Chomoutov

Chomoutov (německy Komotau) je historická obec, nyní městská čtvrť a katastrální území statutárního města Olomouce, kde žije asi 1 tisíc obyvatel. Leží cca 5 km severně od centra města.

Chomoutov
Dalimilova ulice v Chomoutově
Lokalita
Charaktervelká vesnice
ObecOlomouc
OkresOlomouc
KrajOlomoucký kraj
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice49°38′28″ s. š., 17°13′52″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 007 (2011)[1]
Katastrální územíChomoutov (3,84 km²)
PSČ783 35
Počet domů335 (2011)[1]
Chomoutov
Další údaje
Kód části obce52418
Kód k. ú.652415
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Chomoutov (Chomutoviczi) se připomíná poprvé v roce 1078 jako majetek kláštera Hradisko. Šlo o nevelkou osadu, většinu jejího území tvořil lužní les. Klášter zde v 16. století založil tři rybníky, z nějž získával ryby. Po zrušení kláštera v roce 1783 jeho majetek převzal náboženský fond a od něj Chomoutov v roce 1824 koupil hrabě Filip Ludvík Saint Genois. Ne na dlouho, v roce 1850 se Chomoutov stal samostatnou politickou obcí, místní velkostatek ale stále patřil rodu Saint Genois, kteří vykáceli téměř celý původní les, později byl v majetku Lichtenštejnů. Farností místní obyvatelé spadali pod sousední Horku nad Moravou, v Chomoutově byla v roce 1835 postavena jen kaplička Navštívení Panny Marie.[2]

Silné vazby s touto obcí posilovalo také to, že v Horce byla četnická stanice, pošta, železnice a až do roku 1872 také škola pro chomoutovské děti. Chomoutov z Horky získával i elektrický proud a obě obce měly několik společných spolků, např. Orel, naopak v roce 1886 došlo k založení místního hasičského spolku. Vzhledem k existenci silného velkostatku řada zdejších občanů hledala práci jinde, např. v hutích ve Štěpánově či v řepčínských železárnách, což vedlo k silné pozici socialistických stran. Po vzniku republiky také mnoho Chomoutovských (44 %) opustilo římskokatolickou církev a vstoupilo do nově založené Církve československé, přičemž její farní úřad byl od roku 1934 opět v Horce.[3]

Chomoutov byl i přes to k 1. červenci 1974 sloučen s Olomoucí, která se již dříve vzhledem k nebezpečí záplav o zdejší území zajímala a např. v letech 1909–1913 se podílela na regulaci toku řek Moravy a Oskavy, účastnila se budování stavidel, prokopání spojovacího kanálu s Mlýnským potokem apod.[4] Místní jezero, postupně vzniklé na místě dřívější těžby písku, bylo v roce 1973 vyhlášeno přírodní rezervací. Roku 1997 zasáhly celou čtvrť rozsáhlé povodně.

Vývoj Chomoutova podle sčítání lidu[5][6]
Rok1869188018901900191019211930
Obyvatel 326332425488500601836[p 1]
Domů 455359727686141
Rok1950196119701980199120012011
Obyvatel 7929008908827779331007
Domů 180207219233251293335
  1. Z toho 824 osob národnosti československé, 8 německé a 4 ostatních.[7]

Zajímavosti

Doprava

Chomoutovem prochází silnice II/446.

Spojení hromadnou dopravou zajišťuje autobusová linka DPMO č. 20 a příměstská linka č. 364.

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. ISBN 80-7198-447-7. S. 107–109. Dále jen „Tichák (2000)“.
  3. Tichák (2000), str. 109, 110.
  4. Tichák (2000), str. 95, 110, 111.
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 658–659.
  6. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 505.
  7. Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 86.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.