Prusko

Po Bitvě u Mollwitz (1741) Prusko ovládlo Slezsko, území Koruny české

Dne 18. ledna 1701 se pak syn Fridricha Viléma, kurfiřt Fridrich III., prohlásil v Königsbergu, se svolením polského krále a římskoněmeckého císaře,„Králem v Prusku“ jako Fridrich I., čímž založil později velice mocné Pruské království.[2]

Prusko pak ve slezských válkách v letech 1740–1745 získalo od Habsburské monarchie většinu Slezska a Kladsko, území původně Koruny české. Tento zisk pak dokázalo ubránit během sedmileté války. To byl počátek mocenského vzestupu Pruska, které se stalo jedním z nejdůležitějších evropských států. V této době mělo Prusko nejen skvěle vycvičenou armádu, ale také efektivní úřednický aparát.

V letech 1772–1795 se Prusko zúčastnilo trojího dělení Polska a získalo tak rozsáhlá území na východě (Varmii, Západní Prusko, Chelmiňsko, Notečsko – Netzedistrikt, Velkopolsko, Kujavsko, Siradzko, Leczycko část Podlesí, a západní a severní Mazovsko včetně Varšavy), kde pak postupně vzniklo Západní Prusko, Nové Východní Prusko a Jižní Prusko.

V období napoleonských válek ztratilo Prusko v bojích proti Napoleonovi a jeho spojencům rozsáhlá území na západě i východě, což si však po porážce Francie vykompenzovalo na Vídeňském kongrese, kde získalo západní část varšavského velkoknížectví, na níž vytvořilo Poznaňsko, severní polovinu Saska včetně Dolní Lužice a severovýchodní poloviny Horní Lužice, a celé Porýní a Vestfálsko. Od Švédska pak smlouvou ze 4. června 1815 získalo severní část Předních Pomořan včetně Rujány. 8. června 1815 pak Prusko spolu s Rakouskem a ostatními německými státy vytvořilo Německý spolek, k němuž však nepatřily jeho 3 nejvýchodnější provincie Poznaňsko, Západní Prusko a Východní Prusko.

Prusko bylo v letech roku 1851 poraženo Dánskem v prusko-dánské válce (1848–1851), v níž chtělo Prusko ovládnout Dánskem kontrolované Šlesvicko s početnou německou menšinou. Roku 1863 pak bylo Šlesvicko začleněno přímo do Dánska, což bylo zjevným porušením Londýnského protokolu z roku 1851, v němž se Dánsko mimo jiné zavázalo ponechat Šlesvicku jeho práva. Důsledkem byla následující dánsko-německá válka. Roku 1864 Prusko s Rakouskem a ostatními německými státy bojovalo proti Dánsku, které chtělo oddělit jím ovládané Holštýnsko a Lauenbursko od Německého spolku (Dánský král byl v rámci personální unie také vévodou Šlesvicka-Holštýnska, ale Holštýnsko bylo spolu s Lauenburskem na rozdíl od severnějšího Šlesvicka členem Německého spolku) a začlenit je do Dánska. V této válce bylo Dánsko poraženo, Šlesvicko se stalo prusko-rakouským kondominiem, Holštýnsko získalo Rakousko a Prusku připadlo Lauenbursko s titulem vévodství.

Po pádu monarchie roku 1918 tu pak v rámci Výmarské republiky vznikl Svobodný stát Prusko (Freistaat Preußen). V důsledku Versailleského míru ztratilo Prusko rozsáhlá území na východě, severu a západě. Obnovená Litva získala severní část Východního Pruska; obnovené Polsko většinu Západního Pruska a Poznaňska, nepatrnou část Východního Pruska a část Slezska; Československo pak získalo Hlučínsko.

Na západě pak Belgie získala Eupen a Malmédy, na severu získalo Dánsko část Šlesvicka (dnešní dánský okres Jižní Jutsko). Gdaňsk s okolím se stal samostatným státem (Svobodné město Gdaňsk) pod patronací Společnosti národů. Část Porýní se stala součástí Sárska. V letech 1921 a 1929 byl pak do Pruska ve dvou fázích začleněn Svobodný stát Waldeck-Pyrmont.

Po nástupu Hitlera k moci a následné centralizaci Německa, byl pak Svobodný stát Prusko přeměněn v rámci nacistického Německa v pouhou zemi (Land Preußen), zbavenou veškeré autonomie. I nadále zde však až do konce druhé světové války fungovala formální zemská vláda. Na základě zákona „o Velkém Hamburku a dalších územních úpravách“ byl 1. dubna 1937 k Prusku připojen Lübeck, dosud oldenburské exklávy Lübeck a Birkenfeld, dosud hamburská exkláva Cuxhaven jakožto i několik exkláv Meklenburska.

Z toho Lübeck, Utinské knížectví a několik meklenburských exkláv byly začleněny do Šlesvicka-Holštýnska; Birkenfeld do Porýní; Cuxhaven do Hannoverska; dvě meklenburské exklávy do Braniborska. Naopak Wilhelmshaven byl předán Oldenbursku; řada obcí v okolí Hamburku byla připojena k Hamburku; exkláva pruské provincie Pomořan, Zetemin byla spolu s několika malými exklávami Braniborska předána Meklenbursku. V souvislosti s výboji Třetí říše pak byly během druhé světové války k Prusku dočasně připojeny velké části Polska (Západní Prusko, Poznaňsko, Gdaňsk, Klajpeda, polská část Slezska, severní část Mazovska, Hlučínsko a jiná území).

Po skončení druhé světové války bylo Prusko Postupimskou dohodou rozděleno (bez území východně od linie Odra–Nisa, která získala Polsko a SSSR) mezi 4 spojenecké okupační zóny a v jejich rámci pak bylo Prusko spojenci v rámci následné decentralizace poválečného Německa, rozděleno mezi nově vytvořené země. Formálně pak Pruský stát existoval až do 25. února 1947, kdy byl rozhodnutím spojenecké kontrolní komise zrušen.[1]

Hranice Pruského státu se během historie permanentně měnily. Začátkem 18. století se Pruské království skládalo ze 17 zemských částí: Braniborska, Pomořan, Pruska, Geldernska, Klevska, Moersu, Krefeldu, Tecklenburgu, Lingenu, Mindenu, Marky, Ravensbergu, Lippstadtu, Magdeburku, Halberstadtu, Neuchâtelu a Valanginu. Roku 1713 byly některé zemské části spojeny do provincií, jiné naopak rozděleny mezi několik provincií. Prusko se nyní členilo na provincie Střední marku, Ukerskou marku, Starou Marku, Nová marka-Pomořany-Kašubsko, Prusko, Geldernsko-Klevsko, Minden-Marka-Ravensberg, Magdeburk-Halberstadt, Neuchâtel a Valangin. Po roce 1740 došlo ještě k několika dalším reformám.

Po Vídeňském kongresu bylo Prusko „Nařízením o zlepšení provinciálního zřízení“ od 30. dubna 1815 rozděleno na 10 provincií (v závorkách hlavní města), které s výjimkou Poznaňska, Východního a Západního Pruska přistoupily k Německému spolku:

1. Provincie Braniborsko (Postupim)
2. Provincie Východní Prusko (Královec)
3. Provincie Západní Prusko (Gdaňsk)
4. Provincie Pomořansko (Štětín)
5. Provincie Slezsko (Vratislav)
6. Provincie Poznaňsko (Poznaň)
7. Provincie Julišsko-Klevsko-Berg (Kolín nad Rýnem)
8. Provincie Velkovévodství Dolní Porýní (Koblenz)
9. Provincie Vestfálsko (Münster)
10. Provincie Sasko (Magdeburg)

Dne 27. června 1822 byly provincie Julišsko-Klevsko-Berg a Velkovévodství Dolní Porýní sloučeny do provincie Porýní, jejíž metropolí se stal Koblenz. V období od 3. prosince 1829 do 1. dubna 1878 byly provincie Západní a Východní Prusko sloučeny jako Provincie Prusko s hlavním městem Královcem. Tím se počet provincií snížil na 8. Od 5. června 1823 byly provincie zároveň územně samosprávnými celky s řadou kompetencí, v jejichž čele stály provinciální sněmy (Provinziallandtage), z počátku označované jako provinciální stavy (Provinzialstände). Provinciální sněmy existovaly v Prusku do roku 1933, kdy byly zrušeny nacistickým režimem Adolfa Hitlera.

Dne 7. prosince 1849 odstoupili v obou hohenzollernských knížectvích oba vládcové z místní větve hohenzollernské dynastie, a tak připadlo Hohenzollernsko Prusku, v jehož rámci bylo 12. března 1850 začleněno jako vládní obvod Sigmaringen do Porýní. Později se Hohenzollernsko často označovalo jako Hohenzollernské země a přestože náleželo formálně k Porýní, mělo vlastní sněm.

Dne 20. července 1853 koupilo Prusko od Oldenburska kus země o rozloze 313 ha u řeky Jade, kde roku 1856 započalo se stavbou přístavu, který roku 1869 získal oficiální název Wilhelmshaven. Tento přístav byl již roku 1867 začleněn do nově získané provincie Hannoverska.

Po Prusko-rakouské válce bylo Prusko rozšířeno anexí celých území německých států Frankfurtu nad Mohanem, Hannoverska, Hesenska-Kasselska a Nasavska, a menších okrajových částí Bavorska a Hesenska-Darmstadtska. Na těchto nově získaných územích byly vytvořeny nové provincie Hannoversko a Hesensko-Nasavsko. Na rozdíl od ostatních provincií však Hesensko-Nasavsko nemělo až do roku 1920 vlastní provinciální sněm, ale bylo spravováno komunálními sněmy obou nově zřízených vládních obvodů: Kurhesenským a Nasavským komunálními sněmem, přičemž do správní reformy z let 1885–1886 měl vlastní komunální sněm také Frankfurt nad Mohanem. Teprve roku 1920 byly oba komunální sněmy podřízeny nově zřízenému provinciálnímu sněmu Hesenska-Nasavska.

Po První světové válce Prusko utrpělo citelné územní ztráty, následované úpravou správního členění. V jejich důsledku přestaly existovat provincie Poznaňsko a Západní Prusko. Zbytek území Západního Pruska byl rozdělen mezi provincii Východní Prusko a správní obvod Západní Prusko-Poznaňsko, jehož součástí se stal také zbytek Poznaňska. 1. července 1922 byl výše uvedený správní obvod přeměněn v novou provincii Hraniční marka Poznaňsko-Západní Prusko.