Jiří Louda

Pocházel z rodiny profesora kreslení v Kutné Hoře, kde také odmaturoval na místní reálce v roce 1938. Následně se přihlásil na ČVUT, kde ho zastihl povolávací rozkaz během mobilizace. Z armády byl propuštěn již v roce 1939 a odešel do ciziny, přes Polsko a Francii, kde vstoupil do cizinecké legie,[3] se dostal do Spojeného království, kde nastoupil k parašutistům. Podle vlastních slov se roku 1940 účastnil odklízení trosek po bombardování Coventry.[4] Při výsadkářském výcviku se Louda setkal s Viliamem Gerikem, o kterém v roce 2008 řekl: „Gerik byl sympatický komunikativní chlapík. Doplatil na to, že po seskoku do Protektorátu už na kontaktních adresách nikoho nenašel a na posledním místě mu prý řekli, že ho budou muset udat. V zoufalství se raději na gestapu přihlásil sám a pochopitelně prozradil některé spojky. Přesto bych ho nesrovnával s Karlem Čurdou.“[5] Louda byl připraven do výsadku Bronse jako radista.[5] Při parašutistickém výcviku si zlomil meniskus, a tak byl poslán na zpravodajskou radiostanici.[3] Dvě letadla s členy Operace Iridium a Operace Bronse, které se Louda nakonec nezúčastnil, byla Němci sestřelena u Mnichova, když se vracela z nezdařeného výsadku nad Protektorátem.[6] Loudův tatínek s bratrem Zdeňkem byli za války internováni Němci v internačním táboře Svatobořice.[5]

Ve Spojeném království se seznámil s teorií heraldiky a nechal se notně ovlivnit postupy britské heraldiky. Po válce se navrátil do obnoveného Československa, kde byl za svoje zásluhy mimo jiné vyznamenán v roce 1946 Československým válečným křížem. V této době se také setkal s Karlem VI. Schwarzenbergem, od kterého se učil především základům české heraldiky.

Po převzetí moci komunisty v únoru 1948 byl poslán na dovolenou a posléze z armády propuštěn v hodnosti kapitána. Sice nebyl degradován, ale byl bez soudu uvězněn na Mírově, kde zůstal do roku 1950. Poté pracoval u lesnického úřadu. V roce 1953 si našel novou práci ve Vědecké knihovně v Olomouci, kde zůstal až do roku 1976. Od té doby se věnoval plně heraldice, nicméně ještě během působení v knihovně navrhl první znak Havířovu v roce 1966 a v roce 1968 navrhl první koncept jednoho znaku pro Čechy, Moravu a Slezsko, ze kterého vychází i ten současný.[4] V roce 1968 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti majora.[7]

Kritizoval socialistický znak Československa, protože obsahoval neheraldické prvky, a kvůli tomu byl pozván prezidentem Václavem Havlem v roce 1989 na Pražský hrad za účelem návrhu nového znaku. Jeho návrh se osvědčil a proto byl přizván i k tvorbě znaku pro samostatné Česko.

V roce 1991 se mu dostalo rehabilitace a byl povýšen na plukovníka ve výslužbě. Roku 1996 se dočkala publikace kniha Království české, na které začal pracovat ještě s Karlem Schwarzenbergem v roce 1947. Jako první Čech se stal akademikem Mezinárodní heraldické akademie v roce 2000. Dne 9. března 2001, na žádost tehdejšího hejtmana Jana Březiny, vytvořil znak a vlajku Olomouckého kraje. V roce 2003 navrhl znak a vlajku obci Bohdalec na Vysočině. Dne 28. června 2004 mu byl Univerzitou Palackého v Olomouci udělen čestný doktorát za celoživotní heraldické dílo. Dne 10. října 2006 jej zastupitelé Kutné Hory jmenovali čestným občanem. Byl také členem parlamentního podvýboru pro heraldiku.[3]

Dne 2. října 2021, v předvečer Loudových nedožitých 101. narozenin, mu byla na domě v Kutné Hoře, kde prožil dětství a mládí, odhalena pamětní deska.[8]

Jiří Louda si také sám vytvořil vlastní osobní znak, který by bylo možno blasonovat asi takto:

Tinktura pozadí, břevno a šestirohá hvězda vychází ze znaku husitského hejtmana Matěje Loudy z Chlumčan. Figura okřídleného padáku a dvou lvů odkazuje na účast u britské parašutistické jednotky. Heslo Quo fas et gloria ducunt znamená Kam vede právo a sláva a společně s mečem v klenotu náleží k Loudově zapojení se v zahraničním odboji. Odznaky přivěšené pod štítem přináležejí k důležitým válečným vyznamenáním, kterými byl Louda vyznamenán.

Vytvořil zhruba dvě stovky symbolů měst a obcí. Dále znak České republiky a prezidentskou vlajku v roce 1992.

• Československý válečný kříž 1939 (1946)
• Československá vojenská medaile za zásluhy
• Britská heraldická cena The Julian Bickersteth Memorial Medal, 1983[3]
• Medaile za věrnost (Svaz bojovníků za svobodu, 1995)
• Medaile k 50. výročí ukončení druhé světové války (1995)
• Cena města Olomouce (Olomouc, 1998)
• Medaile Za zásluhy II. stupeň (Česká republika, 28. října 2000)