Choceň

První zmínka o městě pochází z roku 1227, kdy území Kojata, syn Hrabišův přenechal villu Hocen (dnešní Choceň) svým bratrům Sezimovi a Milotovi.[3] Město ležící na obou březích řeky Tiché Orlice, obklopeno kopci a lesy nelákalo k expanzi. V roce 1292 vlastnil tehdejší trhovou ves Choceň (villa forensis Choczna) král Václav II.[4]

Počátkem 14. století ji získal Mikuláš z Potštejna a založil zde hrad; protože byl považován za zemského škůdce, byl hrad (spolu s dalšími) roku 1338 rozbořen vojskem kralevice Karla; roku 1341 se hrad nazýval oppido Kotzen, když se syn Mikuláše z Potštejna zřekl práv k Chocni jako bývalému jmění královskému. Další změny majitelů ve 14. století považoval August Sedláček za obtížné nepřetržitě vysledovat.[5] V letech 1406–10 se připomíná Zikmund Pykna z Lichtenburka jako pán choceňského panství, po jehož smrti připadlo (opět) na krále jako odúmrť. Roku 1437 získali část Chocně páni z Kunštátu a Poděbrad a další část, pravděpodobně menší, páni ze Žampachu.

Na začátku 16. století, v roce 1509 se stala Choceň majetkem pánů z Pernštejna. V této době prošlo město rozkvětem, který byl však roku 1539 utlumen velikým požárem. Nový rozmach nastal až za majitele Zikmunda ze Šelmberka z Kosti a na Mrači, který získal Choceň roku 1555 koupí od Jaroslava z Pernštejna.[6] Ten si zvolil Choceň za své sídlo a nechal si v letech 1561–1562 na břehu řeky Orlice vystavět zámek. Vzápětí na nově přikoupeném pozemku zřídil i rozsáhlý poplužní dvůr. Za jeho vlády si měšťané v roce 1564 pořídili dům pro vybudování radnice, v níž byly uloženy nově zřízené knihy trhové, sirotčí, soudní a sňatků. Na králi Ferdinandovi I. Habsburském vymohl Zikmund v roce 1558 pro Choceň privilegia na pořádání dvou výročních osmidenních trhů, které měly začínat vždy na Obrácení sv. Pavla (25. ledna) a na sv. Václava (28. září). Udělil privilegia cechu řeznickému (1571) a krejčovskému (1576). Roku 1581 osvobodil radnici od všech poddanských platů a robot, udělil choceňským měšťanům právo várečné a obci patronátní právo k místnímu farnímu kostelu s podmínkou, že Chocenští si budou ustanovovat faráře, kterého jim potvrdí konzistoř podobojí. Město bylo tedy utrakvistické. V roce 1581 se v držení města a panství opět uvázali Pernštejnové, kteří v roce 1585 udělili priligia cechu ševcovskému. Dlouho však panství nedrželi a v roce 1587 je za 25000 kop grošů českých prodali Hertvíkovi Zejdlicovi ze Šenfeldu.

Roku 1602, za vlády Hertvíka, zničil další požár téměř celé město. Dřevěná stavení však byla znovu obnovena a zámek přestavěn. V roce 1619 udělil Hertvíkův syn Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu výsady tkalcovskému cechu. Rudolf Žejdlic zemřel roku 1622 (údajně byl otráven) a za účast ve stavovském odboji bylo panství zkonfiskováno a prodáno roku 1623 Albrechtu z Valdštejna. Ten k němu připojil přikoupené statky Dobříkov a Zámrsk a panství jako celek prodal ještě v roce 1623 Vincenci Muschingerovi z Gumpendorfu. Od něj je v roce 1628 získal Ferdinand Zikmund Kurz ze Senftenau.[5] V té době dolehl na městečko pobělohorský útisk, kontribuce, zvyšovaly se berně a byla zrušena někdejší privilegia. Nastal všeobecný úpadek živností a řemesel, zákaz vaření piva, přišly nové robotní povinnosti, vzrůstal tlak katolické církve a s ní spojené soudní represálie. Za vlády Trauttmansdorffů od roku 1686 nastal další nárůst feudálního útlaku.

Ke změně k lepšímu došlo až s příchodem Kinských. V roce 1709 převzal panství hrabě Norbert Oktavián Kinský, který dal městečku dva nové trhy „výroční“ a „týdenní“. Městu byla přidělena nová pečeť, která nahradila tehdejší starobylou pečeť husitskou. V roce vzniknul komplex architektonicky cenných barokních staveb fary (1731), nového kostela (1732), kde je také obnovený literátský kůr, budovy špitálu (1750) a zvonice. Dřevěná socha sv. Floriána je v baroku nahrazena mohutným kamenným morovým sloupem. Vynikající tradici tu vždy měla řemeslná výroba. K pivovarské, vinařské, mlynářské, nožířské a tkalcovské výrobě přibyly v 18. století cechy zámečnický, kovářský, truhlářský, hrnčířský, bednářský, provaznický, pekařský a perníkářský. V blízkosti staré brusírny vznikla u náhonu papírna, která pracovala až do roku 1857.

V první polovině 19. století nastal významný hospodářský rozvoj v důsledku vynikajícího hospodaření velkostatku Kinských a výstavby železničních tratí Praha – Olomouc (1845), Choceň – Broumov (1875) a Choceň – Litomyšl (1882)[7]. Tím se Choceň stala důležitou železničním uzlem.

Zámek dal do současné podoby přestavět v roce 1829 kníže Rudolf Kinský († 1836), a v letech 1849–1850 dala kněžna – vdova Vilemína Kinská přistavět i pseudogotickou kapli Nanebevzetí Panny Marie. Kinští založili a vedli v Chocni přádelnu lnu, rozvíjel se místní strojírenský průmysl a k postupnému zdokonalování zemědělské výroby vedlo dobré hospodaření choceňského velkostatku Kinských. Na počátku 20. století měla Choceň téměř 5500 obyvatel a řadu průmyslových podniků, a to např. přádelnu, tkalcovnu, výrobnu uzenářských nástrojů, továrnu na hasičské stříkačky. Během první světové války se zde nacházel uprchlický tábor pro polské běžence a ruské válečné zajatce.

Obchodní akademie a Střední odborná škola cestovního ruchu Choceň, T. G. Masaryka 1000

• Základní škola Mistra Choceňského, Mistra Choceňského 211
• Základní škola Svatopluka Čecha, Svatopluka Čecha 1686

• Mateřská škola Kaštánek, Kaštanová 1339
• Mateřská škola Stromovka, Stromovka 1339
• Mateřská škola Vostelčice, Smetanova 1682
• Mateřská škola Záměstí, Záměstí 154

• Základní umělecká škola Choceň, Pernerova 1
• Dům dětí a mládeže Choceň, Paraple 1624

Ve městě se každoročně koná Choceňský food festival či Sokolský běh republiky. Pravidelně se pořádají vzdělávací akce Choceňské univerzity volného času.

Do Chocně nevede žádná silnice I. třídy, nejbližší je silnice I/35. I přesto je Choceň důležitým silničním uzlem kraje. Chocní procházejí krajské silnice II. třídy č. 315, č. 317 a zároveň zde začínají krajské silnice II. třídy č. 312 a č. 357. Do budoucna se plánuje výstavba silničního přivaděče k připravované dálnici D35, která povede nedaleko Chocně a výstavba silničního obchvatu města.[11]

Nádraží Choceň - před modernizací dopravního terminálu.

Ve městě Choceň se nachází jedna železniční stanice a dvě železniční zastávky: Dvořisko a Plchůvky. Choceň je důležitým železničním uzlem.

Od roku 1845 vede městem důležitá celostátní dráha č. 010 (Praha) – Kolín – Pardubice – Choceň – Česká Třebová, jenž je zároveň trasou prvního a třetího českého tranzitní železniční koridoru a která je i mezinárodně významnou tratí zařazenou do transevropské dopravní sítě TEN-T. Správa železnic plánuje vybudovat přeložku železniční tratě v úseku Choceň – Ústí nad Orlicí s cílem zvýšit maximální traťovou rychlost na 160 km/h.[12]

Do Chocně je zaústěna i celostátní dráha č. 020 (Praha) – Velký Osek – Hradec Králové – Choceň, která byla zprovozněna roku 1875. Tato trať projde v brzké budoucnosti celkovou modernizací a zdvoukolejněním.[13] Na tuto dráhu přímo navazuje trať č.026 Choceň – Týniště nad Orlicí – Náchod.[14] Ve stanici Choceň též začíná regionální dráha č. 018 Choceň – Vysoké Mýto – Litomyšl zprovozněná v roce 1882. Provozovatelem těchto drah je státní organizace Správa železnic.

Ve stanici Choceň zastavují vlaky Českých drah kategorie osobní vlaky (Os), spěšné vlaky (Sp), rychlíky (R) linky R18 „Slovácký Expres“ a R19 „Svitava“, vlaky EuroCity (EC) a InterCity (IC) linky Ex1 a Ex2.[15] Dále zde zastavují vlaky soukromého železničního dopravce Leo Express kategorie LET „Orlice“ a spojují Orlickoústecko s Prahou (o víkendu a svátcích spojují Wrocław s Prahou).

Železniční stanice Choceň prošla na počátku 21. století (2003-2005) celkovou modernizací za necelou 1 miliardu korun, rekonstrukce se dočkala i výpravní budova, která si v roce 2010 vysloužila titul „Nejkrásnější nádraží“.[16][17] V roce 2020 proběhla revitalizace prostoru přednádraží, kdy se rozšířilo parkoviště pro automobily a byly vybudovány prostory pro uložení kol do stojanů nebo do úložných boxů.

Z důvodu modernizaci traťového úseku Brandýs nad Orlicí - Ústí nad Orlicí (2021-2023) je výrazně pozměněn jízdní řád. Některé dálkové spoje jezdí odklonem přes Vysočinu a vybrané vlaky linky Ex1 a Ex2 začaly zastavovat v Chocni. Od února 2022 dojde k velkému omezení regionálních spojů. Osobní a spěšné vlaky budou nahrazeny NAD v úseku Choceň - Česká Třebová. Z důvodu modernizace traťového úseku Blansko - Brno hl.n. jsou omezeny spoje linky R19 „Svitava“. Vlaky končí ve stanici Blansko. Cestující, kteří dále pokračují ve směru Brno hl.n. musí využít NAD. Tento výlukový řád potrvá do konce roku 2022.

Autobusové nádraží v centru Chocně

Ve městě se nachází autobusové nádraží umístěné v centru města, většina autobusových spojů má počáteční stanici na autobusové zastávce u železniční stanice.

Ve spojích veřejné autobusové dopravy i železniční dopravy platí přepravní a tarifní podmínky krajského integrovaného dopravního systému IREDO. Dopravní obslužnost tu zajišťují především autobusoví dopravci ČSAD Ústí nad Orlicí (ICOM Transport), Arriva či AUDIS BUS.

Pravidelné autobusové linky veřejné dopravy směřují do Horního Jelení, Kosteleckých Horek, Litomyšle, Sloupnice, Ústí nad Orlicí, Kostelce nad Orlicí, Borohrádku dalších míst.

V blízkosti místní části Dvořisko se nachází malé letiště Choceň s travnatým povrchem pro ultralehká letadla. Letiště má mezinárodní zkratku ICAO: LKCHOC.[18]

• SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého (Díl druhý, Hradecko; reprint). 3.. vyd. Praha: Argo, 1994. Kapitola Choceňské hrady a tvrze, s. 246–254.
• Jindřich Ladislav BARVÍŘ: Děje města Chocně, Náměšť 1886
• Radovan DVOŔÁK: Choceň. Patnáct kapitol z dějin města. Ústí nad Orlicí: Oftis, 2000
• Luboš ČERMÁK: Stopy - fakta - svědectví z historie trati Choceň - Broumov v datech a obrazech. Praha: BEN, 1997 (2. část 1999)

• Galerie Choceň na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Choceň na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Choceň v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Encyklopedické heslo Choceněk (předměstí Chocně) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Choceň
• Oficiální web města Choceň
• Choceň v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Fotografie z Chocně z roku 1938 a 1939 Archivováno 29. 4. 2016 na Wayback Machine
• Virtuální prohlídka