Beroun

Výhled na město od severozápadu z masivu kopce Děd

Beroun je svým strategickým umístěním na spojnici Prahy a Plzně již od středověku významnou křižovatkou, místem obchodu i výroby. Po zavedení rychlého spojení s Prahou po dálnici D5 se čím dále tím více stává i součástí příměstské oblasti české metropole, odkud lidé dojíždějí pracovat do Prahy.

Beroun je umístěn v kopcovité krajině na rozhraní chráněných krajinných oblastí Českého krasu a Křivoklátska. Spolu s jeho historickými památkami (jejichž četnost vedla k vyhlášení historického jádra města městskou památkovou zónou v roce 1992) to z něj činí i významné východisko turistických cest.

Název Beroun je odvozen z německého názvu severoitalského města Verona (Bern, Beronia). Odvozování od slovesa brát je nesprávné (tzv. lidová etymologie).[3]

Podle Ottova slovníku naučného jde založení Berouna hluboko do minulosti. Již snad r. 1088, jistě však r. 1179 zde stávala ves Brod s obyvateli rolníky a rybáři, a na druhé straně řeky v lukách ves Podolí. Zde býval hlavní brod a přívoz na cestě z Prahy k Plzni. Asi za krále Václava I. zbudovali němečtí osadníci nynější město.

Brod je prvně jmenován v listině krále Přemysla Otakara II. z roku 1265. Dle práce předního znalce doby přemyslovských králů profesora Josefa Žemličky, je Beroun spojen s fundacemi zakládanými tímto velkým králem. Městotvorný proces na území Čech a Moravy začal již za Přemysla Otakara I. a nezastavil se ani za Václava I. Přesto ještě k polovině 13. století počet měst sotva přesáhl pětadvacítku. Až Přemysl Otakar II. vtiskl urbanizačnímu tempu potřebnou dynamiku. Síť královských měst se tak zahustila a prakticky dovršila, takže jeho nástupcům zbyly pouhé jednotlivosti. Jedná se o více než 40 měst založených nebo povýšených na město Přemyslem Otakarem II. či začlenění již vzniklých sídel do jeho budovaných fundací. Josef Žemlička vyjmenovává ve své práci Přemysl Otakar II. král na rozhraní věků ta podstatná města, vázající se k městotvorné a fundační činnosti Přemysla Otakara II., která ani před ním ani po něm, neměla obdoby a v té řadě je též uveden Beroun.

Radnice v Berouně

V letech 1278–1283, tedy po bitvě na Moravském poli, kde byl Přemysl Otakar II. zabit, město zpustlo a muselo být znovu vybudováno za doby Václava II. Město bylo tehdy silně opevněno (hradby byly vystavěny v první polovině 14. století) a vybaveno dvěma branami. Jeho význam však opět poklesl po třicetileté válce. Od 18. století se Beroun stal tzv. posádkovým městem, tj. městem, kde byla vojenská hotovost.

V šedesátých letech 19. století se v okolí města začalo s těžbou vápence a rozvinula se postupně i další průmyslová odvětví (průmysl textilní, železárenský). Díky železniční trati z Prahy do Plzně, která prochází údolím Berounky a samozřejmě i městem samotným, se stal Beroun vhodným místem pro zakládání nových průmyslových závodů, a to jak jihozápadním, tak i severovýchodním směrem od města. Vybudovány byly i méně významné železniční trati do Rudné, či do Rakovníka, které rovněž sloužily k dopravě zboží a umocnily tak význam Berouna jako průmyslového města.

Za komunistické vlády došlo k masivní výstavbě nejprve klasických městských domů, později pak panelových sídlišť a v neposlední řadě i nových průmyslových závodů (např. Železárny a válcovny a velká cementárna v Králově Dvoře). Po správní reformě v roce 1960 Beroun zůstal okresním městem, jedním z několika ve Středočeském kraji. Zrekonstruováno bylo nádraží, které dostalo moderní odbavovací halu i nástupiště. K městu byly připojeny některé okolní obce (např. Králův Dvůr v roce 1980). Toto období se ale do tváře města zapsalo v mnohých směrech negativně. Přestože dopravně bylo Berounu odlehčeno po vybudování dálnice D5 (byť vedené velmi blízko centru města vzhledem k charakteru terénu), během čtyřiceti let komunistického období došlo k likvidaci mnohých památek, drastickému zhoršení životního prostředí i nárůstu dopravy obecně. Nová panelová výstavba nebyla situována pouze na okraji města, podobně jako v mnohých jiných sídlech, ale i v těsném sousedství historického jádra Berouna.

V listopadu 1990 se odtrhla od Berouna místní část Králův Dvůr, která se nacházela do té doby na jihozápadě města. Význam ekonomický, zejména význam průmyslu byl po roce 1989 potlačen. Tovární výroba byla přeorientována z těžkého průmyslu na lehký a střední (výstavba nové průmyslové zóny). Tradiční těžba vápence v okolí města ale příliš snížena nebyla. Po roce 2000 byl potlačen i význam správní – po zrušení okresních úřadů Beroun přestal být sídlem okresu. Historické jádro města bylo zrekonstruováno; byly opraveny dochované fragmenty hradeb, obě brány (pražská i plzeňská), na hlavním náměstí vznikla pěší zóna. Město opět kulturně ožilo. Nová výstavba, která má nyní charakter hlavně rodinných domů, se soustředila do oblasti mezi Berounem a Královým Dvorem a je doplňována různými logistickými areály, které využívají blízkosti dálnice z Prahy do Plzně (vzniká souměstí Beroun – Králův Dvůr).

Územněsprávní začlenění

Husovo náměstí s kostelem sv. Jakuba a Plzeňská brána v Berouně

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850, kdy zanikl dřívější Berounský kraj, do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Beroun[4]
• 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Beroun
• 1868 země česká, politický okres Hořovice, soudní okres Beroun
• 1936 země česká, politický i soudní okres Beroun[5]
• 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Beroun[6]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Beroun[7]
• 1945 země česká, správní i soudní okres Beroun[8]
• 1949 Pražský kraj, okres Beroun[9]
• 1960 Středočeský kraj, okres Beroun
• 2003 Středočeský kraj, okres Beroun, obec s rozšířenou působností Beroun

Podle sčítání 1921 zde žilo v 969 domech 11 448 obyvatel, z nichž bylo 5 558 žen. 11 113 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 135 k německé a 11 k židovské. Žilo zde 6 969 římských katolíků, 220 evangelíků, 232 příslušníků Církve československé husitské a 133 židů.[12] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 483 domech 13 118 obyvatel. 12 725 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 273 k německé. Žilo zde 7 362 římských katolíků, 300 evangelíků, 210 příslušníků Církve československé husitské a 113 židů.[13]

• 
  Věková struktura obyvatel obce Beroun roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Beroun roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Beroun roku 2011

Zachovalé zbytky hradeb v Havlíčkově ulici

Zachovaly se zbytky berounského hradebního opevnění: dvě brány (Pražská a Plzeňská) a zbytky hradeb. Dominantou centrálního Husova náměstí je původně gotický farní kostel svatého Jakuba. Na dolním konci náměstí stojí budova radnice, která byla v roce 1903 přestavěna podle plánů Františka Coufala v novobarokním stylu.

Zajímavé jsou i některé další domy na náměstí a v jeho blízkém okolí a filiální – původně hřbitovní – kostel Zvěstování Páně. Novorenesanční Duslova vila z konce 19. století (architekt Antonín Wiehl) dnes slouží jako městská galerie.

Na severním okraji Berouna u studánky, podle níž se lokalita nazývá, byla roku 1724 postavena kaple Panny Marie Bolestné. Během reforem Josefa II. byla zrušena a roku 1893 znovu obnovena a přestavěna v novogotickém stylu podle návrhu Josefa Mockera. Významné osobnosti moderních dějin spojené s Berounem jsou pohřbeny na městském hřbitově v lokalitě Jarov.

Město je prakticky ze všech stran obklopeno kopci a lesy. Krajinou prochází řada značených turistických stezek (blízké výletní cíle jsou například Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, Koněprusy, Tetín, Hudlice, Nižbor).

Nedaleko centra se nachází zalesněný kopec Městská hora s rozhlednou. Na tomto kopci se také nachází výběh, v němž město chová už pouze dva medvědy, původně medvíďata známá z televizních večerníčků. (Medvěd je ve znaku Berouna, proto město sponzoruje chov těchto zvířat.) Dále se nachází například vrch Děd s rozhlednou, ze které však je vzhledem k vzrostlému lesu směrem k Berounu jen omezený rozhled.

Městem protékají tři vodní toky, řeka Berounka, říčka Litavka a Vrážský potok. Město je proto vystaveno občasným povodním (poslední velká povodeň zde byla v létě roku 2002). Voda v Berounce je vhodná ke koupání, nad městem se nacházejí různá koupaliště, například jez v Hýskově.

Ve městě se nachází čtyři základní školy. Střední stupeň vzdělání je zastoupen těmito institucemi: Soukromá střední odborná škola cestovního ruchu Beroun, Obchodní akademie, Střední pedagogická škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky|Obchodní akademie a Střední pedagogická škola, Gymnázium Beroun, Střední zdravotnická škola Beroun, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Beroun-Hlinky|SOŠ a SOU Beroun-Hlinky a Manažerská akademie Beroun|Manažerská akademie.

Od roku 2005 se ve městě na konci léta pořádá hudební festival nazvaný Berounské Letorosty. Celostátní význam mají také každoročně pořádané hrnčířské trhy. Známý je i mezinárodní hudební festival Talichův Beroun.

V Berouně působí:

• hokejový klub HC Berounští Medvědi
• hokejbalový klub Sk Kelti 2008
• fotbalové kluby SK Cembrit Beroun-Závodí a Český Lev Union Beroun
• plavecký klub - LOBE

Na východní hranici města se nachází jedna ze dvou nemocnic v okrese (druhá je v Hořovicích). Její stavba byla zahájena v srpnu 1927 a slavnostně byla otevřena 1. prosince 1929.[15] Nedaleko leží výjezdové stanoviště zdravotnické záchranné služby. Přímo ve městě se nachází několik zdravotnických středisek a jednotlivé ordinace lékařů všech základních odborností.

Katastrální členění Berouna

Město se skládá ze čtyř katastrálních území a sedmi místních částí:

• Beroun (části Beroun-Centrum, Beroun-Město, Beroun-Zavadilka, Beroun-Závodí)
• Hostim u Berouna (Beroun-Hostim)
• Jarov u Berouna (Beroun-Jarov)
• Zdejcina (Beroun-Zdejcina)

Dříve bylo součástí Berouna i město Králův Dvůr a také obec Trubín.[16]

Správní obvod ORP Beroun zaujímá severovýchodní polovinu okresu Beroun

Beroun byl dříve okresním městem, v současnosti je obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Beroun ale stále existuje a skládá se z 85 obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností z 48 obcí. Stále zde také působí okresní soud a okresní státní zastupitelství.

Znak města: Na modrém štítě je stříbrná kvádrová hradební zeď s cimbuřím o pěti stínkách se širokou otevřenou branou s vytaženou zlatou mříží. Po stranách brány jsou dvě nevysoké okrouhlé, z kvádrů budované věže, každá s jedním oknem a s cimbuřím o třech stínkách, rovněž stříbrné, s červenými špičatými střechami a zlatými makovicemi. Nad branou mezi věžemi vystupuje z cimbuří muž v brnění přirozené barvy s taseným mečem v pravici a štítem v levici. Jeho štít je červený se stříbrným českým lvem. Pod padací mříží v bráně je hnědý medvěd na šedočerné skalnaté půdě, kráčející doleva.

V Berouně se natáčel televizní seriál Muž na radnici. V seriálu neslo město jméno Kunštát.

Podle města byl pojmenován stratigrafický stupeň beroun, který přibližně odpovídá caradoku.[17]

• Josef Jungmann (1773–1847), obrozenec a lingvista, studoval v Berouně
• Dominik Zafouk (1798–1875), kovolitec a modelér horovické slévárny
• Čeněk Šercl (1843–1906), lingvista a polyglot
• Jiří Prošek (1847–1905), železniční inženýr, bojovník za osvobození Bulharska od osmanské poroby
• Alois Herout (1860–1943), pedagog a tvůrce českého těsnopisu
• Alois Čenský (1868–1954), architekt, profesor
• Josef Omáčka (1869–1939), varhaník a hudební skladatel
• Alexandr Kantor (1871–1929), herec, režisér a dramatik
• Jan Preisler (1872–1918), malíř
• Václav Talich (1883–1961), dirigent
• Zdeněk Pštross (1885–1950?), architekt, vysokoškolský profesor antické architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze
• František Branislav (1900–1968), spisovatel
• Marta Krásová (1901–1970), operní zpěvačka
• Heda Průchová (1904–1997), spisovatelka
• Jan Schneeweis (1904–1995), hudební skladatel
• Vladimír Leraus (1905–1991), herec
• Viktor Palivec (1908–1989), historik
• František Nepil (1929–1995), spisovatel
• Jan Šinágl (* 1952), antikomunistický aktivista a publicista
• Leoš Mareš (* 1976), moderátor
• Jiří Fischer (* 1980), hokejista, mistr světa (Rakousko 2005), 2× vítěz Stanley Cupu (Detroit Red Wings)
• Martin Růžička (* 1985), hokejista, mistr světa (Německo 2010)
• Karel Hromas (* 1986), hokejista, Piráti Chomutov
• Tomáš Macháč (* 2000), tenista

• Brzeg, Polsko
• Goslar, Německo
• Sergijev Posad, Rusko

• 
  Plzeňská brána
• 
  Malba Plzeňské brány
• 
  Pražská brána
• 
  Pohled na Beroun a Berounku z Tetínské skály