Jitka ze Schweinfurtu

Jejím pradědem byl pravděpodobně mocný bavorský vévoda Arnulf, současník svatého Václava. Krásná Jitka byla dcerou bavorského šlechtice, markraběte v Nordgau Jindřicha z rodu Babenberků a jeho choti Gerbergy, zřejmě hraběnky ze sousedního panství Grabfeldu. Její otec se po smrti císaře Oty III. postavil na stranu bavorského vévody, budoucího Jindřicha II. Příliš vděku se ovšem nedočkal a titul bavorského vévody od Jindřicha neobdržel. Markrabě se proti králi na čas vzbouřil, nakonec se ale usmířili.

Jitka přišla o otce v roce 1017. Vlády se po otci ujal její bratr vévoda Ota Bílý. Ten poslal sestru do rodinného kláštera ve Schweinfurtu, kde jí bylo poskytnuto vzdělání určené pro urozené dívky.[2]

Dobré vztahy mezi Přemyslovci a Babenberky měly být stvrzeny sňatkem, o kterém se nejspíš jednalo kolem roku 1020. Markrabě východní marky Vojtěch tou dobou neměl dceru ve vhodném věku, a tak v úvahu přicházela jeho neteř Jitka. Syn českého kníže Oldřicha Břetislav byl ovšem nemanželského původu, což příliš nenapomáhalo vyhlídkám na sňatek s urozenou Jitkou. Břetislav problém vyřešil sám, když ji zřejmě v roce 1021 unesl z rodinného kláštera. Vojtěch i Jitka o připravovaném únosu pravděpodobně věděli, protože Břetislav nebyl za svůj tehdy těžký zločin potrestán. Kosmas[3] popisuje únos Jitky takto:

Po krátké návštěvě u svého otce Oldřicha se Břetislav s Jitkou odebrali na Moravu, kde se cítili bezpečněji. Nedlouho po únosu se Břetislav s Jitkou oženil. První syn Spytihněv se narodil o deset let později, což vedlo k hypotézám, že k únosu došlo až v roce 1029. Je známo, že Jitka svému muži porodila pět synů: Spytihněva, Vratislava, Konráda, Jaromíra a Otu. Je pravděpodobné, že mezi jejich dětmi byly i dcery a ani Spytihněv nemusel být prvorozeným synem, ale prvním přeživším.

Jitka s Břetislavem prožila na tu dobu dlouhých 34 (podle jiných pramenů 26) let a sdílela s ním jeho vladařské úspěchy. Během jejich manželství vybudoval Břetislav z českého knížectví mocný státní útvar. Jitka mu byla nejen dobrou ženou, ale i politickou spojenkyní. Především ve vztazích s německými zeměmi, se kterými Břetislav byl často ve válce.

Po Břetislavově smrti v roce 1055 byla Jitka svým synem Spytihněvem II. v rámci vyřizování starých účtů s německým obyvatelstvem vypovězena z Čech.[4] Spytihněv svou matku vyhnal ze země pravděpodobně proto, že kdysi bránila jeho mladší bratry a byla německého původu. Přestože se Juditin bratr Ota III. Švábský stal roku 1048 švábským vévodou, odešla vdova do Uher.[5] V Uhrách se měla podle kronikáře Kosmy provdat za oslepeného bývalého krále Petra Orseola. Jitka zemřela 2. srpna 1058. Její syn Spytihněv II. ji přežil pouze o tři roky. Jeho nástupce bratr Vratislav II. nechal převést ostatky své matky do Prahy. Uložil je do hrobu svého otce Břetislava v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

• BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.
• CHARVÁT, Petr. Zrod českého státu 568-1055. Praha: Vyšehrad, 2007. 263 s. ISBN 978-80-7021-845-7.
• KRZEMIEŃSKA, Barbara. Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. 2. vyd. Praha: Garamond, 1999. 390 s. ISBN 80-901760-7-0.
• LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců III. Správa a obrana země (1012-1055). Od Oldřicha po Břetislava I. Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN 978-80-7277-365-7.
• NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
• TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef; SOMMER, Petr, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
• ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí 1034–1198. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. ISBN 978-80-7106-905-8.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jitka ze Schweinfurtu na Wikimedia Commons
• Božena Křesinova a Jitka Schweinfurtská