Lucern

Po rozpadu Římské říše zabírali germánští Alemáni od 6. století stále větší území v této oblasti. Germánský jazyk všude nahradil latinu.

Kolem roku 750 vznikl Benediktinský klášter Sv. Leodegara, který v průběhu 9. století spadal pod správu alsaského opatství Murbach. V tomto čase resp. kolem roku 750, se toto území nazývalo Luceria.

Roku 1178 dosáhl Lucern práva na nezávislost od světského pána kláštera Murbach v Alsasku. Založení města patrně připadá na tento rok.

Město získávalo stále více na významu jako klíčový bod rostoucí gotthardské dopravy. Okolo roku 1290 je Lucern městem s rozsáhlými svobodami a cca 3 000 obyvatel. V této době získal král Rudolf I. Habsburský vládu nad klášterem sv. Leodegara a pozemky k němu náležejícím.

S rostoucím včleněním do habsburského zemského panství hledá Lucern útočiště u zemských obcí. S těmi město spojuje snaha o nezávislost v tzv. „Věčném svazku (něm. Ewigen Bund)“ ze 7. listopadu 1332, smlouvy uzavřené mezi Lucernem a třemi kantony nazývajícími se: Uri, Schwyz a Unterwalden. Později se přidala k tomuto spolku další města Curych, Zug a Bern. Svépomocí tohoto spolku měla skončit nadvláda Rakouska. Toho „Věčný svazek“ dosáhl vítězstvím nad Habsburky v bitvě u Sempach (1386). Pro Lucern tím začala doba veliké expanze. Lucernu se podařilo v krátkém čase přenést na sebe četná práva, jež byla předtím vyhrazena Habsburkům. Vzniklo tak výsostné území odpovídající zhruba dnešnímu kantonu Lucern.

Roku 1415 obdržel Lucern od císaře Zikmunda říšské svobody a stalo se silným členem švýcarského spolku. Město si vybudovalo vlastní zemskou svrchovanost, zvýšilo daně a ustanovilo úřední správce. Počet z celkový 30 000 městského obyvatelstva klesá asi o 40 procent. Na vině jsou především mor (okolo 1350) a různé války.

Roku 1419 se v Lucernu poprvé v německy mluvících oblastech objevilo v listinách čarodějnického procesu proti jakémusi muži slovo čarodějnictví.

V rostoucím státním svazku Švýcarů patřil Lucern k nejvlivnějším oblastem. Když po roce 1520 rozdělila reformační hnutí konfederaci, stala se většina měst evangelickými, Lucern však zůstal katolickým. Po vítězství katolíků nad reformovanými po bitvě u Kappelu (1531) převážila ve svazku opět města katolická.

Budoucnost však patřila reformovaným městům jako Curych, Bern a Basilej, jež ve druhé Villmerské válce (1712) porazily katolíky. Vedoucí postavení Lucernu v „Eidgenossenschaftu“ bylo ztraceno. V 16. a 17. století byly války a nákazy stále řidší, a tím silně rostl počet obyvatel města.

Roku 1798, devět let po začátku francouzské revoluce, vpochodovala francouzská armáda do Švýcar. Staré společenství se rozpadalo a vláda byla přetvořena v demokracii. Průmyslová revoluce vstoupila do Lucernu o dost později. Roku 1860 bylo pouhých 1,7% obyvatel zaměstnáno v domácí nebo tovární výrobě, což bylo čtyřikrát méně než v ostatních částech Švýcarska. Zemědělství s vysokým podílem (40 procent) pracovních sil v rolnickém stavu ovlivňovalo celý kanton. Nicméně město lákalo rozličné průmyslové podniky, ty se však usazovaly zejména v okolních vesnicích u Lucernu. Od 1850 do 1913 se zečtyřnásobil počet obyvatel a vzrostla i rozloha města. Od roku 1856 následovalo železniční propojení, nejprve do Oltenu a Basileje, v roce 1864 do Zug a Curychu a v roce 1897 na jih.

Ve 20. století získávalo stále více na významu. Počet obyvatel v okolní aglomeraci se zdvojnásobil, zatímco městské obyvatelstvo přibývalo jen pomalu. V roce 1981 bylo město připojeno k dálnici.

Kapličkový most

Kulturní a kongresové centrum

• Kapličkový most s Vodní věží

Jelikož je město rozděleno řekou Reuss, nachází se zde množství mostů, které spojují staré město s novým. Z nich je nejznámější Kapličkový most (Kapellbrücke), nejstarší zakrytý dřevěný most o délce 170 metrů z roku 1332. V roce 1993 zničil požár většinu mostu. Ale protože byl most v 60. letech kompletně renovován a každý jednotlivý dřevěný díl byl zaregistrován, bylo možné ho po požáru znovu vystavět podle původní podoby. Většina třírohých středověkých originálních maleb, jimiž byl most vyzdoben po celé své délce ve štítu, však byly nenávratně zničeny. Býval zde i obraz císaře Jindřicha kořícího se svatému Václavu. V prostředku mostu se nachází symbol Lucernu, Vodní věž s osmibokým půdorysem. Most, stejně jako věž tvořily součást městských hradeb. Proto jsou dřevěné trámy ze strany vodní věže umístěny o něco výš.

• Staré Město
• Spreuerbrücke
• Museggská zeď a Museggské věže (postaveny v letech 1350–1403 coby severní opevnění)
• Lví pomník podle Bertel Thorvaldsen (1819)
• Nadelwehr (1860)
• Pět kolesových parníků společnosti SGV, světově největší aktivní parní lodě na sladké vodě
• Svatomatoušský kostel je významnou ukázkou Novogotika
• Jezuitský kostel je nejstarší veliký barokní kostel ve Švýcarsku
• Hofkirche je nejvýznamnější církevní stavba švýcarské renesance
• Městská radnice s věží
• Gotthardgebäude je nejreprezentativnější novorenesanční stavbou Kantonu Lucern

• Kulturní a kongresové centrum Lucern (KKL) francouzského architekta Jeana Nouvela (1999), přímo na břehu jezera
• Nádraží od architektů Ammann + Baumann, a hlavní průčelí spoluvytvářel i Santiago Calatrava (1991)
• The Hotel, hotel s restaurantem a barem na Sempacherstrasse 14 postavil také Jean Nouvel
• Obytný věžák (Wohnhochhaus) Schönbühl od Alvara Aalta (1965–1968)

• Pilatus: někdejší Pilátské jezero na domovském kopci nad Lucernem mělo podle báje být místem posledního odpočinku Piláta Pontského a proto byl výstup na horu ve středověku přísně zapovězen. Dnes je hora ztékána turisty z obou stran. Z alpské strany nejstrmější zubačkou na světě a z Lucernské strany Panoramatickou kabinkovou lanovkou a visutou lanovkou. Příjezd od Lucernu: Bus č. 1 do 15 min. ke stanici „Linde-Pilatus“, poté 5 min. pěšky k dolní stanici Pilatus Bahnen.
• Rigi: „Královna hor“ s první horskou železnicí v Evropě.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lucern na Wikimedia Commons