany českého obyvatelstva.[16] Nejdéle úřadujícím představitelem Olomouce v moderních dějinách byl Josef Engel, který funkci starosty zastával od listopadu 1872 až do října 1896, tedy téměř 24 let.[38]

Éra českých starostů začala až po roce 1918, kdy bylo město rozšířeno připojením mnoha okolních obcí a kdy v sloučené Velké Olomouci převládlo etnicky české obyvatelstvo (došlo zároveň k zavedení všeobecného a rovného volebního práva pro komunální volby). Za nacistické okupace stáli v čele města němečtí vládní komisaři. Po roce 1945 se struktura městské samosprávy změnila. Nejvyšším představitelem města byl předseda národního výboru, od roku 1948 do roku 1989 výlučně z řad členů KSČ. Struktura národních výborů zanikla v roce 1990. Od té doby je v čele Olomouce primátor volený zastupitelstvem. Od komunálních voleb v roce 2018 je primátorem člen hnutí ANO 2011 Miroslav Žbánek.[39]

Volby 2010

V říjnových volbách do zastupitelstva zvítězila ČSSD, která tak získala 17 mandátů, dále uspěli ODS (14 mandátů), TOP 09 (6 mandátů), KSČM (5 mandátů) a KDU-ČSL (3 mandáty). Senátní volby v druhém kole vyhrál Martin Tesařík za ČSSD.

Přesto byla 19. října na radnici podepsána koaliční smlouva bez vítězné strany mezi ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Jednou z hlavních změn je snížení počtu náměstků z dosavadních šesti na pět. Primátorem byl Martin Novotný; ODS s TOP 09 mají dva náměstky, KDU-ČSL jednoho. V sobotu 1. března 2014 Martin Novotný odstoupil z funkce primátora a zastupitelé zvolili na jeho místo Martina Majora.[40] Martin Novotný se poté stal neuvolněným členem Rady města Olomouce. Počet náměstků primátora tak klesl o jednoho.

Volby 2014

Vo volbách do zastupitelstva se poprvé od sametové revoluce volilo v jediném obvodu.[41][42] To vyvolalo komplikace při organizaci voleb,[43] ale také vedlo ke snížení přirozeného volebního prahu a umožnilo tak lépe uspět menším volebním subjektům.

Ve volbách do zastupitelstva zvítězilo hnutí ANO 2011 se ziskem 12 mandátů, dále uspěli ČSSD (10 mandátů), ODS (5 mandátů), KDU-ČSL (5 mandátů), TOP 09 (4 mandáty), KSČM (4 mandáty) a volen sdružení Občané pro Olomouc (nezávislý, SZ a Piráti) (3 mandáty) a nová lokální strana Pro Olomouc (2 mandáty).[44]

Necelých 24 hodin po vyhlášení výsledku voleb, uzavřeli koaliční dohodu ČSSD, KDU-ČSL, ODS, TOP 09.[45]

Členění města

Olomouc se člení na 26 částí města (zároveň katastrálních území), které v podstatě odpovídají původním historickým obcím, i když katastrální hranice se již poněkud liší. Dříve byly součástí města i dnes samostatné obce Křelov-Břuchotín (1975–1994), Bystrovany (1975–1992) a Samotišky (1974–1992).[46]

Od 23. ledna 2007 je stanoveno 27 komisí městských částí. Komise městských částí nejsou komisemi správních celků v pravém slova smyslu, ale poradní orgány rady města Olomouce. Také jejich územní působnost zcela neodpovídá územím místních částí. Podrobnosti jsou uvedeny ve statutu města Olomouce.[47]

Katastrální území Olomouce
Komise městských částí Olomouce
místní částkatastrální územíkomise městské částirozloha
(hektary)		počet obyvatel
(26. 3. 2011)[48]
BělidlaBělidlaStaré Hodolany a Bělidla46779
ČernovírČernovírČernovír a Klášterní Hradisko552943
DroždínDroždínDroždín (web)6711 184
HejčínHejčínHejčín1562 570
HodolanyHodolanyNové Hodolany
Staré Hodolany a Bělidla		4248 634
HoliceHolice u OlomouceHolice (web)1 5813 923
ChomoutovChomoutovChomoutov (web)3841 007
ChválkoviceChválkoviceChválkovice7632 318
Klášterní HradiskoKlášterní HradiskoČernovír a Klášterní Hradisko951 817
LazceLazceLazce1065 983
LošovLošovLošov984676
NedvězíNedvězí u OlomouceNedvězí334425
NemilanyNemilanyNemilany993
NeředínNeředínNeředín9 628
Nová UliceNová UliceNová Ulice
Tabulový Vrch		19 153
Nové SadyNové Sady u OlomouceNové Sady13 747
Nový SvětNový Svět u OlomouceNový Svět992
OlomoucOlomouc-městoOlomouc – střed
Olomouc – západ		11 625
PavlovičkyPavlovičkyPavlovičky490
PovelPovelPovel8 676
RadíkovRadíkov u OlomouceRadíkov313
ŘepčínŘepčínŘepčín1 241
SlavonínSlavonínSlavonín2 265
Svatý KopečekSvatý KopečekSvatý Kopeček792
TopolanyTopolany u OlomouceTopolany357
TýnečekTýnečekTýneček472

Instituce a správní území
Olomoucká radnice s orlojem
Olomoucký orloj
Související informace naleznete také v článcích Olomoucký kraj, Okres Olomouc a Správní obvod obce s rozšířenou působností Olomouc.

Olomouc je krajským městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Olomouc se skládá ze 95 obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností z 45 obcí. Olomoucký kraj spravuje krajský úřad a jeho odbory (dopravy, zdravotnictví, školství, sociální, dotační aj.) a správu vlastního města vykonává Magistrát statutárního města Olomouce. Z celostátních institucí je Olomouc oficiálně sídlem České lékařské komory nebo Agrární komory České republiky. Dále zde sídlí např. územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu, pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Hasičský záchranný sbor České republiky Olomouckého kraje či Krajská hygienická stanice Olomouc.

Město je významným církevním centrem, což potvrzuje Arcibiskupství olomoucké, povýšené roku 1777 z původního biskupství založeného už roku 1063. Po vzniku Československa byla zřízena také Olomoucká diecéze Církve československé husitské. Olomouc je kromě toho tradičním vojenským městem, sídlilo zde Velitelství pozemního vojska a od 1. prosince 2003 bylo v Olomouci sídlo Velitelství společných sil Armády České republiky. Je zde umístěno i velitelství Vojenské policie Olomouc.

Z justičních institucí je významným Vrchní soud v Olomouci spolu s Vrchním státním zastupitelstvím, které mají působnost na prakticky celém území Moravy a Slezska. Sídlí zde také Okresní soud v Olomouci spolu s příslušným okresním státním zastupitelstvím, ale i přes existenci samosprávného Olomouckého kraje není v Olomouci samostatný krajský soud, působí zde jen pobočka Krajského soudu v Ostravě a ostravského krajského zastupitelství. U okresního soudu je umístěna vazební věznice.

Kultura

Rozhlas

Divadla
Moravské divadlo Olomouc
  • Moravské divadlo Olomouc (dříve divadlo Oldřicha Stibora)
  • Divadlo na cucky – nezávislý divadelní soubor s vlastní scénou, progresivní dramaturgií a s širokým spektrem aktivit; produkci zajišťuje DW7 o.p.s.
  • Divadlo hudby – olomoucké stagionové divadlo
  • Moravská filharmonie – pořádá mezinárodní hudební festival Olomoucké hudební jaro a Mezinárodní varhanní festival
  • Divadlo Tramtarie – nezávislé divadlo se stálým divadelním souborem malé formy s autorskou dramaturgií
  • Slovanský tyátr – divadelní soubor studentů Slovanského gymnázia Olomouc

Muzea a další instituce
Vlastivědné muzeum, bývalý kostel sv. Kláry
Arcidiecézní muzeum

Knihovny

Nakladatelství

Bývalá nakladatelství

Galerie
  • Afas galerie
  • Ateliér Kateřiny Dostálové
  • Galerie Patro
  • AbaKus-Art, internetová galerie
  • Galerie 1499
  • Galerie Bohéma
  • Galerie Caesar
  • Galerie W7
  • Galerie G
  • Galerie Hesperia
  • Galerie informačního centra Univerzity Palackého
  • Galerie Kopeček, Olomouc-Svatý Kopeček
  • Galerie Labyrint
  • Galerie Mona Lisa
  • Galerie Podkova
  • Galerie Rubikon
  • Galerie Skácelík
  • Galerie U Mloka
  • Umělecké centrum Univerzity Palackého
  • Galerie Jola (Dolní náměstí Olomouc)
  • Galerie XY
  • Galerie Véčko
  • Basement Project
  • HROB
  • Vitrína Deniska

Výstavy

V roce 1966 zde začaly zahradnické Olomoucké výstavní sady, které se roku 1970 již označovaly jako Flora Olomouc. V roce 2000 vznikla společnost Výstaviště Flora Olomouc, a. s. V roce 2006 výstaviště navštívilo 222 550 návštěvníků. V roce 2007 bylo Výstaviště Flora Olomouc z hlediska počtu návštěvníků (nikoliv turisticky) s 200 506 návštěvníky třetím nejnavštěvovanějším místem v Olomouckém kraji.[49] V dubnu roku 2022 po Velikonočních svátcích proběhla ve Smetanových a Bezručových sadech velmi úspěšná jarní etapa výstavy květin Flora Olomouc, kde zaujaly zejména sbírky orchidejí.

Kulturní akce
  • Academia film Olomouc (AFO) – od roku 1966 festival dokumentárních filmů, od roku 1992 s mezinárodní účastí
  • Beerfest Olomouc – největší český pivní festival s hudebním programem od roku 2002
  • Divadelní Flora – od roku 1997, jeden z největších českých divadelních festivalů; pořádá DW7 o.p.s.
  • Festival Baroko – festival barokní hudby, od roku 1998
  • Festival Jeden svět – festival dokumentárních filmů, který organizuje Člověk v tísni
  • Festival Religiosa – mezinárodní festival duchovní a církevní hudby, od roku 2006
  • Svátky Písní Olomouc – mezinárodní festival pěveckých sborů, od roku 1972 (navazuje na tradici festivalu Dětských pěveckých sborů)
  • Film ve znamení ryby – mezinárodní festival duchovních filmů, jehož 10. ročník proběhl v roce 2011 (v roce 2012 se neuskutečnil)
  • Ostrovy bez hranic – mezinárodní festival poezie od roku 2007, v návaznosti na festival Poezie bez hranic 2001–2004
  • PAF - Přehlídka filmové animace a současného umění – festival animovaného filmu a pohyblivých obrazů založený roku 2000
  • TANEC PRAHA v Olomouci – mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla, v Olomouci probíhá v Divadle na cucky; produkce zajišťuje DW7 o.p.s. ve spolupráci s pražskými organizátory
  • Týden improvizace – projekt DW7 o.p.s. směřující k oživování městských periferií prostřednictvím uměleckých intervencí
  • VZÁŘÍ – mezinárodní festival světla a videomappingu, od roku 2011 (též anglicky Septembeam)
  • Za(o)hrada – projekt komunitního zahradničení v centru Olomouce; zaštiťuje DW7 o.p.s.

Cena města Olomouce

Zastupitelstvo města na návrh rady města uděluje Cenu města Olomouce – ocenění významné činnosti nebo díla se zřetelným časovým přesahem, a to v některé z těchto oblastí: hudba, přírodní vědy, užité umění, architektura a urbanismus, výtvarné umění, technický pokrok, literární činnost, dramatické umění, společenské vědy, hospodářský rozvoj, sport, žurnalistika a publicistika, jiné. Cena města je udělována od roku 1998, za tuto dobu ji získalo více než 120 osobností a subjektů.[50] Ocenění je udělováno kolektivům a jednotlivcům za činnost, která je v úzkém vztahu k městu Olomouci, nebo byla vytvořena na jeho území či jinak přispívá k rozvoji města. Cena města se uděluje jednou ročně.[51] Dále uděluje Cenu za počin roku – ocenění významného jednání, konkrétního díla nebo mimořádného úspěchu v příslušném roce, a to v oblasti kultury, sportu, vědy a výzkumu, hrdinského činu a jiné.

Školství

Vysoké školy
Informační centrum Univerzity Palackého známé jako Zbrojnice; původně tereziánská dělostřelecká zbrojnice postavená při modernizaci opevnění po válkách o rakouské dědictví na místě dřívější Stavovské akademie
Koleje na Neředínském kampusu Univerzity Palackého – před Sametovou revolucí se jednalo o kasárna sovětské armády

Vyšší odborné školy
  • Vyšší odborná škola zdravotnická Emanuela Pöttinga
  • Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická
  • Vyšší odborná škola sociální – CARITAS
  • Vyšší odborná škola sociální a teologická – DORKAS

Konzervatoře
  • Konzervatoř evangelické akademie Olomouc – střední a vyšší odborné vzdělání

Gymnázia

Střední odborné školy
  • Střední škola logistiky a chemie
  • Obchodní akademie
  • Střední odborná škola Olomouc s.r.o.
  • Střední odborná škola služeb
  • Střední průmyslová škola elektrotechnická
  • Střední průmyslová škola strojnická
  • Střední škola Olomouc - Svatý Kopeček
  • Střední škola polygrafická
  • Střední škola polytechnická
  • Střední škola poštovní (zanikla, nyní Střední škola logistiky a chemie)
  • Střední zdravotnická a Vyšší zdravotnická škola Emanuela Pöttinga
  • Střední škola zemědělská a zahradnická Olomouc (web)
  • Soukromá střední škola podnikání Olomouc, s.r.o.
  • Střední škola obchodu, gastronomie a designu PRAKTIK s.r.o.

Střední odborná učiliště
  • Střední odborné učiliště farmaceutické (zanikla, Střední škola logistiky a chemie)
  • Střední odborné učiliště obchodu a služeb
  • Střední odborné učiliště technické a obchodní
  • Soukromé střední odborné učiliště stavební, Odborné učiliště a Učiliště - PhDr. L. Bortl, s.r.o.
  • Speciální škola DC 90, s.r.o.

Architektura Olomouce
Související informace naleznete také v článcích Seznam kulturních památek v Olomouci, Seznam památek v Olomouci podle architektonických stylů, Pevnost Olomouc, Seznam církevních staveb v Olomouci, Seznam nejvyšších staveb v Olomouci a Seznam drobných památek v Olomouci.
Katedrála svatého Václava
Románská okna ve Zdíkově paláci
Sloup Nejsvětější Trojice

V historickém jádru města, obklopeném rameny řeky Moravy, jehož formování bylo započato počátkem 11. století a dokončeno v polovině 19. století, je situováno několik velkých náměstí, z nichž na Horním náměstí je umístěna radnice s orlojem z 15. století, Herkulova, Ariónova a Caesarova kašna, a především památka UNESCO sloup Nejsvětější Trojice, postavený v roce 1740. Pozoruhodný je také arcibiskupský dóm svatého Václava, kde roku 1469 prohlásila část českých a moravských pánů uherského krále Matyáše Korvína králem českým a kde se taktéž nachází hrobka českého krále Václava III., zavražděného roku 1306 právě v Olomouci. Na této straně historického jádra jsou také budovy Univerzity Palackého (v 19. století existovala její předchůdkyně navazující na jezuitské vysoké učení založené v letech 1573–1576). Studuje na ní okolo 20 tisíc studentů.

Historická část města je chráněna jako městská památková rezervace,[pozn. 2] po pražské druhá nejvýznamnější v Česku.[8] Mezi národní kulturní památky patří Olomoucký hrad, klášter Hradisko, kostel svatého Mořice, sloup Nejsvětější Trojice a mariánský sloup se souborem barokních kašen a vila Primavesi.

Kašny
Podrobnější informace naleznete v článku Kašny v Olomouci.
Caesarova kašna
  • konec 17. století:
    • 1683 Neptunova kašna (na Dolním náměstí) – autoři: gdaňský sochař Michael Mandík a olomoucký kameník Václav Schüler
    • 1687 Herkulova kašna (na Horním náměstí) – stejní autoři
  • začátek 18. století:
    • 1707 Jupiterova (na Dolním náměstí) – autor původní sochy sv. Floriána: Václav Render; 1735 přestavěna autor: tyrolský sochař Filip Sattler
    • 1709 Tritónů (Náměstí republiky) – autor: olomoucký měšťan a kameník Václav Render
    • 1725 Caesarova (na Horním náměstí) – autor: Václav Render
    • Delfínova kašna z roku 1725 od sochaře Filipa Sattlera znovuobjevená roku 2005 na dvoře ZŠ Na hradě, umístěna před dominikánský klášter v Sokolské ulici
    • 1727 Merkurova kašna (mezi obchodním centrem Galerie Moritz a hotelem Národní dům) – autoři: Václav Render a Filip Sattler
  • 2002 Ariónova kašna na Horním náměstí od sochaře Ivana Theimera

Paláce

Vily

Parky v Olomouci
Podrobnější informace naleznete v článku Olomoucké parky.
  • Čechovy sady
  • Smetanovy sady – roku 1866 byla vysázena jírovcová a lipová alej ve Smetanových sadech a slavnostně ji otevřel František Josef I. Od roku 1919 jsou stromy přiřezané do vysokých rovných stěn díky prvnímu českému správci parku Emanuelu Černému.
  • Bezručovy sady a rozárium se sbírkou 40 tisíc keřů růží. Existence části rozária je nyní ohrožena výstavbou tenisových kurtů.[52][53]
  • botanické zahrady
  • Zoologická zahrada Olomouc na Svatém Kopečku

Rozloha všech parků je více než 47 ha. Délka hlavních alejí je téměř 2,5 km.

  • Čechovy sady
  • Smetanovy sady
  • Bezručovy sady
  • ZOO Olomouc

Chrámy a kostely

Kaple

Hřbitovy

V Olomouci a přidružených obcích se nachází celkem jedenáct veřejných pohřebišť: Neředín – ústřední hřbitov, Nová Ulice, Nedvězí, Slavonín, Nové Sady, Holice, Hodolany, Chválkovice, Svatý Kopeček, Černovír a Chomoutov. Památkově chráněné je funkcionalistické krematorium na hřbitově v Neředíně. Krematorium a pohřebiště spravuje městská příspěvková organizace Hřbitovy města Olomouce.[54]

Hospodářství
Objekt parní vodárny v Černovíře

Po zavraždění Václava III. na olomouckém hradě v roce 1306 nastoupili Lucemburkové a s nimi přišel velmi významný rozvoj města. Olomouc, jako křižovatka cest, se stala největším centrem obchodu na Moravě. Město, kterému obchod přinášel nemalé zisky, čilý ruch na tržišti samozřejmě podporovalo a co víc, získalo různá královská privilegia, mezi nimiž bylo i právo vybudovat další tržnici.

Díky místních trhům se např. proslavily olomoucké tvarůžky. S jejich výrobou je nyní, navzdory názvu, spojeno hlavně město Loštice, důvodem pro toto pojmenování je ale skutečnost, že ačkoli se vyráběly v okolních obcích, prodávaly se pak na olomouckých trzích a odtud se staly známými ve světě. První zmínka o nich pochází už z roku 1583.[55]

Počet turistů v roce 2005 činil 111 700,[56] k roku 2006 jich do Olomouce zavítalo 113 400[56] a v roce 2007 šlo už o 121 000 turistů.[57]

Vodní hospodářství

Jako jediné město v Česku má zachovalou parní vodárnu a jako jediné město v Česku s více než 100 000 obyvateli je 100% zásobováno vodou z podzemních zdrojů. Vydatnost zdrojů:

Město spotřebuje denně asi 27 000 m3 vody. Čistírna odpadních vod je v části Olomouc-Nové Sady. Dodavatelem vody, provozovatelem vodovodů, kanalizace a čistírny je Moravská vodárenská a. s. (do 1. ledna 2008 s názvem Středomoravská vodárenská a. s.).[58]

Auto Technických služeb města na svoz tříděného odpadu (papír)

Energetika

Elektřinu rozvádí v síti vysokého a nízkého napětí ČEZ a.s.

Teplo vyrábí teplárna na hnědé a černé uhlí (138+31 tis.tun/rok 2012) a výtopna na mazut (pyrolýzní topné oleje) a zemní plyn. Teplo rozvádí síť horkovodů a parovodů. Dodavatel: Veolia, Teplárna Olomouc.

Zemní plyn rozvádí plynovody po celém území města Severomoravská plynárenská a.s.

Odpadové hospodářství

Svoz odpadů zajišťují Technické služby města Olomouce, a. s. Separovaný odpad v Olomouci je svážen ze širšího okolí, ale přibližně kopíruje trendy v odpadovém hospodářství města Olomouce. Pro rok 2003 šlo o 704 t papíru, 440 t skla, 369 t plastů a 0,5 t nápojových kartonů.[59] V roce 2006 pak bylo z Olomouce svezeno: 17 394 t komunálního odpadu, 1 486 t papíru, 851 t skla, 562 t plastů a 55 t nápojových kartonů.[60] Z hlediska množství separovaného odpadu (svezeného ze širšího okolí) je k tomuto roku udáváno 1488 t papíru, 859 t skla, 562 t plastů, 54,76 t nápojových kartonů,[59] a pro 1. pololetí roku 2007 šlo o 823 t papíru, 425 t skla, 308 t plastů, 31 t nápojových kartonů[59]. Směsný komunální odpad je od roku 2011 odvážen do brněnské spalovny SAKO, a.s.

Lesní hospodářství

Lesní majetek města Olomouce na ploše 4002,96 ha (z toho 3871,56 ha je porostní půda, stav v roce 2011) spravuje akciová společnost Lesy města Olomouce a.s.[61] Hospodaření na velké části (1204 ha, 31 % celkové plochy) je silně ovlivněno kvůli ochraně přírody.[61]

První lesní majetek o rozloze 800 ha získalo město Olomouc v letech 1352–1393 v k.ú. Grygov jako dar od krále Karla IV.[61] Další lesy získalo město např. nákupem od moravského zemského hejtmana Jana z Lipé (1534, 250 ha), Václava Haugvice z Biskupic (1546, 500 ha), kardinála Ditrichštejna (1606, 1 000 ha), Liechtensteina (30. května 1936, 988 ha).[61] 8. února 1952 byl lesní majetek (3984 ha) převeden na Československé státní lesy.[61] 1. ledna 1993 převzala lesní majetek Správa lesů města Olomouce.[61] 1. října 2010 se přeměnila na akciovou společnost Lesy města Olomouce a.s.[61]

Doprava
Související informace naleznete také v článcích Tramvajová doprava v Olomouci a Městská autobusová doprava v Olomouci.
Tramvaj VarioLF na náměstí Republiky

Již v roce 1845 začaly jezdit mezi centrem města a vzdáleným nádražím omnibusy. Ty ale kapacitně nedostačovaly, proto byla na tomto úseku v roce 1899 postavena tramvajová trať. Postupně byly tratě prodlužovány, od roku 1940 probíhalo jejich postupné zdvoukolejňování. V 50. letech došlo k rozsáhlé reorganizaci tramvajové dopravy ve středu města. V roce 1997 došlo k prodloužení – byla postavena trať na třídě Kosmonautů, která pomohla přetíženému úseku na Masarykově třídě přes centrum. Roku 2013 byla postavena nová trať z areálu Šantovka na Nové Sady. V roce 1927 se Olomouc stala prvním moravským městem s vlastní autobusovou dopravou.[zdroj?] Městskou hromadnou dopravu v Olomouci zajišťuje Dopravní podnik města Olomouce.

Olomouc leží na hlavní železniční trati a má přímé spojení s Prahou, Brnem, Ostravou, Zlínem, všemi okresními městy kraje a řadou dalších významných sídel na Slovensku a v Polsku. Na území města se nachází tyto železniční stanice a zastávky: Olomouc hlavní nádraží (tratě Česká Třebová – Přerov, Nezamyslice–Olomouc (obě 270), 275, 290, , 310), Olomouc-Smetanovy sady, Olomouc-Nová Ulice, Olomouc město, Olomouc-Hejčín, Olomouc-Řepčín (všechny na trati 275), Olomouc-Nové Sady a Nemilany (trať 301). Dále zde jsou dvě autobusové nádraží a mezinárodní letiště pouze pro Schengenský prostor v Neředíně (slouží jako centrální letiště helikoptér policie, hasičů a pro nemocnici).

Z města vychází dálnice D46 (směr Vyškov), prochází jím dálnice D35 (směr Mohelnice a Lipník nad Bečvou), dále silnice I/46 směr Šternberk, I/55 směr Přerov a řada dalších silnic druhé a třetí třídy.

Sport

Kluby
  • SK Sigma Olomouc, fotbalový klub
  • HC Olomouc, hokejový klub
  • Skokani Olomouc, baseballový klub
  • 1. HFK Olomouc, fotbalový klub
  • Slackline Olomouc, první slackline klub v ČR (web)
  • DHK Zora Olomouc, dámský házenkářský klub
  • SK UP Olomouc, ženský volejbalový klub
  • Basketbal Olomouc, basketbal klub
  • T. J. Sokol Olomouc, Sokol, v Olomouci je celkem 10 místních jednot (web)
  • AK Olomouc, aerobik klub Olomouc
  • AK Olomouc, atletický klub
  • Haná Dragons, klub dračích lodí (web)
  • TJ Lodní Sporty Olomouc, sdružuje Kanoistický a Veslařský Klub:
  • VK Olomouc, veslařský klub (web)
  • KK Olomouc, kanoistický klub – rychlostní kanoistika (web)
  • RC Olomouc, ragbyový klub (web)
  • AŠK Olomouc, armádní šachový klub
  • HKK Olomouc, kuželkářský klub (web)
  • FBS Olomouc, florbalový klub
  • TJ MILO Olomouc, sdružuje oddíl fotbalu (FK Nové Sady), tenisu, ledního hokeje, turistiky a kolové (web)
  • BK Omega Olomouc, badmintonový klub
  • JK FILIPPI Olomouc – Řepčín, sportovní stáj
  • KSP Olomouc, klub ploutvového plavání (web)
  • UN Olomouc, plavecký klub
  • Occamy Olomouc, famfrpálový tým (web)
  • 331 Dance Studio Olomouc, taneční škola (web)

Sportoviště
Zimní stadion Olomouc
Andrův stadion
  • fotbalový stadion Sigmy (Andrův stadion)
  • fotbalový stadion 1. HFK Olomouc
  • zimní stadion HC Olomouc
  • plavecký stadion
  • lanové centrum
  • sportovní hala Univerzity Palackého
  • omega centrum sportu a zdraví
  • aqua centrum (web)
  • Jump Academy Olomouc, trampolínové centrum (web)
  • fitness tribuna
  • Čajkaréna
  • atletický stadion (sokolský stadion)
  • baseballový stadión
  • golfové hřiště
  • Dům Armády Olomouc
  • Equine sport center Olomouc (parkurové závodiště)
  • Kuželna HKK Olomouc (největší v ČR)
  • Bowland bowling center Šantovka (největší v ČR)
  • tenisový a badmintonový areál TJ MILO Olomouc
  • Sportcentrum Nové Sady (hřiště a tělocvična)
  • lanový park Veverák
  • laser arena

Sportovní akce

Zdravotnictví

V Olomouci k roku 2002[62] bylo celkem 1 084 lékařů, počet obyvatel tak na 1 lékaře činil 96 a počet lůžek ve zdravotnictví na 1 000 obyvatel bylo 19. Působí zde tři nemocnice, 147 ordinací praktického lékaře a dalších 197 odborných ordinací a pracovišť, dále 21 lékáren a 11 ostatních zdravotnických zařízení. Celkem tak k roku 2002 šlo o 379 zdravotnických zařízení. Nejvýznamnější institucí v oblasti zdravotnictví je Fakultní nemocnice Olomouc, působí zde také Vojenská nemocnice Olomouc.

Osobnosti Olomouce

Jedná se převážně o osoby, které se ve městě narodily, zemřely anebo v něm nějakou dobu pobývaly. Osobnosti jsou řazeny podle roku narození.

Partnerská města

Olomouc má následující partnerská města:[63]

Olomouc ve světě i ve vesmíru

Planetka ve vesmíru

Díky dr. Petru Pravcovi se planetka s číslem 30 564 v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem nazývá Olomouc. Astronom ji objevil při pozorování z hvězdárny v Ondřejově.[65]

Druh hemoglobinu

Naopak šéf hemato-onkologické kliniky olomoucké fakultní nemocnice Karel Indrák v roce 1986 zjistil, že jednu dědičnou chorobu krve způsobuje do té doby neznámý druh hemoglobinu a pojmenoval ho po svém rodném městě.

Nová látka

Když Miroslav Strnad z Univerzity Palackého společně s kolegou Jaroslavem Veselým hledali v rostlinách látku podporující jejich růst, nalezli i derivát rostlinných hormonů cytokininů, který buněčné dělení naopak brzdí. Novou látku nazvali olomoucin, při testování pak zjistili, že má protinádorové účinky a není toxická. Jméno navrhl francouzský kolega Laurent Meijer.

Pojmenování částí měst

V německém městě Nördlingen, jednom z osmi partnerských měst Olomouce, lze najít Olomouckou ulici (Olmützer Strasse) nebo obdivovat Olomouckou kašnu (Olmützer Brunnen).

Ve městě Antony, nedaleko Paříže (v departementu Hauts-de-Seine, Île-de-France), vzniklo Olomoucké náměstí. Chystá se tam výstavba nové čtvrti, jejíž centrální náměstí se jmenuje Place d'Olomouc a ulice vedoucí na náměstí Rue d'Olomouc.

Turistické ukazatele

V některých partnerských městech také upozorňují na Olomouc ukazatele, podle kterých lidé poznají, jak daleko se od města nacházejí. Nechybí například ve finském Tampere.

Odkazy

Poznámky
  1. Roku 1778 přesunuta do Brna, po návratu roku 1782 degradována na lyceum, poté od roku 1827 opět univerzitou. Po revoluci roku 1848 ale postupně likvidována, až v letech 1860–1946 zůstala pouze samostatná teologická fakulta.
  2. Podle výnosu ministerstva kultury ze dne 21. prosince 1987, čj. 16 417/87-VI/1, jsou její hranice vymezeny ulicemi Studentskou, Dobrovského a Jiřího z Poděbrad, poté linií tereziánského opevnění, ulicí Aksamitovou, třídou Svobody a Legionářskou ulicí.

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Internetová jazyková příručka: Olomouc [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR, rev. 2011-08-21 [cit. 2011-01-14]. Dostupné online.
  4. Nářeční distribuce typu ten Olomouc x ta Olomouc na nářeční mapě ČJA z 60. let (nezachycuje konkrétní hláskovou podobu): http://cja.ujc.cas.cz/CJA4/, 31. března 2016. (Stáhnutelné pdf, Crl+F Olomouc)
  5. OUŘEDNÍČEK, Martin; NEMEŠKAL, Jiří; POSPÍŠILOVÁ, Lucie. Vymezení území pro Integrované teritoriální investice (ITI) v ČR. Závěrečný dokument [PDF online]. Regionální stálá konference Středočeského kraje, leden 2020 [cit. 2021-05-07]. S. 8, 24–26. Dostupné online.
  6. Dodatek k závěrečnému dokumentu VZ Vymezení území pro Integrované teritoriální investice (ITI) v ČR [PDF online]. Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, 2020-06-04 [cit. 2021-05-12]. Dostupné online.
  7. Schematismus [online]. Olomoucko-brněnská eparchie, rev. 2018-04-25 [cit. 2018-05-20]. Dostupné online.
  8. Olomouc – městská památková rezervace [online]. Turistický portál České republiky CZeCOT. Dostupné online.
  9. Přijeďte do Olomouce [online]. Olomouc.eu, 2010-12-03 [cit. 2011-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-02.
  10. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 173-178.
  11. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 175-176.
  12. HODURA, Quido. Václav Ertl, Časové úvahy o naší mateřštině. Naše řeč. 1930, čís. 8. Dostupné online.
  13. ERTL, Václav. Časové úvahy o naší mateřštině. Sbírka přednášek a rozprav. Řada I. Extense vysokých škol pražských. Redakce Miloslav Hýsek a Theodor Kašpárek. Praha: Jednota českých matematiků a fysiků v Praze, 1929.
  14. POLÍVKOVÁ, Alena. Naše místní jména a jak jich užívat. Praha: Euromedia Group, 2007. ISBN 978-80-242-1940-0. S. 20.
  15. POLÍVKOVÁ, Alena. Poznámka o rodu místních jmen typu Olomouc, Boleslav, Litomyšl. Naše řeč. 1978, čís. 4. Dostupné online.
  16. TICHÁK, Milan. Olomouc rodu ženského. Olomouc: Burian a Tichák, 2009. ISBN 978-80-87274-03-3.
  17. SEICHTEROVÁ, Hana; ŠTĚPÁN, Jan. Typáře a pečeti města Olomouce. Zprávy Vlastivědného muzea v Olomouci. 2013, čís. 306, s. 19–36. ISSN 1212-1134.
  18. Starý znak Olomouce [online]. Leccos.com [cit. 2018-05-20]. Dostupné online.
  19. Historie znaku města Olomouce [online]. Hrady.cz. Dostupné online.
  20. Logo města [online]. Logorevue.sk. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-21. (slovensky)
  21. BLÁHA, Josef. Před výskytem písemných zpráv. In: SCHULZ, Jindřich. Olomouc. Malé dějiny města. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. ISBN 80-244-0493-1. S. 18–26.
  22. Olomouc – Historie [online]. České dědictví UNESCO [cit. 2018-05-20]. Dostupné online.
  23. MAREŠOVÁ, Stanislava. Historické budovy Olomouce – Než vyjel první vlak. Rej.cz [online]. 2009-03-25 [cit. 2012-03-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-03.
  24. Geografie [online]. Magistrát města Olomouce. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-10.
  25. Čechmánková, M. Čestný sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci. Olomouc: Jednota Orel Olomouc, asi 2008 (neuvedeno), 48 s., ISBN 978-80-254-3751-3, strana 9, 28–30.
  26. BARTOŠ, Josef, a kol. Olomouc. Malé dějiny města. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. ISBN 80-244-0493-1. S. 112, 125.
  27. Juryšek O. Dějiny Olomouce 1017–1920. Olomouc: Votobia, 2006, 208 s. ISBN 80-7220-258-8.
  28. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl II. Země Moravskoslezská. Praha: Orbis, 1935. 213 s. S. 85.
  29. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. [s.l.]: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 51–54.
  30. Výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011 (SLDB 2011) [online]. Český statistický úřad, rev. 2015-04-14 [cit. 2016-06-19]. Dostupné online.
  31. Olomouc 1949–2004 [online]. Praha: Český statistický úřad [cit. 2014-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-02.
  32. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2011 (přepočtený na definitivní výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011) [online]. Praha: Český statistický úřad. Dostupné online.
  33. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2016 [PDF online]. Český statistický úřad, 2016-04-29 [cit. 2016-04-29]. S. 101. Dostupné online.
  34. Malý lexikon obcí České republiky 2013 [online]. Český statistický úřad, 2013-12-16 [cit. 2018-01-22]. Dostupné online.
  35. Vymezení území Olomoucké aglomerace [online]. Statutární město Olomouc [cit. 2020-03-31]. Dostupné online.
  36. Strategie Olomoucké aglomerace [PDF online]. Statutární město Olomouc, leden 2020 [cit. 2020-03-31]. S. 17–22. Verze 10. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-10.
  37. Vymezení Olomoucké aglomerace (ITI územního celku) [PDF online]. Katedra geografie, Přírodovědecká fakulta UP v Olomouci [cit. 2020-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-24.
  38. Josef v. Engel´s Lebenslauf. Mährisches Tagblatt. Duben 1900, roč. 21, čís. 98, s. 1–2. Dostupné online.
  39. Primátorem Olomouce je Žbánek. Novinky.cz [online]. 2018-11-05 [cit. 2018-11-05]. Dostupné online.
  40. Seznamte se s horkým kandidátem na primátora. Metropole Olomouc [online]. 2014-02-10 [cit. 2018-05-20]. Dostupné online.
  41. Absurdní dělení Olomouce zřejmě skončí. Vedení radnice je pro. Olomoucký deník [online]. 2014-04-23. Dostupné online.
  42. Nová iniciativa chce v Olomouci prosadit jeden společný volební obvod. Český rozhlas [online]. 2014-03-24. Dostupné online.
  43. Jeden volební obvod přinesl městu problémy. Lístky se nevejdou do urny. iDNES.cz [online]. 2014-09-25. Dostupné online.
  44. Volby do zastupitelstva města Olomouce 10.10. - 11.10.2014 [online]. ČSÚ na volby.cz [cit. 2014-01-21]. Dostupné online.
  45. Olomouci bude zas vládnout koalice bez vítěze voleb, ANO jde do opozice. iDNES.cz [online]. 2014-10-12. Dostupné online.
  46. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 65, 71, 254 a 464.
  47. Komise městských částí [online]. Statutární město Olomouc [cit. 2017-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-13.
  48. Statistický lexikon obcí 2013. Základní údaje za obce, části obcí a základní sídelní jednotky podle krajů a okresů. Olomoucký kraj – okres Olomouc [online]. Praha: Český statistický úřad, 2013-10-31 [cit. 2015-07-04]. Dostupné online.
  49. Nejnavštěvovanějším místem v Olomouckém kraji je zoo. Olomouc.cz [online]. 2008-04-30. Dostupné online.
  50. Dosavadní laureáti [online]. Statutární město Olomouc [cit. 2018-09-02]. Dostupné online.
  51. Statut ceny města Olomouce [online]. Statutární město Olomouc [cit. 2019-06-15]. Dostupné online.
  52. V Olomouci byla zahájena petice Braňme rozárium. Econnect [online]. 2005-10-10. Dostupné online.
  53. Zápis ze zasedání Zastupitelstva města Olomouce [online]. Magistrát města Olomouce [cit. 2009-04-26]. Dokument Word 1,5 MB. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-24.
  54. Úvod [online]. Hřbitovy města Olomouce [cit. 2017-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-27.
  55. https://www.tvaruzky.cz/historie
  56. Olomouc má šanci získat 100 milionů korun z EU na rozvoj turistiky. Olomouc.cz [online]. 2008-01-23. Dostupné online.
  57. Radniční listy. Měsíčník občanů statutárního města Olomouce. 2008, čís. 7, s. 8.
  58. O společnosti [online]. Moravská vodárenská [cit. 2018-05-20]. Dostupné online.
  59. Radniční listy. Měsíčník občanů statutárního města Olomouce. 2007, čís. 10, s. 15.
  60. Popelářský vůz Technických služeb vyrazil do ulic. Radniční listy. Měsíčník občanů statutárního města Olomouce. 2007, s. 3. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28.
  61. Informační leták. [s.l.]: Lesy města Olomouce, 2011. S. 8.
  62. Olomouc v datech 2001/2. [s.l.]: Magistrát města Olomouce Informační leták.
  63. Olomouc a její partneři v zahraničí [online]. Magistrát města Olomouce [cit. 2018-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-20.
  64. Olomouc si bude s novým bratislavským partnerem vyměňovat zkušenosti i školáky. Olomouc.cz [online]. 2012-02-16. Dostupné online.
  65. Olomouc nechala stopy ve vesmíru, vědě i polské písni. E15 [online]. [cit. 2018-05-20]. Dostupné online.

Literatura
  • BARTOŠ, Josef, a kol. Olomouc. Malé dějiny města. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 389 s. ISBN 80-244-0493-1.
  • ČERMÁK, Miloslav. Olomoucká řemesla a obchod v minulosti. Olomouc: Memoria, 2002. 304 s. ISBN 80-85807-19-X.
  • ČERMÁK, Miloslav. Olomoucké hospody, zájezdní hostince, hotely, vinárny a kavárny v minulosti. Olomouc: Memoria, 2004. 245 s. ISBN 80-85807-25-4.
  • FIALA, Jiří, a kol. Olomouc ve víru válek. Od počátků do zrušení olomoucké pevnosti. Olomouc: Danal, 2009. 144 s. ISBN 978-80-85973-83-9.
  • GRAČKA, Vladimír. Objevovaná Olomouc. Olomouc: Poznání, 2012. 156 s. ISBN 978-80-87419-24-3.
  • GRAČKA, Vladimír. Domovní znamení v Olomouci. Olomouc: Poznání, 2013. 192 s. ISBN 978-80-87419-31-1.
  • KAŠPÁRKOVÁ, Slavomíra; GRAČKA, Vladimír. Olomoucké podzemí. Měšťanské domy a paláce, církevní budovy a vojenské objekty. Olomouc: Poznání, 2009. 148 s. ISBN 978-80-86606-92-7.
  • KŠÍR, Josef. Zmizelá Olomouc. Olomouc: Burian a Tichák, 2012. 44 s. ISBN 978-80-87274-14-9.
  • KUBEŠOVÁ, Irena; VRTALOVÁ, Jarmila. Významné olomoucké památky. Sborník příspěvků ze semináře, Olomouc 6.-8.9.2001. Olomouc: Statutární město Olomouc, 2001. 79 s. ISBN 80-238-8142-6.
  • KUBEŠOVÁ, Irena Marie; VRTALOVÁ, Jarmila. Významné olomoucké památky II. Sborník příspěvků ze semináře, Olomouc 13.-14.9.2002. Olomouc: Statutární město Olomouc, 2002. 78 s. ISBN 80-238-9968-6.
  • KUCH-BREBURDA, Miloslav; KUPKA, Vladimír. Pevnost Olomouc. Dvůr Králové nad Labem: Fortprint, 2003. 311 s. ISBN 80-86011-21-6.
  • LENKOVÁ, Jitka. Tajemná města. Olomouc. Praha: Regia, 2004. 207 s. ISBN 80-86367-41-X.
  • MLČÁK, Leoš; DOLEJŠÍ, Kateřina; POTŮČEK, Jakub. Průvodce Olomoucí. Umělecké památky města. 2. vyd. Olomouc: Statutární město Olomouc, 2016. 319 s. ISBN 978-80-87602-42-3.
  • MÜLLER, Willibald. Pověsti a události města Olomouce. Překlad Jan Kubeš. Olomouc: Poznání, 2012. 125 s. ISBN 978-80-87419-25-0.
  • NEŠPOR, Václav. Dějiny města Olomouce. Olomouc: Votobia, 1998. 347 s. ISBN 80-7198-343-8.
  • RUSINSKÝ, Jiří. Po stopách minulosti olomoucké městské části Neředín. Olomouc: Votobia, 2004. 167 s. ISBN 80-7220-196-4.
  • SCHINDLER, Antonín. Tajemná Olomouc aneb Olomouc jak ji neznáte. Olomouc: Votobia, 1998–2009. 5 svazků. ISBN 80-7198-330-6.
  • Dějiny Olomouce. Redakce Jindřich Schulz. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009. 2 svazky. ISBN 978-80-244-2370-8.
  • SPÁČIL, Vladimír. Odměna za věrnost a statečnost. Olomouc: Danal, 1998. 53 s. ISBN 80-85973-55-3.
  • SPÁČIL, Vladimír. Olomoucká domovní znamení. Olomouc: Danal, 1999. 135 s. ISBN 80-85973-42-1.
  • SPÁČIL, Vladimír; TICHÁK, Milan. V čele města Olomouce. Správa města a její představitelé v průběhu staletí. Olomouc: Memoria, 2002. 89 s. ISBN 80-85807-18-1.
  • TICHÁK, Milan. Vzpomínky na starou Olomouc. Olomouc: Votobia, 1997. 189 s. ISBN 80-7198-184-2.
  • TICHÁK, Milan. Vzpomínky na starou Olomouc a její předměstí. 2. vyd. Olomouc: Burian a Tichák, 2013. 308 s. ISBN 978-80-87274-19-4.
  • TICHÁK, Milan. O osudech městských částí Olomouce. Olomouc: Středisko informatiky a služeb školám, 1998. 75 s.
  • TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. 164 s. ISBN 80-7198-447-7.
  • TICHÁK, Milan. Příběhy olomouckých pomníků. Olomouc: Burian a Tichák, 2002. 170 s. ISBN 80-239-0501-5.
  • TICHÁK, Milan. Příběhy olomouckých pomníků a hřbitovů. Olomouc: Burian a Tichák, 2016. 217 s. ISBN 978-80-87274-35-4.
  • TICHÁK, Milan. Když padly hradby. Olomouc na přelomu staletí. Olomouc: Burian a Tichák, 2005. 185 s. ISBN 80-903687-1-9.
  • TICHÁK, Milan. Ztracené adresy. O tom, co v Olomouci bývalo a co už není. Olomouc: Burian a Tichák, 2007. 178 s. ISBN 978-80-903687-6-7.
  • TICHÁK, Milan. Olomouc rodu ženského. Olomouc: Burian a Tichák, 2009. 167 s. ISBN 978-80-87274-03-3.
  • TICHÁK, Milan. Olomouc z nadhledu. Olomouc: Burian a Tichák, 2011. 165 s. ISBN 978-80-87274-09-5.
  • TICHÁK, Milan. Olomoucké vycházky. Olomouc: Burian a Tichák, 2014. 205 s. ISBN 978-80-87274-24-8.
  • VÁLKA, Zbyněk. 1758 – Olomouc a Prusové. Hrdá pevnost Marie Terezie. Olomouc: Votobia, 2001. 81 s. ISBN 80-7198-477-9.
  • VÁLKA, Zbyněk. Olomouc pod hákovým křížem. Temná léta okupace 1939–1945. Olomouc: Votobia, 2001. 155 s. ISBN 80-7198-517-1.
  • VOJKOVSKÝ, Rostislav. Olomouc: zaniklý hrad v bývalém „hlavním městě“ Moravy. Dobrá: Beatris, 2006. 35 s. ISBN 80-86737-58-6.
  • ZATLOUKAL, Pavel. Olomouc. Praha a Litomyšl: Paseka, 2013. 231 s. ISBN 978-80-7432-309-6.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.