Bělidla

Území zvaná Bělidla jsou vlastně v Olomouci dvě. První Bělidla (německy Pilten) byla stará osada tkalců v místech dnešní ulice Sokolská, která vznikla na severu těsně za městskými hradbami a až v polovině 16. století se po vybudování nových hradeb stala součástí Olomouce. To bylo také poslední rozšíření města před vznikem Velké Olomouce v roce 1919. Zdejší osídlení se v sevření hradeb roztáhlo do šíře a když už ani to nestačilo, část zdejších obyvatel počátkem 17. století odešla na pozemky statku „Šenkovství markrabské“ na východ od města u řeky Bystřice, dnes zastavěné železničním kolejištěm, kde založili nová Bělidla.[3]

Tato osada ale musela po roce 1746 ustoupit výstavbě olomoucké pevnosti, domy byly zbořeny a jejich obyvatelé se převážně přestěhovali do nově vzniklé osady Pavlovičky. Až roku 1790 po rozparcelování místního městského hospodářského dvora svá Bělidla (německy Bleich) ještě o něco východněji od dřívějších obnovili. Patřila opět Olomouci, ale od roku 1850 už šlo o samostatnou katastrální a politickou obec. Její rozvoj značně ovlivňovala železnice, kromě toho zde byla založena Brachova sladovna, Zornův potravinářský závod Merkur nebo pily knížete Lichtenštejna a Číhalova. Obyvatelstvo Bělidel bylo převážně české, farností i školou příslušné do Chválkovic, až roku 1893 zde byla postavena škola vlastní. Škola má jméno Speciální škola Z. Matějčka a je pojmenovaná po dětském psychologovi Zdeňkovi Matějčkovi. Spolková činnost se odehrávala převážně v sousedních Hodolanech, se kterými zdejší občané měli úzké vztahy. V roce 1909 zde ale v hostinci Na Blajchu vznikl Sokol. V roce 1919 se Bělidla stala jako další předměstí součástí Olomouce.[3]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bělidla na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa katastru Bělidla na webu ČÚZK
• Komise městské části č. 24 Staré Hodolany a Bělidla Archivováno 10. 2. 2018 na Wayback Machine
• Bělidla v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)