Heřman Josef Tyl

Heřman Josef Tyl (31. července 1914, Cakov10. prosince 1993, Mariánské Lázně) byl premonstrátský kanovník, převor a později opat kláštera Teplá v západních Čechách. Patřil mezi významné osobnosti katolické církve v Československu 20. století.

Heřman Josef Tyl
Narození31. července 1914
Cakov
Úmrtí10. prosince 1993 (ve věku 79 let)
Mariánské Lázně
Povoláníkatolický kněz
OceněníCena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2014)
Nábož. vyznáníkatolická církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Rodný dům v Cakově.

Narodil se v Cakově v okrese Olomouc. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži byl přijat do noviciátu v klášteře – kanonii premonstrátů v Nové Říši, kde přijal řeholní jméno Heřman Josef. Studoval teologii, a 5. července 1940 byl vysvěcen na kněze.

V novoříšském klášteře zastával funkci provizora (správce hospodářských záležitostí kanonie). V roce 1942 byl spolu s celým řeholním osazenstvem kláštera zatčen gestapem, postupně se svými spolubratry prošel vězením v Jihlavě, v Brně v Kounicových kolejích, a následně koncentráky v Osvětimi a Buchenwaldu. Během této doby řada vězněných novoříšských kapitulárů, včetně opata Pavla Součka, zemřela.

V roce 1945 se P. Tyl mohl se zbytkem kapitulárů vrátit do Nové Říše. Dlouho zde však nepobyl, protože již v roce 1946 si jej za převora-administrátora (tj. převora s právy opata) zvolil klášter Teplá. V této době P. Tyl sepsal publikace o klášterech v Nové Říši a Teplé. Pedagogové a studenti z Přírodní školy v pražských Holešovicích na školním webu zmiňují, že v Tylově pozůstalosti byl mimo jiné objeven rukopis knihy „Ježíš Kristus v koncentračním táboře“ (datovaný do roku 1948). Součástí knihy je i doposud nepublikovaná Křížová cesta (z roku 1943), kterou H. J. Tyl napsal pro své spoluvězně v koncentračním táboře Buchenwald.[1] Tylovo jméno je uvedeno v seznamu českých katolických kněží a řeholníků perzekvovaných nacistickým režimem.

Dne 14. února 1950 byl komunistickými orgány P. Tyl zatčen a odsouzen ke dvanácti letům vězení. Po téměř devíti letech, 12. prosince 1958, byl podmínečně propuštěn.[2] Jakožto duchovní bez státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti byl nucen najít si civilní zaměstnání. Pracoval jako skladník a nakonec i jako místopředseda JZD v rodném Cakově.[2]

Od roku 1964 směl opět působit v duchovní správě. Byl administrátorem v Bohuslavicích u Konice a od 6. srpna 1969 administrátorem děkanství v Mariánských Lázních.[2] Zde mu jako kaplan vypomáhal pozdější pražský světící biskup Karel Herbst.[3] Dne 31. července 1974, v den svých šedesátých narozenin, přišel Heřman Tyl opět o státní souhlas a další nelehká léta strávil v Bítově na Znojemsku.[3] Teprve v březnu 1987 se mohl oficiálně vrátit ke službě duchovního v olomoucké farnosti svatého Mořice a od října 1987 do roku 1990 sloužil ve farnosti Slatinice u Olomouce. [2][4]

Krátce před Sametovou revolucí, dne 19. září 1989, byl P. Tyl zvolen opatem v klášteře Teplá a 14. října 1989 přijal opatskou benedikci.[5] Dva roky nato se jako bývalý politický vězeň dočkal soudní rehabilitace.[5] Kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu P. Tyla plně zastupoval převor Hugo Josef Pitel (od roku 1991).[2]

Heřman Josef Tyl zemřel 10. prosince 1993 v Mariánských Lázních a je pohřben na klášterním hřbitově v Teplé.[5]

V českém historickém dramatu Bumerang z roku 1996 (režie Hynek Bočan, scénář Jiří Stránský) ztvárnil opata Heřmana Tyla herec Stanislav Zindulka.[6]

Dílo

  • Psancem (vlastní životopis)
  • Moji nejdražší (2 díly)
  • Opatský chrám sv. Petra a Pavla v Nové říši (Věnováno památce 300. výročí příchodu premonstrátů do Nové Říše na Moravě : 1641–1941)
  • Klášter Teplá
  • Strom krásný a urostlý – myšlenky a vzpomínky z let 1951–1958
  • Dar z koncentračního tábora české dívce

Rozhlasové zpracování

  • Buď ryba nebo rak, Literárně-hudební pásmo z dopisů a motáků Heřmana Josefa Tyla, premonstrátského opata, které posílal z nacistických a komunistických koncentračních táborů. V roce 2014 pro Český rouhlas připravila Jana Doležalová. V režii Markéty Jahodové účinkovali Jan Šťastný a Jana Franková Doležalová.[7]

Ocenění a vyznamenání

  • Prezident republiky dr. Edvard Beneš mu udělil 18. 7. 1947 Československý válečný kříž a Československou vojenskou medaili za zásluhy 1. stupně.[2]
  • V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[8]

Odkazy

Reference

  1. Pozůstalost opata Heřmana Josefa Tyla | Projekty | O škole | Přírodní škola. www.prirodniskola.cz [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online.
  2. MIKEŠOVÁ, Anna. Diplomová práce: POVÁLEČNÉ OBDOBÍ KLÁŠTERA TEPLÁ 1945 - 1950 [online]. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2010 [cit. 2021-04-20]. Dostupné online.
  3. Karel Herbst (1943). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (česky)
  4. TÝDENÍK, Katolický. Bachař kněze prohání.... Katolický Týdeník [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (česky)
  5. Klášter Teplá - Klášter a jeho historie. klastertepla.cz [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (česky)
  6. S.R.O. (FDB.CZ), 2003-2019, Filmová databáze. Bumerang (1997). FDb.cz [online]. [cit. 2021-04-18]. Dostupné online. (česky)
  7. FRANKOVÁ DOLEŽALOVÁ, Jana. Buď ryba nebo rak [online]. Český rozhlas, 2012-07-05 [cit. 2012-07-05]. Dostupné online.
  8. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2014 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2014 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Heřman Josef Tyl na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Karl Petrus Möhler
Prior de regimine tepelského kláštera
Heřman Josef Tyl
19461952
Nástupce:
Heřman Josef Tyl
(po roce 1989)
Předchůdce:
Heřman Josef Tyl
(do roku 1952)
51. opat tepelského kláštera
Heřman Josef Tyl
19891992
Nástupce:
Jan Křtitel Vladimír Franze
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.