Julius Pelikán

Julius Pelikán (23. února 1887 Nové Veselí[1] – 17. února 1969 Olomouc) byl český akademický sochař a medailér.

Julius Pelikán
Malíř Oldřich Lasák (vpravo) na návštěvě v atelieru akademického sochaře Julia Pelikána v době, kdy oba vykonávali vojenskou povinnost.
Narození23. února 1887
Nové Veselí
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. února 1969 (ve věku 81 let)
Olomouc
Československo Československo
Místo pohřbeníNové Veselí
Povolánísochař a medailér
Oceněnízasloužilý umělec
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 23. února 1887 v rodině ševce Julia Pelikána a jeho manželky Anny, roz. Sobotkové, v domě čp. 35 v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou. Obecnou školu navštěvoval v rodišti a měšťanku ve Žďáru nad Sázavou. Poté odešel na Odbornou kamenickou školu do Hořic v Podkrkonoší. Od roku 1905 pak následovala praxe v Německu. Vrátil se roku 1908 a získal zaměstnání při pracích na dómě sv. Petra v Brně. Další praxi absolvoval v Olomouci. Odtud odešel studovat Akademii výtvarných umění v Praze (1909–1913), byl žákem Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy. Po ukončení studia se po vzoru dalších umělců vydal na studijní cestu do Itálie. Od roku 1913 žil trvale v Olomouci, zde i založil rodinu. V roce 1915 byl nucen narukovat.

Za první světové války byl členem zvláštního oddílu pro výzdobu válečných hřbitovů na území dnešního Polska. V tomto oddíle působil také architekt Dušan Jurkovič nebo malíř Adolf Kašpar. Na konci války pracoval s Adolfem Kašparem a dalšími na restaurování fresek v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci.

Od roku 1940 byl předsedou Sdružení výtvarných umělců moravských. Za druhé světové války (1942–1945) byl s manželkou Boženou (rozenou Sternovou) a starším synem Vladimírem vězněn v internačních táborech ve Svatobořicích a v Kounicových kolejích v Brně. Po těchto zkušenostech není divu, že jeho velkým tématem se staly plastiky námětově se týkající odboje. Pozornost věnoval také komorním a dětským námětům a medailérské tvorbě. V roce 1967 mu byl udělen titul zasloužilého umělce. Zemřel 17. února 1969.

Rodina

Z manželství s Boženou, rozenou Sternovou, která byla roku 1943 popravena v koncentračním táboře v Osvětimi, se narodily tři děti: dcera Anna, provdaná Grencnerová, syn Vladimír (1916–1980), později lékař v Olomouci a v Pasece u Šternberka a Jiří Pelikán (1923–1999), významný český novinář a politik.

Vila Julia Pelikána v Olomouci v ulici Na vozovce 21 z roku 1924–1925, architekt: Josef Štepánek.
socha u vily Julia Pelikána v Olomouci v ulici Na vozovce

Dílo

Kromě volné tvorby se zapsal především jako autor desítek pomníků a sochařské výzdoby architektury. Nejvíce jeho prací se nachází v Olomouci.

Výběr jeho prací v Olomouci (pokud není uvedeno jinak):


20. léta 20. století
  • 1928 – ženská figura na pomníku obětem světových válek v Lutíně
  • 1929 – socha sv. Václava v Olomouci-Topolanech
  • 1929 – reliéf sv. Cyrila a Metoděje na Krajinské lékárně, Horní nám. 10 (spolupráce s architektem Klaudiem Madlmayrem)

30. léta 20. století

40. léta 20. století
  • 1946 – pomník obětem 2. světové války se sousoším znázorňujícím utrpení vězně a bolest matky ve vstupním prostoru kroměřížského hřbitova. Na tomto hřbitově je Pelikán také autorem figurální výzdoby několika hrobů.[4]
  • 1947 – Josef Petřek (1881–1943) – reliéf v Pavlovické ulici, Olomouc-Pavlovičky
  • 1949 – Karel Maydl – pamětní deska ve Fakultní nemocnici v Olomouci
  • 1950 – pomník letecké nehody polských pilotů v Těrlicku

neseřazeno
  • Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc) – vytvořil sochy z kamene, kovu a ze dřeva: bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje, sochy na bočních oltářích, sochy v kapli Panny Marie, reliéf na křtitelnici, reliéf na kazatelně.
  • busty Josefa Kajetána Tyla, Jaroslava Vrchlického, Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka na budově Moravského divadla (již na budově nejsou)
  • reliéfy Aloise Jiráska, Eduarda Vojana, Hany Kvapilové a Leoše Janáčka na provozní budově Moravského divadla (třída Svobody)
  • Jan Ošťádal – pamětní deska na Sokolské ulici
  • Jan Rudolf Demel – busta před zemědělskou školou v Olomouci-Klášterní Hradisko
  • baron a mecenáš městských sadů Wilhelm von Schneeburg (1804–1880) – nezvěstný pomník ze Smetanových sadů, pomník odstraněn za komunismu
  • Tomáš Garrigue Masaryk – busta před školou v Holici
  • socha před Solnými mlýny v Holici

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Nové Veselí
  2. SAMEK Bohumil-DOLEJŠÍ Kateřina, Umělecké památky Moravy a Slezska 3.2., O/P. Academia Praha 2021, s. 634, obr. 1108.
  3. Mauzoleum Jihoslovanů, citováno 7. ledna 2008
  4. MARKÉTA MERCOVÁ, VLASTIMIL SOCHOR. Kroměřížský hřbitov. Kroměříž: SOkA Kroměříž, Muzeum Kroměřížska, 2001. 74 s.

Literatura
  • Lakosil, Jaromír: Sochař Julis Pelikán, Brno 1962

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.