Jaromír John

Bohumil Markalous se narodil v Klatovech, gymnázium absolvoval v Chrudimi (roku 1900), kde byl jeho otec Václav Markalous profesorem (pocházel z Jesenčan). Chtěl se stát středoškolským učitelem a přihlásil se na pražskou Univerzitu, kde studoval pedagogiku, psychologii a především přírodní vědy. Navštěvoval také přednášky z filosofie, estetiky, dějin umění, lékařství a dalších oborů. Po úspěšném ukončení absolvoval dva semestry na Univerzitě v Innsbrucku (1907). Pražské studium ukončil v roce 1905, v tomtéž roce se oženil s Giselou Hrbenskou, která pocházela z Kolína z židovské lékařské rodiny, a stal se suplujícím učitelem na obchodní škole v Praze. O rok později se manželům narodil syn Evžen (1906–1971), fotograf a psychiatr, ve dvacátých letech brněnský Devítisilák (člen tamějšího Devětsilu). Státní zkoušky z přírodopisu složil Markalous v roce 1907 a začal učit na obchodní škole a gymnáziu v Kolíně.[2]

Markalous se otázkou estetické výchovy začíná zabývat v roce 1909–1910, kdy se stal na kratší dobu učitelem na dívčím reálném gymnáziu v Hradci Králové. V roce 1909 vydává první článek „Estetická výchova na školách obchodních“, následně v roce 1911 stať „O dětských hrách a hračkách“.

V únoru 1915 narukoval do první světové války na balkánskou frontu. Roku 1916 dostal v Albánii úplavici a dočasně ochrnul na dolní končetiny. Roku 1917 obhájil na FF UKF v Praze rigorózní práci: Timologie a kritika filosofie normativní se zvláštním zřetelem k estetice.

Roku 1919 se stal redaktorem Lidových novin. Podnikl řadu cest do Rakouska a Německa (mj. Bauhaus). Roku 1922 byl na ročním pobytu v Paříži a navštěvoval přednášky Viktora Basche a Charlese Lalo. Roku 1924 byl jmenován důstojníkem Académie des beaux-arts (Akademie krásných umění) v Paříži.

V letech 1923–1927 externě přednášel dějiny umění na brněnské technice. Roku 1924 se zde habilitoval a do roku 1928 působil jako docent dějin umění. Roku 1924 založil v nakladatelství Orbis knižnici Ars jako sbírku vědeckých rozprav o umění a řídil ji do roku 1948. Působil jako dlouholetý šéfredaktor časopisu Pestrý týden (1928–1934) a jako redaktor v měsíčníku Bytová kultura. Dále pracoval v tiskovém odboru vlády. Roku 1931 založil v Praze Galerii Evropa.

Od roku 1943 žil s Helenou Šmahelovou. Od roku 1946 získal místo profesora estetiky na znovu obnovené Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kam se přestěhoval i se svojí družkou Helenou Šmahelovou. Působil i na JAMU v Brně.

Zemřel roku 1952 a je pohřben na hřbitově v Pardubičkách, části Pardubic[3]. V roce 2020 při hrobu byl historický náhrobek nahrazen soudobým.[4]

Jeho tvorba byla ovlivněna časopisem Moderní revue. Zpočátku psal drobné povídky, později romány a novely.

• Listy z vojny, jež jsem psal synovi – 1917
• U táborového ohně – 1917
• Humoresky – 1918
• Tabatěrka (Povídky o lásce) – 1922, vydáno s obálkou Josefa Čapka
• Večery na slamníku – 1920, rozšířeno a přepracováno 1930, nejznámější sbírka povídek. Představují válku, ale z trochu jiné stránky: z nemocnic, z dobrovolných škol, … Vyprávějí s humorem o nepříjemných stránkách války a proměně lidských citů ve vypjatých situacích.
• Topičovo australské dobrodružství – 1939
• Vojáček Hubáček – 1939
• Rady snoubencům udílené strýcem Romualdem – 1940, míněno napůl vážně a napůl ironicky. Rady jak se mají muž a žena chovat v manželství.
• Moudrý Engelbert – 1940 vývoj panského lesníka, který předčasně poznal sex, parodie kalendářových povídek.
• Dořini milenci a jiné kratochvíle – 1942, pět povídkových příběhů
• Eskamotér Josef – 1946, román o skláři, který se v době hospodářské krize pokusil podvodně vystupovat jako eskamotér, aby uživil rodinu. Paralela s biblickým Jobem.
• Pampovánek – 1948, přepracováno 1949, rozsáhlý román, parodie bildungsromanu, o náboženském blouznivci, mentálně retardovaném Emanuelu Zletákovi. Velkolepá perzifláž estetiky katolicismu, využívající intertextové odkazy na triviální texty s náboženskou tematikou.
• Stará láska
• Šibalství svršků
• Kapitán Sekvenc – 1944
• Nový Démokritos (Laškovné definice a Nový Démokritos) – 1986, posmrtné vydání aforismů
• Estet – nedokončen

• 
  Náhrobek rodiny Markalousovy, hřbitov u kostela svatého Jiljí v Pardubičkách.
• 
  Jaromír John, český spisovatel, 1941