Světové dědictví

Jako světové dědictví se označují nejrůznější kulturní a přírodní památky po celém světě, které byly pro svou unikátnost vybrány organizací UNESCO a přijaty na Seznam světového dědictví. Na tomto seznamu se nacházejí nejrůznější budovy, hory, jezera, národní parky i celá města. Podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1972 jsou smluvní státy, na jejichž území se dané památky nachází, zavázány jejich ochranou.

Znak světového dědictví
Vlajka světového dědictví

V srpnu 2021 bylo na seznamu světového dědictví 1 154 položek. Z toho 869 položek kulturního dědictví, 213 přírodního a 39 smíšeného ve 167 státech světa.[1] Česko má na tomto seznamu celkem 16 památek. Dalších 7 položek má Česko v kategorii nehmotného kulturního dědictví.

Mapa zobrazující počet památek světového dědictví v jednotlivých státech
Mapa zobrazující koncentraci památek UNESCO v jednotlivých evropských zemích. Čísla v rámečku udávají kolik tisíc km2 připadá na 1 památku UNESCO v daném státě. Červená – nejvyšší hustota, světle modrá – nejnižší hustota.

Dějiny

Myšlenka spojit péči o ochranu přírodních a kulturních památek lidstva, tedy jakéhosi „světového dědictví“, vznikla ve Spojených státech. Toto spojení vyjadřuje skutečnost, že se člověk a příroda vzájemně ovlivňují a je tedy nezbytná jak ochrana přírody, tak ochrana nejdůležitějších výtvorů lidské činnosti ve vzájemné jednotě. Konference konaná v Bílém domě ve Washingtonu v roce 1965 vyzvala k založení „Nadace světového dědictví“, která by podporovala mezinárodní spolupráci směřující k zachování mimořádně významných přírodních oblastí a historických památek pro současné i budoucí pokolení.

Podobný návrh vypracoval roku 1968 také Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) jako doporučení pro své členy. Oba návrhy byly předloženy k diskusi na konferenci OSN o životním prostředí konané ve Stockholmu v roce 1972. 16. listopadu téhož roku byla pak na generální konferenci UNESCO schválena Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (The Convention concerning the Protection of World Cultural and Natural Heritage) poměrem hlasů 75 pro, 1 proti, 17 se zdrželo hlasování. V platnost vstoupila dne 17. prosince 1975.

ČSFR přistoupila k Úmluvě k 15. listopadu 1990 a závaznou se pro ni stala dnem 15. února 1991. Na základě sukcese je platná pro ČR. Text Úmluvy byl publikován ve Sbírce zákonů č. 159/1991 Sb.[2]

Hlavním posláním Úmluvy je povinnost smluvního státu zabezpečit označení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Stát to zajistí při maximálním využití svých vlastních zdrojů, případně s mezinárodní pomocí a spoluprací.

Druhy památek

Podle Úmluvy se u jednotlivých památek rozlišuje mezi kulturním a přírodním dědictvím.

Kulturní dědictví
Rozšíření kulturních památek

Za kulturní dědictví jsou považovány:

  • památníky (architektonická díla, díla monumentálního sochařství a malířství, prvky či struktury archeologické povahy, nápisy, jeskynní obydlí a kombinace prvků, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy);
  • skupiny budov (skupiny oddělených či spojených budov, které mají z důvodu své architektury, stejnorodosti či umístění v krajině výjimečnou světovou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy);
  • lokality (výtvory člověka či kombinovaná díla přírody a člověka a oblasti zahrnující místa archeologických nálezů mající výjimečnou světovou hodnotu z dějinného, estetického, etnologického či antropologického hlediska).

Přírodní dědictví
Rozšíření přírodních památek

Za přírodní dědictví jsou považovány:

  • přírodní jevy tvořené fyzickými a biologickými útvary nebo skupinami takovýchto útvarů, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z estetického či vědeckého hlediska;
  • geologické a fyziografické útvary a přesně vymezené oblasti, které tvoří místo přirozeného výskytu ohrožených druhů zvířat a rostlin výjimečné světové hodnoty z hlediska vědy či péče o zachování přírody;
  • přírodní lokality, či přesně vymezené přírodní oblasti světové hodnoty z hlediska vědy, péče o zachování přírody nebo přírodní krásy.

Kritéria

Památky zařazené na Seznam světového dědictví musí splňovat alespoň jedno z deseti kritérií, která byla stanovena organizací UNESCO.[3] Kritéria se označují malými římskými číslicemi. Až do konce roku 2004 byly rozděleny do dvou skupin – na kulturní (i–vi)[4] a přírodní (i–iv). Avšak od roku 2005 bylo číslování spojeno a vzniklo tak označení i–x (přičemž i–vi značí kulturní dědictví, vii–x přírodní dědictví). Není výjimkou, že některé památky splňují i několik kritérií současně.

Kulturní dědictví[5]:

  1. je mistrovským dílem tvůrčího talentu člověka, nebo
  2. představuje významný mezník v hodnotách člověka (v určité době nebo kulturním období) ve vývoji v architektuře, technice, umění či urbanismu, nebo
  3. je jedinečným důkazem o existující nebo už vymizelé civilizaci nebo kulturní tradici, nebo
  4. je skvělou ukázkou stavby, architektonického nebo technologického souboru, dokumentující jednu nebo více významných etap v historii lidstva, nebo
  5. je skvělou ukázkou určitého způsobu osidlování nebo způsobu využití půdy či moře, typického pro nějakou kulturu, zejména tam, kde hrozí poškození vnějšími či vnitřními vlivy, jejichž dopad by byl nevratný, nebo
  6. souvisí přímo nebo specificky s událostmi, s tradicemi, s převratnými myšlenkami, s vyznáním či vírou, s literaturou či uměním majícím univerzální význam (toto kritérium není obvykle používáno samostatně, ale společně s jinými kritérii).

Přírodní dědictví[5]:

  1. obsahuje unikátní přírodní fenomén či oblasti výjimečné přírodní krásy a estetického významu, nebo
  2. je skvělou ukázkou dokumentující významné fáze přírodního vývoje Země, včetně dokladů o lidské evoluci, ukázkou významných právě probíhajících geologických procesů, případně je významným geomorfologickým či fyziografickým útvarem, nebo
  3. je skvělou ukázkou probíhajících ekologických a biologických procesů v rámci evoluce a vývoje pozemních, sladkovodních, pobřežních či mořských ekosystémů a společenstev rostlin a živočichů, nebo
  4. obsahuje nejdůležitější a nejvýznamnější přírodní biotopy klíčové pro zachování místní biologické rozmanitosti, včetně takových biotopů, kde se nachází ohrožené druhy rostlin a živočichů výjimečné světové hodnoty z hlediska vědy a ochrany přírody.

Smluvní státy a jejich závazky

Smluvní státy se zavázaly, že budou usilovat:[6]

  1. o přijetí všeobecné politiky zaměřené na posílení úlohy kulturního a přírodního dědictví v životě společenství a začlenění ochrany tohoto dědictví do komplexních plánovacích programů;
  2. o vytvoření služeb na ochranu, zachování a prezentování kulturního a přírodního dědictví a příslušnými zaměstnanci, majících prostředky na výkon těchto funkcí, na svých územích tam, kde takového služby neexistují;
  3. o rozvinutí vědeckých a technických studií a výzkumu a o vypracování metod práce, se kterými bude stát schopen působit proti nebezpečím, která ohrožují jeho kulturní nebo národní dědictví;
  4. o přijetí odpovídajících právních, vědeckých, technických, administrativních a finančních opatření potřebných pro označení, ochranu, zachování, prezentování a obnovu tohoto dědictví; a
  5. o podporu při vytváření nebo rozvíjení národních či regionálních středisek pro školení v oblasti ochrany, zachování a prezentování kulturního a přírodního dědictví a o podporování vědeckého výzkumu v této oblasti.

Výbor pro světové dědictví

V rámci UNESCO byl ustaven Mezivládní výbor pro ochranu kulturního a přírodního dědictví výjimečné světové hodnoty, nazývaný „Výbor pro světové dědictví“. Tento výbor založil, aktualizuje a publikuje „Seznam světového dědictví“.

Seznam je veřejně dostupný na rozsáhlém webovém portálu, který spravuje Centrum Světového dědictví (francouzsky Centre du patrimoine mondial, anglicky World Heritage Centre).[7], jež je součástí UNESCO a sídlí v Paříži. Toto centrum plní řadu funkcí ve vztahu ke světovému dědictví a organizuje zasedání Výboru pro světové dědictví, odborné semináře a workshopy.[8]

Soupis vlastnictví

Každý smluvní stát má právo předložit Výboru pro světové dědictví soupis vlastnictví tvořícího součást kulturního a přírodního dědictví, který se nachází na jeho území. Výbor stanovil přesná kritéria, která musí být splněna, aby byl návrh zařazen na Seznam. Kritéria lze nalézt na internetových stránkách UNESCO.

Seznam světového dědictví v ohrožení

Vedle tohoto Seznamu je veden „Seznam světového dědictví v ohrožení“, seznam vlastnictví uvedeného v „Seznamu světového dědictví“, na jehož zachování jsou potřebné větší operace. Do tohoto seznamu může být zahrnuto pouze takové vlastnictví, které tvoří součást kulturního a přírodního dědictví a hrozí mu závažné a zvláštní nebezpečí, jako je hrozba zmizení vyvolaná zrychleným chátráním, rozsáhlými veřejnými či soukromými projekty rychlého urbanistického či turistického rozvoje; ničení vyvolané změnami v používání či vlastnictví půdy, velké změny, jejichž příčina je neznáma; opuštění z jakéhokoliv důvodu; vypuknutí či hrozba ozbrojeného konfliktu; kalamity a pohromy hrozivé požáry, zemětřesení a sesuvy půdy; sopečné erupce; změny hladiny vody, záplavy a přílivové vlny.

Fond světového dědictví

Dále byl vytvořen Fond na ochranu světového kulturního a přírodního dědictví výjimečně světové hodnoty, nazývaný „Fond světového dědictví“. Zdroje Fondu tvoří:

  • povinné a dobrovolné příspěvky smluvních států,
  • příspěvky, dary nebo odkazy, jež mohou poskytnout:
    • jiné státy;
    • UNESCO, jiné organizace v rámci systému OSN, zejména UNDP či jiné mezivládní organizace;
    • veřejné či soukromé orgány nebo jednotlivci;
  • jakékoliv úroky připadající na zdroje Fondu;
  • fondy vzniklé sbírkami a příjmy z akcí organizovaných ve prospěch Fondu; a
  • veškeré další zdroje, jež jsou v souladu s předpisy Fondu, jak jsou navrženy Výborem pro světové dědictví.

Pomoc poskytovaná Výborem

Pomoc poskytovaná Výborem pro světové dědictví může zahrnovat následující formy:

  1. výzkumy týkající se uměleckých, vědeckých a technických problémů vyplývajících z ochrany, zachování, prezentování a obnovy kulturního a přírodního dědictví;
  2. ustanovení expertů, techniků a zkušených pracovníků, aby bylo zajištěno správné provedení prací;
  3. školení pracovníků a specialistů na všech úrovních v oblasti označení, ochrany, zachování, prezentování a obnovy kulturního a přírodního dědictví;
  4. dodání zařízení, které dotyčný stát nevlastní nebo nemůže získat;

půjčky s nízkým úrokem nebo bezúročné půjčky splatné na dlouhodobém základě; ve výjimečných případech a ze zvláštních důvodů poskytnutí nenávratných příspěvků.

Zasedání

Jednotlivá zasedání Výboru pro světové dědictví se konají několikrát do roka. Na těchto zasedáních se projednává správa stávajících památek ze seznamu světového dědictví a přijímají se nominační dokumenty z jednotlivých států. Vrcholem těchto zasedání bývá to, během kterého se vyhlašují nové památky, které se budou připisovat na seznam. Konají se v různých státech, poměrně často pak v Paříži, kde má Výbor pro světové dědictví své sídlo. Následující tabulka zachycuje místo a data konání jednotlivých zasedání.

Zasedání Rok Datum Hostující město Stát
1 1977 27. června – 1. července Paříž Francie Francie
2 1978 5. září – 8. září Washington Spojené státy americké Spojené státy americké
3 1979 22. října – 26. října Káhira a Luxor Egypt Egypt
4 1980 1. září – 5. září Paříž Francie Francie
5 1981 26. října – 30. října Sydney Austrálie Austrálie
6 1982 13. prosince – 17. prosince Paříž Francie Francie
7 1983 5. prosince – 9. prosince Florencie Itálie Itálie
8 1984 29. října – 2. listopadu Buenos Aires Argentina Argentina
9 1985 2. prosince – 6. prosince Istanbul Turecko Turecko
10 1986 24. listopadu – 28. listopadu Paříž Francie Francie
11 1987 7. prosince – 11. prosince Paříž Francie Francie
12 1988 5. prosince – 9. prosince Brasília Brazílie Brazílie
13 1989 11. prosince – 15. prosince Paříž Francie Francie
14 1990 7. prosince – 12. prosince Banff Kanada Kanada
15 1991 9. prosince – 13. prosince Kartágo Tunisko Tunisko
16 1992 7. prosince – 14. prosince Santa Fé Spojené státy americké Spojené státy americké
17 1993 6. prosince – 11. prosince Cartagena Kolumbie Kolumbie
18 1994 12. prosince – 17. prosince Phuket Thajsko Thajsko
19 1995 4. prosince – 9. prosince Berlín Německo Německo
20 1996 2. prosince – 7. prosince Mérida Mexiko Mexiko
21 1997 1. prosince – 6. prosince Neapol Itálie Itálie
22 1998 30. listopadu – 5. prosince Kjóto Japonsko Japonsko
23 1999 29. listopadu – 4. prosince Marrákéš Maroko Maroko
24 2000 27. listopadu – 2. prosince Cairns Austrálie Austrálie
25 2001 11. prosince – 16. prosince Helsinky Finsko Finsko
26 2002 24. června – 29. června Budapešť Maďarsko Maďarsko
27 2003 30. června – 5. července Paříž Francie Francie
28 2004 28. června – 7. července Su-čou Čína Čína
29 2005 10. července – 17. července Durban Jihoafrická republika Jihoafrická republika
30 2006 8. července – 16. července Vilnius Litva Litva
31 2007 23. června – 1. července Christchurch Nový Zéland Nový Zéland
32 2008 2. července – 10. července Québec Kanada Kanada
33 2009 22. června – 30. června Sevilla Španělsko Španělsko
34 2010 25. července – 3. srpna Brasília Brazílie Brazílie
35 2011 19. června – 29. června Paříž Francie Francie
36 2012 25. června – 5. července Petrohrad Rusko Rusko
37 2013 17. června – 27. června Phnompenh Kambodža Kambodža
38 2014 17. června – 25. června Dauhá Katar Katar
39 2015 28. června – 8. července Bonn Německo Německo
40 2016 10. července – 17. července[p 1] Istanbul Turecko Turecko
41 2017 2. července – 12. července Krakov Polsko Polsko
42 2018 24. června – 4. července Manáma Bahrajn Bahrajn
43 2019 30. června – 10. července Baku Ázerbájdžán Ázerbájdžán
— 2020 Zrušeno kvůli pandemii covidu-19 Fu-čou Čína Čína
44 2021 16. července – 31. července Fu-čou Čína Čína
45 2022 19. června – 30. června Kazaň Rusko Rusko

Seznam světového dědictví v roce 2021
5 geografických oblastí Země dle UNESCO:
     Afrika
     Arabské státy
     Asie a Pacifik
     Evropa a Severní Amerika
     Latinská Amerika a Karibik

V roce 2021 je na Seznamu světového dědictví 1154 položek. Z toho 897 položek kulturního dědictví, 218 přírodního a 39 smíšeného ve 167 státech světa.[1][9]

Region[p 2][p 3] Kulturní
dědictví		 Přírodní
dědictví		 Smíšené
dědictví		 Celkem
položek		 Procentuelní
vyjádření		 Počet
států
Afrika 54 39 5 98 8,56 35
Arabské státy 80 5 3 88 7,67 18
Asie a Pacifik 195 70 12 277 23,91 36
Evropa a Severní Amerika 468 66 11 545 47,19 50
Latinská Amerika a Karibik 100 38 8 146 12,67 35
CELKEM 897 218 39 1154 100 167

Mezi jednotlivými státy se nejvíce památek světového dědictví nachází v Itálii (58), Číně (56), Německu (51), Španělsku (49) a Francii (49). Česko má těchto památek 16.[10] Následující srovnávací graf zachycuje státy, které mají deset a více památek světového dědictví:

DánskoJihoafrická republikaBulharskoChorvatskoRakouskoArgentinaNizozemskoŠvýcarskoPeruBelgieJižní KoreaŠvédskoČeská republikaPolskoPortugalskoŘeckoTureckoKanadaAustrálieBrazílieSpojené státy americkéJaponskoÍránRuská federaceSpojené královstvíMexikoIndieFrancieŠpanělskoNěmeckoČínaItálie

Seznam

Pro přehlednost je seznam památek světového dědictví rozdělen následovně:

a do:

Poznámky
  1. Původně mělo být do 20. července, ale kvůli vojenskému převratu v Turecku skončilo zasedání dříve.
  2. Do regionu Evropa a Severní Amerika jsou zahrnuty Turecko, Kypr, Izrael, Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, celé Rusko.
  3. Položka „Architektonické dílo Le Corbuisiera - nevšední příspěvek modernistickému hnutí“, která je skupinou staveb v Evropě, Jižní Americe a Asii, je započítáno do regionu Evropy. Položky „Krajina Daurie“ a „Uvsunurská kotlina“ sdílené Ruskem a Mongolskem jsou započítány do regionu Asie a Pacifiku.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku World Heritage Site na anglické Wikipedii.

  1. World Heritage List [online]. World Heritage UNESCO [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Plný text Archivováno 21. 12. 2009 na Wayback Machine v češtině na webu Ministerstva životního prostředí
  3. Dostupné v angličtině na UNESCO World Heritage Centre – The Criteria for Selection
  4. V českém překladu dostupné na webu středočeského kraje Archivováno 1. 7. 2008 na Wayback Machine
  5. Kritéria výběru na stránkách UNESCO (anglicky)
  6. Úmluva o ochraně světového a kulturního dědictví, článek 5. Cit. doslova. Dostupné online Archivováno 21. 12. 2009 na Wayback Machine.
  7. Centrum světového dědictví, anglicky
  8. NPÚ: Památky s mezinárodním statusem
  9. World Heritage List Statistics [online]. World Heritage List [cit. 2020-05-02]. Dostupné online. (anglicky)
  10. Podrobný soupis je dostupný na webu Národního památkového ústavu

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.