Třebíč

Z geologického hlediska se prakticky celá zastavěná část města Třebíče nachází na tzv. třebíčském masivu (ve starší literatuře též třebíčsko-velkomeziříčský masiv) někdy označovaném také jako třebíčská plošina či třebíčský trojúhelník. Jedná se o magmatické těleso o ploše cca 500 km² rozkládající se přibližně mezi městy Jaroměřice nad Rokytnou, Polná a Velká Bíteš. Stáří hornin činí podle izotopického datování přibližně 340 milionů let. Složením odpovídají horniny třebíčského masivu nejčastěji žule a v případě nižšího zastoupení křemene i syenitu. V hornině jsou poměrně bohatě zastoupeny tmavé minerály, tedy biotit a amfibol, které jí spolu s velkými zrny živce dávají charakteristický vzhled. Je zajímavá z chemického hlediska: vykazuje totiž relativně vysoký obsah draslíku kombinovaný neobvykle se zvýšeným obsahem hořčíku. Horniny tohoto typu byly poprvé popsány v německém Schwarzwaldu na lokalitě Durbach, které vděčí hornina za svůj název – durbachit. Třebíčský masív je pak znám především nálezy ametystů a záhněd u Hostákova a Bochovic.

Pro horninu jsou dále charakteristické zvýšené obsahy uranu a thoria, které společně s radioaktivním izotopem draslíku způsobují relativně vysokou radioaktivitu. Ta je mimo jiné příčinou zčernání křemene – hrádeckého morionu.[21] Vlivem radioaktivního rozpadu uranu a thoria dochází ke vzniku radioaktivního plynu radonu, jehož přítomnost v podložních horninách s sebou přináší nutnost uplatnění opatření proti jeho pronikání do budov. K uvolňování radonu dochází především v severní části města, což bylo a je překážkou při rozšiřování města směrem na sever.

Durbachity vytvářejí na území města velmi rozsáhlé výchozy táhnoucí se po severním obvodu Židovské čtvrti podél řeky až do Kočičiny a dále k východu. Jsou však odkryty i na celé řadě jiných míst. V Třebíči se velmi hojně vyskytují horniny žilného doprovodu. Jedná se o světlé aplitové žíly, jejichž mocnost dosahuje maximálně několika metrů. Nejnápadnější výchoz těchto hornin se nachází ve svahu na Hrádku pod Žižkovou mohylou, kde jsou žíly díky světlé barvě patrné na velkou vzdálenost.

Nejzápadnější část města, do níž spadá především místní část Borovina, již leží mimo třebíčský masiv a podloží je zde tvořeno migmatitzovanými (natavenými) sillimanit biotitickými pararulami obsahujícími místy cordierit. S těmito horninami je možno se setkat např. ve výchozech mezi Polankou a Poušovem. Bývají zpravidla páskované, ale tato stavba je místy setřena díky jejich natavení. V těchto horninách se dále vyskytují vložky vápenato-silikátových hornin erlanů. Tyto horniny podléhaly v třetihorním tropickém klimatu intenzivnímu chemickému zvětrávání, což dalo vzniknout známým pestrobarevným borovinským a řípovským opálům. V rámci stavebních úprav v roce 2017 byly znovu odkryty opály různých barev, nejvíce zelených, hnědých a červených, nejméně pak bílých a žlutých. Opály se již dříve objevovaly v prostoru bývalé borovinské cihelny, ta později zanikla a k nálezům docházelo pouze sporadicky.[22]

Zajímavé nerosty se v Třebíči nalézají již jen příležitostně, zejména při stavebních pracích a při výkopech.[21]

Při výkopech na Karlově náměstí, jímž kdysi pravděpodobně protékala řeka, se lze setkat s valounky křišťálu a záhnědy. Mimo ně však i s vivianitem, jehož vznik v naší lokalitě souvisí s hromaděním organických látek ve středověkých stokách. Na Stařečce byl při výstavbě autobusového nádraží nalezen allanit. Výskyt vzácného nerostu prioritu je doložen z Týna.[21]

Na žulosyenitovém Hrádku se lze setkat s bílou horninou – aplitem. Dále lze připomenout i turmalín, a to i v podobě tzv. turmalínových sluncí: křementurmalínové srůsty lemované bílým bezslídným aplitem a v tmavším biotitovém aplitu.[21]

Třebíč je též známá velkým nalezištěm vltavínů na jihu města ve čtvrti Horka-Domky poblíž polikliniky ve Vltavínské ulici, která je podle nich nazvána. Krásné nerosty byly nalezeny též u tzv. Kostelíčka: černý turmalín, hnědá záhněda, šedozelený chlorit a zrna a osmistěnové krystaly fialového a zeleného fluoritu nebo zrna fialově červeného granátu – almandinu. Bílý křemen býval hojný na Jejkově a na starém hřbitově v Domcích.[21]

Na západě města se dříve také těžila cihlářská hlína.

Pohled na severní žulosyenitovou rovinatou část Třebíče ze Strážné hory; v pozadí jsou patrné rozsáhlé lesy a sídliště vybudovaná na podkladu, ze kterého se uvolňuje problémový radon.

Panorama Třebíče od severu; v pozadí masiv sopečného původu jižně od města.

Třebíč se nachází ve střední části okresu Třebíč, který leží v jihovýchodní části Kraje Vysočina. Od krajského města je Třebíč vzdálena 35 km jihovýchodním směrem a je po Jihlavě druhým největším městem v kraji. Druhým blízkým velkým městem je bývalé zemské hlavní město Brno, vzdálené od Třebíče 56 km východním směrem.

Letecký snímek Třebíče

Centrum města leží v údolí řeky Jihlavy, hlubokém šedesát metrů. Zbytek města se pak rozkládá na návrších, která se místy střídají s údolími, jimiž do řeky tečou potoky. Krajina severně od města je rovinatá s typickými remízky a velkými syenitovými balvany, doplněná soustavami rybníků. Jižní krajina je jiného charakteru a nabízí mnohem větší možnosti využití půdy. Asi tři kilometry na jihu se od města zvedá sopečný masiv, který je součástí Stařečské a Jevišovické pahorkatiny, táhnoucí se od jihovýchodu až na západ. Výraznou dominantou okolí je Klučovská hora s televizním vysílačem pro Třebíč a okolí, která patří k Jevišovické pahorkatině. V jejím sousedství se nachází pahorek Hošťanka s přírodní rezervací. Významnými, ale od města již vzdálenějšími vrcholy masivu jsou Pekelný kopec, oblíbený cíl turistů, a Zadní hora, na níž se rovněž nachází radiotelevizní vysílač.

Třebíč byla územně příslušná k několika krajům, v roce 1849 ke kraji Jihlavskému, od roku 1850 k Brněnskému, od roku 1854 opět Jihlavskému. V něm zůstala až do ukončení krajské samosprávy v roce 1868. Za první republiky se měla stát součástí „jihlavské“ župy X, ke zřízení žup však nikdy nedošlo. Od roku 1948 patřila do Jihlavského kraje a od roku 1960 do Jihomoravského.[6]

Třebíč je druhé město s nejvyšším procentem zateplených domů v České republice. Domácnosti v Třebíči jsou rovněž vytápěny biomasou. V roce 2011 byla otevřena již třetí teplárna na biomasu.[23] Poblíž města se také nachází více společností a míst, které na rozdíl od chráněných oblastí znečišťují životní prostředí; velkou ekologickou zátěží byla např. blízká skládka Pozďátky.

V listopadu roku 2020 vznikla nabíjecí stanice u trafostanice na ulici Kpt. Jaroše.[24]

Ekologickým problémem by však mohla být plánovaná stavba obchvatu města, která by mj. nešetrně zasáhla do okolní přírody a krajiny včetně rekreačních oblastí. Obchvat by částečně narušil také charakter Libušina údolí, nejvýznamnější oblast přírody ve městě.[25]

Dalším negativním jevem je v současné době vznik obchodních center, hal a skladů na původně zemědělské půdě, což má nepříznivý vliv i na zadržování vody. Nejvýrazněji se zástavba rozrůstá ve směru na Kožichovice a Střítež, některé třebíčské ulice se proto již nacházejí v katastrech těchto obcí.

Třebíč leží v mírně teplé oblasti s občasnými dešti.[26] Převládá zde severozápadní a západní proudění vzduchu.[27] Z východu sem pak proudí především chladný vzduch a v zimě větší množství sněhových srážek. Ročně spadne asi 560 mm srážek (na vegetační období připadá asi 350–400 mm, na zimní období pak 200–250 mm). Průměrná roční teplota činí 7,5 °C, v červenci pak 18,5 °C a v lednu −3,4 °C.

Graf růstu počtu obyvatel mezi lety 1655 a 2009

Třebíč má 17 místních částí, nejvíce obyvatel, a to 16 657 v roce 2001, žilo v části Nové Dvory. Podle údajů českého statistické úřadu žilo v této části v roce 1980 pouze 7 929 obyvatel, to znamená, že za 21 let se počet obyvatel zdvojnásobil. Tento jev se přičítá stavbě Jaderné elektrárny Dukovany. Nejméně obyvatel v roce 2001 žilo v Řípově, pouhých 68 obyvatel, pouhých 88 obyvatel žilo i v místní části Sokolí.[29][p 3]

Mezi lety 1850–1920 byl průměrný přírůstek obyvatelstva 1532 obyvatel za 10 let.[30] Od roku 1930 je patrná míra populační expanze. Mezi lety 1970 a 1991 je již velice patrný nárůst obyvatelstva kvůli výstavbě Jaderné elektrárny Dukovany.[31] V tomto období narostl počet obyvatelstva o 15 800 obyvatel za 21 let. Tento nárůst je také spojen s výstavbou velkých sídlišť na severu města.

Nejvyšší přirozený přírůstek od roku 1970 byl mezi lety 1981 a 1982, zde se projevují tzv. silné ročníky. Od roku 1982 do roku 1985 bylo zaznamenané největší snížení přirozeného přírůstku obyvatel, další roky se přirozený přírůstek snižuje pouze pozvolně.[32] Za rok 2019 se z města Třebíče odstěhovalo 240 obyvatel, tj. došlo k nejvyššímu snížení počtu obyvatel mezi městy v Kraji Vysočina.[33]

Město Třebíč (v jidiš טרייביטש, Trejbitš) je známé svým Židovským městem, podle Fišera se cizí národní příslušníci začali do města Třebíče stěhovat již za vlády Pernštějnů, více však až za vlády Smila Osovského z Doubravice. Na začátku 17. století se v purkrechtních knihách města objevují záznamy o koupi 12 domů ve Vnitřním městě a o koupi 10 domů na Stařečce Němci. Malovaný dům, tehdy zvaný Františkovský, patřil nejzámožnějšímu italskému občanovi, Františku Kaligardovi (it. Calligardo), v dalších třebíčských čtvrtích žilo dalších 10 Italů. Ve městě se usadilo také asi 5 Slováků, mezi nimi kupec Janek Strážnický a Januš Slovák, tito vlastnili domy na náměstí. Na začátku 17. století se také začalo rozvíjet židovské město a v roce 1601 se také objevují zmínky o židovské škole. Do této doby existovala pouze židovská ulice.[34] V letech 1656 a 1657 do Třebíče přichází hodně Čechů, protože se zde mohou uchytit jako nekatolíci.[35] Podle knih z let 1657 až 1660 emigrovalo asi 20–30 rodin do Uher.[36]

V okrese Třebíč žilo v roce 2001 celkem 117 367 obyvatel, z toho bylo nejvíce obyvatel s českou a moravskou národností, českou národnost při sčítání lidu v roce 2001 přiznalo 100 126, moravskou přiznalo 12 793 obyvatel. V okrese Třebíč dále žilo 21 obyvatel se slezskou národností, 940 obyvatel se slovenskou, 78 obyvatel romskou, 52 obyvatel s polskou, 31 obyvatel s německou, 47 obyvatel s ruskou národností, 139 obyvatel s ukrajinskou národností a 88 obyvatel s vietnamskou národností. Obyvatel s ostatními zjištěnými národnostmi bylo 338 a obyvatel s nezjištěnou národností 2 714.[37] Mezi lety 2015 a 2016 došlo k meziročnímu poklesu počtu obyvatel v městě Třebíči o 239 obyvatel, došlo k jejich odstěhování do jiných měst.[38] V lednu roku 2017 bylo oznámeno, že v roce 2016 došlo v Třebíči celkem k 1194 trestným činům, kdy objasněno bylo 766 činů, tj. je objasněnost 64,15 %. Celkem z nich bylo 120 trestných činů násilného charakteru, kde objasněnost byla 75,83 %.[39]

Dle sčítání lidu 2011 ve městě Třebíč žilo celkem 36 998 obyvatel, z toho bylo nejvíce obyvatel s českou a moravskou národností, českou národnost při sčítání lidu v roce 2011 přiznalo 21 245, moravskou přiznalo 5 266 obyvatel. V Třebíči dále žili 2 obyvatelé se slezskou národností, 250 obyvatel se slovenskou, 16 obyvatel s romskou, 15 obyvatel s polskou, 7 obyvatel s německou, 74 obyvatel s ukrajinskou národností a 68 obyvatel s vietnamskou národností. Obyvatel s nezjištěnou národností bylo v Třebíči 8 779.[40]

• 
  Věková struktura obyvatel obce Třebíč roku 2011
• 
  Rodinný stav obyvatel obce Třebíč roku 2011
• 
  Vzdělání obyvatel obce Třebíč roku 2011

Město se nachází na místě bývalého kláštera, během staletí se v kultuře města projevovalo více vlivů, původní klášter byl benediktinský, kapuce benediktinů jsou i ve městském znaku a na městské vlajce. Později, v 17. století se na místě nynějšího kostela na Jejkově a katolického gymnázia nacházel klášter kapucínský. V 15. století se ve městě hojně rozšířilo protestantské vyznání. Od 16. století se v Třebíči objevili také židé, většina jich byla nucena žít odděleně od města, v nynější čtvrti Zámostí. Postupně ale pronikali i do křesťanské části města, kde měli své živnosti. Židé v Třebíči založili dvě synagogy.[41]

Při sčítání lidu v roce 2001 se 22 246 (tj. 57,01 %) obyvatel zapsalo jako bez vyznání, 12 266 (31,43 %) jako věřící a 4 509 (11,56 %) se k otázce nevyjádřilo.[42] 10 691 věřících se přihlásilo k římskokatolické církvi, která má ve městě několik kostelů, sídlí zde děkanát Třebíč a Katolické gymnázium. Druhou nejpočetnější církví je Českobratrská církev evangelická, k níž se přihlásilo 388 obyvatel, ve městě sídlí její sbor. Po ní následuje Církev československá husitská se 166 věřícími, její modlitebna je bývalou synagogou. Dále následují Svědkové Jehovovi (110 obyvatel) a Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku (67 obyvatel), která má v Třebíči také malý kostel, který je v současné době obsluhován popem.[43] V roce 2011 proběhlo další sčítání lidu, celkem 12 562 (tj. 33,95 %) obyvatel se zapsalo jako bez vyznání, 8 947 (tj. 24,18 %) obyvatel se zapsalo jako věřící a celkem 15485 (tj. 41,85 %) obyvatel se k otázce víry nevyjádřilo. Nejpočetnější církví zůstala římskokatolická církev – 5 013 obyvatel, druhou nejpočetnější zůstala Českobratrská církev evangelická, k níž se přihlásilo 233 obyvatel a třetím nejčastějším vyznání zůstala Církev československá husitská se 104 přihlášenými.[44]

Významná je i přítomnost Církve bratrské, která sice nemá příliš mnoho věřících přímo mezi obyvateli města, nicméně sídlí zde její sbor, který slouží věřícím z celého Třebíčska a přilehlého okolí.[45]

Velký význam zde mělo i obyvatelstvo židovského vyznání, v části Zámostí, dříve pod správou Podklášteří založili vlastní obec, kde byly postaveny dvě synagogy. Starší byla postavena mezi lety 1639 a 1641, novější později. Ve městě byl i fungující židovský hřbitov, ten se nachází na svahu Týnského údolí, starší pohřby ovšem byly vykonávány u klášterních hradeb, kde byly objeveny kostry se střípky na očích, které byly obráceny k východu. Nejdelší dobu rabínský úřad zastával třebíčský rodák a gymnazijní profesor Joachim Pollak, bylo tomu mezi lety 1828 a 1879.[46]

Mapka místních částí Třebíče

Město o rozloze 56 km² se dělí na 10 katastrálních území a 17 částí, z nichž 10 tvoří městskou zástavbu a zbylých 7 je v blízkém okolí. Podle sčítání lidu v roce 2001 v Třebíči žilo 39 021 obyvatel v 4 895 domech a podle sčítání roku 2011 jen 36 998 obyvatel v 5 304 domech.[50] Nejrozsáhlejší místní částí jsou Slavice; nejmenší Zámostí. Nejlidnatější jsou Nové Dvory a nejméně obyvatel má Řípov.

Po roce 1989 se několik bývalých místních částí osamostatnilo. Postupně to byly Krahulov (24. listopadu 1990[51]), dále, s platností od 1. ledna 1993, Kožichovice a Okřešice.[52][53] Poslední odpojenou částí byla Střítež, samostatná od 1. ledna 1995.[53][54][55]

Městský úřad města Třebíče tvoří starosta, místostarostové, tajemník úřadu a další zaměstnanci. Starostou byl od roku 2010 do 20. listopadu 2014 Pavel Heřman, od podzimu 2014 do 20. listopadu 2018 jím byl[56] Pavel Janata.[57] Od 20. listopadu 2018 zastává funkci starosty Pavel Pacal.[56] Zastupitelstvo města tvoří 27 lidí. V rámci zastupitelstva v Třebíči působí i městská rada. Do roku 1990 bylo vedení města v rukou národního výboru a v čele města stál „předseda národního výboru“.

Třebíčskem v letech 2007 a 2008 otřásaly protesty vůči vedení města kvůli tzv. kauze „Vídeňský rybník“. Šlo o prodej pozemků firmě Lima, která měla dostat pozemky za nižší cenu než jiné firmy v konkurzu.[58][59][60] Starosta nakonec odvolán nebyl.[61][62]

Město Třebíč se půdorysem řadí k podunajskému typu měst. Jeho hlavní náměstí má ulicový charakter. Vzniklo jednostranným rozšířením staré komunikace a kopíruje pravý břeh oblouku řeky Jihlavy. Vedlejší prostranství vzniklo při farním kostele sv. Martina z Tours.[63] Toto jádro města uzavřely hradby. Do města se vcházelo třemi branami: jihlavskou (podklášterskou), vídeňskou (znojemskou) nebo jejkovskou (brněnskou).[64]

Nástin územního vývoje města Třebíče

Jako předměstí vznikly v době renesance Stařečka za jihlavskou branou a Jejkov za brněnskou branou. Románské podhradí kláštera (Podklášteří) stavebně přešlo do sousedícího Židovského města.[63] Při obnově města v 15. století město rozšiřovalo ulice i náměstí, aby posílilo jejich tržní funkci.[65]

Původní plán výstavby města z roku 1932

Poté byly položeny základy pozdějších částí Nových Dvorů a Nového Města na levém břehu řeky. Od 2. poloviny 19. století se město začalo rozpínat směrem na jih od Horky do nové části Domky a dále přes Stařečku do Boroviny,[63] rychlým tempem pak rostlo začátkem 20. století, kdy se dál k severu rozšířily Nové Dvory, na jih Domky a  při borovinské továrně sestavěly dělnické domky.[66] Pozdější víceméně pozvolný růst města na všechny strany, včetně výstavby mnoha cihlových činžovních domů v Domcích a Borovině a průmyslové zástavby v Domcích a na Jejkově, nabral překotné tempo v souvislosti se záměrem a začátkem realizace výstavby dukovanské elektrárny. Od poloviny 60. let 20. století tak byla po okrajích města zakládána sídliště s panelovými domy. Největší z nich vyrostlo na přelomu 70. a 80. let na Nových Dvorech a v Borovině. Další panelová výstavba proběhla v mezitím připojené části Týn a na přelomu 80. a 90. let též na Novém Městě. Natolik zásadnímu zvýšení počtu obyvatel se musela přizpůsobit i dopravní infrastruktura města, a tím mj. došlo k asanování takřka celé Horky, dále staré zástavby Nového Města a podstatné části Stařečky.[67]

V roce 2018 bylo rozhodnuto o přípravě 60 parcel k bydlení na jižním okraji města nedaleko Polikliniky Vltavínská. Tam budou stát samostatné rodinné domy a bytový dům. Na severním okraji města budou postaveny domy za ulicí Manželů Curieových, v lokalitě na Kopcích budou v roce 2018 dokončeny parcely pro řadové domy a dva bytové domy.[68] V září roku 2019 začaly úpravy v lokalitě Vltavínská, práce by měly být dokončeny v říjnu roku 2020.[69] V roce 2020 by město mělo zakoupit pozemky na severní straně města, měly by být určeny pro průmyslovou výstavbu i bytovou výstavu.[70]

V roce 2017 město Třebíč vybralo po třech letech opět městského architekta. Do roku 2014 jím byl Lubor Herzán, od dubna 2017 je novým architektem Jaroslav Hulín, třebíčský rodák, který žije a pracuje v Praze.[71]

V červenci roku 2019 byl zveřejněn návrh nového územního plánu,[72] dne 10. září 2020 byl aktualizovaný územní plán vydán, původní pocházel z roku 1988. Nově řeší rozvoj města, lokality k bydlení, průmyslové lokality i lokality k trávení volného času.[73]

V březnu roku 2019 byly v lokalitě Brněnská západ připraveny pozemky s projekty pro výstavbu rodinných domů, prodány mají být v aukci.[74] Další parcely pro bytovou výstavbu město má v plánu připravit na severním okraji města nedaleko silnice vedoucí na Pocoucov.[75] Na jižním okraji města má v roce 2021 vzniknout 42 parcel pro rodinné domy a bytový dům, následně pak několik desítek domů jižně od obchodního domu Lidl.[76]

Územní vývoj Třebíče na vyobrazeních

	Třebíč na nejstarším známém vyobrazení z počátku 18. století. Zachycen je zámek pouze se severní věží, ale ještě s původní, dnes obnovenou vchodovou branou. V popředí pak vyniká Vídeňská brána a napravo od ní se rozkládá rybník Jordán napájející vodní příkopy. V centru města je městská věž, již spojená s kostelem svatého Martina.
	Nejstarší známé vyobrazení města Třebíče (cca 1720), které objevil třebíčský archivář a historik Vincenc Sameš, v tehdejším valdštejnském archivu v Doksech roku 1931.
	Mariazellský votivní obraz Třebíče z roku 1766. Na obraze je již zachycen zbudovaný hřbitov za městem. Dobře patrné je také opevnění města a církevní chrámy stejně tak jako původní renesanční podoba Karlova náměstí.
	Nejstarší známá fotografie Třebíče pořízená fotografem Knausem před rokem 1868. Na fotografii jsou patrné tehdy ještě stojící Masné krámy a stará renesanční radnice, která shořela při požáru roku 1872. V pozadí jsou ještě neobydlené stráně Strážné hory (Kostelíčku).
	Pohled na město z Hrádku kolem roku 1906. Fotografie ukazuje již téměř dnešní stav náměstí: je zde nová budova radnice a na horní straně nový Národní dům. V pozadí stoupá cesta do Boroviny a v její těsné blízkosti stojí větrný mlýn k mletí třísla. Napravo od městské věže je Kaple Povýšení svatého Kříže. Pod Strážnou horou leží také nově zřízený hřbitov, z něhož je vidět zatím pouze plot. Za povšimnutí stojí také věž hasičské zbrojnice za radnicí a tehdy nový podklášterský most, který slouží dodnes. Při levém břehu řeky Jihlavy poblíž tohoto mostu je na místě nynějšího finančního úřadu ještě patrný mlýn.
Panorama města od jihu na počátku 20. století
	Na popředí fotografie města z roku 2004 jsou vidět střechy domů v židovské čtvrti, která byla roku 2003 zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO.[77] Napravo od věže s novým ciferníkem a ručičkami, opravené v letech 1996–1997, vyniknou výškové panelové domy v Borovině. V krajině za městem se rýsuje silueta masivu u Zadní hory nedaleko Čechočovic.

Městský znak tvoří štít rozdělený na tři vodorovná pole, z nichž horní a dolní jsou červená a ve středním, bílém, se nachází tři černé benediktinské kápě.[78] V minulosti byla červená pole dekorována stříbrnými arabeskami a počet kápí vysvětlován zastoupením opatství třebíčského, proboštství komárovského a měřínského, jak uvádí městský historik Vilém Nikodém v textu pro Ottův slovník naučný.[78]

Znak města pocházející z pečeti je středověkého původu, vlajka z něj odvozená pak byla schválena rozhodnutím číslo 10 ze dne 15. července 1993.[79] Město musí schválit použití znaku mimo městské organizace.[80]

Již v 17. století se v Třebíči silně rozvíjely cechy, v přehledu cechů z roku 1763 se již začíná projevovat větší počet zástupců soukenického cechu, bylo rozhodnuto, že Karel Josef z Valdštejna založí manufakturní výrobu.[81] K tomu nakonec nedošlo a místní soukeníci nedokázali konkurovat větším dílnám s manufakturním provozem v Brně, Liberci nebo Olomouci. V polovině 19. století již bylo v Třebíči několik větších dílen koželužnického cechu, byly to dílny Karla Budischowského, jeho bratra Františka Budischowského, dílna Martina Hasska a Subakova továrna, tyto měly podle srovnání Jindřicha Chylíka v roce 1841 vyrábět dohromady 90 000 kůží ročně, brněnská největší továrna, továrna Karla Ignáce Lettmayera, v tomto srovnání má za rok v tuto dobu vyrobit 12 000 kůží za rok.[81] V roce 1906 prosperovala i obuvnická továrna Cinkajzlova (v matrikách se uvádí i Zinkeiselova).[82]

Podle Vlastivědy moravské v Novém městě stávala papírna, která při povodni v roce 1774 byla úplně zničena. Mezi další průmyslové závody měli patřit i lihovary, jež měly k datu vydání publikace (rok 1906) být příslušny ke každému panskému dvoru.[83] Další odvětví byla zastoupena těžením grafitové tuhy u Římova v lokalitě Vísky, důl se měl jmenovat Černý důl.[84] Mezi velké závody patřila i velká papírna u Přibyslavic, na jejímž místě měl stávat železný hamr, ten měli zakoupit a proměnit v papírnu manželé Schneiderovi. V roce 1846 měl papírnu koupit Karel Fundulus z Třebíče, v osmdesátých letech měla být papírna rozšířena a papír se začal vyrábět na moderních strojích ze dřeva, které bylo mleto v mlýnech u Rokštejna a u Sokolí. Papírna v těch letech zaměstnávala asi 150 lidí.[83] Dalším velkým závodem měla být přádelna u Vladislavi, ze které se postupem času stala továrna na čokoládu a k roce vydání publikace měla být továrnou na umělá hnojiva a na klíh.[85] V Okříškách měla být v roce 1892 Františkem Engelmannem z Brna postavena parní pila, která měla posléze přejít do majetku velkostatku. V jehož majetku byl i lihovar.[86]

Průmyslu v Třebíči se začalo dařit až po dovedení železnice v roce 1885, nicméně i do té doby se v Třebíči rozvíjí různé cechy, hlavně soukenický a další spojené s tímto cechem. V Třebíči se nacházelo několik mlýnů, na Stařečském potoce ležely Borovský, Janův a Hluchý, na Jihlavce ležely Poušův, Krajíčkův, Churavý a Táborský.[87] V počátcích 20. století v Třebíči byl i parní pivovar, sladovka, elektrárna, lihovar, sodovkárny ZON, octárna, 2 likérky, 2 cihelny, slévárna, 2 strojírny, 2 barvírny a knihtiskařství, stavitel, řezbář, 2 sochaři, 2 fotografové. Ve městě byly 2 velkoobchody, 20 kupců a 2 knihkupectví. Ve městě také operovaly bankovní ústavy: Obecní spořitelna města Třebíče (založená roku 1861), První občanská záložna v Třebíči (založená roku 1874), Trebitscher Vorschussverein (založená roku 1871) a Rolnická záložna (založená roku 1899). Výroční trhy se ve městě konaly pouze při svátku sv. Jiří v dubnu a při svátku sv. Bartoloměje, dobytčí trhy se konaly každé třetí pondělí a městské trhy byly každé pondělí a pátek.[88]

Později svoji činnost ukončily jak Subakova továrna, tak i továrna Martina Hasska, i během první republiky se v Třebíči rozvíjel závod Budischowských, později byl zakoupen podnikatelem Tomášem Baťou a v roce se začal rozšiřovat závod v Borovině. Další budovy byly postaveny podle návrhů architektů Františka Gahury, Vladimíra Karfíka a Miroslava Lorence. Později, po roce 1948 byly závody zestátněny a přejmenovány na Závody Gustava Klimenta a později i na BOPO. Společnost patřila mezi největší obuvnické a punčochárenské podniky v zemi. Tato firma se dostala do platební neschopnosti a v roce 2002 na ní bylo uvaleno konkursní řízení a posléze byla firma uvedena do likvidace a majetek je prodáván na aukcích.[89] V současné době zde boty vyrábí Selva Shoes. Na tradici výroby punčochového zboží navázala firma TREPON, jediná ještě existující dceřiná společnost zaniklé firmy BOPO.[90]

V roce 1935 si František Noha otevřel v Nádražní ulici (nedaleko nemocnice) zámečnickou výrobu ocelového, chromovaného, niklovaného a lakovaného nábytku (bytového, kancelářského, školního, zahradního i sanitárního). Později vyráběl i dětské vozíky.[91] Po zřízení protektorátu zámečnická dílna pokračovala.[92] Po válce se přestěhoval na tř. Bráfova čp. 595 (přejmenovanou r. 1946 na třídu Dr. E. Beneše, r. 1948 třída Julia Fučíka).[93][94] Právě výroba dětských kočárků byla důvodem, proč byl jeho závod po znárodnění zařazen pod národní podnik Radovan v Mělníku a v 50. letech pod národní podnik Liberta Mělník.[95][96][97]

„Velmi silně je v Třebíči zastoupen průmysl kovodělný, a to opět speciálními výrobami, tak fa Wallig vyrábí kotle, ústřední topení а zejména zařízení pro lihovary a cukrovary, svými montážemi je známá po celé republice. Speciální mlátičky firmy Mareš, vylušťovače jetele a hospodářské stroje fy Benz, elektromotory Ikas firmy Konečný, jakož i nově zavedená výroba agregátů, výroba kovového nábytku a dětských vozíků fy Noha, která zejména nyní získala velmi mnoho zahraničních odběrních míst — strojnictví a instalace Holčapka, Trojana, O. Dršaty, V. Nedělky a jiných zdaleka přesahují rámec úzkého okruhu výroby a jsou svými kvalitními výrobky platnými representanty Třebíče.“

—Národní obroda, 18.08.1946[98]

Budova První brněnské strojírny v Třebíči

V průmyslové zóně na jihovýchodě města působí další společnosti, mimo jiné tehdejší Západomoravské strojírny, které vyráběly pletací stroje, tato společnost vznikla transformací z tehdejších Závodů Gustava Klimenta v dnešní Borovině, v roce 1970 byla registrována ochranná známka UNIPLET. Tato společnost byla v roce 1976 zařazena do společnosti Elitex, pod touto značkou společnost fungovala a exportovala svoje pletařské a punčochářské stroje až do roku 1990. Později byla firma transformována na akciovou společnost UNIPLET a. s. a fungovala dále, po roce 2000 byla prodána britské společnosti Monarch Knitting.[99] V roce 2009 společnost UNIPLET usilovala o prodej svých pozemků na Jejkově městu Třebíč, dle územního plánu měl přes tyto pozemky vést obchvat města, tento prodej se neuskutečnil a společnost se rozhodla žalovat město.[100] V listopadu téhož roku energetická společnost E.On odpojila areál společnosti od zdrojů elektrické energie, a způsobila tak škody firmám, které sídlí v areálu na Jejkově.[101] V průmyslové zóně na Jejkově se nachází i akciová společnost PBS INDUSTRY, její počátky sahají do 19. století, kdy byly založeny společnosti Wallig a Benz, které vyráběly kotle, motory a další průmyslové stroje, v roce 1948 byly tyto společnosti začleněny do koncernu První brněnské strojírny. Po sametové revoluci byla firma převedena na akciovou společnost.[102]

Po sametové revoluci v Třebíči otevřela svoji centrálu kanadská firma Computer Accounting Systems, otevření se účastnila manželka majitele firmy a třebíčská rodačka Martha Lacko, starosta Windsoru v Kanadě John Milson, obchodní rada kanadského velvyslanectví Ross Miller, tehdejší starosta Třebíče Lubomír Vostal a další hosté. Společnost na českém trhu prodávala a spravovala produkty kanadské firmy Trillium.[103]

V roce 2018 byl schválen prodej pozemků v Rafaelově ulici na severním okraji města společnosti Wera Werk, která by měla postavit továrnu na výrobu nářadí, měla by přinést celkem 350 pracovních míst.[104]

V roce 1998 bylo v územním plánu rozhodnuto o výstavbě průmyslové zóny Hrotovická, v roce 2002 byla zahájena výstavba inženýrských sítí a v roce 2004 byly tyto úpravy dokončeny. Celkové náklady na výstavbu samotné zóny přesáhly 75 milionů korun a byly z velké části dotovány Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem práce a obchodu, necelých 23 milionů z této částky bylo samotnou investicí města. Ke konci roku 2007 v této průmyslové zóně investovalo sedm firem celkem 300 milionů korun. Celkovým počet nových pracovních míst k 31. prosinci 2007 byl 77, plánovaný počet nových pracovních míst v roce 2009 je 412. Největším investorem v této zóně byla společnost TEDOM, která investovala 200 milionů korun do závodu pro výrobu motorových vozidel a v roce 2009 měla nabídnout 210 nových pracovních míst, druhým největším investorem v této zóně se stala společnost S.O.K. stavební, která investovala 40 milionů a v roce 2009 měla nabídnout 110 nových pracovních míst. Dalšími investory jsou (řazení podle výše investice) Envinet, DOMY D.N.E.S, UNICODE SYSTEMS, SKAML a KOVO UNI.[105]

V roce 2001 bylo založeno zájmové sdružení Rozvoj Třebíčska, města Třebíč, Náměšť nad Oslavou a Jemnice spolu s Západomoravskou vysokou školou spustily projekt Podnikatelských inkubátorů. Během dalších let byli zajišťováni investoři v čele s fondy PHARE, dalšími investory byla města ze sdružení, ministerstvo pro místní rozvoj a další. Stavby osmi inkubátorů byly zahájeny v květnu 2005, stavby byly dokončeny v roce 2006, slavnostní otevření třebíčského objektu proběhlo 17. května 2006. V Třebíči existují dva objekty tohoto projektu, první podnikatelský inkubátor byl postaven v prostorách bývalého zámeckého velkostatku třebíčského zámku, jeho součástí jsou skladovací prostory a dvacet buněk pro podnikatelskou činnost. Druhým objektem je podnikatelské a výzkumné centrum s přednáškovými sály, konferenčními místnostmi a dalšími prostory v části Borovina.[106]

Brána do Areálu ZON, s vývěsním štítem a logem firmy ZON

Mezi další třebíčské společnosti patří i koncern TIPA, pod tento koncern patří společnosti potravinářské, stavební a další. Již v roce 2002 podle ústavu územního rozvoje byla firma TIPA pátým nejvyšším zaměstnavatelem okresu Třebíč, v roce 2007 patří k větším zaměstnavatelům i její divize TIPA Frost, která v oblasti nad třebíčským zámkem vyrábí mražené výrobky. Potravinářský průmysl v Třebíči existuje již od roku 1879, v tomto roce Ferdinand Kubeš založil sodovkárnu ZON, tato společnost sídlí od svého počátku v objektech na Stařečce, po roce 1948 byla znárodněna a po sametové revoluci byla vrácena zpět do rukou rodiny Ferdinanda Kubeše.[107] Od roku 1978 na severu města funguje pekárna, ta později přešla do majetku holdingu Agrofert, v roce 2016 se spekuluje, že bude uzavřena z důvodu postavení nové pekárny v Rosicích.[108] Tento předpoklad se naplnil v roce 2019, kdy bylo oznámeno, že pekárna bude uzavřena.[109] Pekárna by měla být uzavřena v ledu roku 2020, mělo by odejít všech 140 zaměstnanců, ti dostali nabídku přejít do pekárny v Rosicích.[110]

V Třebíči v historii i současnosti působili výrobci ponožek, v areálu BOPO působí společnost Trepon, ta působí od roku 1935. Dále pak v ponožkářském oboru působí třebíčské společnosti Astro Sport, New Gen a Ariadne.[111]

V roce 2016 bylo oznámeno, že by měl začít postupný výkup pozemků na severu města a transformace tohoto prostoru na další průmyslovou zónu.[112] V této průmyslové zóně by měly minimálně 30 pracovních míst otevřít firmy Autocentrum P+P servis a Evotech.[113] Zároveň také bylo oznámeno, že výrobní halu v průmyslové zóně Hrotovická postaví společnost Jopp Automotive, nabídne v průběhu 5 let pracovní místa pro celkem 200 lidí.[114]

V září roku 2016 bylo oznámeno, že energetická společnost ČEZ v Třebíči otevře call centrum a zaměstná 60 lidí. Call centrum vzniklo v budovách v areálu bývalé továrny BOPO v Borovině a otevřeno bylo 1. října téhož roku.[115] Nezaměstnanost v Třebíči se dostala v roce 2016 na minimální hodnotu, kdy společnost S.O.K. stavební nesplnila závazek, který dala městu – nebyla schopna naplnit všech 115 míst, které nově vznikly při stavbě budovy v průmyslové zóně Hrotovická. Požádala město o odložení lhůty.[116]

Nedaleko Červené Hospody západně od města v roce 2018 bylo postaveno překladiště společnosti TOP TRANS.[117]

V roce 2018 byla dokončena přestavba budovy bývalé spořitelny na Soukopově ulici, původně byla budova postavena za socialismu, následně pak byla sídlem České spořitelny v Třebíči a později byla budova opuštěna a nabídnuta k prodeji, spekulovalo se o prodeji městu a zřízení sociálních bytů nebo bytů pro charitu. Nakonec však budovu zakoupila olomoucká společnost a přebudovala ji na budovu s 29 byty a několika prodejnami.[118]

V roce 2007 byla v Třebíči založena destilérka Trebitsch old town distillery, která se zaměřuje na produkci whisky. V roce 2020 chce destilérka vyprodukovat 60 tisíc lahví, roku 2018 byl otevřen v Třebíči značkový whisky bar.[119]

V roce 2018 bylo oznámeno, že třebíčská společnost Nuvia získala zakázky pro modernizaci jaderných elektráren na Ukrajině v hodnotě 1,7 miliardy Kč.[120]

V roce 2019 by měla být dokončena průmyslová zóna Rafaelova, je součástí investic v rozpočtu pro rok 2019.[121] O pozemky projevilo zájem několik společností, v lednu 2019 byly prodány poslední pozemky. V průmyslové zóně budou působit společnosti Werk Werk, Altreva a DNK systém.[122]

V roce 2019 byl jižně od města na katastru Kožichovic postaven skleník pro pěstování rajčat o rozloze 380 × 100 metrů. V době otevření to byl největší skleník na Vysočině.[123]

V roce 2019 bylo podepsáno memorandum o spolupráci města Třebíče, Střední průmyslové školy Třebíč a několika firem v rámci technického vzdělávání a jeho rozvoje.[124]

Napojení průmyslových zón Rafaelova I a II bylo v roce 2021 změněno na okružní křižovatkou. Tato změna byla podmínkou Policie České republiky pro stoprocentní fungování těchto zón.[125]

Město hospodaří dlouhodobě s téměř vyrovnaným rozpočtem, který v letech 2007 a 2008 dosáhl vyšších přebytků, naopak vyšší schodky město vykázalo v letech 2009, 2010 a 2011. Město hospodaří s daňovými, nedaňovými, kapitálovými a dotačními příjmy.[126] Město v rámci svých výdajů vynakládá vyšší část svých prostředků na vzdělávání, kdy v majetku má základní školy a mateřské školy, stejně tak je městem provozována i městská knihovna. Město vynakládá prostředky i na kulturu, kdy provozuje příspěvkovou organizaci města Městské kulturní středisko[127] a další činnost. Sportovním klubům a sportovním zařízením město také pomáhá financovat provoz.[128] V roce 2015 došlo k opětovnému odložení účinnosti vyhlášky o zákazu hazardních přístrojů na území města, tato vyhláška byla schválena v roce 2012 a v roce 2014 byla odložena její účinnost. Kdyby vyhláška byla schválena, tak by zákaz hazardu na území města platil od 1. ledna 2016. Důvodem mělo být i to, že rozpočet města počítal s příjmem 12,5 milionu z „hazardu“.[129] V roce 2017 začali ve městě pod městskou policií působit dva tzv. asistenti prevence kriminality, kteří mají působit v rámci prevence u škol či úřadu práce.[130] V roce 2020 bude počet zaměstnanců městské policie navýšen o 4 na celkem 55 zaměstnanců, důvodem je rozšíření kamerového systému.[131][132] Roku 2021 pak byl počet zaměstnanců navýšen o dalších 5, jeden z nich je asistentem prevence kriminality.[133] V souvislosti s tím byl i rozšířen web městské policie.[134] V prosinci roku 2019 začala fungovat síť 89 hlásičů a 11 sirén, které mají možnost informovat občany o povodních nebo dalších bezpečnostních hrozbách.[135] V roce 2020 bylo oznámeno, že městská policie zakoupí vůz Toyota Corolla s hybridním pohonem.[136]

Na rok 2017 byl v lednu roku 2017 schválen nevyrovnaný rozpočet se schodkem 59 milionů Kč, příjmy jsou plánovány ve výši 562 milionů Kč, výdaje pak na 621 milionů Kč. Schodek bude pokryt z výsledku hospodaření v předchozích letech. Nejvíce v roce 2017 měla stát revitalizace ulic v městské části Borovina (tj. 20 milionů Kč).[137]

V roce 2019 byl schválen městský rozpočet ve výši 670 milionů Kč, celkem je vyhrazeno 200 milionů Kč na investice. Plánována je dostavba komunitního centra v bývalém kině Moravia, zasíťování nové průmyslové zóny Rafaelova, vybudování kruhové křižovatky na Cyrilometodějské ulici a vybudování semaforů na několika křižovatkách. Budou se také rekonstruovat ulice Chelčického a Křižíkova.[121] Z rozpočtu je vyčleněno 3,5 milionu Kč, o kterých budou rozhodovat v rámci participativního rozpočtu třebíčští občané.[138] Celkem byly podány čtyři návrhy občanů.[139][140] V roce 2020 budou po zkušenostech upravena pravidla pro rozdělování rozpočtu v rámci participativního rozpočtu.[141] Na rok 2021 je v rámci participativního rozpočtu připraveno 100 Kč na jednoho obyvatele města.[142] V rámci participativního rozpočtu k roku 2021 k počátku června roku 2020 se prozatím nezapsal žádný návrh.[143] V říjnu roku 2020 pak bylo v participativním rozpočtu k dispozici osm návrhů.[144] Na konci listopadu téhož roku bylo rozhodnuto o vítězných návrzích, největší zájem byl o obnovu nádvoří ZŠ Benešova, dalším podpořeným projektem je nové hřiště u vstupu do Libušina údolí, dalším projektem je úprava prostranství u rybníka Kuchyňka, měla by být vytvořena naučná stezka a upraveno okolí. Posledním projektem je úprava hravého chodníku u ZŠ Kpt. Jaroše.[145]

Na rok 2020 je rozpočet připraven s investiční složkou 225 milionů Kč. Nejdražší investiční položkou je odkoupení pozemků pro průmyslovou zónu nedaleko Rafaelovy ulice.[146]

V roce 2022 je rozpočet plánovaný se schodkem 158,5 milionu Kč, celkové příjmy rozpočtu dosahují 773 milionů Kč, výdaje 908 milionů Kč. Nejvyššími investičními položkami je rekonstrukce Karlova náměstí nebo bytového domu.[147]

Ratingová agentura Moody's Investors Service provedla ratingové šetření města s výsledkem A2/Aa2.cz, tj. město hospodaří stabilně s přebytky. Silnou stránkou města je hospodaření s přebytkem a mírná zadluženost, která je pod průměrem měst Česka.[148]

V roce 2017 město rozhodovalo o hazardu ve městě, původně se plánovalo, že od 1. ledna 2018 budou muset být herny plošně zrušeny. Herny nakonec nebyly plošně zakázány, ale budou regulovány a jejich provoz je povolen. Město každý rok získá z provozu heren ve městě 20 milionů Kč. Členka sociální komise Blanka Kutinová vystoupila s tím, že dle Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti v Třebíči narůstá počet závislých mladistvých a narůstá i počet heren, kdy Třebíč je jedním z posledních měst na Vysočině, které mají povolen jejich provoz. Pavel Pacal uvedl, že v Jihlavě, která hazard na území města zakázala probíhá boj s nelegálními hernami, stejně tak uvedl, že by v případě plošného zákazu heren jejich provozovatelé je otevřeli v obchodním centru StopShop, který funguje na území Stříteže. V rámci nové vyhlášky je uvedeno 14 adres, kde mohou herny pod regulací nadále působit, musí mít například kamery a je omezena nejvyšší sázka. Herny nesmí být na území pod ochranou UNESCO a do 100 metrů od škol.[149]

V únoru roku 2020 byla uzavřena dohoda mezi Okresní hospodářskou komorou v Třebíči a KHNP, která usiluje o zakázku k rozšíření Jaderné elektrárny Dukovany.[150]

Již dříve ovšem byly otevřeny jiné supermarkety či prodejny. Již v roce 1985 byl otevřen provoz prodejny Potravin Brno – závod Třebíč na Račerovické ulici, budovy byly postaveny v rámci akce Z a celkové náklady na stavbu dosáhly více než 5 milionů Kčs.[151] Dalším rokem bylo otevřeno obchodní středisko Domácích potřeb, vystavěno bylo mezi lety 1983 a 1986 s celkovými náklady téměř 30 milionů Kčs. Bylo situováno na Komenského náměstí a celkem v něm nalezlo zaměstnání 76 osob.[152] Mezi prvními porevolučními to byla Mana na Karlově náměstí a v roce 1997 supermarket Delvita,[153] který byl otevřen v bývalé proluce u řeky Jihlavy v ulici Smila Osovského, později, v roce 2006, byly supermarkety Delvita v České republice převzaty společností Rewe Group a transformovány na supermarkety Billa.[154] Supermarket Billa byl 1. ledna 2015 pro špatný technický stav budovy zavřen.[155] V roce 1998 byla postavena na Táborské ulici Billa,[153][156] v tu dobu (rok 1997)[157] byl otevřen i supermarket Prima (později Hypernova, po přestěhování do nové budovy Hyper Albert, v současnosti Albert Hypermarket)[158] na jižním okraji města. V roce 1999 byl na Brněnské ulici postaven supermarket Kaufland.

Později, po roce 2000, se začaly budovat levné supermarkety jako jsou Penny Market,[153] Albert (bývalý Sezam) či Jednota.[153] V roce 2006 byl v ulici Kpt. Jaroše otevřen historicky první supermarket SPAR v České republice, všechny ostatní hypermarkety firmy Spar měly do té doby značku Interspar.[159][160] Dne 31. října 2007 byly v lokalitě Vídeňský rybník otevřeny supermarket Interspar a supermarket Lidl.[161][162][163] V roce 2008 byl otevřen první supermarket v místní části Borovina, Plus.[158] Nejnovějším nákupním centrem v Třebíči je OC Stop Shop, ležící na Znojemské ulici naproti hypermarketu Interspar a obchodnímu centru (bývalé Hypernově).

Součástí OC Stop Shop je první supermarket Hyper Albert otevřený v České republice (dříve Hypernova), dalšími většími provozovnami v OC jsou prodejny elektroniky Okay a Expert elektro.[164] V květnu 2009 byl hypermarket Hyper Albert přejmenován na Albert Hypermarket a diskont Plus na obchod Penny Market. Budova na jihu města, ve které dříve sídlil supermarket společnosti Prima (resp. Hypernova), byla v roce 2016 zakoupena Robertem Fialou a na přelomu let 2016 a 2017 byla rekonstruována.[157][165] Od roku 2017 jsou zde umístěny prodejny Global Elektro, Mountfield a Jena Nábytek.[165] Plánuje se také rekonstrukce budovy bývalé prodejny společnosti Billa v Jejkovské bráně.[166]

V roce 2018 proběhla výstavba nové obchodní zóny v sousedství stávajících budov OC Stop Shop. Celková plocha OC Stop Shop je 96 000 m², součástí je 767 parkovacích míst.[167] Drive-in restaurace společnosti KFC, spolu s Decathlonem byly v areálu obchodního centra otevřeny v listopadu roku 2018. V březnu roku 2019 bude v areálu otevřena provozovna drogerie dm a obchody značek CCC a New Yorker.[168][169] Později téhož roku mají být otevřeny provozovny Cropp, House a Sinsay.[170]

Roku 2018 projevil zájem o proluku po bývalých rukavičkářských závodech na Brněnské ulici majitel společnosti, která provozuje prodejny LIDL. Společnost zde otevřela svou provozovnu v prosinci roku 2018.[168][171] V roce 2021 ve Znojemské ulici byl otevřen obchod diskotního řetězce Action.[172]

Roku 2020 byl dokončen prodej bývalé prodejny Delvita v ulici Smila Osovského, budova by měla být rekonstruována.[173]

Zájem o výstavbu hypermarketu v Brněnské ulici projevila společnost Tesco.[158] Zájem o supermarket v oblasti Borovina, v bývalé továrně BOPO projevila i společnost BILLA.[174]

V posledních letech se v Třebíči, mimo výstavbu obchodních domů, rozvíjí zvláště turismus. Za tuto dobu vznikly v Třebíči tři informační centra (jsou provozována Městským kulturním střediskem) – v Malovaném domě na Karlově náměstí, u Zadní synagogy a na Zámku.[127]

Prezentace Třebíče na veletrhu Regiontour 2010

Velký krokem kupředu pro rozvoj turismu v Třebíči bylo zapsání Baziliky sv. Prokopa a Židovského města s hřbitovem na seznam UNESCO. V Třebíči díky tomu vznikla naučná stezka po památkách s audio průvodci a dvě z již zmíněných informačních center. Rozvoj turistického ruchu prospívá také obchodu. Díky přílivu turistů mohlo vzniknout mnoho nových restaurací v Židovském městě a také další zařízení pro ubytování turistu, hlavně menší penziony.

O zápisu památek na seznam UNESCO se v Třebíči také začalo objevovat větší množství zahraničních turistů. Ti pocházejí zpravidla z Německa a Rakouska. To je také podmíněno tím, že v těchto státech má Třebíč svá partnerská města, se kterými spolupracuje i na poli turistiky.[175] To potvrzuje například umístění směrovky mířící na Třebíč na horu Muckenkogel ležící nad partnerským městem Lilienfeld.[176]

O tom, že Třebíč je turisticky význačná i v evropském pohledu svědčí také výrok předsedy Evropské komise J. M. Barrosa ve speciálním vydání pořadu ČT Otázky Václava Moravce 1. ledna 2009: „Chci ocenit premiéra Mirka Topolánka, pochopil, že Evropa není jen Brusel, ale také Londýn, Madrid, Praha, Brno nebo Třebíč“.[177] V roce 2012 poprvé do Třebíče přicestovalo více než 100 000 turistů, od roku 2007 počet přijíždějících turistů klesal, růst nastal až v roce 2011 a pokračoval i v roce následujícím. MKS Třebíč, příspěvková organizace, která se stará o turistickou propagaci města tento růst přičítá systematické propagaci na turistických veletrzích, na kterých se organizace zaměřila na sousední země. Významný podíl turistů patří i cykloturistice, tj. zprovoznění cyklostezky Jihlava – Třebíč – Raabs.[178]

V říjnu 2015 bylo oznámeno, že největší počet turistů, kteří projdou informačními centry ve městě je z USA, další signifikantní podíl patří turistům z Německa, Rakouska a Slovenska. Rovněž se zvyšují počty turistů z Izraele. V rámci propagace město pracuje s tour operátory či novináři se zahraničí.[179] V září téhož roku došlo k otevření rozhledny s expozicemi vodárenství v objektu bývalého vodojemu na vrchu Strážné hory.[180] V roce 2017 bylo oznámeno, že velmi oblíbeným suvenýrem pro turisty přijíždějící do Třebíče jsou čokoládové pralinky s motivy památek města.[181]

V roce 1977 byl ve městě otevřen hotel Alfa,[127] v roce 1983 byl otevřen hotel Slavia a v roce 1987 byla dokončena rekonstrukce Hotelu Zlatý Kříž.[182]V Třebíči jsou zastoupeny ubytovací zařízení několika úrovní, malé penziony i větší hotely, ve městě není žádný hotel většího významu, v červenci roku 2010 byl dobudován Hotel Joseph 1699 v bývalém chudobinci v židovské čtvrti, který je společnou investicí společností EuroAgentur a soukromého investora, hotel byl spolufinancován Evropským fondem pro regionální rozvoj.[183] Mimo tento hotel se v prostorách židovské čtvrti nacházel i hostel řetězce Travellers' Hostel a penzion U Synagogy, další ubytovací kapacity zajišťují hotely Grand (kapacita 210 lůžek), Zlatý kříž (77 lůžek), Atom (72 lůžek) a další marginální ubytovací zařízení.

Okresní hospodářská komora při své konferenci oznámila, že by pro rok 2017 chtěla do Třebíče zavést tzv. turistický vláček, půjčovnu elektrokol a elektromobilů a další vydávání Výletních novin. V plánu je i splavnění řeky Jihlavy pro turistické účely.[184] V roce 2016 pod vedením modeláře Stanislava Vršky a jeho manželky vznikla další část modelu historické Třebíče v poměru 1:100, v roce 2016 byla ve stavbě část města Stařečka.[185] Model pak byl dokončen v létě roku 2016 a od května 2017 je vystaven v divadle Pasáž v Třebíči. Velikost modelu je přibližně 3x3 metry, umístění v divadle je pouze dočasné, posléze bude přemístěn na vhodnější a přístupnější místo. Majitelem modelu je společnost Kapucín, která jej městu zapůjčila.[186] Město chtělo model zakoupit, ale zastupitelé se nakonec vyjádřili, že nákup nebude proveden a majitelem je nadále společnost Kapucín.[187] V prosinci roku 2017 však město rozhodlo o tom, že model za 1,2 milionu Kč zakoupí.[188]

V roce 2018 bylo oznámeno, že město zažádá o dotaci na pořízení 16 koloběžek s elektrickým pohonem, které budou k dispozici turistům na čtyřech nabíjecích místech. Dobíjecí stanice mají být umístěny u Baziliky svatého Prokopa, Zadní synagogy, na Karlově náměstí a u ekocentra Alternátor.[189]

V roce 2018 město navštívilo celkem o 12 % turistů více než o rok dříve.[190] V roce 2019 bylo oznámeno, že kruhové objezdy ve městě by měly připomínat rozety baziliky sv. Prokopa.[191] Ty by měly být vybudovány mezi březnem a červnem roku 2020. Celkové náklady na stavbu dosáhnout 2,8 milionu Kč.[192]

V roce 2020 bude nově hotelový poplatek odváděn i od služeb sdíleného ubytování jako je např. Airbnb.[193]

Okres Třebíč byl postižen kůrovcovou kalamitou v roce 2019, bylo postiženo mnoho lesů, přes které vedly turistické trasy Klubu českých turistů a mnoho značek zmizelo a muselo být obnoveno.[194] V roce 2020 byly vydány turistické vizitky.[195] Město pravidelně v březnu při příležitosti kampaně Vlajka pro Tibet vyvěšuje na radnici tibetskou vlajku.[196][197] V roce 2020 bylo oznámeno, že počet turistů přijíždějících do města roste, ale zahraničních turistů je z nich pouze 11 %[198] v roce 2021 pak dorazilo do Třebíče 81 tisíc turistů, z nichž bylo 3 tisíce ze zahraničí, počet byl podobný jako předchozí roky.[199] Roku 2020 byla spuštěna kampaň pod názvem Zažijte Třebíč!, jejíž součástí je několik billboardů v Praze a Brně, v rámci kampaně také obdrží ubytovací zařízení v Třebíči volné vstupenky pro návštěvníky města.[200] V témže roce byl do města zaveden motorový turistický vláček, který jezdí kolem památek v Třebíči.[201] Vláček začal jezdit na začátku července, v srpnu a září téhož roku jezdit nebude, protože v tu dobu jeho trasu přehradí uzavírka ulice Jejkovská brána.[202] Za první měsíc provozu vláčku se jím svezlo 3730 lidí.[203]

Ve městě se od roku 2019 začínají připravovat tzv. prvky chytrého města. Jako první byla v roce 2017 zřízena komise Chytrá Třebíč. Bylo postaveno chytré parkoviště na Komenského náměstí, následně pak v roce 2020 mají být dle oznámení chytrými prvky vybavena parkoviště na ulici Kateřiny z Valdštejna a na ulici Vítězslava Nezvala. Byla také instalována chytrá lavička a zprovozněno wifi připojení v MAD. Nově by měly být zprovozněny dopravní kamery, které umí samy sledovat provoz.[204]

V roce 2021 bylo oznámeno že projekt osazení chytré kamery na křižovatce ulic Hrotovická a Kosmákova získal první cenu v projektu Slepá místa a bude osazen kamerami s detekcí pohybu a objektů.[205][206]

V roce 2022 byl spuštěn tzv. Portál občana.[207]

Podle Vlastivědy moravské byli první vzdělanci v Třebíči učeni již v klášteře benediktinů, prof. Dvorský se odkazuje na autora latinského formuláře Liber a missionibus regum (což byl vlastně návod k psaní královských dopisů) z roku 1292, na Zdeňka z Třebíče (Zdenko de Trebecz) a také na císařského notáře Adama, syna Petra z Třebíče, ten měl v roce 1406 potvrdit listiny třebíčského rychtáře Martina.[220]

První městská škola, zřízená v polovině 15. století, stála v tehdejší Masařské ulici. Podle urbáře byla v roce 1556 nahrazena školou poblíž Martinské brány, mezi rektory školy patřili např. Mikuláš Rožmberský nebo Eliáš Histurgius Bílský. Další školou, která je zmiňována od roku 1557, je škola bratrského sboru. Na udání rektora městské školy v roce 1557 měla být Burianem Osovským zrušena, stalo se tomu až po druhém příkazu Ferdinanda I., v roce 1575 byla škola spolu se školou v Ivančicích obnovena a byla pro ni zakoupena budova na Jejkově.[221] Prof. Dvorský uvádí několik absolventů třebíčské školy, kteří pokračovali ve studiích na různých vyšších školách.[222]

Po třicetileté válce měla v Třebíči zůstat pouze škola městská a škola prvního stupně, byla pouze chlapecká a podle zprávy z roku 1671, tam se měla vyučovat matematika, psaní, hudba, němčina, čeština a náboženství v obou jazycích. Po roce 1787 bylo rozhodnuto o stavbě školy na Jejkově, byla postavena v zahradě sousedského špitálu, tam v roce 1847 i vyhořela. Byla znovu vybudována a na tomtéž místě zůstala až do roku 1888, kdy došlo k reorganizaci školských okresů a tato budova se stala městským sirotčincem. V této době, přesněji v roce 1817, byla zřízena i městská dívčí škola. Roku 1874 bylo Němci požádáno o zřízení dívčí německé měšťanské školy, později byla založena chlapecká německá škola a po počeštění gymnázia v roce 1888 i chlapecká měšťanská škola s německou výukou. Také česká strana ovšem na konci 19. století nechala založit chlapeckou i dívčí měšťanskou školu. V roce 1906 tak studovalo na třebíčských měšťanských a obecných školách 944 žáků v chlapeckých školách, 1014 žákyň v dívčích školách a 225 žáků a žákyň na německé obecné škole. Tyto žáky (celkem 2183 žáků) vychovávalo v tomtéž roce 54 kantorů.

Vyšší školství v 19. století mělo v Třebíči také zastoupení, v roce 1871 bylo založeno gymnázium Třebíč, prvním ředitelem byl ustanoven prof. Alois Vaníček, do roku 1873 probíhala výuka v češtině. Až do roku 1888 probíhala výuka některých tříd pouze v německém jazyce, ale již v roce 1880 byla znovuobnovena výuka 3. třídy v jazyce českém, později i třídy čtvrté. Do té doby se učily česky pouze první dvě třídy. V roce 1886 byla založena pokračovací průmyslová škola a na ní i odborný kurs obuvnický. V roce 1901 tu otevřeli českou dvoutřídní obchodní školu, o rok později i jednoletý kurs pro dívky. V téže škole se učili i učňové pokračovací obchodnické školy. Také byla založena dvoutřídní Zimní hospodářská škola, která učila děti zemědělců pouze v zimním období.[223]

Ve městě se nachází jedna soukromá vysoká škola, založená v roce 2003, a to Západomoravská vysoká škola Třebíč, která již nefunguje od roku 2019.[224] Dále je ve městě devět středních škol, z toho dvě gymnázia (jedno klasické, jedno katolické), čtyři odborné školy, jedna hotelová a jedna ekonomická škola, další střední školou je soukromá střední škola řemesel a podnikání. Základních škol se v Třebíči nachází osm, z nich se jedna věnuje dětem s různými postiženími, další školou je Základní umělecká škola Třebíč.

V Třebíči se provozují i jiné výchovné a zájmové činnosti. Existují zde skautské a sokolské oddíly, podprahový klub Zámek, studentský klub Halahoj, dům dětí a mládeže Hrádek (jenž byl v roce 2014 přejmenován na Dům dětí a mládeže Třebíč a přestěhován do nové budovy v bývalém areálu borovinských závodů)[225] pořádající zájmové činnosti a další skupiny pro děti a mládež. Ke konci roku 2015 byl na třebíčské radnici otevřen koutek pro matky s dětmi, který matky mohou využít při jednání na úřadech či případně také při nakupování na náměstí.[226] V roce 2021 by měla být v Třebíči otevřena Lesní školka v zahradě nedaleko polikliniky Vltavínská.[227] V listopadu 2020 bylo oznámeno, že školka by měla být otevřena v zahradě u Alzheimer centra, první žáci by měli do školky začít chodit od září roku 2021.[228][229]

Pozorovatelna hvězdárny v Třebíči

V Třebíči se od roku 1957 nachází hvězdárna, je umístěna v části Horka-Domky na ul. Švabinského. Za druhé světové války byla učitelem Františkem Havlíkem založena pobočka České astronomické společnosti, za úkol si dala postavit lidovou hvězdárnu, její návrh nakreslil architekt Herzán. Měla původně mít 3 kupole. První pozorování proběhlo již v roce 1957 při průletu komety Arend-Roland. Po zničení dalekohledu se pobočka na 20 let rozpadla a pozorování probíhala pouze v amatérských podmínkách. V polovině 70. let se opět začalo pracovat na obnově hvězdárny, to se povedlo a 1. května 1980 byla hvězdárna znovu otevřena. V roce 1985 astronomové získali budovu, která slouží od tohoto roku jako zázemí hvězdárny; je jí původní autobusové nádraží z Březinovy ulice, to byla přeneseno do prostor Švabinského ulice. Dřevěná pozorovatelna byla později přebudována na observatoř železnou. V roce 1986 proběhlo první pozorování s novým dalekohledem. V roce 1989 byla rozestavěna nová budova hvězdárny v prostoru tzv. Kostelíčka, tj. na severním svahu Strážné hory.[230] Ta nebyla dokončena a dlouhodobě je v neutěšeném stavu a je opakovaně nabízena k prodeji.[231]

V roce 2017 proběhla instalace astronomických hodin na pozemku hvězdárny, a to mezi 1. květnem a 25. listopadem. Ukazují čas v Třebíči, New Yorku, Tokiu, Moskvě a v Londýně; rovněž fázi Měsíce, čas východu a západu Slunce, datum, měsíc a den v týdnu. Součástí hodin je i statické tellurium.[232] Jsou řízeny počítačem a synchronizované se servery řízení času ve Frankfurtu.[233]

V roce 2019 bylo oznámeno, že DDM Třebíč už několik let usiluje o postavení planetária v Třebíči, DDM Třebíč chce ke stávající budově přistavět další budovu, ve které by měly být dva sály. V prvním by měl být přednáškový sál a v druhém by měla být promítací kupole. Původně se DDM snažilo získat peníze pro rozšíření z dotací regionálního dotačního programu, to se však nepovedlo. V roce 2019 si toto za cíl vzalo město Třebíč, které zřizuje DDM Třebíč. Město oznámilo, že pokud se nepodaří získat peníze z dotačního programu, tak přestavbu zainvestuje samo. Vedoucí hvězdárny je Jana Švihálková, pod jejímž vedením se hvězdárna rozvíjí.[234] Celkové náklady by měly dosáhnout 4 milionů Kč, na konci roku 2019 bylo oznámeno, že stavba by měla začít v roce 2020. Měla být postavena budova s třemi místnostmi a s kupolí o průměru 5,5 metru.[235]

Divadlo pasáž na Masarykově náměstí v Třebíči

V Třebíči se o uspokojení potřeb obyvatelstva v oblasti kulturního a společenského života stará příspěvková organizace města Třebíče Městské kulturní středisko (jinak také MKS). Městské kulturní středisko provozuje některé z kulturních organizací ve městě, např. kino Pasáž, Národní dům s Galerií Franta, Zadní synagogu, Fórum, Klub Hájek, Divadlo Pasáž, Malovaný dům, Galerii Ladislava Nováka a Městskou věž.[127] V roce 2019 byla pořízena nová vánoční výzdoba pro městské ulice, byla nasvětlena městská věž a ozdobeny stromy na náměstí.[236][237] V listopadu roku 2020 bylo oznámeno, že letošní vánoční trhy se budou konat na Martinském náměstí, standardně se konají na Karlově náměstí.[238] V roce 2020 byly rozšířeny ulice, které byly ozdobeny vánoční výzdobou a centrální vánoční výzdoba se z rekonstruovaného Karlova náměstí přesunula na Martinské náměstí.[239] V listopadu roku 2020 bylo rozhodnuto, že tradiční vánoční a adventní akce se nebudou z důvodu pandemie onemocnění covid-19 konat.[240] V roce 2021 byly připraveny nové prvky vánočního osvětlení.[241]

Kulturní vyžití v Třebíči zajišťuje Divadlo Pasáž na Masarykově náměstí, kino Pasáž a Národní dům.[242] Přestože součástí kongresového centra Pasáž je i divadelní infrastruktura, stálou profesionální scénu Třebíč nemá. V Třebíči byla roku 1940 založena a zahájila činnost profesionální scéna Horáckého divadla, po druhé světové válce (v roce 1945) přesunutého do Jihlavy, dnes příspěvkové organizace Kraje Vysočina.[243][244]

Hudební produkce probíhají v prostorách Národního domu na Karlově náměstí, v sálech kulturního zařízení Fórum, na Karlově náměstí a v několika hudebních klubech jako Béčko, Paradise (dříve Ponorka, Florida, Black&White, Golem, Level), Club-R (dříve Roxy), Znojemka či v nedaleké cihelně, kde se nachází klub Cihelna, a v některých menších klubech.

V roce 2018 byl slavnostně ukončen provoz klubu B, tj. Béčka, kdy se z klubu měl stát putovní klub bez stálých prostor.[245]

Průvod oslav vstupu města Třebíče do seznamu kulturního dědictví UNESCO v roce 2009

V Třebíči se pořádají různé tradiční i mimořádné kulturní akce. Jsou to každoročně konaný hudební festival Zámostí, jež od roku 1997 probíhá v červnu na říční Nivě, první ročník festivalu se ovšem odehrával v budově Subakovy koželužny v židovském městě. V rámci navazování na židovskou tradici města se v Třebíči konal od roku 2003 pod patronací Arnošta Lustiga festival židovských tradic Šamajim, v roce 2008 došlo k přejmenování na Třebíčský židovský festival, současně s přejmenováním proběhla i změna patrona, kterým se stal Arnošt Goldflam.

Od roku 2009 se před letními prázdninami koná i festival Country hudby a tanců – Country fest, od roku 2003 se v Třebíči pořádal i festival etnické hudby a kultury Třebíčský Zvonek a od roku 1998 i folklorní slavnosti s názvem Třebíčské Bramborobraní, jejichž název se v roce 2009 změnil na Folklórní slavnosti. Od roku 2018 pak je v Třebíči organizováno i Třebíčské vinobraní.[246]

Od roku 2003 v Třebíči probíhá divadelní festival malých souborů pod názvem Festival divadla 2–3–4 herců, Třebíč je také městem, kde se odehrává část festivalu klasické hudby Concentus Moraviae. Od roku 2006 je v Třebíči každoročně Třebíčský operní festival. V souvislosti se zařazením židovských památek a baziliky se ve městě pořádají středověké slavnosti s průvodem historických postav a středověkými slavnostmi, po roce 2010 byly nazvány Slavnosti tří kápí. Od roku 2012 se v Třebíči uskutečnilo několik ročníků festivalu Flaming Nights.

Od roku 2016 se v areálu říčních lázní na tzv. Polance koná festival hudby pod názvem Polanka Fest.[247] V roce 2020 se v Třebíči bude konat nový festival Třebíčská celta, po deseti letech se do Třebíče vrátí folkový festival.[248] V roce 2020 se měly konat tradiční Slavnosti tří kápí, ty nakonec byly zrušeny kvůli karanténním opatřením. Místo slavností tří kápí se konaly Městské slavnosti na různých místech Třebíče.[249]

Budova zámku v Třebíči, sídlo Muzea Vysočiny Třebíč

Ve městě se nachází i Muzeum Vysočiny Třebíč, a to v prostorách bývalého zámku; Galerie Malovaný dům v Malovaném domě a galerie v Zadní synagoze; výstavy se konají i v kulturním centru náležícím k divadlu Pasáž. V roce 2002 byla v Zámostí otevřena stálá výstava věnovaná třebíčskému spisovateli Ladislavu Novákovi, která se postupně transformovala do Galerie Ladislava Nováka. Některá jeho díla jsou vystavena i ve vinárně Ráchel v židovské čtvrti. V roce 2014 byla slavnostně otevřena výstava třebíčského rodáka Františka Mertla, řečeného Franty. Součástí průmyslové školy je i Muzeum staré zemědělské techniky.

V roce 2015 bylo v červnu ve městě na místě bývalé mazutové kotelny v areálu bývalé obuvnické továrny BOPO otevřeno ekotechnické centrum Alternátor, které obsahuje několik expozic o technice, ekologii a energetice. Součástí centra je i tzv. projekční koule a expozice o historii průmyslu v Třebíči. Při otevření centra 29. června bylo na budovu centra promítáno videomappingem úvodní video.[250] Kraj Vysočina uvedl, že v místě někdejšího Šmeralova domu by mohlo vzniknout Centrum tradiční lidové kultury. Muzeum Vysočiny by mělo být zřizovatelem tohoto centra.[251] V roce 2018 bude v Galerii Předsálí v Národním domě probíhat výstava o událostech v roce 1968 v Třebíči.[252]

Členové Měšťanské besedy okolo roku 1900

Nejstarším českým spolkem v Třebíči byla Měšťanská beseda, založená dr. Janem Miloslavem Hanělem roku 1848 a následně obnovená roku 1860. V pozdějších dobách vznikly:

• roku 1866 Spolek kat. tovaryšů
• roku 1869 Dobrovolný hasičský sbor
• roku 1873 Politický spolek
• roku 1875 Dívčí pěvecká jednota „Vesna“
• roku 1880 Řemeslnická beseda, Tělocvičná hasičská jednota, Hospodářský spolek
• roku 1886 Spolek pro zakládání knihoven
• roku 1887 Dělnická beseda.

Po roce 1890 byly ještě založeny: Vzdělávací beseda „Palacký“, politický spolek Pokrok, Sportovní klub, Bruslařský klub, Spolek soukromých úředníků, Československá obchodní beseda, zpěvácký spolek Lumír, Musejní spolek (1898), Průmyslové museum, Spolek katolických dělníků, Katolicko-politická jednota a mnoho dalších spolků, převážně loterních a podporovacích.[253][254]

První knihovnu v Třebíči založil Spolek pro zakládání knihoven dne 6. dubna 1885,[255] zakladateli byli Alois Grimmich, Jan Pochop a František Doležel. Knihovna působila nejprve v malé místnosti v budově německé školy na Hasskově ulici. Až do roku 1919 se jmenovala Knihovna pro lid, po tomto roce byla předána z rukou spolku do rukou města a přejmenována na Husovu veřejnou knihovnu. Později začala vydávat časopis Čtenář a po sametové revoluci byla přejmenována na Městskou knihovnu v Třebíči.

Kulturu v Třebíči podporují též třebíčští skauti, kteří zde působí od roku 1923 a u jejichž zrodu stálo několik významných osobností. Dnes v Třebíči funguje dohromady 10 oddílů skautů vodních i pozemních. Ke své činnosti využívají několik budov rozmístěných po celém městě. Jsou sdruženy ve dvou střediscích: pozemní skauti fungují pod střediskem s názvem Srdíčko a vodní pod střediskem nazvaným Žlutá ponorka. Obě střediska mají delší historii a spoustu tradičních akcí.

O tradici Junáka v Třebíči svědčí i to, že v rámci otevření nového divadla Pasáž v Třebíči byl jako první velká akce ve dnech 18.–20. února 2005 prezentován XI. valný sněm Junáka. V několika sálech divadla, ve foyer i v dalších místech v Třebíči se jednalo o budoucnosti skautingu a mimo jiné o tzv. Chartě českého skautingu.[256]

V Třebíči do 1. července 2015 fungoval útulek pro psy pod patronací Ligy pro ochranu zvířat, od té doby je provozován městskou policií, nejpozději od 15. června 2017 jej musí provozovat nový provozovatel či město v nových prostorech na Hrotovické ulici, neboť původní prostory je nutné vyklidit a předat novému majiteli. Stavba nového útulku začala 15. prosince 2016.[257] Útulek skončil kvůli původnímu provozovateli, který byl podezřelý pro zpronevěru. Policie však případ odložila. Útulek byl otevřen v polovině června 2017.[258]

Nově zrekonstruovaná budova Alzheimer centra

Pro lidi postižené Alzheimerovou chorobu bylo na konci roku 2019 v Třebíči otevřeno Alzheimer centrum Třebíč. Centrum bylo v roce 2019 největší svého druhu v kraji Vysočina – v době svého otevření mělo kapacitu 125 klientů.[259]

V Třebíči od 16. století působili lazebníci a ranhojiči, kolem roku 1505 pak vznikl první sousedský špitál a později i bratrský špitál na Jejkově. Další sousedský špitál fungoval na místě dnešní Sirotčí ulice, v roce 1854 byl zřízen městský špitál. Roku 1852 pak byla otevřena i židovská nemocnice. Nemocnice Třebíč pak byla otevřena 1. ledna 1903. V Třebíči působí i poliklinika Vltavínská, zdravotní středisko Hájek a soukromé praxe.[260]

Na konci dubna roku 2020 po vypuknutí pandemie nemoci Covid-19, začala třebíčská společnost Dawell po pěti týdnech vývoje, malosériově vyrábět plicní ventilátor CoroVent. Vývoj ventilátoru probíhal na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT v Kladně kolem profesora Karla Roubíka.[261]

Zápas Draci Brno U17 proti Nuclears Třebíč U18 na stadionu Na hvězdě

V Třebíči existuje více možností sportovního vyžití, ve městě jsou dva atletické stadiony, dvě fotbalová hřiště, plavecký bazén, zimní stadion s letní umělou plochou, baseballové hřiště, kryté i venkovní minigolfové hřiště, několik tenisových kurtů, hřiště na pétanque budované z prostředků Evropské unie, hokejbalové hřiště, basketbalová hřiště a další veřejná sportoviště.

Hokejový klub SK Horácká Slavia Třebíč se od roku 1997 účastní 1. ligy ledního hokeje, fotbalový klub HFK Třebíč od roku 2018 Krajský přebor Vysočiny, baseballový klub Třebíč Nuclears hraje Českou baseballovou extraligu, basketbalový klub TJ Třebíč 2. ligu, tenisový klub HTK Třebíč také 2. ligu.

Dalšími úspěšnými třebíčskými sportovci jsou kuželkářka Naděžda Dobešová, která obdržela ocenění Kuželkářka století a několikrát byla oceněna jako Kuželkářka roku,[262] cyklista Pavel Padrnos, který závodí v Discovery Channel Pro Cycling Teamu,[263] fotbalista Filip Trojan a hokejisté Patrik Eliáš, Martin Erat a Marek Laš. Každoročně se v Třebíči a okolí konají FIA rally závody s názvem Horácká rally. V roce 2009 bylo oznámeno, že k areálu krytého bazénu Laguna bude přistavěn aquapark s atrakcemi, ten nakonec byl otevřen v roce 2013.[264]

V lokalitě Na Hvězdě bylo v roce 2010 otevřeno nové baseballové hřiště. Hrálo se na něm Mistrovství Evropy v baseballu. Hřiště je domovským sportovištěm baseballového klubu Nuclears Třebíč.

Od roku 2019 jsou na sportovištích instalovány automatické defibrilátory, konkrétně byly umístěny do aquaparku Laguna, na koupaliště na Polance, na hřiště Třebíč Nuclears, HFK Třebíč a TJ Spartak Třebíč.[265] V roce 2020 by mělo v lokalitě dřívějšího antukového hřiště ve čtvrti Horka-Domky být vybudováno venkovní kluziště.[266]

V roce 2016 bylo oznámeno, že roku 2017 měla být v Třebíči otevřena uzavřená dráha pro cyklisty a in-line bruslaře, měla by vést od rybníka Zámiš až do tzv. Bažantnice.[267] Ke stavbě by mělo dojít nakonec v roce 2020.[268] V roce 2020 v oblasti Bažantnice vzniká 3,5 kilometrů dlouhá dráha pro in-line bruslaře, běžkaře a cyklisty. Součástí bude i zázemí s lavičkami a parkovištěm.[269] Stavba byla zahájena v dubnu roku 2020, dokončena by měla být v říjnu téhož roku. Cena by měla dosáhnout 16 milionů Kč.[270] V červenci téhož roku byla vyasfaltována polovina dráhy, zbytek by měl být dokončen v září.[271] Stavba by měla být uvedena do provozu v listopadu, součástí stavby jsou i tři parkoviště u stezky.[272] V březnu roku 2021 bylo oznámeno, že u Bažantnice by měl být otevřen stánek s občerstvením pro sportovce.[273] V dubnu pak bylo oznámeno, že město usiluje o směnu pozemků pod bývalým baseballovým hřištěm u Zámiše nedaleko začátku dráhy s tím, že by na pozemku chtěla vybudovat pumptrack a skatepark.[274]

V roce 2021 bylo oznámeno, že atletický klub TJ Spartak má hotovou projektovou dokumentaci ke stavbě krytého atletického tunelu, celková cena by měla dosáhnout 41 milionů Kč. Součástí budovy o velikosti 15 × 5 metrů má být ovál o délce 200 metrů. Důvodem stavby má být to, že v zimě atleti nemohou standardně trénovat a krajské závody se v Třebíči také nemohou konat a musí se tak konat v Praze.[275] Výstavbu by mělo financovat město, Národní sportovní agentura a Kraj Vysočina.[276] V souvislosti se zrušenou dotační výzvou Národní sportovní agentury je projekt stavby tunelu ohrožen, žádost o dotaci na stavbu musí atletický klub podat znovu.[277]

Některé noviny vydávané v Třebíči

Prvním listem v oblasti Třebíče byly Listy západní Moravy, které vydával třebíčský starosta Jan František Kubeš. Vycházely od 5. ledna 1884 do roku 1898, kdy na ně navázal list s názvem Hlasy ze západní Moravy, který redigoval J. Šlesinger. Hlasy vycházely do roku 1915. V roce 1899 začal v Třebíči vycházet katolický časopis Stráž a od roku 1911 třebíčští socialisté vydávali časopis Horácko. Po vzniku republiky v roce 1918 začal vycházet národnědemokratický list Demokrat a republikánský list Zájmy venkova. Od roku 1919 vycházela původně sociálnědemokratická Jiskra, po druhé světové válce komunistická.[278] Dne 21. srpna 1968 vyšlo běžné číslo tehdejší Jiskry, další týden již byla tiskárna v Jihlavě, kde byl list tištěn, uzavřena a další číslo vyšlo menším nákladem tiskem v Třebíči (pouze dvojstránkové). Další tři čísla byla ještě mimořádná a po těchto problémech vyšlo dvojčíslo, které shrnovalo nastalé události.[279]

V Třebíči vychází dlouhodobě radniční měsíčník Třebíčský zpravodaj, od roku 1977 pod názvem Zpravodaj města Třebíče jako sborník informací formátu A5, od roku 1991 s názvem Třebíčský zpravodaj, od roku 2006 jde o barevný magazín velikosti A4. Jeho vydávání je plně v režii třebíčské radnice, odpovědným redaktorem je Milan Krčmář, tisk a distribuci zajišťuje společnost Yashica.[280] Třebíčský zpravodaj je vydáván 11krát ročně v nákladu cca 17 500 výtisků. V roce 2018 byl distribuován Českou poštou, od roku 2019 je distribuován společností Mediaservis.[281] Náklady na tisk každého čísla jsou ve výši 23 tisíc Kč za distribuci a 70 tisíc Kč za tisk, příjmy z inzerce jsou ve výši přibližně 44 tisíc Kč.[282] V listopadu 2019 bylo oznámeno, že náklady na každoměsíční zpravodaj vychází na 12 tisíc Kč, tj. náklady na výrobu jsou 64 tisíc Kč, zisky z inzerce jsou 52 tisíc Kč.[283]

Dalšími tištěnými médii vycházejícími v Třebíči jsou Horácké noviny (dříve noviny Jiskra). První číslo Horáckých novin vyšlo 25. dubna 1990.[278] Prvním šéfredaktorem byl Richard Paleček (* 26. dubna 1936), který do roku 1969 zůstal redaktorem novin Jiskra a byl moderátorem revolučního roku 1968.[284] Dále od roku 1995 do roku 1998 vycházely Třebíčské noviny v původním složení redakce, kdy v září 1995 vyšlo první vydání pod vedením Miloslava Zemana (1933–2012) a Otta Zejdy (10. dubna 1928 – 28. prosince 2000). Po roce 1998 se vydavatelkou a redaktorkou stala Anna Kočová, po roce 1999 se redaktorem stal Luboš Janoušek a od roku 2010 noviny vede Antonín Zvěřina.[285][286] Vltava-Press vydává i regionální deník, Třebíčský deník. V květnu roku 2020 bylo oznámeno, že Horácké noviny budou nově vycházet pouze jednou týdně a to v rozšířené edici, která bude mít 20 stran.[287]

V říjnu 2008 město Třebíč navázalo spolupráci s TV Prima a v pořadu Minuty regionu – Zrcadlo vašeho kraje jsou vysílány zprávy třebíčské radnice.[288] ZŠ Na Kopcích v roce 2006 navázala spolupráci s ČT24 a jejím projektem Digitální vesnice, příspěvky jejích žáků jsou tak vysílány na ČT24.[289] Rozhlasové vysílání v Třebíči je pouze regionální, v Třebíči není žádná stanice, nejbližší regionální stanice sídlí v Jihlavě (Hitrádio Vysočina, Český rozhlas Region a Radio Jihlava). V listopadu 2017 rádio Hey rádio spustilo vysílač na frekvenci 97,6 FM v Třebíči.[290]

Město Třebíč mimo jiné používá ke své propagaci moderní komunikační média, mimo jiné i server pro sdílení videozáznamů YouTube a systém Twitter.[291] Město nově komunikuje s občany také prostřednictvím služby tzv. Mobilního rozhlasu, tj. prostřednictvím SMS zpráv či aplikace pro mobilní telefony.[292] V únoru roku 2020 bylo spuštěno pravidelné vysílání pořadu Zeptejte se na radnici, pořad je vysílán každé pondělí na kanálu města Třebíče na YouTube.[293]

V roce 2014 bylo město Třebíč zmíněno jako součást děje ve filmu Zejtra napořád.[294] V roce 2016 zde byl natáčen seriál Četníci z Luhačovic, stejně tak i film Zádušní oběť.[295] V roce 2017 měl premiéru film s názvem Planeta Třebíč, jehož autorem je Rakušan Wolfgang Fassold, film má na Třebíč nahlížet pohledem mimozemšťana. Jde o dokument o Třebíči, její historii, lidech a cizincích, kteří zde žijí. Očekává se, že bude odvysílán na stanicích v Německu či Izraeli.[296] Stanislav Motl zpracoval film pod názvem Peklo pod španělským nebem, kde se zabývá osudy Třebíčanů ve Španělské občanské válce.[297] Roku 2015 se v prostorech Zámku Třebíč natáčel film Hlas pro římského krále, roku 1967 se pak v zámku natáčel film Markéta Lazarová a roku 1989 film Podivný host, natáčely se zde scény i pro film Ztracená brána nebo V erbu lvice.[298] V roce 2020 se v židovské čtvrti natáčel film Beaty Parkanové Slovo.[299][300]

V roce 2018 vyšla kniha s názvem Příběh chytrého města, která je k dispozici na recepci Alternátoru, autorem je Petr Mrázek a zabývá se příběhem dětí a chytrého města Třebíče.[301] V roce 2019 vyšla kniha Milana Krčmáře Bezejmenní, jde o román o několika vraždách v třebíčském Kohnově mlýně v roce 1925.[302]

Dne 30. října 1987 byl městu Třebíč propůjčen Řád práce za významný přínos při rozvoji československé jaderné energetiky.[311]

V roce 2017 město získalo ocenění Cena hejtmana Kraje Vysočina za společenskou odpovědnost v kategorii veřejný sektor – obce.[312] V roce 2018 byla městu udělena Cena hejtmana Kraje Vysočina za společenskou odpovědnost, 2. místo v kategorii veřejný sektor – obce.[313] V roce 2019 byla městu udělena Cena hejtmana Kraje Vysočina za společenskou odpovědnost v kategorii veřejný sektor – obce.[314]

Od roku 2017 město spolu s Radou dětí a mládeže kraje Vysočina udílí cenu Třebíčské srdíčko, která oceňuje dobrovolníky pracující s dětmi a mládeží.[315]

• HEDBÁVNÝ, Miroslav. Třebíčské pověsti a zajímavosti. Ilustrace Josef Dvořák. 2., rozšířené vyd. Třebíč: Akcent, 2005. 198 s. ISBN 8072683403.
• KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Třebíče. 3., doplněné vyd. Brno: CERM, 2003. 68 s. ISBN 8072042858.
• FIŠER, Rudolf. Třebíč – Z historie benediktinského opatství. Foto František Fiala. 1. vyd. Třebíč: Fibox Třebíč, 2004. 183 s. (Edice Vysočiny). ISBN 8085571161.
• kolektiv autorů. Třebíč – Historie a památky. 1. vyd. Třebíč: Město Třebíč, 2006. 87 s.
• NAVRKAL, Pavel. Hráli pro slávu Třebíče. Ilustrace Vlastimil Toman. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2005. 318 s. ISBN 807268339X.
• neznámý. Jubilejní ročenka Třebíče : K 600. výročí města Třebíče. Třebíč: Českobratrský evangelický farní sbor, 1935. 31 s.
• BEČKOVÁ, Jana. Kde se pivo vaří... : Povídání nejenom o třebíčském vaření piva. Ilustrace Josef Kremláček. 1. vyd. Třebíč: s.n., 1998. 38 s.
• FIŠER, Rudolf. Klášter uprostřed lesa : dvě studie o třebíčském benediktinském opatství. Foto Josef Němec, Libor Teplý, ZMM Třebíč. 1. vyd. Brno: Matice moravská, 2001. 158 s., ilustrace, volné přílohy : 3 mapy. ISBN 8086488020.
• HUDCOVÁ, Šárka. Město Třebíč a okolí. Fotografové V. Hyhlík .... 1. vyd. Třebíč: Západomoravské muzeum; Město Třebíč, 2001. 41 s. ISBN 8023867970.
• Městský úřad. Modrá kniha města Třebíče : poznámky ke stavu životního prostředí. 1. vyd. Třebíč: Městský úřad, 1995. 55 s.
• ZEJDA, Radovan. Osobnosti Třebíčska. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2000. 227 s. ISBN 8072681044.
• BECKOVÁ, Hana. Z historie veřejné knihovny v Třebíči. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 18 s.
• NOVÁK, Ladislav. Zámostí. Fotografie Pavel Heřman. 1. vyd. Třebíč: Arca Jimfa, 1994. 36 s. ISBN 8085766361.
• HANELOVÁ, Nela; HEŘMAN, Pavel. Zámostí v nás. 1. vyd. Třebíč: KVIZ, 2005. xii s.
• SMEJKAL, Jindřich. Zaplavené vzpomínky. 1. vyd. Třebíč: J. Smejkal, 2002. 135 s.
• ONDRÁČKOVÁ, S. Třebíč. Příroda Třebíčska. 1. vyd. Brno: Blok, 1980. 93 s.
• kolektiv autorů. Pravěk Třebíčska. Ilustrace P. Šindelář. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1986. 280 s.
• JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí. 1. vyd. Třebíč: Amaprint Kerndl, 2004. 193 s.
• JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí podruhé. 1. vyd. Třebíč: Amaprint Kerndl, 2006. 202 s.
• KUBEŠ, Adolf. Dějepis města Třebíče. Třebíč: J. F. Kubeš, 1874. 173 s. Dostupné online.
• KUBEŠ, Adolf. Manové bývalého benediktinského kláštera Třebíckého. Brno: J. F. Kubeš, 1902. 94 s. Dostupné online.
• NIKODÉM, Vilém. Stručné dějiny města Třebíče. Třebíč: Jindřich Lorenz, 1911. 71 s. Dostupné online.
• SAMEŠ, Čeněk. Památník jubilejních oslav města Třebíče a třebíčského okresu 1335-1935. Třebíč: Ústřední výbor jubilejních oslav, 1935. 106 s. Dostupné online.
• DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Redakce František Dvorský, František Kameníček, Josef Hladík, František Rypáček, Tomáš Šílený, František Šujan. Brno: Muzejní spolek, 1906. Kapitola Třebíč, školství. (česky)
• ZEJDA, Radovan. Třebíčsko. 1. vyd. Třebíč: SURSUM, 2001. 206 s. ISBN 8085799839.
• BARTUŠEK, Antonín. Umělecké památky Třebíče. Brno: Blok, 1969.

• Okres Třebíč
• Děkanát Třebíč
• Okresní soud v Třebíči
• SK Horácká Slavia Třebíč
• Seznam kulturních památek v Třebíči
• Seznam kamenů zmizelých v Kraji Vysočina

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Třebíč na Wikimedia Commons
• Průvodce Třebíč ve Wikicestách
• Třebíč ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Třebíč
• Galerie Třebíč na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Třebíč ve Wikislovníku
• Zpráva Portál:Třebíč ve Wikizprávách
• Téma Třebíč ve Wikicitátech
• Třebíč v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky města
• SK Horácká Slavia Třebíč
• UNESCO v Třebíči,
• regiontrebicsko.cz – Regionální portál Třebíčska
• Třebíč – jedinečnost mnohosti – video z archivu České televize v pořadu Národní klenoty

	Jihlava	Velké Meziříčí
	Okříšky		Náměšť nad Oslavou
		Třebíč
		Jaroměřice nad Rokytnou