Kaple svatého Františka z Assisi (Olomouc)

V roce 1857 olomoucký arcibiskup Bedřich Fürstenberk povolal do Olomouce členky Kongregace milosrdných sester III. řádu sv. Františka, aby pracovaly jako ošetřovatelky v zemské nemocnici a vedly církevní sirotčinec. Od roku 1884 bylo společenství majitelem domu na rohu Akademické a Mariánské ulice, který užívalo pro potřeby kláštera, v němž žilo asi 100 sester. V roce 1898 byla k objektu přistavěna kaple zasvěcená sv. Františkovi z Assisi. [1]

Po nástupu komunistického režimu v Československu následovala léta perzekuce církevních řádů a kongregací. V roce 1957 byla činnost Milosrdných sester násilně zlikvidována, klášter v Olomouci musely opustit. Po dobu čtyřiceti let objekt užívala firma Stavoprojekt. [2] Milosrdným sestrám byl navrácen až po revoluci v roce 1989 ve značně zdevastovaném stavu. V devadesátých letech prošel celý objekt i s kaplí generální opravou. Na přelomu 20. a 21. století v něm žilo deset sester. [3]

V letech 2010–2015 byla provedena nová úprava klášterního prostoru, jejíž součástí byla také zásadní proměna kaple. Realizovaný projekt získal v roce 2017 ocenění za nejzajímavější počin na poli architektury v Olomouckém kraji a stal se vítězem Ceny Rudolfa Eitelbergera. [4]

Klášter s kaplí se nachází v centru města na ulici Mariánská, která spojuje náměstí Republiky s Biskupským náměstím. Kaple je směrem k náměstí situována svým polygonálním presbytářem. Byla navržena v novorománském slohu, venkovní fasáda ze světlých kamenných kvádrů je zdobena barevně odlišnými pilastry, obložením oken a iluzivní girlandou pod římsami. Má vysoká, do oblouku zakončená okna. Šikmá, nad presbytářem valbová střecha je ozdobena mansardovými vikýři a na hřebenu má vysoký sanktusník.

Vnitřní jednolodní prostor s polygonální apsidou osvětlují vysoká vitrážová okna, v lodi podvojná. Nad nimi jsou namalovány medailony s portréty světců. Stěny do výše oken pokrývají ozdobné kachle. Strop v lodi, zaklenutý valenou klenbou, je zdobený pásy s jemným dekorem. Na stropě v presbytáři je celoplošná výmalba s postavami světců. Okno v presbytáři je zdobeno vitráží s postavou sv. Františka, okna v lodi mají nové vitráže zpracované na motivy Františkovy Písně bratru slunci.

Po delších stranách stolu stojícího uprostřed lodi v její podélné ose jsou rozmístěny lavice. Symbol stolu je dále rozvíjen oltářem Božího slova (ambonem), který začíná podélnou osu jako slovo vyřčené a reflektuje Slovo vtělené ve svatostánku, který osu uzavírá. Svatostánek pak tvoří centrální objekt vyvěšený ze závěru apsidy a samotná schrána s konsekrovanou hostií se po svém otevření stává ústředním momentem adorace – otevřenou náručí Kristovou. [5] Významným prvkem interiéru je centrální lustr, velký kovový kruh pokrytý plátkovým zlatem.

Na opačné kratší straně je vchod do kaple přes sakristii, která rozděluje loď na výšku a vytváří tribunu s balustrádou. Kaple je přímo napojena na obytné prostory kláštera.