Vamberk

Sídlo bylo založeno při kolonizaci v prvé polovině 13. století rodem Drslaviců, kteří drželi hrady Potštejn a Litice. První písemná zmínka o Vamberku pochází z roku 1341[3] a nachází se v listině, kterou se Ješek z Potštejna vzdal ve prospěch českého krále Jana různých statků včetně vsi nazvané německy Waldenburg, tj. zalesněný (lesnatý) kopec. Označuje polohu tehdejšího Vamberka v rozsáhlých pohraničních lesích. Zkomolením jména na Walenberg a dále na Wamberg vzniklo nynější české pojmenování, zaznamenané již v předhusitské době, k roku 1410[4]. Roku 1523 se připomíná zemřelý držitel obce Bohuslav Vamberský z Chrástu a na Vamberce.[5]. Od roku 1557 získali Vamberk Percingarové z Bydžína

Město Vamberk, kresba Johanna Venuta z roku 1810

K rozkvětu města přispělo privilegium císaře Matyáše z roku 1616 s právem tří jarmarků a jednoho týdenního trhu, a s povolením vybírat na mostě mýtné. Tvrz se ve městě připomíná naposledy při konfiskaci Percingarova majetku roku 1622. Roku 1627 koupil vamberské panství nizozemský katolický císařský vojenský rada Kašpar Gramb z Grambu, který se v armádě císaře Ferdinanda II. účastnil potlačení stavovského povstání. Jeho manželka Magdaléna po ovdovění, od roku 1633 až do své smrti v roce 1671, vládla na panstvích Vamberk, Potštejn a Kostelec nad Orlicí. Dne 21. září 1637 vydala privilegium, jímž svým poddaným zmírnila robotní povinnosti a nebránila svobodnému provozování řemesel. Roku 1639 se podruhé provdala za Ottu Jindřicha Štose z Kounic. Podle místní legendy přivezla paní Magdalena z rodných Flander umění paličkované krajky. Naučila prý řemeslu vamberské ženy, které je rozšířily v celém regionu. Podle jiné legendy to byly řeholnice řádu voršilek z belgického Lutychu, které po roce 1655 začaly v Čechách dívky vyučovat mimo jiné i paličkování.

Od roku 1654 se ve městě připomíná židovská obec, která roku 1688 zřídila vlastní hřbitov pro Vamberk, Doudleby nad Orlicí a Kostelec nad Orlicí. Při ničivém požáru v květnu 1898 shořela podstatná část farního kostela včetně zvonů[6].

Za panování Leopolda Libštejnského z Kolovrat na Rychnově od roku 1716 dostali vamberečtí právo obchodu se solí, až na výjimky se mohli vykoupit (osvobodit) od roboty a byli propuštěni z nevolnictví. Významným hospodářským počinem byla stavba Moravsko-polské silnice z let 1839–1841 a následná výstavba kamenného mostu ve Vamberku. Poslední majitel panství, hrabě František Lützow, zemřel roku 1916 a byla pro něj na starém vambereckém hřbitově vystavěna zděná hrobka.

• Vamberk
• Merklovice
• Peklo

Vamberk leží na křižovatce silnic I/11 (Hradec Králové – Žamberk – Šumperk) a I14 (Náchod – Ústí nad Orlicí). Díky tomu přes město jezdí autobusové spoje spojující Prahu s Orlickými horami a Jeseníky a linky z Náchodska a Podorlicka do Brna. Z místních linek je nejfrekventovanější ta, která spojuje Kostelec nad Orlicí, Doudleby, Vamberk a Rychnov nad Kněžnou a linka do Ústí nad Orlicí.

Železniční doprava zde má menší význam; ve Vamberku funguje od roku 1906 nádraží regionální trati z Doudleb do Rokytnice v Orlických horách, kde jsou v provozu pouze osobní vlaky. Trať má zastávku také v Pekle nad Zdobnicí, která slouží i pro blízký Jahodov. Větší nabídka spojů je v sousedních Doudlebách (trať Týniště nad Orlicí – Letohrad) se spoji do Hradce Králové a Letohradu.

• Muzeum krajky Vamberk, Vilímkova ulice 88[7]

Socha Immaculaty z mariánského sloupu

• Kostel sv. Barbory – raně barokní hřbitovní kostel z roku 1697, s hřbitovem a rodinnou hrobkou Lützowů
• Kostel sv. Prokopa – vrcholně barokní stavba z počátku 18. století, postavena na základech gotického kostela, v kryptě se dochovaly proslulé vamberecké mumie ze 17. až 18. století v otevřených rakvích, včetně ostatků hraběnky belgického původu Magdalény Grambové (†1671) s krajkovým límcem (zakladatelka tradice výroby vambereckých krajek)
• Židovský hřbitov – na Zářečí, volně přístupný, s kamennými náhrobky od roku 1673 do konce 19. století
• Sousoší Kalvárie s Pannou Marií, Janem a Marií Magdalénou u kostela
• Boží muka na náměstí: krucifix, na pilíři sochy Panny Marie Bolestné, sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána; na soklu reliéf sv. Václava, na kříži vzadu tesané nástroje Kristova utrpení a dedikace s chronogramem
• Socha zbičovaného Krista u sloupu, Tyršova ulice 15
• Socha Ecce homo - odpočívajícího zmučeného Krista, ve farním dvoře
• Socha Panny Marie
• Socha sv. Anny Samétřetí u kostela
• Sousoší sv. Anny vyučující Pannu Marii
• Sloup se sochou Panny Marie Immaculaty; varianta mariánského sloupu ze Staroměstského náměstí v Praze
• Socha Mistra Jana Husa z roku 1904, na náměstí
• Klasicistní kašna se čtyřmi sochami na náměstí
• Kubiasova vila – moderní vila z roku 1923
• Kamenný most ve Vamberku – kamenný most přes Zdobnici s osmi sochami českých patronů, autor: Eduard Harnach, postaven v letech 1864–1865
• Sousoší vdovy s dítětem – památník obětem první světové války, nápis: „Čekali a nedočkali se“

• Arnošt Vančura (1750–1802), český a ruský hudební skladatel
• Jan Machan (1762–1824), profesor porodnictví, speciální patologie a chirurgie, působící ve Lvově[8]
• Jan Václav Hugo Voříšek (1791–1825), varhaník a kapelník c.k. vídeňského dvora
• František Hajniš (1815–1885), obrozenecký spisovatel a humorista
• František Mielnický (1822–1876), sochař a kameník
• Alois Kareš (1822–1885), obchodník, vystěhovalecký agent (společník proslulé přepravní společnosti Kareš & Stocký se sídlem v Brémách), vlastenec a mecenáš
• Josef Richard Vilímek (1835–1911), zakladatel pražského nakladatelství, autor a vydavatel Humoristických listů
• Josef Kalousek (1838–1915), historik, docent českých dějin na UK v Praze
• František hrabě Lützow, (1849–1916), diplomat, spisovatel, doktor UK a Oxfordské university
• Augustin Vyskočil (1852–1922), kapelník Národního divadla, profesor pražské konzervatoře
• František Pavlišta (1874–1926), kapelník
• Pavel Ludikar Vyskočil, (1882–1967), operní pěvec
• Otakar Sedloň (1885–1973), malíř a středoškolský profesor
• František Hrobař (1893–1985), učitel, botanik, ornitolog a jeden z prvních iniciátorů ochrany přírody a památných stromů
• Antonín Bednář (1896–1949), klavírní virtuos, sbormistr Pěveckého sboru českých učitelů
• Jan Malý (1900–1988), houslista, kapelník
• Bohumil Pavel (1901–1976), učitel, malíř, zakladatel loutkového divadla ve Vamberku
• Bohumil Ditrt (1911–2000), fotograf, aktivní člen Sokola
• Matěj Kopecký (?–1946), principál loutkového divadla, legionář
• Rudolf Horský (1914–2001), teolog a biskup Církve československé husitské
• František Koukol (1915–1940), příslušník 311. čs. bombardovací perutě RAF v Anglii.
• Daniel Vandas (* 1998), český juniorský reprezentant v orientačním běhu, dvojnásobný dorostenecký mistr Evropy na klasické trati

• Novedrate, Itálie
• Bobowa, Polsko

• 
  Kamenný most
• 
  Muzeum krajky
• 
  Kostel sv. Prokopa
• 
  Letecký snímek
• 
  Letecký snímek
• 
  Vesnice Peklo a Vamberk v pozadí
• 
  Pekelská ulice

• Král, Josef František:Paměti města Vamberka nad Zdobnicí. Vamberk 1927; reprint 2012
• Poslušný Ludvík: Stručné dějiny města Vamberka od nejstarších dob do června 1992; redaktor Eva Povondrová. Vamberk MěÚ 1992
• Berger, Miroslav: Kdo byl kdo v dějinách Vamberka. Vamberk 2009
• Berger, Miroslav: Farnost svatého Prokopa ve Vamberku v proměnách staletí. České Budějovice 2013
• Poslušný, Ludvík: Nové paměti města Vamberka. Město Vamberk, 2010
• Joachim Bahlcke, Winfried Eberhard, Miloslav Polívka (editoři): Handbuch der historischen Städten. Böhmen und Mähren. Kröner: Stuttgart 1998, S. 646, ISBN 3-520-32901-8.
• Tomáš Šimek a kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy. Svoboda Praha 1989, s. 515.

• Městská autobusová doprava v Rychnově nad Kněžnou a Vamberku
• Husovo náměstí

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vamberk na Wikimedia Commons
• Galerie Vamberk na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Vamberk v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo Vamberk ve Wikislovníku
• Vamberk v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)