Kostel svatého Mořice (Olomouc)

Chrám a jeho bezprostřední okolí patří k nejdéle osídleným místům ve městě. V blízkosti kostela byly v 70. letech 20. století při stavbě obchodního domu Prior nalezeny zbytky románské rotundy z 11. století a rovněž zbytky románského kamenného dvorce ze 12. století. Tyto základy byly vyzvednuty a umístěny do depozitáře Národního památkového ústavu v Olomouci. V místě mořického kostela bývala dříve také řemeslnicko-kupecká česká (slovanská) osada, blízká ulice se ostatně až do počátku 20. století jmenovala Česká (dnešní ulice 8. května). Lokalita byla křižovatkou obchodních cest, fungovalo zde tržiště a tak zdejší nejstarší svatyně plnila zřejmě roli „trhového kostela“. Archeologický průzkum v sousední ulici Pekařské prokázal souvislé osídlení od příchodu Slovanů na přelomu 5. a 6. století (velkomoravské a po-velkomoravské pohřebiště). Do poloviny 13. století byla osada z vůle panovníka právně scelena s královským městem.

První písemná zmínka o románsko-gotickém kostele sv. Mořice pochází z roku 1257.[1] Založení a posvěcení chrámu je spojeno s olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku, který zavedl kult svatého Mořice na Moravě. V roce 1262 dal postavit také kostel svatého Mořice v Kroměříži.

Původní stavba vyhořela v roce 1398 při požáru města, poté znovu v letech 1404 a 1411 a pravděpodobně se z ní zachovala jen jižní věž.[1]

Dvouvřetenové schodiště na jižní věž (1517)

V letech 1412–1492 probíhala výstavba gotického trojlodí dochovaného do dnešních dnů. Nejstarší částí kostela je mohutná jižní věž, datovaná některými odborníky ještě do nejstarší fáze výstavby kostela. S jistotou tato věž existovala již před rokem 1403.[1] Mladší severní věž sloužící po určitou dobu jako městská hláska byla postavena v roce 1412. Kostel byl konsekrován v roce 1492, ale jeho výstavba zřejmě pokračovala ještě řadu let, až do roku 1540.[1]

Poslední, pozdně gotické prvky kostela jsou z prvních desetiletí 15. století, kdy bylo zbudováno dvojité šnekovité kamenné schodiště na jižní věž, samotná věž byla navýšena o cihlové nejvyšší patro s cimbuřím (1517), byl zbudován také portál jižního vchodu (1521).

Z gotického období pocházejí také některá významná výtvarná díla spojovaná s chrámem, z nichž nejvýznamnější jsou desky tzv. Olomouckého oltáře a sousoší Olivetské hory, nejcennější památka gotického sochařství v Olomouci.

V roce 1572 byla k chrámu na severní straně přistavěna hrobka Václava Edelmanna z Brosdorfu patřící mezi nejvýznamnější renesanční památky v Olomouci.

Barokní oltář Panny Marie Bolestné (1735)

Při požáru v roce 1709 se zřítil západní štít kostela, bylo poškozeno zakončení severní věže a v interiéru shořela podstatná část zařízení.[1] V následujících letech prošel chrám barokní modernizací, vznikla řada nových barokních oltářů s řadou malířských a sochařských děl olomouckých umělců, mj. Václava Rendera, Jana Sturmera, Filipa Sattlera, Jana Kryštofa Handkeho a dalších. Kostel byl vybaven také- novými vyřezávanými lavicemi z dubového dřeva.[1] Na nově zbudovaném kůru byly v roce 1745 dokončeny barokní varhany.

Roku 1725 byla při kostele vystavěna loretánská kaple za finančního přispění hraběnky Kateřiny Beckertové a její dcery Mariany, provdané za barona Josefa Petrasche. Kaple byla přistavěna k severní straně trojlodní haly. Donátorky loretánské kaple jsou pod kaplí pohřbeny.[2]

Patentem císaře Josefa II. byl v roce 1784 zrušen městský hřbitov, který se od středověku rozkládal v bezprostředním okolí kostela. Ostatky z něj byly přeneseny do podzemí chrámu a na jeho místě vzniklo Mořické náměstí. Z tohoto kostela pochází křtitelnice nyní umístěná v kostele sv. Filipa a Jakuba v Nových sadech.[3]

Regotizovaný západní portál

Ve druhé polovině 19. století proběhlo celkové restaurování kostela z iniciativy Stavebního spolku svatomořického (St. Mauritz Bauverein, 1869–1908), při kterém se řešila otázka nové podoby západního průčelí a neogotického navýšení obou věží. Návrhy Gustava Meretty, Augusta Prokopa a dalších byly nakonec zamítnuty a v letech 1904–1908 bylo průčelí s věžemi pouze konzervováno.[4] Při regotizaci kostela byly odstraněny některé barokní prvky fasády, regotizací prošla zejména loretánská kaple a západní portál.

V rámci regotizace byla v interiéru kostela osazena řada neogotických oltářů včetně hlavního oltáře (1861) a kazatelny (1860), jejichž autorem je řezbář Andreas Halbig z vídeňského Penzingu.[1]

V letech 1975–1978 proběhly v kostele dílčí rekonstrukce včetně výmalby interiéru a v roce 1982 došlo k úpravě liturgického prostoru podle návrhu architekta Zdeňka Hynka.[1] Nový oltář byl vysvěcen biskupem Josefem Vranou 22. září 1982 na svátek sv. Mořice.

V roce 2007 byla v rámci oslav 750. výročí první zmínky o kostele při jižní zdi kostela na původní místo osazena kopie sousoší Olivetské hory. V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 2009–2011 na opravu památky čerpáno 2 710 000 Kč.[5]

Od prosince roku 2018 prochází chrám nejrozsáhlejší rekonstrukcí za posledních 100 let. Součástí oprav má být i rekonstrukce Englerových varhan, vznik muzea varhanářství v severní věži a bezpečnostní úpravy na vyhlídkové jižní věži. Práce mají být ukončeny v roce 2021.

O gotickém sousoší pojednává samostatný článek.

Renesanční hrobka Václava Edelmanna z Brosdorfu byla k severní straně chrámu přistavěna v roce 1572. Jedná se o drobnou stavbu obdélného půdorysu s kamenicky ztvárněnou fasádou členěnou arkádami na kvádrovém soklu. Zalamované kladí nese figurální reliéfy. Výzdoba kaple odkazuje k benátským manýristickým vzorům.[7] Reliéfy na boční východní fasádě představují sv. Petra a Pavla, na nároží sv. Šebestiána, na čelní severní straně pak čtyři evangelisty na vystupujících deskách, mezi nimi výjevy ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista a uprostřed nápisovou desku se jménem a znakem donátora. V 80. letech 19. století prošla kaple úpravou z popudu tehdejšího probošta Emanuela Pöttinga. Při ní kaple získala nový pískovcový sokl, zastřešení s ozdobnými akrotérii a dekorativní mříž se znakem rodu Pöttingů z Persingu.[8]

• 
  Edelmannova hrobka
• 
  Reliéf s nápisovou deskou (1572) a erbem donátora, po stranách evangelisté Matouš a Marek
• 
  Znak donátora Václava Edelmanna
• 
  Reliéf Zmrtvýchvstání, po stranách evangelisté Marek a Lukáš
• 
  Detail nároží s postavami (zleva) sv. Pavla, sv. Šebestiána, sv. Jana Evangelisty a výjevem Ukřižování
• 
  Ozdobná mříž okna se znakem Emanuela Pöttinga
• 
  Boční pohled

Na západní straně severní (nižší) věže se ve výšce přibližně 10 metrů nachází gotická nápisová pamětní deska s letopočtem 1412 označujícím pravděpodobné zahájení výstavby věže.[9] Znění nápisu: "Anno D. MCCCCXII inchoatum est hoc opus." (Léta Páně 1412 započalo se s tímto dílem.)[8]

• 
  Gotická pamětní deska (1412)

Novogotický oltář byl zhotoven roku 1861 vídeňským sochařem Andreasem Helbigem, který je autorem řezbářských prací a celkové koncepce. Osm výjevů ze života Ježíše Krista na pohyblivých křídlech oltářní archy vymaloval profesor vídeňské akademie Franz Dobyaschofsky.[7] Oltář je z dubového dřeva a dosahuje celkové výšky 20 metrů. Oltářní mensa je ze slezského mramoru.[8]

Bohatě zdobená řezbářská práce v neogotickém stylu pochází z roku 1860 a je taktéž dílem Andrease Helbiga. Na třístupňovém baldachýnu kazatelny se nacházejí postavy církevních učitelů a sv. Cyrila a Metoděje. Šestihrannou předprseň kazatelny zdobí výjevy ze života Panny Marie, postavy čtyř evangelistů a sv. Pavla.[8]

Pod hlavní lodí se nacházejí tři velké krypty, které v minulosti sloužily jako pohřebiště významných osob. Celkem sedm krypt je vzájemně propojeno. V kryptě i v podlaze chrámu byla od středověku pohřbena řada významných osob, mj. benediktinský historik Magnoald Ziegelbauer. Přístup do krypt je z předsíně severního vchodu.

U levého (východního) bočního vchodu do chrámu se nachází náhrobek olomouckého pevnostního velitele Caudia Hyacintha Brettona, jenž podle nápisu na náhrobku zemřel 24. března 1779 ve věku 84 let. Bretton byl jedním z obránců města za pruského obléhání v roce 1758.[10]

• MUSIL, Jiří V.; NERYCHEL, Bohumil. Chrám sv. Mořice v Olomouci. Olomouc: Proboštský farní úřad u sv. Mořice v Olomouci, 1990. 28 s.
• HLOBIL, Ivo; TOGNER, Milan; BLÁHA, Josef. Olomouc: Proboštský farní kostel sv. Mořice. 1. vyd. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad, 1992. 32 s.
• POJSL, M.; LONDIN, V. Dvanáct století naší architektury. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. 208 s. ISBN 80-7182-163-2. S. 64–65.

• Římskokatolická farnost svatého Mořice v Olomouci
• Sousoší Olivetské hory (Olomouc)
• Mistr Rajhradského oltáře
• Seznam národních kulturních památek České republiky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Mořice na Wikimedia Commons
• http://www.moric-olomouc.cz/
• kostel svatého Mořice Archivováno 14. 12. 2007 na Wayback Machine
• kostel sv. Mořice Archivováno 9. 7. 2006 na Wayback Machine a virtuální prohlídka
• https://varhany.moric-olomouc.cz/