Jan Kryštof Handke

Jan Kryštof Handke se narodil v Johnsdorfu (česky Janušově), nynější části Janovic u Rýmařova, hamernímu šafáři Kryštofu Hantkemu a jeho manželce Rosině.[2] Ovlivnil ho např. Jan Jiří Etgens. Roku 1708 se stal učněm bruntálského malíře Jana Daniela Langera, v roce 1713 přešel k malíři Christianu Davidovi v Moravské Třebové. Následně přešel do Olomouce v roce 1714[3] (je uváděno i 1715[4]) za malířem Ferdinandem Nabothem. V roce 1722 získal měšťanské právo a byl přijat do malířského cechu. Po smrti svého mistra si vzal jeho vdovu za ženu (neznámého jména) a převzal jeho dílnu. Spolu přivedli na svět v roce 1728 dceru Pavlínu. Po smrti své první ženy se oženil s dcerou olomouckého sochaře Filipa Sattlera Marií Veronikou (†1755). Spolu měli tři potomky, dospělosti se dožil jen syn Jan Josef Handke, pracujíjí též jako malíř. Třetí manželství uzavřel ještě ve stejném roce smrti své druhé manželky opět s vdovou neznámého jména. Ta jej však po roce opouští. V Olomouci žil v domě v ulici Ztracená 10, dnes zvaný Handkův dům.[5]

Umírá 31. prosince 1774 a byl pochován v dnes již zaniklém kostele Panny Marie na Předhradí v Olomouci.[6][7]

Celkem počal čtyři děti. Z literatury se dočítáme jen o synu Johannesi Josefu Vinzencovi Handkem, který se dožil dospělosti. Jeho švagrem byl malíř Josef Ignác Sadler.[3]

Freska Potvrzení regulí jezuitského řádu v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci zobrazuje, jak Ignác z Loyoly přijímá papežskou bulu Regimini militantis Ecclesiae od papeže Pavla III.

Jeho dílo je vrcholně barokní a později po roce 1740 s vlivy rokoka.

• 1715 – dokončení freskové výzdoby po Ferdinandu Nabothovi (Oslava Panny Marie rýmařovským děkanem Ferdinandem Ratschkerem) a hlavní oltářní obraz (1724) kostela Navštívení Panny Marie „v Lipkách“, Rýmařov
• 1717 – fresková výzdoba auditoria jezuitské univerzity v Olomouci – nezachováno
• kol. nebo před 1720 – oltářní obraz Povýšení sv. Kříže v kostele sv. Matouše v Dolanech u Olomouce, pochází zřejmě z kaple u zbořeného kartuziánského kláštera tamtéž
• 1720–1744 – obrazy a fresky v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci[3]:

…tehdy (1744) jsem maloval freskou v jezuitském kostele dvě kaple, kapli svatého Ignáce a kapli svatého Františka Xaverského, to vše zdarma, k větší slávě boží…

—Jan Kryštof Handke – vlastní biografie

• • v kapli sv. Ignáce z Loyoly:
    • 1720 – restaurování a domalování oltářního obrazu (sv. Ignáce z Loyoly). Původní obraz z roku 1621 namaloval pražský malíř Jan Jiří Hering
    • po 1743 – sedm fresek ze života sv. Ignáce z Loyoly: Vysvěcení sv. Ignáce, Světci se zjevuje sv. Petr, Panna Marie pomáhá při sestavování regulí řádu, Potvrzení regulí jezuitského řádu, Vize světce s Nejsvětější Trojicí, Osvícení sv. Ignáce při dokončování regulí a Založení nalezince v Římě
    • po 1743 – grisaillové medailony s vyobrazeními života sv. Ignáce
    • 1744 – obraz Kardinál Moroni předává sv. Ignáci bulu papeže Pavla III. a obraz sv. Ignác udílí almužny
  • v kapli sv. Františka Xaverského:
    • kol. 1720 – obraz sv. František Xaverský a obraz sv. Ignác
    • po 1743 – sedm fresek ze života sv. Františka Xaverského: Křest indického knížete, Uzdravení nemocného jezuity, Disputace o původu světa, Udílení svátosti indickému knížeti, Uzdravení nemocného muže, Vzkříšení dítěte a Smrt sv. Františka Xaverského
    • po 1743 – grisaillové medailony s vyobrazeními života sv. Františka Xaverského
    • 1744 – obraz Sv. František Xaverský přijímá zakládací listinu goánského semináře a obraz Indická mise sv. Františka Xaverského
  • v kapli sv. Anny: po 1729 – freska Obětování Panny Marie a freska Zvěstování sv. Anně
  • v kapli sv. Pavlíny: po 1729 – freska Křest sv. Pavlíny a freska Martyrium sv. Pavlíny
  • v kapli sv. Barbory: 1729(?)–1732(?) – freska Glorifikace sv. Barbory
  • v kapli sv. Aloise: 1729(?)–1732(?) – freska Glorifikace sv. Aloise a oltářní obraz sv. Jan Křtitel
  • v kapli Anděla Strážce: 1729(?)–1732(?) – freska Tobiáš s archandělem Rafaelem a freska Osvobození sv. Petra
  • v klenbě pod kůrem: kol. 1732 – freska Panna Marie a sv. Jan Evangelista, freska Nanebevzetí Panny Marie a freska Korunování Panny Marie
  • v klenutí podvěží: kol. 1732 – freska Zmrtvýchvstalý Kristus a Panna Marie a freska Panna Marie orodovnice Moravy
• 1723 a 1749 – fresková výzdoba (1723), obrazy Křížové cesty (1749) a cyklus oválných obrazů kartuziánských světců (po 1729) v kostele sv. Bartoloměje v Jívové[8]

fresky v kapli Božího těla v jezuitském konviktu Olomouci, plastiky vytvořil Filip Sattler

• 1724–1725 – fresková výzdoba minoritského kostela sv. Ducha – nezachováno a obraz Stigmatizace sv. Františka (1726), Opava
• 1725 a 1729 – oltářní obraz Růžencová Panna Marie se sv. Dominikem a sv. Kateřinou Sienskou (1725) a obraz sv. Jana Nepomuckého (před 1729) v kapli kostela sv. Michala v Rýmařově
• 1725 – oltářní obraz sv. Antonína Paduánského v kostele sv. Jiří v Libině
• 1727 – oltářní obraz Přímluva sv. Jana Nepomuckého za Jana Sarkandera před Pannou Marií s Ježíškem v kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů v Mírově
• 1728–1729 – fresková a obrazová výzdoba kaple Božího těla v jezuitském konviktu v Olomouci[9] – freska Apoteóza Nejsvětější svátosti s legendou o vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary na klenbě (1728)^[8] a oltářní obrazy Večeře v Emauzích, sv. Bonifác a sv. Barbora s Nejsvětější Trojicí (oba 1729) a Vize sv. Vavřince z Brindisi? (1747), fresková výzdoba refektáře (1726) – freska refektáře nezachována
• 1728, 1730, 1731 a 1734 – fresková a obrazová výzdoba baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce – fresky na oratořích (1728), Alegorie čtyř světadílů v pendentivech kupole (1731), fresky v sakristii (1734) a oltářní obraz sv. Augustina (1730), fresky na klenbě Svatých schodů (1734), nástropní obraz Vidění sv. Norberta v Andrýskově sálu v rezidenci (2. pol. 40. let.)
• 1729 – fresková výzdoba v kostele sv. Jana Křtitele v Křenově u Svitav
• kol. 1730 – obraz Vize sv. Jana Nepomuckého, Muzeum v Bruntále, pochází ze zámecké kaple v Branticích
• 1730 – fresková výzdoba kaple sv. Ignáce z Loyoly v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové
• 1731 – freska Boha Otce v kostele sv. Martina v Hrochově Týnci[10]
• 1731 a 1733 – fresková a obrazová výzdoba sálů jezuitské univerzity ve Vratislavi: Aula Leopoldina (1731), zde taky obrazy panovníků a církevních hodnostářů (8. portrétů, zachovány 4) a Oratorium Marianum (1733) – fresky v oratoriu značně poškozeny roku 1945 a rekonstruovány v roce 2014
• 1733 – fresková výzdoba refektáře a obrazy císařů Ferdinanda III. a Leopolda I. v jezuitské koleji v Hlohově – nezachováno
• 1735 – oltářní obrazy Vidění sv. Norberta a sv. Augustina s Pannou Marií a Ježíškem a v kostele sv. Vavřince ve Štěpánově, provenience obrazů není původní
• 1735 – hlavní oltářní obraz v kostele sv. Mikuláše v Hanušovicích – nezachováno
• 1735, 1736 a 1738 – fresková výzdoba opatských pokojů prelatury – Oslava sv. Štěpána v opatské kapli (1735), Hold čtyř světadílů Kristovi v zimní jídelně (1728) a Veduta kláštera v pracovně opata (1738) a hlavní oltářní obraz (1736) v kostele sv. Štěpána v klášteře Hradisko u Olomouce
• 1735 a 1743 – hlavní oltářní obraz (1735) a fresková výzdoba (1743) z kostela Nejsvětější Trojice ve Šternberku, po zboření kostela byl obraz přesunut do špitálního kostela tamtéž
• 1736 a 1747 – fresková výzdoba kaple sv. Stanislava (1736) a Loretánské kaple (1747) v katedrále sv. Václava v Olomouci
• 1736 – obraz Nesení kříže, Muzeum umění, Olomouc, pochází z refektáře kláštera kapucínů v Olomouci
• 1736 – hlavní oltářní obraz Apoteóza sv. Judy Tadeáše v kostele sv. Jiří, Gorzupia Dolna
• 1736 – obraz sv. Augustina, v majetku Arcibiskupství olomouckého
• 1739 – obrazy sv. Petra Fourského a sv. Gilberta, v majetku Arcibiskupství olomouckého
• 1740 – oltářní obraz Piety v kostele sv. Filipa a Jakuba v Olomouci–Nových Sadech, pochází z kostela Panny Marie na Předhradí v Olomouci
• 1740 a 1762 – oltářní obrazy sv. Mikuláše a sv. Valentina (oba po 1740), a obrazy sv. Antonína Paduánského (kol. 1762)[11] a sv. Vincence Ferrerského (1762) původně v kostele sv. Jiljí v Úsově, poslední dva jmenované obrazy jsou zapůjčeny do Muzea baroka v Uničově.
• • 
    Sv. Antonín Paduánský (60. léta 18. století), původně v kostele sv. Jiljí v Úsově, dnes v Muzeu baroka v Uničově
  • 
    Sv. Vincenc Ferrerský (1762), původně v kostele sv. Jiljí v Úsově, dnes v Muzeu baroka v Uničově
• 30. a 40. léta – fresková a obrazová výzdoba kláštera augustiniánů ve Šternberku
  • fresková výzdoba sálů děkanství (Povolání učedníků (1744), sv. Josef s Ježíškem, Proměnění páně, světci v okenních špaletách) a proboštství (Oslava Panny Marie)
  • fresková výzdoba schodiště, letního (1747) a zimního refektáře (1748) a knihovny (1750) – nezachováno
  • fresková výzdoba letohrádku v klášterní zahradě (1736) – zbořen 1834
  • obrazy: 12 obrazů z cyklu Čtrnácti sv. pomocníků (1719), Klanění tří králů (1746), portréty zakladatelů kláštera a proboštů (1746), sv. Jeronýma (1746) a další obrazy světců v klášteře (1729)

• 
  Albrecht Aleš ze Šternberka, 1746, augustiniánský klášter ve Šternberku
• 
  Klanění tří králů, olej na plátně 528 × 280 cm, 1746, augustiniánský klášter ve Šternberku

• 1742 a 1745 – fresková výzdoba kaplí zámku ve Velkých Losinách – Oslava Jména Ježíš ve velké kapli (1742) a Oslava Jména Panny Marie v malé kapli (před 1745)
• 1743 – oltářní obrazy Klanění tří králů a Zavraždění sv. Václava v kostele sv. Kunhuty v Náměšti na Hané, obrazy byly i s oltáři sem přemístěny po regotizaci dómu sv. Václava v Olomouci
• 1746–1747 – návrh a realizace malířské výzdoby olomouckého orloje – nezachováno
• 1747 – oltářní obraz Panna Marie s Ježíškem, sv. Janem Nepomuckým a sv. Janem Sarkanderem, kněžský seminář v Olomouci, objednán pravděpodobně pro nějaký kostel v Mikulově
• 1748, 1752 a 1763 – oltářní obrazy sv. Josefa Kalasanského před Pannou Marií s Ježíškem (1748), sv. Tekly (1752) a Pia V. modlící se k Panně Marii Vítězné (1763) v býv. piaristickém kostele Panny Marie Těšitelky v Bruntále
• 1748 – hlavní oltářní obraz sv. Mikuláš obdarovává otce neprovdaných dcer v kostele sv. Mikuláše ve Štarnově
• 1748 – hlavní oltářní obraz sv. Vavřince s Nejsvětější Trojicí a oltářní obrazy Anděl strážný a Svaté příbuzenstvo v kostele sv. Vavřince ve Výšovicích
• 1748 – fresková výzdoba kostela Panny Marie na Předhradí v Olomouci – nezachováno
• 1749 – oltářní obrazy Klanění tří králů a sv. Ondřej Avellinský v kostele sv. Tří králů v Ostružné, pocházejí z kostela Panny Marie na Předhradí v Olomouci
• 1749 – hlavní oltářní obraz Smrt sv. Václava v kostele sv. Václava ve Skalách
• 1749 – obraz Křest Krista z bočního oltáře katedrály, farnost sv. Václava v Olomouci
• 1749 – obrazy Panna Marie s Ježíškem, sv. Antonínem, sv. Floriánem a sv. Hiláriem a Boha Otce, Slezské zemské muzeum, Opava, původně v zámecké kapli v Janovicích u Rýmařova
• 1751 – fresková výzdoba kaple a oltářní obraz sv. Josefa a výzdoba jídelny v býv. rezidenci šternberských augustiniánů v Žerotíně, dokončeno J. I. Sadlerem, obraz nezachován
• 1754 a 1755 – obrazy Lovecké zátiší s kancem a Lovecké zátiší daňkem, Muzeum umění, Olomouc
• 1755 – hlavní oltářní obraz Nejsvětější Trojice se sv. Kateřinou v kostele Nejsvětější Trojice v Suchdolu nad Odrou
• 1758 – hlavní oltářní obraz Vize sv. Huberta v kapli sv. Huberta v Karlově Studánce
• 1763 – tři alegorické obrazy z cyklu Ročních dob, Muzeum umění, Olomouc
• 1765 – obrazy Archanděl Rafael s Tobiášem a Anděl strážný vyučující chlapce, farnost v Hnojicích
• 2. pol. 60. let – freska Kristus v domě farizeově ve slavnostním sále býv. rezidence šternberských augustiniánů v Hnojicích[12]
• 1766 a 1768 – hlavní oltářní obraz Kristus v domě Šimonově (1768)[13][14] a obraz Panna Marie předávající škapulíř sv. Šimonu Stockovi (1766)[14] v kostele sv. Máří Magdalény v Horním Městě, z kostela pochází i obraz Ošetřování sv. Šebestiána (1766), který je uložen v šumperském muzeu^[14]