Praktické lékařství

Praktické lékařství je obor lékařské péče zaměřený na primární péči o pacienty a na záležitosti rodinné medicíny. Praktický lékař léčí akutní a chronická onemocnění, poskytuje preventivní péči a vzdělává lidi v oblasti zdraví - to vše obecně bez ohledu na věk a pohlaví. Odborné zaměření spočívá v péči o pacienty s více zdravotními potížemi a s komplikacemi. Praktičtí lékaři nadměrně indikují potřebnou léčbu.[1]

Vyšetření poslechem patří k běžným činnostem praktického lékaře

V některých zemích, jako je Irsko, Spojené království a některé země jeho společenství, nebo Bulharsko, používají pro takového lékaře termín obecný praktik (general practitioner). V Anglii se v hovoru běžně říká GP.

Česká republika

V České republice je praktické lékařství v seznamu smluvních odborností[2] rozděleno na tři specializované skupiny:

Podmínkou pro samostatnou činnost praktického lékaře je získání atestace - její podmínkou je absolvování pětiletého specializačního programu[3]. Pro oblast praktického lékařství existují tyto dva specializační programy:

  • praktické lékařství pro dospělé
  • praktické lékařství pro děti a dorost

Praktické lékařství jako samostatný obor bylo v ČR zavedeno Vyhláškou ministerstva zdravotnictví ČSR č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, jako obor všeobecné praktické lékařství. Do té doby byl podle vyhlášky č.72/1971 Sb. k výkonu profese obvodního lékaře kvalifikován každý absolvent lékařské fakulty v oboru všeobecné lékařství a za splnění vhodných podmínek i absolvent dalších lékařských oborů (dětské lékařství, hygiena, stomatologie - byly studovány jako samostatné obory), který získal atestaci I. stupně v oboru vnitřní lékařství nebo chirurgie. Se zánikem vymezených obvodů na začátku 90. let 20. století se stal pojem obvodní lékař zavádějící a jako takový byl opuštěn ve prospěch označení praktický lékař, hovorově praktik. Samostatný obor praktické lékařství pro děti a dorost byl vyčleněn zákonem č. 95/2004 Sb., do té doby byla příprava identická s oborem pediatrie (dětské lékařství).

Podmínky získávání způsobilosti k výkonu profese praktického lékaře a praktického lékaře pro děti a dorost k zákonu č. 95/2004 Sb.[3] určuje prováděcí vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 185/2009 Sb.[4]

Společně s odbornostmi 603 – gynekologie a porodnictví a 014 – stomatologie tvoří ambulantní zdravotnická zařízení obsazená lékaři atestovanými v odbornostech 001, 002, 003, 014 a 603 specifickou podskupinu zdravotnických zařízení prvního styku s veřejností.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku General practitioner na anglické Wikipedii.

  1. Doctors overestimate risk leading to over-diagnosis, overtreatment, study finds (anglicky)
  2. Číselník Smluvní odbornosti (VZP). www.vzp.cz [online]. [cit. 2008-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-23.
  3. Zákon č. 95/2004, o zdravotnických povoláních lékaře, zubního lékaře a farmaceuta
  4. Vyhláška č. 185/2009 Sb., konsolidované znění

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.