Pavel Křížkovský

Pocházel z velmi chudých poměrů. Byl nemanželským synem Viktorie Křížkovské a pokřtěn byl jako Karel. V dětství vyrůstal u svých strýců Jakuba a Jana v Neplachovicích. Jeho talentu si všimli ředitel místního kůru A. Urbánek a učitel Jiří Janáček, otec hudebního skladatele Leoše Janáčka. Pomohli mu, aby byl v roce 1832 přijat jako zpěvák kostela sv. Ducha v Opavě^[zdroj?] a mohl tak navštěvovat lepší školu a posléze i opavské gymnázium. Zapsal se sice po maturitě ke studiu na Filosofické fakultě olomoucké univerzity, ale dlouho pro nedostatek finančních prostředků studovat nemohl. Na čas přijal místo učitele češtiny na škole v Jamnici, aby získal prostředky na další studium. Pokračoval pak ve studiu filosofie a hudební teorie.

Křížkovského památník v Brně

Neutěšené podmínky, ve kterých vyrůstal, způsobily, že trvale trpěl pocitem osamění, nedůvěrou ve vlastní schopnosti, nespavostí a duševními krizemi. Možná, že i to přispělo k rozhodnutí, že roku 1845 vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně, vykonal řeholní slib a přijal řeholní jméno Pavel. Vysvěcen na kněze byl v roce 1848.

Stal se ředitelem klášterního kůru; pod jeho řízením zpíval i mladý Leoš Janáček. Byl kaplanem v Lískovci a učitelem náboženství na brněnské škole v Bělidlech. Ačkoliv byl kromě studia hudební teorie v hudbě prakticky samouk, stal se virtuosem ve hře na varhany a skvěle hrál na i klarinet a klavír. Dirigoval koncerty v brněnské Redutě, hrál na violu ve smyčcovém kvartetu, založil Mužský pěvecký sbor v Brně a Besedu brněnskou. V obou tělesech působil i jako sbormistr a dirigent.

Seznámil se s jedním z nejpilnějších sběratelů českých národních písní Františkem Sušilem. Toto setkání mělo pro českou hudbu velký význam. Sdílel s ním jeho nadšení pro lidovou tvorbu, která se mu stala velkým zdrojem inspirace. Nejprve jen harmonizoval Sušilovy zápisy, později začal sám komponovat v duchu moravských národních písní. Tak vznikla jeho díla pro pěvecký sbor Utonulá, Dar za lásku, Dívče a mnohé další. Na pozvání Bedřicha Smetany byla Utonulá, za osobního řízení Křížkovského, provedena s velkým úspěchem na koncertě v Praze 1 roku 1861. Též spolupracoval s významným vlasteneckým knězem Janem Soukopem, jemuž zhudebnil některé texty.

Jeho životním úspěchem se stala kantáta komponovaná k Velehradským slavnostem v roce 1863, konaným na počest milénia příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu. Vedle náboženského obsahu se do díla promítly i vlastenecké myšlenky národního obrození. Kantátu přednesl sbor 940 zpěváků a zpěvaček a dvacet tisíc posluchačů uspořádalo skladateli nadšené ovace.

Všechna tato aktivita však nebyla nijak doceněna nebo spíše naopak byla vyhodnocena jako církvi nepřátelská. Německé církevní kruhy v Brně jeho úspěchu vysloveně nepřály. Vrcholu bylo dosaženo, když jej Prozatímní divadlo vyzvalo ke kompozici opery. Brněnský biskup hrabě Antonín Arnošt Schaffgotsche zakázal Křížkovskému jakékoliv skladatelské aktivity s výjimkou komponování církevních skladeb. Podřídil se. Napsal Rekviem, dvojí Te Deum a přesto byl v roce 1872 prakticky odsunut do Olomouce na místo kapelníka olomouckého dómu. I zde však našel sílu a čas a spolupracoval při založení pěvecko-hudebního spolu Žerotín.

Po mozkové mrtvici se vrátil do Starobrněnského kláštera. Zde na následky nemoci 8. května 1885 zemřel. Je pochován na Ústředním hřbitově v Brně (sk. 2/83).[3]

48 církevních skladeb, z toho 5 mší, 3 Te Deum, 2 rekviem a 1 pašije[4][3]:

Pavel Křížkovský - pamětní deska z roku 1933 od Karla Lenharta v Křížkovského ulici v Olomouci

• Utonulá
• Dívče
• Dar za lásku
• Prosba odvedeného
• Žaloba
• Zatoč se
• Zahrada Boží
• Modlitba sv. Cyrila na sotnách
• Pastýř a poutníci
• Výprask
• kantáta Hvězdy dvě z východu se berou ve svatém průvodu
• sólové skladby - hlavně písně ze sbírky Františka Sušila

• pamětní deska z roku 1920 na budově místní knihovny v Holasovicích[5];
• pamětní deska od Otakara Španiela na Mendlově náměstí 1/2 v části Staré Brno z roku 1920(?)[6];
• pomník instalovaný v roce 1926 v části Brno-město vytvořil František Fabiánek[7][8];
• pamětní deska z roku 1933 od Karla Lenharta v Křížkovského ulici v Olomouci;
• pomník u hřbitova v Neplachovicích[5];
• Gymnázium P. Křížkovského v Brně;
• Základní umělecká škola Pavla Křížkovského v Brně;
• ulice Pavla Křížkovského v Mokrých Lazcích a v Trutnově;
• ulice Křížkovského v Berouně, Brně, Břeclavi, Frýdku-Místku, Hradci Králové, Hranicích, Klimkovicích, Kroměříži, Kuřimi, Liberci, Lipníku nad Bečvou, Olomouci, Ostravě, Praze, Prostějově, Šternberku, Teplicích, Třebíči, Třešťi, ve Valašském Meziříčí, Varnsdorfu, Velké Bystřici a v Zábřehu;
• ulice Křižkovského v Blansku, Jeseníku a Krnově;
• ulice Křížkovského sady v Opavě;
• Křížkovského nám. v Novém Jičíně;
• Křížkovského vyhlídka v Prachovských skalách.