Dobříš

Území v okolí města bylo osídelno již v mladší době kamenné, důkazem jsou dvě hradiště na katastru města a nález kamenné sekery staré 3500 let.[7]

První písemná zmínka je z roku 1252. Čtyři listiny udávající práva klášteru v Plasích, které zde podepsal král Václav I., uvádějí Dobříš jako královský lovecký dvorec na Zlaté stezce. Poté statek připadl na čas šlechtickým vlastníkům – Rožmberkům od roku 1262 a Štěpánovi z Tetína od roku 1321.

Za Jana Lucemburského přešla Dobříš opět do rukou krále. V této době je Dobříš označována jako trhová ves. Původní místo této vsi bylo v okolí dnešního dobříšského hřbitova, kde si právě Jan Lucemburský nechal vystavit lovecký hrádek Vargač (někdy též Varkač; což znamená knížecí plášť).

Zámek a hrad Vargač

Na lovy sem později jezdili i Janovi potomci. Karel IV. přenesl na dobříšský hrádek nejvyšší lovčí úřad české koruny a připojil k němu třináct panství. Václav IV. povýšil Dobříš na městečko.

Slibný rozvoj městečka zastavily husitské války. V únoru 1421 se v Dobříši setkala vojska Jana Žižky s pražany, a spojené šiky odtud táhly na západ vyhnat vojsko krále Zikmunda. Od této doby začalo zastavování královského panství šlechtickým držitelům.

Dobříšský zámek z nádvoří

Pobořený hrad zapsal Zikmund v roce 1422 Bedřichu a Hanuši z Kolovrat. Od Hanuše vykoupil Vargač král Jiří z Poděbrad, aby ho roku 1461 zastavil svým synům Viktorinovi, Bočkovi, Jindřichu a Hynkovi. Ti se však statku opět vzdali, a to v roce 1472. Poté se v držbě hradu vystřídali ještě Jindřich ze Švamberka a od roku 1491 Děpold z Lobkovic († 1527), než jeho synové vrátili roku 1530 Dobříš Ferdinandu I.[8] Předtím však stihlo městečko téměř zpustnout (zbylo zde pouze 27 usedlostí) a místo něj vzniknout městečko nové necelý kilometr západněji, v okolí dnešního dobříšského náměstí. Roku 1543 vrátil král Ferdinand Dobříši všechna bývalá práva udělená Janem Lucemburským.

Mapa města

Roku 1569 si obec vyžádala další práva a výsady – císař Maxmilián II. povýšil Dobříš na město, Dobříš získala městský znak i některé hospodářské výsady. Ve znaku je postava svatého Tomáše, neboť na jeho svátek 21. prosince se konal v Dobříši výroční trh.

Za hejtmana Oldřicha Doudlebského z Doudleb se na Dobříši chovali tři roky velbloudi. Ty sem poslal císař Rudolf II., známý milovník umění a exotů všeho druhu, který je dostal darem od kohosi z Orientu. Po třech letech starostí (nikdo se totiž „o ty potvory, které k ničemu nebyly“ nechtěl starat a stádo se navíc rychle rozrůstalo) si mohl hejtman oddychnout – císař nechal velbloudy odvést jinam. Památkou na hejtmana Doudlebského je hřbitovní kostelík, jež dal stavět v roce 1589.

Z konce 16. století jsou také první zmínky o židovské obci – tu dnes připomíná židovský hřbitov na severním okraji města, jehož nejstarší náhrobek je datován rokem 1650, poslední pohřeb se zde konal před druhou světovou válkou. V centru města také stojí budova bývalé synagogy, dnes kulturního domu.

Pohled na Dobříšský zámek zvenčí

V roce 1630 odpadla Dobříš od královské koruny znovu a už definitivně. Zámek a celý statek koupil pruský hrabě Bruno z Mansfeldu. Panovník si pouze vymínil právo lovu na černou a červenou zvěř (kančí a vysokou) ve zdejších lesích, a to na věčné časy.

Třicetiletá válka tragicky zastihla Dobříš v roce 1639, kdy tudy táhli Švédové, po nichž zůstaly z kostelíka a tvrze postavené hejtmanem Hrochem jen doutnající trosky. Samotné městečko tak špatně nedopadlo – z původního počtu 53 domů jich po válce bylo 47 obydlených. Tak dobře na tom v kraji nikde nebyli.

Roku 1666 začala stavba nového panského sídla – malého barokního zámku. Další vzpruhou pro místní živnosti bylo privilegium Leopolda I. z roku 1675, které rozmnožilo dva výroční trhy o další čtyři. Další pracovní příležitostí byly panské železné huti založené kolem roku 1674. Důsledkem těchto aspektů Dobříš rostla a bohatla.

Počátkem 18. století byl rozkvět Dobříše zastaven nejprve morovou epidemií (1713) následované velikým požárem tehdy ještě převážně dřevěné zástavby. Z této doby pochází socha svatého Šebestiána na rynku, která měla odvrátit zlo. Nicméně přišel nový oheň, jež zničil nedlouho předtím opravený hrad Vargač. Od té doby sloužily ruiny paláce jako panská sýpka.

V roce 1745 začaly stavební práce na honosném zámku ve slohou pozdního baroka s rozsáhlým parkem. Zámek byl stavěn podle plánů architektů G. N. Servandoniho a Roberta de Cotte mladšího, kteří našli inspiraci ve vídeňském zámku Schönbrunn. Stavba trvala celých dvacet let. To už Mansfeldům patřil titul knížat a jejich panství bylo značně rozšířeno skoupením okolních statků.

Kostel Nejsvětější trojice na Dobříši (naproti zámku)

Budování a údržba rozsáhlého komplexu si vyžadovala obrovské náklady. Kromě peněz získaných prodejem panství Horažďovice pramenily hlavní zisky knížecí rodiny z roboty poddaného lidu. Dobříšský lid nebyl nikdy před tím tak zatížen robotou a tresty za neuposlechnutí jako v této době. Nejeden chudák zemřel pod ranami karabáče. Tyto poměry vyústily téměř k otevřenému povstání. Lid však zachránilo udání sousedního šlechtice, na jehož základě přijela na Dobříš císařská vyšetřující komise a dobříšský pán byl donucen zaplatit pokutu 2 000 dukátů a vyrovnat se s poddanými. Císařovna Marie Terezie jej dokonce na čas zbavila správy svého panství. Vrchní správce Svoboda byl jakožto hlavní viník odsouzen na čtyři roky těžkého žaláře. Z této doby pochází úsloví Dobříš – odříš.

V roce 1780 vymřeli Mansfeldové po meči a Dobříš tak vyženil příslušník opočenského rodu Colloredo s podmínkou, že k svému jménu připojí ještě Mansfeld.

V letech 1791–1797 se uskutečnila stavba kostela před zámkem, jež byl zasvěcen Nejsvětější trojici. Původně měl kostel stát za radnicí na rynku namísto původního rybníčku, což však konšelé velkoryse odmítli s tím, že by se husy neměly kde koupat.

V roce 1821 se město dočkalo nové empírové radnice s hodinovou věžičkou, která vystřídala původní, ještě dřevěnou radnici.

Přestavbou Pasovské silnice na počátku 19. století, zřízením poštovní stanice (1825), telegrafního úřadu a železnice spojující Dobříš s Prahou (1897) došlo k výraznému oživení zdejších živností, cestovního ruchu. Zdejší ubytovací hostince, které byly z velké části dílem Židů (mimo jiné i Hotel Heinz), se těšily dobré pověsti.

Roku 1850 se stala Dobříš sídlem okresního soudu, později i okresní samosprávy a berního úřadu (K oficiálnímu povýšení městečka na město došlo roku 1853). Významným rokem byl rok 1865, kdy zde vznikla první rukavičkářská živnost. A i v tomto odvětví měli prsty Židé, konkrétně Šalamoun Abeles. Šití rukavic se posléze stalo nejvýznamnějším odvětvím místního průmyslu.

Roku 1897 se Dobříš dočkala železničního spojení, stala se konečnou stanicí lokálky z Prahy a Vraného nad Vltavou (nynější trať 210). K uvažovanému prodloužení trati do Příbrami nedošlo.

Bývalé Rukavičkářské závody v Dobříši

Kolem roku 1860 žilo v Dobříši přes 3 000 obyvatel. Tempo vzrůstu se zpomalilo, takže 4 000 obyvatel dosáhla Dobříš až ve třicátých letech 20. století.

Velký průmyslový růst zaznamenalo město počátkem 20. století, kdy zde byly postaveny Rukavičkářské závody Dobříš a továrna na kovovýrobu. Z konce 30. let také pochází Masarykovo sanatorium pro nervové, vnitřní a zejména respirační choroby.

Po druhé světové válce se stal zámek sídlem Svazu československých spisovatelů a sloužil umělcům všech tvůrčích svazů jako pracoviště i místo pro odpočinek. Kromě mnoha českých i slovenských umělců se zde vystřídalo i několik vzácných zahraničních hostů. Byli to např. Ilja Erenburg, Alexandr Fadějev, Rafael Alberti, Martin Andersen Nexø, Jorge Amado, Pablo Neruda, Arnold Zweig, Paul Eluard, Louis Aragon a další. Z českých umělců stojí za připomínku zejména Jan Drda, který si Dobříš velice zamiloval a pobýval zde dlouhá léta až do své smrti a je zde i pohřben. Po převratu v roce 1989 byl zámek v roce 1998 navrácen rodu Colloredo–Mansfeld i s přilehlými lesy.

Roku 1950 se od obce Dobříš s osadou Trnová oddělila obec Voznice s osadou Chouzavá.[9]

Přímo ve městě se nacházejí rybníky Papež a Koryto. Proto se říká, že na Dobříši je papež u koryta, a že dobříšáci jsou křtění papežem.

V blízkém okolí se pak nachází mj. Huťský rybník, Bzdinka, Říhovka a další. Na Dobříšském potoce byla vybudována přehradní nádrž Chotobuš, která sloužila jako zdroj pitné vody, dnes má pouze záložní funkci, naposledy jela na plný výkon při povodních v roce 2002, kdy připravovala pitnou vodu pro zatopené povltaví.

Na východním okraji města leží přírodní památky Dobříšský park a Dobříšský zámek. Na jižním okraji se nachází přírodní památka Jezírko u Dobříše a v západní části katastrálního území Dobříš leží přírodní rezervace Hradec.

Katastrální území Dobříše

Dobříš je obcí s rozšířenou působností, správní obvod zahrnuje 23 okolních obcí. Město je také členem spolku Dobrovolný svazek obcí Dobříšska a Novoknínska.[10]

Zastupitelstvo města má 21 členů, starostou je Pavel Svoboda (sdružení PRO DOBŘÍŠ).

Jména primátorů, purkmistrů, předsedů a starostů jsou známa nepřetržitě od roku 1654.[11] Z nich nejvýznamnější byli Ludvík Kopáček (1904–1906 a 1910) a Ing. Adolf Schart (1932–1942, popraven nacisty).

• Jan Plevka (1945–1947)
• Jaroslav Stránský (1947–1948)
• Josef Vančát (1948–1957)
• Jan Plevka (1957–1960)
• Jiří Hájek (1960–1965)
• Karel Hrbek (1965–1971)
• Alois Černohorský (1971–1976)
• Václav Pikard (1976–1978)
• Ing. Cyril Svoboda (1978–1989)
• Ing. Jan Slanec (ODS) (1989–1994)
• Mgr. Stanislav Vacek (nezávislý) (1994–2002)
• MUDr. Stanislav Holobrada (ODS) (2002–2006)
• Mgr. Jaroslav Melša (ODS) (2006–2014)
• Mgr. Stanislav Vacek, MPA (Starostové a nezávislí) (2014–2018)
• Bc. Jana Vlnasová (PRO Dobříš) (2018–2020)
• Ing. Pavel Svoboda (PRO Dobříš) (od března 2020)

Město se skládá ze dvou místních částí ležících na katastrálním území Dobříš, kromě města Dobříš je to i osada Trnová, pod kterou spadají některé samoty v lesích. Do roku 1950 byla součástí města Voznice a Chouzavá, koncem 80. let se na krátkou dobu k městu připojily Rybníky.

K Dobříši patří i bývalá osada Kodetka (dnes poblíž dálnice D4, čerpací stanice a továrních hal Doosan-Bobcat.

Mírové náměstí ze západu

Mapa náměstí (rozteč šrafy 1 m)

• Mírové náměstí leží v centru města. Má výměru 2 hektary. Na východním konci podlouhlého náměstí stojí radnice. V minulosti zde chtělo panstvo podle pověsti postavit kostel, záměr ale ztroskotal na odporu obyvatel, neboť se zde nacházel rybníček, a kachny a husy by se neměly kde koupat. Část náměstí zabírá autobusová stanice. V současnosti probíhají přípravy na rekonstrukci náměstí. Středem náměstí vede akátová alej se sochou sv. Šebestiána. Na severní straně náměstí zůstala z původní zástavby zachována budova sokolovny. Na západní straně navazuje jižně Komenského náměstí, na kterém stojí škola a pošta.
• Pražská ulice vede z náměstí až na konec města. K původní Pražské ulici byla po roce 1989 přiřazena i bývalá ulice Rudé armády. Na této ulici se nachází zámek, kostel Nejsvětější Trojice i železniční stanice. Po ulici je částečně vedena trasa silnice II/114.
• Náměstí svobody leží na Pražské ulici nad rybníkem Koryto. Nachází se zde zámek a kostel a v parčíku socha sv. Jana Nepomuckého.

Znak byl městu udělen v roce 1586. Ve znaku je svatý Tomáš stojící v bráně. Svatý Tomáš je i patronem města. Vlajka byla městu udělena předsedou PS Parlamentu ČR v roce 2002. Skládá se z 5 svislých modrých a bílých pruhů, bílé pruhy jsou stylizovány do tvaru brány.

Městský úřad

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[12]
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Dobříš
• 1868 země česká, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš
• 1939 země česká, Oberlandrat Tábor, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[13]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Příbram, soudní okres Dobříš[14]
• 1945 země česká, správní okres Příbram, soudní okres Dobříš[15]
• 1949 Pražský kraj, okres Dobříš[16]
• 1960 Středočeský kraj, okres Příbram
• 2003 Středočeský kraj, okres Příbram, obec s rozšířenou působností Dobříš

Ve městě Dobříš (přísl. Chouzavá, Trnová, Voznice, 3897 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[17]

• Instituce a průmysl: poštovní úřad, telefonní úřad, telegrafní úřad, berní úřad, četnická stanice, 2 katol. kostely, sbor dobrovolných hasičů, cihelna, 2 elektrárny, 11 faktorství rukavic, městské jatky, knihtiskárna, Družstevní lihovar, mlýn, pila Colloredo-Mansfeld, pivovar, pletárna, 2 stavitelé, velkostatek Colloredo-Mansfeld.
• Služby (výběr): 2 lékaři, zubní lékař, zvěrolékař, advokát, notář, 2 autobusoví dopravci, 12 autodopravců, biograf Sokol, fotoateliér, hodinář, 12 hostinců, 2 hotely (Heinz, Na knížecí), 2 kapelníci, knihkupectví, lékárna, obchod s obilím Meisler, obchod s obuví Baťa, pension, brusič skla, Občanská záložna v Dobříši, Okresní záložna hospodářská v Dobříši, vinárna, voňavkářství, zahradnictví, zubní ateliér.

Gymnázium Karla Čapka

Budova Dobříšského Sokola na Mírovém náměstí

• Základní školy:
  • 1. ZŠ („stará škola“) (web školy)
  • 2. ZŠ („nová škola“) (web školy)
  • ZŠ TRNKA
  • Základní škola Dobříš, Lidická („praktická škola“) (web školy)
• ZUŠ
• Gymnázium Karla Čapka (web školy)
• Střední odborné školy: 1
• Mateřské školy: 3
• Zdravotnické zařízení: 2
• Léčebna dlouhodobě nemocných
• Domov důchodců
• Pečovatelská služba města Dobříše (dům s pečovatelskou službou) (web)

Budova radnice

Za dob knížat stávalo v zámeckém parku divadlo. Ve 20. století bylo ve městě kino, které však na přelomu století zaniklo. V bývalé synagoze je dnes kulturní dům.

V Dobříši působí:

• Římskokatolická církev
• Církev Českobratrská evangelická
• Křesťanské společenství
• Sbor Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi
• Dříve zde bývala také Židovská obec

Okolí města je vhodné pro pěší i cykloturistiku. Okolní Brdské lesy jsou častým cílem trampů. Ve městě funguje několik sportovních oddílů, z nejoblíbenějších sportů je tu fotbal, lední hokej a volejbal kde hrají místní krajské soutěže. Dále zde má sídlo klub amerického fotbalu, který však hraje v Příbrami. Dále je možnost využít služeb fitnesscentra.

V městě má tzv. „hnízdo“ dobříšská župa sportovních spolků Sokol i Orel, spravující zde tělocvičnu, v níž se pořádají hodiny aerobiku.

• ČSÚ, Český statistický úřad 1.1. 2012.
• OLIČ, Miroslav. Dobříš - město na Zlaté stezce.
• ČÁKA, Jan. Podbrdskem od městečka k městečku. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1988. ISBN 80-7057-000-8.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dobříš na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Dobříš ve Wikislovníku
• Oficiální stránky
• Dobříš v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)