Neředín
Neředín (dříve též Neřetín,[2] německy Neretein[3]) je historická obec, městská čtvrť a katastrální území na západě statutárního města Olomouce. Katastrálně pod Neředín zčásti patří i Tabulový Vrch.
Neředín | |
---|---|
Konečná tramvaje v Neředíně | |
Lokalita | |
Charakter | městská čtvrť |
Obec | Olomouc |
Okres | Olomouc |
Kraj | Olomoucký kraj |
Historická země | Morava |
Zeměpisné souřadnice | 49°35′30″ s. š., 17°13′17″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 9 628 (2011)[1] |
Katastrální území | Neředín (3,62 km²) |
PSČ | 779 00 |
Počet domů | 878 (2011)[1] |
Neředín | |
Další údaje | |
Kód části obce | 110680 |
Kód k. ú. | 710687 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Prochází zde silnice II/448. Sídlí zde Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého a nachází se zde také velká část univerzitních kolejí.
Název
Jméno středověké vesnice bylo odvozeno od osobního jména Neředa a znamenalo „Neředův majetek“. Do němčiny bylo převzato nejprve jako Neredein a později (poprvé od začátku 17. století) jako Neretein. Vlivem německé podoby se české jméno v 19. století uvádělo jako Neřetín.[4]
Historie
První písemná zmínka o Neředíně pochází z roku 1234, ovšem v roce 2001 byly na jeho území nalezeny zbytky opevnění tábora z doby římské. Na tomto místě v ulici Římská pak byl roku 2013 zasazen milník, připomínající nejsevernější pobyt římských vojsk.[5][6] Ves patřila olomoucké kapitule, a to až do roku 1850, kdy se stala samostatnou politickou obcí. I pak ovšem farností, poštou, četnickou stanicí apod. spadala pod Novou Ulici. Na návsi, dnes ulice Neředínská, byla roku 1792 postavena kaple se zvonem. Výstavba olomoucké pevnosti se Neředína dotkla pouze nepřímo, když zde byl v roce 1854 dokončen předsunutý fort č. XV, dnes využívaný jako paintballové hřiště, a prachárny.[7]
Významným se Neředín stal počátkem 20. století. Roku 1901 u cesty k Topolanům město Olomouc zbudovalo nový centrální hřbitov (včetně hřbitova židovského), doplněný roku 1932 o krematorium. Jeho území bylo ale tehdy vyňato z neředínského katastru a připojeno k Olomouci, sám Neředín se stal součástí tzv. Velké Olomouce až v roce 1919. V roce 1905 bylo na východě katastru obce navíc zřízeno velké vojenské cvičiště, z jehož části se roku 1920 stalo vojenské letiště, svého času jedno z nejvýznamnějších v Československu. Tím původně malá zemědělská obec nabyla jisté důležitosti, a proto sem byla už v roce 1914 prodloužena trať olomouckých tramvají, dnes končící smyčkou u hřbitova.[8]
Neředín byl až do roku 1945 součástí olomouckého jazykového ostrova, protože byl osídlen převážně Němci, kteří zde původně tvořili asi dvoutřetinovou většinu. Působil zde Bund der Deutschen nebo německý čtenářský a pěvecký spolek, jejichž předsedou byl Josef Spurny, a až do vzniku Československé republiky zde byla též jen německá škola.[9] Od roku 2002 byla obnovena tradice masopustních obchůzek.
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatel | 300 | 343 | 406 | 412 | 486 | 516 | 1321[p 1] |
Domů | 41 | 48 | 54 | 58 | 60 | 65 | 112 |
Rok | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
Obyvatel | 1518 | 2732 | 5076 | 7501 | 9783 | 9747 | 9628 |
Domů | 190 | ? | 310 | 511 | 557 | 724 | 878 |
- Z toho 1068 osob národnosti československé, 203 německé a 50 ostatních.[12]
Odkazy
Reference
- Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- Neředín. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1897. Dostupné online. Díl osmnáctý. S. 207.
- HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 485.
- Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 136.
- PÁŠOVÁ, Petra. Římany v Olomouci už připomíná milník i zastávka MHD. Denik.cz [online]. 2013-09-06. Dostupné online.
- Tábor v Neředíně [online]. Magistrát města Olomouce, Archeologické centrum Olomouc [cit. 2018-04-23]. Dostupné online.
- TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. ISBN 80-7198-447-7. S. 89–90. Dále jen „Tichák (2000)“.
- Tichák (2000), str. 90–91.
- Tichák (2000), str. 92.
- Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 658–659.
- Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 505.
- Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 85.
Literatura
- Jiří Rusínský. Po stopách minulosti olomoucké městské části Neředín. Olomouc: Votobia, 2004, 167 s. ISBN 80-7220-196-4
- ŠVEC, Vilém. Obnova lidových tradic a vesnice ve starém Neředíně u Olomouce. In Vlastivědný věstník moravský 2/2005. 2005. s. 177–183.
- KUX, Johann a Vilém ŠVEC. Neředín: český překlad stati Johanna Kuxe z r. 1943 vydaný u příležitosti 777 let od první písemné zmínky o Neředíně (1234-2011). 1. vyd. Olomouc: Statutární město Olomouc, 2011. 39 s. ISBN 978-80-87602-24-9
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Neředín na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Neředín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Katastrální mapa katastru Neředín na webu ČÚZK
- Komise městské části č. 12 Neředín Archivováno 12. 2. 2018 na Wayback Machine
- Neředín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)