Člověk v tísni

Člověk v tísni pomáhá lidem zasaženými válečnými krizemi, přírodními katastrofami i těm, kteří žijí dlouhodobě v chudobě. Zabývá se i dlouhodobými problémy jako je nedostupnost kvalitního vzdělání a zdravotní péče, nebo degradací životního prostředí. Humanitární a rozvojovou pomoc poskytl Člověk v tísni ve více než 50 zemích Evropy, Asie a Afriky. V rámci svých rozvojových projektů se organizace zaměřuje na zajištění základních životních potřeb (voda, zdravotnictví, vzdělávání, obživa) a na podporu vytváření sociálních programů, rozvoj místního podnikání a podporu občanské společnosti a dobrého vládnutí.[7]

Mezinárodní působení neziskové organizace Člověk v tísni v roce 2020

Válečný konflikt vyvolaný ruskou agresí v únoru 2022 uvrhl do humanitární krize miliony obyvatel Ukrajiny. Města Kyjev, Charkov, Cherson a Mariupol byly zasaženy intenzivními boji. Boje probíhaly také v Doněcké a Luhanské oblasti na východě země. Člověk v tísni, který na Ukrajině působí od roku 2003, započal hned v první den ozbrojeného konfliktu organizovat humanitární pomoc pro útokem postižené oblasti. Okamžitě založil sbírku SOS Ukrajina[8], díky které mohla finančně pomoci také veřejnost. Tato sbírka se stala nejúspěšnější za dobu fungování organizace. Ve spolupráci s dopravními partnery byl zřízen vlakový most mezi Ukrajinou a Prahou, který pomohl s logistikou a koordinací pomoci. Hned v prvních dnech války vyrazily do míst zasažených válkou kamiony s humanitární pomocí.[9]

Válka na Ukrajině postihla miliony lidí. Obyvatelé Ukrajiny byli nuceni se vystěhovat ze svých domovů, mnoho obytných částí ukrajinských měst bylo zničeno. V důsledku pokračujících bojů byla poškozena infrastruktura a statisíce lidí se ocitly bez vody a elektřiny. Člověk v tísni proto na východě země zajistil dodávku vody[10]. Finančně podpořil místní partnery z řad nevládních organizací, kteří zajišťují distribuci základních potravin, pitné vody nebo hygienických potřeb.

Přes milion lidí uprchlo z Ukrajiny do okolních států, z drtivé většiny šlo o ženy a děti. Člověk v tísni proto operoval také na západní hranici Ukrajiny s Polskem, kde lidé čekají dlouhé dny v kolonách, aby se dostali do bezpečí. Pomoc byla poskytnuta válečným uprchlíkům v České republice, ale také v Moldavsku, Rumunsku či na Slovensku. Na hranicích Ukrajiny zajišťovali pracovníci Člověka v tísni válečným uprchlíkům zázemí, stavěli vyhřívané stany a poskytovali důležité informace.[11]

Za účelem párování nabídky a poptávky pomoci spustil Člověk v tísni portál Pomáhej Ukrajině[12], a to ve spolupráci s Konsorciem nevládních organizací pracujících s migranty.[13]

V Sýrii probíhá největší humanitární krize současnosti. Polovina všech obyvatel byla nucena kvůli bojům opustit své domovy. Přes 4 miliony lidí uprchlo do jednoho ze sousedních států a 7,6 milionů Syřanů přebývá v provizorních podmínkách na útěku uvnitř země. O život již přišlo v důsledku bojů mezi 384 000 a 586 100 lidí, další 2 000 000 obyvatel země bylo zraněno.[14] Situace se dramaticky změnila také díky obrovské ofenzivě radikální islamistické skupiny Islámský stát (IS), která dokázala ovládnout třetinu Sýrie a značná území sousedního Iráku.[15]

Od roku 2003 působí Člověk v tísni také v Iráku, kde k roku 2020 pomohl více než 400 000 potřebných. Po pádu ISIL se život v Iráku pomalu vrací do normálu. Znovu se otevírají školy a lidé se navrací domů. S následky vlády ISIL i tvrdých bojů se však budou potýkat ještě dlouhá léta. Organizace se soustředí na programy, které by lidem pomohly lépe vzdorovat důsledkům krize v dlouhodobějším horizontu.[16]

Člověk v tísni vyhlásil sbírku SOS svět na pomoc lidem z nejchudších zemí, kteří se kvůli koronavirové pandemii dostali do ještě tíživější situace, než ve které byli před tím, a přišli o zdroje obživy. Důsledky nákazy covid-19 jako hlad a podvýživa mohou být v rozvojových zemích mnohem horší než samotná nemoc. Prostřednictvím sbírky SOS svět chtěl Člověk v tísni vybrat peníze na zajištění ochranných pomůcek, potravin, pitné vody a hygieny a na podporu zdrojů obživy a vznik nových pracovních příležitostí obyvatel chudých zemí. "Koronavirus bude mít dalekosáhlé následky a dopad na kvalitu života lidí v rozvojových zemí a těch, které sužuje konflikt či čelí přírodním katastrofám. Stamiliony se ocitnou v ohrožení života a přijdou o zdroje obživy. V práci doma budeme pokračovat, ale zároveň nechceme a nemůžeme zapomínat na situaci ve světě," uvedl ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek. Své programy pomoci Člověk v tísni už přizpůsobil koronavirové krizi v Sýrii, Iráku, Mongolsku, Etiopii, Kongu, Kambodži nebo na Ukrajině.[17]

Skutečná pomoc je sbírka na dlouhodobou koncepční rozvojovou pomoc v zemích třetího světa. Na rozdíl od běžných humanitárních sbírek se tedy nezaměřuje na pomoc při aktuálních katastrofách nebo neštěstích, ale snaží se v jednotlivých zemích dlouhodobě zlepšovat dostupnost školství, zdravotnictví, vody a zdrojů obživy. Člověk v tísni realizuje díky sbírce Skutečná pomoc projekty v několika zemích jako jsou například Afghánistán, Kambodža, Angola, Etiopie, Namibie, Srí Lanka či Gruzie. Z výtěžku sbírky staví především školy a nemocnice, buduje zdroje pitné vody v suchých oblastech nebo podporuje drobné rolníky, aby dokázali uživit své rodiny.[18]

Skutečný dárek je dalším z projektů financujících rozvojovou pomoc. Certifikáty, které si každý může zakoupit třeba v e-shopu Skutečný dárek, symbolizují určitou formu pomoci například kozu, slepici, zemědělské nářadí a podobně. Za rok 2019 pomohly Skutečné dárky v 11 zemích Afriky a Asie, rozdáno bylo přes 200 000 sazenic stromků, 2200 nejchudších rodin získalo kvalitní osivo a 605 z nich také zemědělské náčiní. Nejzranitelnější rodiny získaly 200 koz a 200 ovcí, 300 kuřat, 10 oslů s povozem a 50 krav.[19]

Další rozvojové projekty jsou realizovány např. v DR Kongu, Etiopii, Angole, Mongolsku, Kambodže nebo Rumunsku.[20] Na začátku roku 2010 otevřel Člověk v tísni díky veřejné sbírce a darům firem čítající přes 54 milionů korun humanitární misi v zemětřesením postiženém Haiti.[21] V Afghánistánu začala organizace působit v roce 2001 po pádu Talibanu a zaměřuje se na řešení dlouhodobých problémů obživy, vzdělání a rozvoje místních komunit. V říjnu 2012 otevřel Člověk v tísni misi v Jižním Súdánu. Na severu země se Člověk v tísni zaměřil především na oblast zemědělství jakožto hlavního zdroje obživy místních obyvatel. Zajištění dostatku jídla a zvýšení odolnosti lidí proti klimatickým šokům se stalo prioritou.[22]

Syrská učitelka Su`ád Nawfal převzala během zahájení festivalu Jeden svět lidskoprávní ocenění Homo Homini 2014.

Centrum pro lidská práva a demokracii Člověka v tísni pracuje v zahraničí a věnuje se zejména podpoře lidí a skupin, kteří se v zemích s represivními režimy potýkají s perzekucemi, pronásledováním, šikanou, či jsou vězněni kvůli svým názorům nebo aktivitám, zpravidla nezávislých na státní moci.[23]

Člověk v tísni působí na poli lidských práv od konce devadesátých let. Pomoc se týká řady zemí a oblastí, kde je situace setrvale špatná či se zhoršuje. Rodinám politických vězňů v tvrdě represivních režimech poskytuje přímou finanční, humanitární a morální podporu, která je z podstatné části hrazena z prostředků Klubu přátel Člověka v tísni.

Centrum pro lidská práva a demokracii tak pracuje v několika tvrdých diktaturách a také několika zemích, kde se zkušenost s přechodem k demokracii v některých aspektech podobá té české. V současnosti realizuje programy ve východní Evropě (Arménii, Ázerbájdžánu, Moldavsku – Podněstří, a na Ukrajině), v Latinské Americe (na Kubě, ve Venezuele, v Ekvádoru, Hondurasu a v Nikaragui) v Egyptě, Libyi a Vietnamu. Organizace se věnuje různým aktivitám, jejichž cílem je upozornit na porušování lidských práv ve světě a najít širší veřejnou a politickou podporu pro jejich ochranu.[23]

Ruské ministerstvo spravedlnosti zařadilo v listopadu 2019 organizaci Člověk v tísni na seznam organizací, které jsou v Rusku nežádoucí.[24] Ministr zahraničí ČR Tomáš Petříček se k tomu kroku vyjádřil tak, že jej považuje za absurdní a požaduje vysvětlení. Uvedl také, že zákaz lidskoprávní organizace v Rusku svědčí o špatném stavu lidských práv v zemi.[25]

Působení neziskové organizace Člověk v tísni v České republice v roce 2016

Od roku 1999 Člověk v tísni pomáhá lidem žijícím v sociálním vyloučení a chudobě. Nejdříve pomáhal v oblasti vyloučených lokalit, kde začal s bezplatnou sociální terénní prací, tedy především s asistencí a poradenstvím v oblasti bydlení, zadluženosti a nezaměstnanosti. V následujících letech nabídku rozšířil o pracovní a právní poradenství, doučování, službu sociálního asistenta policie a o nízkoprahová zařízení pro smysluplné trávení volného času dětí z chudých rodin.[26]

V létě 2006 vznikly v rámci společnosti Člověk v tísni Programy sociální integrace (PSI), které nabízejí komplexní a vzájemně provázaný balíček služeb určený sociálně vyloučeným jedincům či rodinám (pomoc na úrovni individuální). Obcím, v nichž se sociálně vyloučené lokality nachází, zároveň nabízejí poradenství a asistenci při plánování jejich dalšího rozvoje (pomoc na úrovni lokální).[26]

Programy sociální integrace v současné době působí ve více než 50 městech a obcích v sedmi krajích České republiky. Stávající pracovní tým čítá kolem 260 zaměstnanců – především terénních sociálních pracovníků, pracovních poradců, vzdělavatelů, právníků a koordinátorů. V Česku pomáhají obcím při zavádění odpovídajících sociálně integračních politik.[26]

Člověk v tísni vyhlásil sbírku SOS Česko na pomoc nejohroženějším skupinám, které se kvůli koronavirové epidemii ocitly v tíživé ekonomické situaci. Pracovníci a dobrovolníci společnosti chtěli pomoci například živnostníkům, samoživitelkám, sociálně slabým, lidem v insolvenci nebo těm, kteří přijdou o práci. V urgentních případech pomáhali pracovníci Člověka v tísni připraveni zajišťovat i potravinovou pomoc potřebným rodinám, a to ve spolupráci s potravinovými bankami a dalšími organizacemi.[27]

Člověk v tísni také posílil tým svých dluhových expertů a telefonickou linku pomoci pro lidi v těžké situaci fungující na čísle 770 600 800. Podporoval také vzdělávání doma pro ty rodiče a žáky, kteří nemají potřebné technické vybavení či přístup k internetu. "Osobně pevně věřím, že je česká společnost silná a současnou krizi překonáme. I tak budou mezi námi lidé, kteří se ocitnou v nouzi a budou urgentně potřebovat pomoc. Proto jsme dnes vyhlásili sbírku SOS Česko na pomoc obětem koronavirové krize," uvedl ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek.[27]

K oblasti sociálního vyloučení se úzce váže i problém zadluženosti a dluhové pasti, který je svázán s nelegální lichvou a s trhem tzv. rychlých půjček poskytovaných nebankovními společnostmi i zavedenými bankovními domy. V roce 2010 proto Člověk v tísni navázal spolupráci s Českou bankovní asociací a společně obě instituce dosáhly odstranění neférových podmínek úvěrových smluv u všech českých bank – tzv. rozhodčích doložek. V roce 2011 završili pracovníci Člověka v tísni několikaletou analýzu trhu nebankovních půjček a zahájili další, která se věnuje problematice vymáhání dluhů. V roce 2011 také završil skoro tříletou kampaň Index predátorského úvěrování. Díky kampani drtivá většina společností pozměnila podmínky poskytování úvěrů.[28]

V roce 2019 spustil Člověk v tísni aplikaci Doložkomat, která rozpozná nezákonné exekuce, o jejichž nezákonnosti často ví všichni, kromě dlužníka.[29]

Zahájení Příběhů bezpráví 2011. Hana Truncová přebírá Cenu Příběhů bezpráví za odvážné postoje a činy v období komunistického režimu.

Vzdělávací programy společnosti Člověk v tísni, jako je Jeden svět na školách, Varianty, Polis, Migrace, se zaměřují nejen na studenty a pedagogy českých základních, středních a vysokých škol, ale i na další profesní skupiny, kterými jsou například pracovníci úřadů práce nebo policisté. Témata jako chudoba, globalizace, migrace nebo multikulturalismus jsou těmto skupinám přibližována prostřednictvím krátkodobých či dlouhodobých seminářů a didaktických materiálů jako jsou příručky nebo sady dokumentárních filmů. Vzdělávací programy jsou realizovány i pomocí dokumentárních filmů spojených s besedami (Jeden svět na školách) či informačním servisem a metodickou podporou v oblasti interkulturního a globálního rozvojového vzdělávání (Varianty) či podporou propojení institucí a neziskových organizací v lokalitách sociálního vyloučení (Programy sociální integrace). Program migrace spolupracuje s novináři na tom, aby zvětšili rozsah a zlepšili kvalitu zpravodajství o migraci a cizincích v Česku, a také zvýšili informovanost veřejnosti a zástupců státní správy o problémech, se kterými se migranti ve svém životě v ČR potýkají a které jim ztěžují integraci do společnosti.

Informační programy společnosti Člověk v tísni se zaměřují na českou veřejnost, státní správu a média. Prostřednictvím dlouhodobých i krátkodobých kampaní a projektů v podobě filmových promítání, debatních večerů, kreativních soutěží, informačních materiálů, ale i cest pro novináře jsou tyto cílové skupiny pravidelně seznamovány například s informacemi o rozvojové spolupráci (Rozvojovka, STOP dětské práci), o veřejných kampaních (Kampaň LIKVIDUJ!, Virus Free Generation, NEOnácek: Chcete ho?), o migraci a cizincích žijících v ČR (Migrace).

Člověk v tísni každoročně pořádá filmový festival na téma lidských práv s názvem Jeden svět. Tento festival od roku 1999, kdy započal svou existenci, vyrostl v největší dokumentární filmový festival s tematikou lidských práv na světě. Festival pracuje s širokou definicí lidských práv, a proto v programu najdete nejen filmy o politických kauzách a rozvojových tématech, ale i o sociálních otázkách, životním prostředí a životním stylu.[30] Jeden svět uvádí každý rok přes stovku kvalitních dokumentárních filmů z celého světa. Festival se koná v březnu v Praze, následně ve více než třech desítkách měst po celé České republice a v Bruselu. Divácky nejúspěšnější dokumenty z Jednoho světa jsou následně dostupné na webu www.promitejity. kde si je diváci a divačky mohou zdarma a legálně promítnout - nejen sobě, ale i svému publiku.[31] Jeden svět získal v roce 2007 čestné uznání UNESCO za výchovu k lidským právům.

Na festivalu probíhají také diskuze s režiséry a režisérkami, hrdiny a hrdinkami filmů, lidskoprávními aktivisty i českými experty a expertkami. Diskutuje se po většině projekcí, každý večer probíhá v Městské knihovně v Praze jedna panelová diskuze na významné téma současnosti. V rámci festivalu se zároveň každoročně uděluje ocenění Homo Homini osobnostem, které se významně zasloužily o prosazování lidských práv, demokracie a nenásilného řešení politických konfliktů.

Program Jednoho světa v roce 2020 byl přerušen pandemií virového onemocnění covid-19 a zrušeny musely být téměř dvě stovky projekcí. Filmy, které tak z nařízení vlády nebylo možné vidět v kinosálech se přesunuly na online kino DAFilms.cz.[32]

V roce 2004 začal Člověk v tísni působit i na Slovensku, v romských osadách, kde hledá řešení především pro problémy vyplývající z extrémní chudoby místních obyvatel, nízké úrovně jejich vzdělání, dlouhodobé nezaměstnanosti a zdánlivě neproniknutelné bariéry mezi světem Romů a většinovou společností.

V roce 2016 Člověk v tísni spojil síly s partnerskou slovenskou organizací Človek v ohrození, s níž už v minulosti intenzivně spolupracoval. Človek v ohrození i Člověk v tísni nadále zůstávaly samostatnými organizacemi s vlastním vedením, rozhodováním i vlastními projekty. Organizace se však dohodly na sdílení administrativních nákladů v zahraničí, jako jsou kanceláře či podpůrný personál.[33]